Vánoce komunistické a nekomunistické

Avatar
Původní autoři

Jiří Baťa 26. 12. 2017
Pan Ziegler ve své nostalgické vzpomínce na „komunistické“ Vánoce (viz zdroj níže) vyjevil radosti a strasti z prožitků svátků vánočních v době vlády komunistů. Protože jde o pana Zieglera pak nepřekvapuje, že si neodpustil přiložit negativistické (či spíše pomlouvačné) polínko v podobě jím zmíněné příhody, kdy prý učitelka mateřské školy v Českých Budějovicích zavedla děti do kostela podívat se na jesličky s malým Jezulátkem, a dostala za to vyhazov. 


Nehodlám panu Zieglerovi vytýkat, že má na tu dobu svůj specifický, antikomunistický pohled a názor, prostě je už takový a zřejmě ani jiný nebude. Nelze od něj proto ani očekávat, že bude-li zmiňovat a psát o době komunistických Vánoc, že o nich bude psát v superlativech. Tak  naivní zase nejsem.

Dnešní svátky vánoční se rozhodně projevují výrazně jinak, než ty v době před 30 a více lety. Jakkoli byly ty „komunistické“ Vánoce podle pana Zieglera jiné, rozhodně nebyly tak hektické jako dnes, byly více lidské, ohleduplnější a svým způsobem i prozaičtější. Zvláště pak ty Vánoce z let poválečných (50 a 60 léta) se nemohou s těmi současnými srovnávat. Ostatně normálního člověka to ani nepřekvapuje, protože jiných věcí krom zmíněných Vánoc, bylo a je mnohem, mnohem víc. Každá doba má své typické, neopakovatelné specifika.

Pan Ziegler nikoli neúmyslně zmiňuje „komunistické“ vánoce přesto, že také mohl zmínit vánoční svátky předválečné a srovnávat je s těmi současnými. Ale to by nebylo pro pana Zieglera to pravé ořechové, v takovém případě by neměl co hanit, to ještě totiž komunisté nebyli u vlády. Ale zpět k samotným Vánocům.

Mohu-li zavzpomínat na Vánoce, které pan Ziegler má za „komunistické“, pak o nich mohu také něco říct, protože na rozdíl od pana Zieglera, který v tu dobu tahal kačera, já už byl v dospělém věku. Jestliže pan Ziegler tvrdí, že v tu dobu byly křesťanské tradice, z kterých naše oslava Vánoc vychází zamlčovány, pak když neřeknu že lže, tak rozhodně nemluví pravdu. Vánoční svátky sice byly do jisté míry ideologicky potlačovány, ale nikdy nebyly zakázány. Jakkoli byla tou dobou katolická církev poněkud v ústraní, přesto totiž byla prostřednictvím ČSL zastoupena i v Národní frontě v čele se svým katolickým představitelem panem Josefem Plojharem, českým katolickým knězem a významným politikem, členem Československé strany lidové (ČSL), který od roku 1948 kolaboroval s KSČ. V letech 1948-1968 byl ministrem zdravotnictví, v letech 1951-1968 byl předsedou ČSL (!) . Z toho je patrné, že církev a věřící nebyly zas až tak zatracováni, jen ideologicky bylo náboženství upozaďováno.

„Komunistické“ svátky vánoční, které zmiňuje pak Ziegler, probíhaly zcela běžným křesťanským způsobem, což znamenalo: vánoční stromky, vánočka, vánoční kapři, Štědrovečerní večeře, půlnoční mše v kostelích, slavilo se i na Boží hod vánoční či další den na sv. Štěpána, na venkově mnohem intenzivněji. Takto Vánoce slavil ten, kdo je takto slavit chtěl, ze zkušenosti však vím, že většina občanů svátky vánoční takto slavila, snad jen s výjimkou půlnoční mše.

Pozoruhodné na článku pana Zieglera však je, že místo svých vlastních zkušeností se odvolává na nějaké prožitky scenáristky Lucie Konášové, která prý nedávno na stránkách pondělní přílohy MF DNES zavzpomínala na své dětství za socialismu a říkala, že jejich rodičů jí bylo na Vánoce v té době líto. Jedním z typických znaků komunistické totality prý bylo nedostatkové zboží, které často chybělo. Jeden čas třeba nebyly jízdní kola, potom zas barevné televize atd. A paní Konášová prý také správně připomněla, že i vánoční dárky se musely shánět, nedali se jako nyní jednoduše koupit, navíc ani obchodů nebylo za „socíku“ tolik, co jich je teď. A také Štědrý den býval za komunistů pracovním dnem, takže uštvaní rodiče chodili odpoledne z práce domů a měli, co dělat, aby stihli připravit štědrovečerní večeři.

