USA couvají před problémem, který samy vytvořily. Minule byla potřebná světová válka.

Avatar
Původní autoři

Anton Krylov
7. 12. 2017          zdroj
Ministr zahraničí USA Rex Tillerson zaslal OSN prohlášení o tom, že Spojené státy se již nebudou podílet na celosvětové dohodě o migraci, neboť není v souladu s jejich politikou. Tato událost je mnohem závažnější, než by se mohlo zdát. Pokud budeme dále rozmotávat toto “klubko”, na konci se nutně objeví hrozba světové války. V Tillersonově prohlášení jsou tři důležité vektory: problém migrantů jako takový, postoj Washingtonu vůči mezinárodním smlouvám a součinnost USA a OSN. Každý z nich stojí za to rozebrat odděleně.


“Newyorská deklarace obsahuje řadu ustanovení, která jsou neslučitelná s americkou politikou v oblasti migrace a přijímáním uprchlíků a také se zásadami Trumpovy administrativy. V důsledku toho prezident Trump rozhodl, že USA ukončí svoji účast v procesu přijímání smlouvy, která byla zaměřena na dosažení mezinárodního konsenzu v OSN v roce 2018”, cituje prohlášení ministerstva zahraničí USA agentura Interfax.

Washington “sám rozhodne, jak nejlépe kontrolovat své hranice a komu dovolovat vstoupit do země”, protože přístup, stanovený v Newyorské deklaraci, “je v rozporu “se suverenitou USA”, je uvedeno v dokumentu.

Připomeňme si, že deklarace byla přijata v září loňského roku, kdy téma běženců bylo ještě jedním z předních ve světových médiích.

Mimochodem, běženci a migranti od té doby nikam nezmizeli, ale média píší o všem možném, jen ne o nich. …

Vraťme se k Newyorské deklaraci. Hlavním postulátem tohoto objemného dokumentu byla, kromě povinných prohlášení o nutnosti integrace migrantů a čelení násilí, povinnost všech zemí rozpracovat do roku 2018 komplexní dohodu o bezpečné, spořádané a regulované migraci. A právě tuto dohodu nechtějí USA podepsat.

Je třeba poznamenat, že v návrhu dohody, který obsahuje deklarace, není ani ten nejmenší útok na něčí suverenitu. V této souvislosti je možné zmínit pouze povinnost o “uznávání zahraničních diplomů a v jiných zemích získaném vzdělání a dovednostech”.

Proto nejde o to, že znění nebo smysl smlouvy nějak usiluje o suverenitu USA. Jde o to, že USA se v principu nechtějí omezovat jakoukoli dohodou.

To v zásadě není nic nového. Washington se nepodílí na Mezinárodním soudu, UNESCU a řadě dalších institucí OSN, a také (nehledě na to, že považuje Evropskou unii za nejbližšího spojence) nesdílí evropské hodnoty, spojené se zákazem trestu smrti.

Na rozdíl od nevelkého počtu lidí, kteří spadají pod jurisdikci Mezinárodního soudního dvora nebo spáchali trestný čin, hodný trestu smrti, jsou běženci globální problém. Jsou jich desítky milionů a nejsou žádné předpoklady k tomu, že krize bude v nejbližších letech na ústupu. Naopak, pozice týchž USA může klidně vést ke vzniku nových horkých míst (možná i  radioaktivních ), z nichž vytryskne další příliv migrantů.

Avšak řešit tuto krizi (nebo spíše souhrn krizí) spolu s dalšími zeměmi Washington nemá v úmyslu. V podstatě Američané sami vycouvali z problému, který sami v mnoha ohledech vytvořili, a nechtějí být zodpovědní za nové uprchlíky, kteří se nevyhnutelně objeví v případě, že zahraniční politika USA se zásadně nezmění.

Podpis celosvětové dohody o migraci bez USA znamená zhruba to samé, co pokus o řešení nějakého problému na území bývalého Sovětského svazu bez účasti Ruska. Může se to zkusit (a mnozí se o to snaží), ale účinek je daleko od plánovaného cíle.

Kromě ledabylého přístupu k problému běženců je odmítnutí Washingtonu účastnit se smlouvy, kterou zpracovává OSN, jasnou demonstrací vztahu Američanů k organizaci, jejíž sídlo se nachází na jejich území. Organizace spojených národů, vytvořená k řešení mezinárodních problémů, je ve skutečnosti vnímána administrativou Bílého domu (nejen trampovskou, začalo to již dávno) pouze jako osobní nástroj. Pokud nějaké rozhodnutí OSN USA vyhovuje, bude vzato v úvahu. Pokud tomu tak není, bude Washington předstírat, že žádná taková mezinárodní organizace v New Yorku není.

Rusko-americké vztahy jsou nyní na nejnižším bodu za poslední polovinu století, pravidelně o tom hovoří naši i američtí diplomaté. Vztahy Washingtonu s Organizací spojených národů jsou také blízko k bodu mrazu. USA se situačně připojují k EU (nebo naopak), pokud se zájmy shodují, pokud je například potřeba schválit protiruské nebo protiíránské prohlášení. Ale když jde o skutečně globální řešení, jako je problém běženců, USA odcházejí stranou, zatímco Evropa předstírá, jakoby to tak mělo být.

Ale třebaže nebude obnovení dvoustranných vztahů mezi našimi zeměmi snadné, celkově je však možné (USA a SSSR, USA a Rusko tak činily nejednou, byť nakrátko), pak obrodit úlohu OSN bude mnohem obtížnější.

Minule k tomu byla potřebná světová válka.

Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová