„Masa sníme o polovinu víc než za socialismu,“ píše Idnes. Je úplně mimo

Geo
1. 12. 2017  Eurasia24

Snaha za každou cenu přeformátovat myšlení lidí, vymazat jejich paměti, manipulovat s nimi a znevážit úsilí našich předchůdců už dosahuje absurdně komických podob. 
 
„Maso vládne českému talíři. Sníme ho o polovinu víc než za socialismu,“ hlásá titulek článku „nejčtenějšího“ zpravodajského serveru Idnes. Manipulaci v titulku – který většině čtenářů na rozdíl od obsahu neunikne – pak upřesňuje: „Jídelníček Čechů se za 66 let razantně proměnil. Každý dnes sní o třicet kilo víc masa než na začátku socialistické éry.“

Aby bylo jasno, „socialismem“ ve srovnání se zářnou přítomností má Idnes na mysli rok 1950. Data z jiných let socialismu pro srovnání v článku „z nějakého důvodu“ chybí.

„Maso je skutečně základem českého jídelníčku a potvrzují to i statistiky. Od roku 1950 jeho roční spotřeba na hlavu vzrostla z 48,6 kg na loňských 80,3 kilogramů,“ píše autor článku na základě dat Českého statistického úřadu.

Manipulace se slovy, fakty i čtenáři si tentokrát už všimlo i pravicově-liberální publikum Idnesu: „Autor je zřejmě absolvent Vysoké školy demagogie s červeným diplomem. Protože srovnávat současnou spotřebu masa za socialismu a nyní s použitím údaje z r. 1950, kdy bylo pět let po válce a maso volně nebylo, protože bylo jen ‚na lístky’, tak to by normálně uvažující člověk nevymyslel ani náhodou,“ poznamenal v diskusi jeden z čtenářů.

A další perla z článku: „Demokracie přinesla boom drůbežího masa, zkonzumujeme ho jedenáctkrát víc.“ Citováno doslovně.

Takže nejenže za socialismu byli všichni stejně chudí, nic nefungovalo, nic nebylo k dostání, každý na každého donášel, furt se popravovalo, nikdo nic nesměl říct, každý byl v depresi, perzekuovaný a bez perspektiv – ještě navíc bylo o polovinu masa méně než dnes a jen díky demokracii zkonzumujeme jedenáctkrát více báječného kuřecího masa než v temné minulosti, kdy i slunce vycházelo jen výjimečně a pouze nad Rozvadovem.

Jak to bylo ve skutečnosti? Takto:

Tohle je tabulka, kterou v roce 2013 publikovalo Ministerstvo zemědělství ČR na základě stejných zdrojových údajů Českého statistického úřadu, jaké byly využity v článku Idnesu.

Za pozornost stojí obzvláště srovnání s rokem 1980 a pak s rokem 1990, kdy ještě dozníval vrchol ekonomických „hrůz socialismu“. Poté, až do roku 2011 celková spotřeba masa v ČR vytrvale každým rokem klesala… A přímo se zřítila v první dekádě kapitalismu mezi roky 1990 a 2000 – z 96,5 na 78,6 kilo na člověka a rok.

I ten blyštivý, vyzdvihovaný údaj za současnost (2016), totiž 80,3 kilogramů, je hluboko pod skutečností nejen roku 1990, ale i roku 1980 (90,3 kg) a při dynamice růstu spotřeby masa za socialismu odpovídá první polovině 70. let minulého století.

Z jedenáctinásobné spotřeby drůbežího masa v „éře demokracie“ je nakonec jen dvojnásobná. Zato hovězího se dnes jí ve srovnání jenom třetina – ne proto, že by bylo coby červené maso „nezdravé“, ale prostě proto, že je tak drahé.

Na pultech hovězí je, ne že ne, ale řada lidí si ho prostě nemůže dovolit a namísto něj si za pár šupek koupí anomálně gigantické stehno z mutanta zvaného v zemi svého původu „kurczak“.

Není zde řeč o tom, zda je konzumace toho kterého masa dobrá, nebo špatná, to je k diskusi nutričních expertů. Řeč je o tom, že článek využil spotřebu masa jako veličinu míry blahobytu „za socialismu“ a dnes.

Kdo ještě úplně nepodlehl systematickému retušování vzpomínek, nemůže si nepamatovat, že maso bylo. Bylo pravidelně ve školních jídelnách, v závodních kantýnách, více masa muselo být v uzeninách, a třebaže se ve městech stávaly nesmrtelné „fronty na maso“, nedostatkem masa, navíc často v „bio kvalitě“, celkově nikdo netrpěl.

A už vůbec ne venkov, jehož obyvatelstvo z velké části buďto pracovalo v zemědělství, (a) nebo prostě doma chovalo prasata a další zvířectvo, kdy na konci výkrmu byla zabíjačka – autenticky tradiční, rodinná a mnohem upřímnější, než jsou dnes komerční „zabíjačkové hody“.

Nic naplat „maso vládne českému talíři. Sníme ho o polovinu víc než za socialismu.“ A basta.

– – –