Možná budu nudit ale nedá mi, abych se k pohnutým vzpomínkám paní Lucie Konášové prostřednictvím pana Zieglera nevyjádřil. Především nechápu co chtěla říct tím, že jí bylo jejich rodičů líto. Není zcela zřejmé, o jakou blíže zmíněnou dobu jde, ale pravda je, že život v tu dobu byl jiný než dnes. Ale to nebyl jen případ jejich rodičů, nicméně nikdo tu dobu neprožíval tragicky, ale mohu odpovědně prohlásit, že svátky vánoční byly vždy slaveny v plné parádě, slavnostně, radostně a možná k údivu pana Zieglera i radostně. Je sice pravda, že toho zboží bylo podstatně méně, než v dnešní době, ale to potřebné bylo vždy k dostání, dříve nebo později, občan se uměl té době přizpůsobit. Je-li řeč o Vánocích, pak jistě nikoho nemrzelo, že před Vánocemi nebyly k dostání jízdní kola no a barevné televizory? Na ten si občan rád (uvědoměle) počkal.

Líbí se mi důraz pana Zieglera, který klade na připomínku paní Konášové, že i vánoční dárky se musely shánět, nedali se jako nyní jednoduše koupit, navíc ani obchodů nebylo za socíku tolik, co jich je teď. Přijde mi to velmi úsměvné, jako by dnes už nemusel občan nic shánět a bez jakýchkoli problémů všechny věci nakupovat. Tenkrát se ale jako dárky kupovaly věci více praktické, potřebné, a užitečné, jako např. sáňky, lyže, protože v tu dobu ještě sníh byl (ten komunisti nezakázali), zimní oblečení, mnohé věci se dělaly také doma jako např. svetry, šály, rukavice atd.

Že byl Štědrý den za komunistů dnem pracovním? Pan Ziegler neodolal zase si přiložit ideologické hov…. pardon polínko, aby zvýraznil tu hroznou vládu komunistů třeba i tím, že se muselo na Štědrý den pracovat. Cožpak dnes mají všichni pracující lidé v tento den volno? Ví vůbec pan Ziegler, kolik lidí dnes pracuje o sobotách, nedělích a svátcích? Jak dlouho trvalo, než se prosadilo, aby byly velké obchody alespoň v některé svátky zavřeny a zaměstnanci obchodů měli také volno jako ostatní? Jen se divím, že v porovnání s dneškem pan Ziegler také nezmínil, že např. na vánoční svátky museli za komunistů pracovat doktoři a sestry v nemocnicích, že byli v pohotovosti hasiči, zdravotníci, že strojvedoucí museli jezdit o svátcích s vlaky, že chodili do práce řidiči autobusů, trolejbusů, zaměstnanci elektráren, tepláren atd., atd.

Co pan Ziegler nezapomněl zmínit je změna virtuálního „Ježíška“ za fyzického dědu Mráze, přesněji nahrazení Ježíška cizorodým prvkem (děda Mráz), jenž nemá v české tradici co dělat. Pravda, ani mě se to nelíbilo, přejímat a měnit křesťanské prvky na ideologické bázi, ale na druhé straně nemohu se pana Zieglera nezeptat: je snad americký Santa Claus přirozeným prvkem přeměny cizorodého, tj.  ruského (tehdy ještě sovětského) dědy Mráze?

Poznámka pana Zieglera o  A. Zápotockém je stejně netaktní, neetická a nekorektní jako poukázání na vyvalený pupek pana Zieglera na jeho foto. Konstatování pana Zieglera, že na Ježíška však neměli ani soudruzi a ten to nad nimi nakonec vyhrál na celé čáře bych změnil a sice, že Ježíšek nad nikým nevyhrál, protože ať už byl Ježíšek jakýkoli, v mysli lidí byl, je a bude vždycky stejný. Mění se jen jeho forma a propagace, což se jako byznys týká svátků, ale se samotným Ježíškem to nemá nic společného.

Zdroj:https://www.parlamentnilisty.cz/arena/nazory-a-petice/Jan-Ziegler-Takove-komunisticke-Vanoce-za-jeslicky-vyhazov-517478