 |
| Radek Mezulánik |
rozhovor
4. 12. 2017 ParlamentníListy
V České televizi selhává nakládání s veřejnými prostředky, jsme svědky totálního selhání managementu média veřejné služby. Kvalitní manažer s veřejnoprávním cítěním a zkušeností by takovou úroveň pořadů – 168 hodin, Reportéři ČT a Otázky Václava Moravce – nepřipustil. Vedoucí Katedry mediálních studií UJAK Praha a bývalý člen Rady České televize Radek Mezuláník rovněž tvrdí, že Rada ČT kontroluje pouze to, co vedení dovolí, nebo samo nabídne, pracuje tak pouze s tím, co jí generální ředitel předloží.
PL: Vůči České televizi je dlouhodobě velice kritický prezident Miloš Zeman, podobně na ni nahlíží i budoucí premiér Andrej Babiš. Na její obranu se ale vždy postaví ti, kteří bývají řazeni k těm v ČT protežovaným, ať už TOP 09, ČSSD, KDU-ČSL nebo Zelení. Jak spory o objektivitu zpravodajství a publicistiky České televize vnímáte vy?
Spor vzniká právě tím rozdílným politickým pohledem. Ale máme-li hodnotit objektivitu zpravodajství ČT z odborného hlediska, pak je nutné se od stranické příslušnosti či sympatií oprostit. A pomineme-li dokonce i odborné hodnocení, pak nejlépe poslouží známý příklad: jaký obrázek by si o České republice a jejích představitelích asi udělal „marťan“ odkázaný pouze na příslušné zpravodajské relace. Dokážeme-li se do této role vžít, pak musíme uznat, že takto podávaný obraz má s realitou jen velmi málo společného. Ale platí to, přiměřeně, o zpravodajských nebo takzvaně zpravodajských pořadech všech českých televizí.
Co se týká publicistiky, zde je to poněkud jinak. K publicistice, do jisté míry, subjektivní vklad autora, daný například sympatiemi nebo příslušností ke konkrétnímu politickému proudu, patří. Médium veřejné služby, tedy v tomto případě Česká televize, musí ovšem i v těchto případech dbát na vyváženost. Tento pojem mám raději než tzv. čistou objektivitu, která je de facto nemožná.
Rozdílné hodnocení zpravodajských a publicistických pořadů ČT ze strany různých politických stan a hnutí chápu a rozumím mu. Bez ohledu na něj však je nutné konstatovat, že vyvážené tyto pořady zcela jistě nejsou. A tedy, možná právě proto, to takto příkré a rozdílné hodnocení ze strany různých politických proudů. Kvalitní pořady by takovéto reakce nevyvolávaly.
PL: Dal byste za pravdu těm hlasům, podle nichž výsledek říjnových voleb byl i dílem České televize, která svými neustálými útoky na Andreje Babiše udělala z šéfa hnutí ANO mučedníka a vehnala mu tak do náruče jen další voliče?
Ano, i když ne úplně v tom smyslu, jak se ptáte. Prožíváme změnu paradigmatu a v rámci této změny již nějakou dobu pozorujeme změny politické komunikace, jejíž součástí jsou především média. Dnes je již v této oblasti dokladovatelný proces – „navzdory médiím“. Souvisí to zřejmě i se současnou obecnou krizí médií a žurnalistiky. Ideje, kandidáti, hodnoty preferované médii se ve veřejném mínění a volbách setkávají s neúspěchem.
Chcete-li mluvit pouze o ČT, pak v jejích současných zpravodajských i publicistických pořadech zcela zřetelně pozoruji, že jsou si toho velmi dobře vědomi, že se snad i „poučili“ z předchozích výsledků a jasně v mnoha případech vidím, jak se snaží „to hlavně nepřepálit“, aby „zase nepomohli nechtěnému opaku“. Nicméně to potvrzuje zase jen ono výše zmíněné, že jak předchozím, tak současným pořadům do vyváženosti mnoho chybělo a chybí.
