Proč je náš Nový rok v zimě a co bychom si měli přát do roku 2018

Avatar
Původní autoři

Josef Mrázek
30. 12. 2017
Navrhnout kalendář podle opakujících se změn slunečního svitu je docela samozřejmé řešení a také je pochopitelné, že za nejdůležitější byl odedávna považován den, kdy se délka životadárného denního svitu začíná prodlužovat, to jest slunovrat. Na severní polokouli je slunovrat obvykle 22. prosince, ale na jižní polokouli takový den je o půl roku později, v červnu. Je tedy otázka, proč Nový rok následuje po slunovratu na severní polokouli a platí pro celou zeměkouli. Vysvětlení je jednoduché.


Pohybem ker zemské kůry se na severní polokouli vytvořila velká a souvislá obyvatelná část pevniny, kdežto na jižní polokouli jsou to jen menší a často velmi vzdálené plochy. Propojení obou polokoulí, třeba Afrikou, se moc neprojevilo, protože pro obyvatele blízkého okolí rovníku není slunovrat moc důležitý, tam je tepla a světla po celý rok dost. A k přežití tam nebylo potřeba moc důmyslu, leda dávat pozor, jak nebýt sežrán. O redukci počtu obyvatel se tam nestaral chlad, ale kokurenční kmeny, dravci a tropické choroby. Na severní polokouli daleko od rovníku přežívali lépe lidé schopní vymýšlet, jak přečkat zimu a využít léta a slunovrat byl nejvýznamnějším bodem jejich kalendáře. Něco asi vymysleli také lidé na jihu zeměkoule, ale bylo jich méně, než na severu, a hůře se mohli domlouvat. A tak pro ně významný letní slunovrat se nemohl proti severnímu zimnímu slunovratu prosadit, když se celá zeměkoule komunikačně propojila a dělal se jednotný kalendář.

Proto tedy máme Nový rok v zimě. Ovšem i do toho se pletli různí světští i církevní funkcionáři, a tak jsme se od slunovratu trošku, ale nepodstatně, odchýlili. Pralidé, ač primitivní, byli přesnější, prostě se řídili tím, co jim ukazovalo slunce. Posunutí Nového roku kousek za slunovrat umožnilo, aby se do vzniklé mezery vešly i Vánoce, které mají výrazné křesťanské pozadí, ale jsou u nás také svátkem těch lepších vlastností člověka, a ani čeští ateisté a jinak věřící by o ně nechtěli přijít.

Zbyl ještě krátký čas mezi Vánocemi a Novým rokem a ten se dá využít k zamyšlení, co by se mělo v novém roce udělat, aby nedopadl tak mizerně, jako ten právě minulý. Zde také končí idylické povídání a můžeme obrátit mysl a popřípadě i svědomí, kdo ho má, k tomu, co dlužíme svým bližním i vzdáleným, veřejnosti i vrchnosti a někdo i Pánu Bohu. A křesťanský Bůh je to, čeho by se měl držet i každý zavilý ateista. Ani tento Bůh, ač všemocný, nezajišťuje všem spravedlnost na zemi, a proto se neobejde bez slibu života posmrtného. Ale je dobrý v tom, že nedoporučuje vyhubit ty, kteří mu nevěří.

První předsevzetí ať je, nedovolit, aby o nás rozhodovali ti, kteří k nám chtějí pustit stoupence méně dobrého Boha a připravit nás tak o podstatu našeho života a život sám. Nedbat žádných výmluv!

Druhé předsevzetí je, odmítnout se podrobit vrchnosti, která nás ohrožuje zavlečením do války, například s Ruskem.

Třetí předsevzetí je odmítnout každého, kdo slouží cizím zájmům, finančním, hospodářským nebo mocenským.

Zbylá předsevzetí jsou buď převážně osobní, nebo mají užší vztah k tomu, koho jste volili. Vymyslíte je jistě dobře. Těm, co koukají, co si zvolili, nezbývá, než vymáhat splnění slibů, na které naletěli.