Lubomír Man
3. 11. 2017
Jistě si dovedete představit, jak mě zamrzelo, že mé úpěnlivé volání, aby Stropnický nebyl jmenován do nové vlády (viz na internetu: Prokrista, neberte do vlády Stropnického!), bylo oslyšeno, ale od včerejška, kdy jsem si v deníku Právo přečetl interview redaktora J. Rovenského s budoucím premiérem Babišem, se mi dušička ustálila zpět skoro k normálu. On totiž pan Babiš v tom interview říká, že platí to, co prý řekl už dříve – a totiž to, že zahraniční vztahy chce dělat on sám. A dodal k tomu toto: „Však ano, to stále platí. Zahraniční politiku budu dělat hlavně já. Proto jsem také prezidenta umluvil, aby vládu jmenoval už 13. prosince, abych mohl jet do Bruselu na summit, který bude řešit nejen euro a brexit, ale hlavně imigraci, proti které musíme bojovat stejně jako proti kvótám.“
BUM! Slyšeli jste včera – tak kolem desáté – tu ránu, když mi nejzávážnější starost ohledně Stropnického coby svrchovaného tvůrce naší zahraniční politiky spadla ze srdce? Vždyť já už ve své úzkosti viděl, jak tenhle nenávistí k Rusku prolezlý pán v páru se stejně postiženým Kalouskem ženou naši odhodlanou mládež k ruským hranicím, aby zde dokončila to, co nestačil dokončit wehrmacht; nu a zatím, a jaké to štěstí i úleva, tenhle náš marš na východ zřejmě bezprostředně nehrozí. Stropnický bude pod kuratelou, bude to vlastně ministr jen pro formá a slavnostní příležitosti, jako jsou osmý květen či 28. říjen a jiné sváteční dny, a jinak snad bude víceméně neškodný. Bude to ministr s omezenou pravomocí ministra, což je v našem politickém systému novinka – ale buďme upřímní – v tomto případě nejuznalejší dík za ni.
Ale přece jen jedné otázce se člověk při hodnocení takovéhoto stavu věcí nevyhne. A totiž té, jak by reagoval, kdyby se ona novinka omezené pravomoci týkala jeho samotného. Jak by ji bral – a to hlavně s ohledem na fakt, že se týká jen jeho ministerstva a jen jeho osoby. Řekl by: ne pane Babiši, tohle je ponižující, promiňte, ale za těchto podmínek funkci přijmout nemohu?
Možná, že většina z nás by se takto zachovala – a dost možná – a nelze to vyloučit, že pan Babiš ve skrytu duše doufá, že se tak ještě v posledních dnech před definitivním jmenováním vlády, může zachovat i pan Stropnický, a on tím získá možnost jmenovat pro zahraniční resort kohosi pro lidi přijatelnějšího. Nu a pokud se vám tahle úvaha zdá za vlasy přitažená a vyhrkne z vás, že kdyby Babiš Stropnického na ministerstvu zahraničí nechtěl, tak by jej přece do vlády ani nejmenoval, neberete v úvahu přirozenou lidskou vlastnost, jíž je vděčnost. V tomto případě Babišovu vděčnost za to, že v nedávných dnech, kdy lítá štvanice na budoucího premiéra vrcholila, Stropnický zavětřil příležitost zapsat se do šéfovy paměti a sepsal a zveřejnil nejvášnivější i nejoddanější obranu svého stranického šéfa ze všech, jež se objevily; a která, možná, tvořila rozhodující položku na vahách, když budoucí premiér přemítal, koho do Černína.
Samozřejmě, jsou to všechno „možná“ a „snad“, ale jistota žádná. Kromě jediné: že totiž Stropnický stiskne zahraniční úřad do zubů a bude s ním utíkat, ať mu jej jeho nastávající představený osekal, jak osekal.