PL: Bývalá členka Rady ČT Jana Dědečková v rozhovoru pro ParlamentníListy.cz prohlásila, že lidé nemají chuť platit neustálou propagaci názoru jedné skupiny lidí, kteří si veřejnoprávní instituci privatizovali pro sebe. Jaké názory na Českou televizi slýcháte ve svém okolí vy?
V tomto případě jsem ve zvláštní situaci, protože jsem byl po určitou dobu s ČT velmi úzce spojen a jsem znám jako obhájce médií veřejné služby, pokud se týká jejich významu v současnosti. Mezi nejbližšími je to rozděleno na příznivce a odpůrce, obecně ve svém okolí zaznamenávám spíše pasivitu a nezájem, v akademickém prostředí naopak jednoznačnou kritiku týkající se fungování ČT dnes. Znovu zdůrazňuji, že jsem zastáncem médií veřejné služby, ale to, co v tomto případě selhalo, je kontrola veřejnosti, podobně jako selhává politický systém. Víme, že všechno kolem nás má nakonec společného jmenovatele ve financích a v případě ČT je, dle mého, stávající situace zcela katastrofální. Peníze televizních poplatníků tam zkrátka „mizí“ jako v černé díře, poplatníci za své peníze nedostávají očekávané, a konečně i zákonem předepsané, a nikdo z nás přece takto se svými korunkami nezachází. Postupně si zvykáme, že kromě reklamací výrobků, můžeme reklamovat i poskytované služby ve všech podobách. A platí to i o námi placeném televizním vysílání. Jsme kupující a jako takoví vyžadujeme požadovanou kvalitu. Otázka je, zda nám to současný systém kontroly a „reklamací“ v ČT umožňuje. Jsem přesvědčen, že orgán kontroly veřejnosti, kterým je Rada ČT, fatálně selhává, ale to je na jinou otázku.
Od kontroly hospodaření a nakládání s finančními prostředky poplatníků se pak může odvíjet i kvalita vysílání. Tím jen například poukazuji na nepoměr sumy vydané v ČT na výrobu a vývoj nových pořadů a formátů a celkového rozpočtu.
PL: Názory jedné skupiny lidí jsou podle kritiků nejvíce patrny v pořadech 168 hodin, Reportéři ČT a Otázky Václava Moravce. Cítíte z nich protichůdný přístup k oblíbencům a nepřátelům, když to budu personifikovat, tak k Miroslavu Kalouskovi a Bohuslavu Sobotkovi na straně jedné a Andreji Babišovi a Tomio Okamurovi na straně druhé?
Jak jsem již řekl, do nedávna to tak platilo a „bilo do očí“. Dnes to téměř sklouzává k jinému extrému. Česká televize je velmi složitá struktura, ve které musí fungovat řada různých mechanismů s jediným účelem – dostát požadavkům plynoucím zejména ze zákona o České televizi. Stejně jako selhává nakládání s veřejnými prostředky, selhává i řízení chodu této složité instituce. Dle mého jsme svědky totálního selhání managementu média veřejné služby. Kvalitní manažer s veřejnoprávním cítěním a zkušeností by takovou úroveň zmíněných pořadů nepřipustil. Zde chci jen připomenout, že na nepochopení skutečného poslání ČT současným vedením jsem poukazoval již v roce 2012 stejně jako na problémy s hospodařením. Tedy v době, kdy pánové Andrej Babiš a Tomio Okamura ještě téměř nebyli na politické scéně. Dnes se to jen potvrzuje.
PL: Co si myslíte o požadavku zestátnit Českou televizi, s nímž nejrazantněji přišel hned po volbách Tomio Okamura? Byla by ohrožena její nezávislost, když bychom stejně nebyli první v Evropské unii, kde je televize veřejné služby hrazená ze státního rozpočtu?
Souvisí to s předchozí odpovědí, protože není možné pouze kritizovat či poukazovat na nedostatky, a nepřinášet řešení.
