Jiří Baťa
13. 12. 2017
Do voleb hlavy státu, tedy prezidenta republiky už mnoho nezbývá a někteří kandidáti hodně přitvrzují a ve své předvolební kampani občas používají metody, které, alespoň z pohledu slušného člověka, už předem vylučují takového kandidáta od možného úspěchu. Jiří Drahoš, vzhledem gentleman, tváří se lidumilně, přátelsky dobromyslně, ve skutečnosti ale takový není. Tváří se, že by mouše neublížil, přitom si troufne okopávat kotníky, hanit, pomlouvat, odsuzovat jednání a postoje i samotného současného prezidenta Miloše Zemana. To gentleman, za kterého se vydává, nedělá!
Takové jednání zrovna nesvědčí o ideálním člověku, který by svými schopnostmi a předpoklady měl být vhodný či ideální kandidát na prezidenta. Samozřejmě, jak pro koho, protože se najde nemálo těch, kteří s jeho jednáním, názory a postoji souhlasí a budou jej v tomto stylu kampaně vydatně podporovat. Jak se říká, svůj k svému.
V Drahošově kampani se jako červená nit táhne to známé papouškování, že prezident Miloš Zeman český národ rozděluje. Opakuje něco, co chtějí slyšet jeho přátelé a příznivci, aniž by uvažoval, nakolik je takové tvrzení vůbec opodstatněné a relevantní. Společnost je skutečně rozdělena, ale ne vinou M. Zemana ale těch, kteří v důsledku nedostatku jiných argumentů, tento nesmysl melou stále dokola.
Pan Drahoš Miloši Zemanovi hrubě vytýká, že prý nedostatečně nerespektuje základní přirozenou orientaci země na Evropu a snaží se nás odvést na Východ, nebo o něm říká, že „Kdo se mu klaní, toho odměňuje, kdo s ním nesouhlasí, je u něj hlupák.“ Na to lze opáčit jediným, že něco takového může prohlásit jen hlupák! Buď jak buď, o úrovni a intelektu pana Drahoše to zrovna nesvědčí, spíše naopak.
Apropos,kde je psané či dané, resp. na základě čeho pan Drahoš soudí a obviňuje M. Zemana, že by Česko mělo mít základní přirozenou orientaci na západ?Současná orientace na Západ (USA) je pouze paralela bývalé orientace na Východ (SSSR), vyplývající ze změny režimu (tzv. pádu komunismu) a následného kurzu zahraniční politiky. O tom, že by měla být základní orientace našeho státu na Západ nezmiňuje ani Ústava České republiky, ani žádné jiné zákonné ustanovení. Proto M. Zeman může maximálně nerespektovat či nedodržovat danou současnou linii politiky státu. Snaží se politiku státu rozumně a objektivně uplatňovat jak na Západ, tak také na Východ. Prezident, jakkoliv je mu vytýkáno, že se nedrží základní linie zahraniční politiky, má bezpochyby také jisté práva na vlastní úsudky názory a jistou představu o umírněné, středově orientaci státní či mezinárodní politice. Tím, že se dnes obrací i na Východ ale neznamená, že razí tendenci vrátit zemi do výhradního východního vlivu, že bychom měli být znovu orientováni na Východ, jak vykřikují někteří antizemanovci. Stejně tak platí, že není nutné ani žádoucí, být orientováni výlučně jen na Západ.
Pan Drahoš však tímto postojem jen dokazuje, že upřednostňuje orientaci na západ, protože od našich ultrapravicových politiků, vyznavačů západní politiky, cítí značnou podporu. Jinými slovy, nebude dělat to, co uzná sám za vhodné a rozumné, ale pod tlakem jeho blízkého okolí bude konat tak, aby vyhověl především jim a až nakonec, pokud to bude vůbec možné, těm ostatním, tedy občanům. Už dnes docela zmateně říká, že „…ztrácíme mnohé z toho, co jsme ještě před pár lety považovali za samozřejmé a správné. Například základní demokratické uspořádání, naši orientaci ve světě, naši důvěru v budoucnost. Když se nám nelíbí, jak funguje stát, hledejme pozitivní příklady a chtějme, aby se prosadily jako norma. Když budeme odolní, žádný problém nebude dost velký, aby se nedal překonat.“ Po těchto slovech si jistě musel utřít orosené čelo, protože říct něco takového, k tomu už musí být nejen velká odvaha, ale i kus drzosti.
