Václav Klaus: Rajko Doleček je velký člověk. Na “byl” si nikdy nezvyknu! Držel vlajku hrdého národa vysoko vztyčenou. Kolik je podobně odvážných? Máme za co děkovat

Václav Klaus
21. 12. 2017  ProtiProud

Václav Klaus se ohlíží za mimořádnou osobností, která se nebála jít proti proudu a jejíž odkaz bychom si měli nadále připomínat


Už řadu týdnů jsme věděli o velmi těžkém zdravotním stavu profesora Rajka Dolečka. Poslední zprávu jsem z nemocnice v Ostravě dostal před třemi týdny, věděl jsem, že to s ním vůbec nevypadalo dobře, ale přesto je včerejší zpráva o jeho smrti něčím, s čím se nemohu a nechci smířit.

Prof. Rajko Doleček byl zcela mimořádný člověk. Ve svém životním osudu prožíval a svým životním osudem symbolizoval většinu 20. století a všech jeho hlavních tragédií. Byl to Čech narozený v Praze, který většinu svého profesního života prožíval v Ostravě (kde také zemřel), ale krom toho byl svou matkou (a dlouhým pobytem svého otce) spojen s Jugoslávií a Srbskem, a byl proto naší jistou spojnicí s těmito balkánskými zeměmi.

O tom všem úžasným způsobem vypráví jeho kniha „Inventura v 89 letech – ve stínu Balkánu“ vydaná v roce 2014, kterou bych zadal jako povinnou literaturu všem, kteří chtějí něco vědět o současném světě. Ještě letos v únoru jsem od něho s krásným věnováním dostal jeho loni vydanou knihu „Hovory s generálem Mladićem – Dopisy z vězení“. Tyto dvě knihy (a spousty dalších textů) přinášejí zcela jinou interpretaci tragického vývoje Balkánu a bývalé Jugoslávie než je oficiální, politicky korektní výklad těchto událostí.

Prof. Doleček byl člověk (napsal jsem automaticky „je člověk“, nemohu se s jeho smrtí smířit) nejen mimořádně odvážný, který se vždy odvážil foukat proti větru a díky tomu vždy zůstat svůj, ale i člověk nesmírně pracovitý a v každé chvíli svého života plně angažovaný. Bez něho bychom si o tom, co se dělo v 90. letech v Jugoslávii, mysleli něco úplně jiného, než co bylo skutečností. Velmi jsme se shodovali v jeho rezolutním odmítání výroků prezidenta Havla o humanitárním bombardování Bělehradu. Rozuměli jsme si i lidsky. Vážím si toho, že jsem tohoto velkého člověka mohl znát.

Nechám na jiných, aby připomínali jeho odborné zásluhy v medicíně. Byl kvalitním a respektovaným lékařem, byl jedním z prvních propagátorů zdravé výživy u nás, daleko dříve, než se to stalo módní záležitostí. V tomto ohledu – obávám se – jsem jeho rady málo poslouchal, ale v názorech na falešnost současného Západu jsem s ním byl vždy zajedno.

Související články:
Tragický osud Srbska: Všechno bylo jinak. Liberální fašismus a  ideologie smrti místo lidovlády. Oklamáni šidítkem EU. Jak uvařit žábu po balkánsku? Vlákáni do pasti – stejně jako ostatní. Milošević měl pravdu