Alena Bajowa
31.12.2017 PolitikusRu, česky Eurasia24
Silně nepřátelské postoje USA vůči Severní Koreji, dále vyhrocené po příchodu Donalda Trumpa k moci, nejsou jen politickým divadelním představením v soupeření s posledním ostrůvkem komunismu. Americké obavy před severokorejskou jadernou hrozbou mají svůj reálný základ: spočívají v zaostávání Pentagonu v oblasti protiraketové obrany (PRO).
Ukázalo se totiž, že systém protiraketové obrany GMD (z anglického Ground-based Midcourse Defense – systém pozemní obrany pro střední fázi letu) v hodnotě 40 miliard dolarů má přes oficiálně vyhlašovanou vysokou úspěšnost zásahu v nejlepším případě jen kolem 59 procent.
V rámci konfrontace s KLDR ujistil počátkem října prezident Trump Američany, že USA mají k dispozici „rakety, které mohou sestřelit (nepřátelskou) raketu v 97 % případů“, a to prý v případě, že budou použity dvě rakety současně. Hovořil tehdy o systému GMD rozmístěném na základnách na Aljašce a v Kalifornii.
Americký deník The Washington Post však přinesl jinou informaci: „Ani jeden druh našich antiraket určených k ničení mezikontinentálních balistických raket protivníka neprokázal 97% úspěšnost zásahu a neexistuje žádná záruka, že by použití dvou antiraket zajistilo 100 % úspěch. Předpoklad armády, že systém může mít v případě současného použití čtyř antiraket až 97 % úspěšnost, pak vychází jak z chybných předpokladů, tak i chybných matematických výpočtů. Ve skutečnosti nejsou šance na úspěšný zásah ani v ideálním případě vyšší než 50:50, což je samozřejmě horší výsledek, než jak ho popisuje podrobné hodnocení vládních institucí.“
Článek se odvolává na negativní stanovisko Úřadu pro státní odpovědnost, vyjádřené v jeho bulletinu za únor a duben 2016. Ve zprávě je uvedeno, že Agentura pro protiraketovou obranu „neprokázala během letových zkoušek, že může zajistit obranu USA před existujícími raketovými hrozbami“ a spoléhá se na „příliš optimistický“ plán modernizace systému.
Podle informací vojenského experta Andreje Akulova proběhly poslední testy součástí systému GMD v květnu jako odpověď na aktivity Severní Koreje. Součástí testu PRO s využitím imitovaného útoku mezikontinentální balistické rakety (MBR) bylo i vypuštění cvičného cíle – MBR z atolu Kwajalein na Marshallových ostrovech směrem do moře jižně od Aljašky. Agentura pro protiraketovou obranu (MDA) popsala výsledek testu jako „neuvěřitelný úspěch“.
Systém GMD ovšem úspěšně zasáhl cíl jen v 10 případech z 18 testů uskutečněných již od roku 1999. Jeho procentuální úspěšnost je tedy kolem 56 % a nikoli udávaných 97 %.
Navíc k současnému použití dvou antiraket proti jednomu cíli dojde při testech naplánovaných až na konec roku 2018. To dělá tvrzení Trumpa, že použití dvou antiraket je dostačující zárukou k sestřelení severokorejské rakety, nepodloženým, protože takový test PRO se dosud neuskutečnil.
Obecně tedy (zatím) platí, že k relativně spolehlivému zasažení cíle je zapotřebí nejméně 4 až 5 antiraket. Poté se může úspěšnost zasažení cíle posunout k oněm 97 %, koeficient SSPK (pravděpodobnost zasažení cíle jednou raketou) však pořád zůstává na maximálně 56 %.
To konec konců potvrdil i americký vojenský expert Joe Cirincione, prezident protijaderného Ploughshares Fund. Jeho závěry jsou výsledkem desetiletého studia amerického programu PRO v době, kdy byl zaměstnancem Výboru pro ozbrojené síly a vládní operace Sněmovny reprezentantů (míněn dnešní Committee on Armed Services a jeho podvýbory; pozn. překl.).
Testy systému PRO GMD nikdy neprobíhaly v reálných podmínkách – například v noci nebo proti těžce zasažitelným cílům (používajícím prostředky elektromagnetického rušení, tepelné a další klamné – například nafukovací – cíle ve tvaru hlavic, sond apod.).
Je proto vysoká pravděpodobnost, že tyto prostředky mohou zastínit dráhu letu bojové hlavice nebo klamnými signály dezorientovat systém obrany. Navíc při všech testech obsluha obranného systému zná předem čas i dráhu přilétající rakety. I tak byly ale často neúspěšné dokonce i imitované štábní testy.
Přes všechny tyto nedostatky je však dnes PRO GMD s antiraketami GBIs (Ground-Based Interceptors) jediným systémem schopným svými prostředky napadnout a zničit bojové hlavice nepřátelských raket mimo atmosféru neboli ve střední části jejich letové trasy. Další systémy, kterými jsou THAAD a Aegis, nejsou proti MBR schopné zasahovat; jsou totiž určeny k ničení cílů jiných typů a kategorií.
V současné době USA rozmisťují 36 antiraket GMD-2 na základně Fort Greeley na Aljašce a další čtyři na letecké základně Vandenberg v Kalifornii. S koncem roku 2017 by tak mělo být rozvinuto 44 komplexů GBI. Většina antiraket je typu CE-1, který měl v testech 50 % úspěšnost (cíl byl při 4 testech zasažen 2x). Menší část, celkem 10 antiraket, pak bude typu I-II Block CE-2, které byly ve třech testech úspěšné dvakrát.
Bývalý vysoký důstojník CIA, dnes výkonný ředitel Rady pro národní zájmy USA Philip Giraldi je přesvědčen, že všechny výše popsané nedostatky amerického systému PRO svědčí o tom, že americká administrativa klame svůj národ, když se ho snaží přesvědčit o reálné možnosti vést jadernou válku.
V daném případu totiž propaganda vytváří kolem systému GMD iluzi, že je možné zvítězit v jaderném konfliktu a hlavně že je nutné nešetřit na realizaci dalších plánů v oblasti protiraketové obrany.
Jediným, kdo vydělává na vyvolávání strachu před Severní Koreou, je totiž vojenský průmysl USA, jehož ziskům slouží celé to divadlo spojené s „jaderným skandálem“.
Alena Bajowa
Zdroj: Politikus.ru
Překlad: mbi