Pokud se zamyslíme se nad těmito silnými, ale hlavně nicneříkajícími slovy zjistíme, že pan Drahoš jakoby žil léta mimo naši společnost. Co asi chtěl říct tím, že Dnes ztrácíme mnohé z toho, co jsme ještě před pár lety považovali za samozřejmé a správné ? To totiž nejsou, jak by se zdálo slova kritiky toho, že se nenaplnily představy o naší společnosti po listopadu 1989, ale pro něj smutné zjištění, že se občané pomalu a jistě vzpamatovávají z šoku, slibů a prognóz o neuskutečněné změně společnosti a životní úrovně, jak nám po listopadu 1989 velkohubě slibovali Klaus a Havel. Také není zřejmé, co pan Drahoš myslí tím, že jsme prý ztratili základní demokratické uspořádání, ztratili naši orientaci ve světě a důvěru v budoucnost. Především si neuvědomuje (nebo si toho ještě ani nevšiml), že jsme zatím skutečnou demokracii neměli a nemáme, že o ní mluví jen politici, kteří si tím kryjí svou činnost, osobní aktivity a lumpárny.
Když se nám nelíbí, jak funguje stát, hledejme pozitivní příklady a chtějme, aby se prosadily jako norma. Když budeme odolní, žádný problém nebude dost velký, aby se nedal překonat. Co tím asi chtěl básník, bývalý akademik Drahoš říct? Má pravdu v tom, že velké většině občanů České republiky se nelíbí, jak dosud funguje stát, proto také občané volili lidi a politické subjekty, od které se očekávají změny k lepšímu. Nebo snad máme slovům pana Drahoše rozumět jako pobídku a návod k projevu občanské nespokojenosti? Že by byl pan Drahoš až tak sociálně citlivý, že doporučuje hledat pozitivní příklady, jak to změnit? Třeba v masových demonstracích, shromážděních, stávkách, veřejných nepokojích?
V záležitosti naší obrany a obdobných tématech (např. vystoupení ze svazku NATO) by pan Drahoš nedoporučoval hlasovat v referendu, je to prý odpovědností vlády. Jaká odpovědnost vlády, když se za dosavadní nedostatky a hrubé chyby vlády (a že jich bylo nemálo) žádná vláda k odpovědnosti nehlásila. Možnost odvolání politiků demokrat Drahoš nesouhlasí, není to prý ta správná cesta. Posilování přímé demokracie a požadavek referendje podle pana Drahoše projevem nejistoty českého státu. Kur..a, je vůbec něco, s čím se Drahoš ve věci požadavků občanů ztotožňuje a souhlasí? Podle něho jsou nebezpečné snahy občanů prosadit právo, spravedlnost a referendum, které podle něj jdou údajně proti samotné demokracii. Jak toto může říkat kandidát na prezidenta, když tato práv jsou zakotveny v Ústavě ČR a v Listině lidských práv?
Tak jestli tyto názory, postoje a mínění má člověk, který kandiduje na funkci prezidenta, pak je to přesně to, o čem mluví sám Drahoš: Dnes ztrácíme mnohé z toho, co jsme ještě před pár lety považovali za samozřejmé a správné . Ano, ztrácíme. Ztrácíme možnost, víru a naději na spravedlivější občanskou společnost, ve které bude existovat skutečná demokracie, právo na referenda, uzákoněnou odpovědnost politiků a možnost či právo na jejich odvolání. Drahoš říká, že bychom měli důvěřovat více pravidlům (míněno názorům a požadavkům politiků), snažit se volit lidi, kteří k nim budou mít respekt. Respekt koho ke komu, občanů k politikům, nebo politici k občanům? Je to bohapustý blábol, stejně jako je blábol všechno, co v rámci své kampaně kdy řekl. A že už toho stačil říct hodně, např. že je pro udržení se v EU, zavedení eura, setrvání v NATO, souhlasí s přerozdělování imigrantů na bázi kvót atd.
Pan Drahoš svými velkohubými řečmi by zřejmě rád státnicky naznačil své představy, kudy a jaká má být cesta k lepšímu. Nic ale neříká o tom, že by se měl např. změnit volební zákon, zkvalitnit zákony, revidovat Ústavu, vytvořit podmínky, abychom mohli říkat, že opravdu žijeme v právním státě, kde vítězí ne pravda a láska, ale právo a spravedlnost. Rovněž ani slovem nemluví o potřebě bránit zem před multikulturní invazí, potřebě chránit národní identitu, projevit chrabrost a vlastenectví. Kromě planého žvanění oficiálně občanům nemůže nic reálného slibovat, protože projevit sebemenší náklonnost nebo porozumění názorům k potřebám občanů, projevit pozitivní vztah k sociální spravedlnosti, připustit kritiku a nesouhlas výlučného politického směřování státu na západní orientaci, naslouchat požadavkům o vystoupení z členství v EU nebo NATO, by znamenalo utrum jeho nadějím na prezidentský stolec. A přitom, on by jej tak strašně rád…