„Zestátnění“ evokuje „znárodnění“, ale dejme tomu, že by majetek zůstal tzv. veřejnoprávní a z eráru by byl placen pouze provoz. Ve svém okolí vnímám velmi intenzivní požadavek na převedení ČT pod státní rozpočet. Slibují si od toho především právě důkladnější kontrolu s jednoznačným vymezením odpovědnosti. Tedy je to reakce na ono výše popsané selhání. Po této stránce jim dávám za pravdu, jistě by bylo vše transparentnější. Nebezpečí jsou zde ovšem také, zvláště v České republice. Co funguje bezproblémově jinde, nemusí fungovat u nás. Vliv těch, kteří budou rozhodovat o financování, se upřít nedá. Ale v dobře fungujícím státě s kvalitní legislativou a uvědomělými občany to může fungovat a funguje zcela dobře.
Osobně se spíše přikláním ke stávajícímu způsobu financování, protože více podporuje sounáležitost těch, kteří si médium veřejné služby platí a jeho vysílání potřebují. Vyžaduje to ovšem také určitou kvalitu uvědomění a změnu mechanismu kontroly a řízení. Tedy například zřízení správní rady, změnu volby členů Rady, transparentnost hospodaření a podobně.
Umím si také představit jistý kompromis vyplývající z uvedeného rozdělení – majetek veřejnoprávní, vysílání financované státem. Bylo by možné rozdělit financování ČT na část veřejnoprávní a státní. Provoz, správa majetku a část vysílání za peníze poplatníků a část vysílání – jasně definovaná zákonem a vyjadřující veřejný zájem – financovaná ze státního rozpočtu.
PL: Kromě vyváženosti a objektivity ve vysílání bývá Česká televize terčem kritiky kvůli svému hospodaření, které nesmí zkontrolovat ani Nejvyšší kontrolní úřad. Jak docílit toho, aby na nakládání ČT s veřejnými penězi bylo lépe vidět a dalo se posoudit, jak je to se strukturou spřízněných subjektů, které opakovaně dostávají zakázky, někdy dokonce na nadbytečné služby?
Legislativně to bylo „na stole“. Proč to nedopadlo? Jistě i „zásluhou“ snah a působení managementu ČT, který „o to nestojí“. Současné vedení s tím mělo problém od počátku. Již tehdy jsem vznášel požadavek na transparentní účet, zvláště je-li i soudními rozhodnutími potvrzeno, že finanční prostředky ČT jsou veřejnými prostředky. Nepochopitelné pro mne bylo a je to, že i podle „stošestky“, tedy zákona o svobodném přístupu k informacím, ČT požadovaná data nezveřejňuje. Nejčastěji s odkazem na ochranu osobních údajů. Že se tomu brání management – není za stávajícího stavu divu, ale že s tím nic nedělá Rada ČT je na pováženou. Soudní „přetahování“ je pro většinu poplatníků finančně a časově neúnosné.
Klientelismus je tou cestou pro vyvádění peněz z České televize. Plátci televizních poplatků se stali zdrojem pro nevídané kšefty. Není pak divu, že někteří autoři mluví o ČT jako o zločinecké organizaci. Kvalita jde stranou. Svého času, když „noví“ producenti přicházející z prostředí mimo ČT začali dostávat zakázky, jsem požadoval zdůvodnění každého pořadu, jak a v čem naplňuje zadání veřejné služby. Nemusím dodávat, že to mnohé vystrašilo.
Kromě toho v ČT narostl počet „administrativních“ nevýkonných zaměstnanců.
PL: Ke kontrole ze strany Rady ČT nebo Dozorčí komise Rady ČT měl výhrady Martin Komárek, bývalý předseda Volební komise Poslanecké sněmovny, která má média v gesci. Tvrdil, že Rada neví, jak ČT hospodaří, vadilo mu, že žádné kontroly nařízené Radou se netýkaly peněz vyplácených soukromým produkcím, což jsou asi dvě miliardy korun ročně. Jaký je váš pohled na účinnost stávajících kontrol hospodaření České televize?
Snažím se, i v předchozích větách, zdůraznit, že nejen stávající kontrola hospodaření ČT nefunguje a to sebou nese i nedostatky v obsahu vysílání. Zde musím dodat, že se situace rapidně … … …. ….
