Babišova vláda je prý naprosto špatná, nekoaliční, proto nedůvěryhodná a odkázaná tak na jednoho vůdce, čímž je proti ústavě také tím, když chce makat i přes nedůvěru PS

Bylo třeba zvýšit platy poslancům, ale jak, co s tím udělat? Na popud poslance ODS Jana Čechlovského vznikla před několika lety rafinovaná varianta – využít už hotový zákon o platech státních zástupců, k němuž poslanci tradičně připojili “přílepek”, resp. pozměňovací návrh, který by zvýšil mzdy i jim…

Další přílepek – Zákon o zřízení ministerstev, spojený s tématem státních maturit z června 2009. V tomto případě poslanec Ivan Ohlídal (ČSSD) připojil odložení státních maturit do zákona o kompetencích jednotlivých resortů.

Této sněmovní šlamastice předcházel též 20. červen 2007, kdy ještě Topolgate odolala hlasování o nedůvěře. Pro její vyslovení hlasovalo 97 sociálních demokratů a komunistů. Proti byli koaliční poslanci ODS, KDU-ČSL a Strany zelených a bývalí sociální demokraté Miloš Melčák a Michal Pohanka – dohromady 101 poslanců. Následoval 5. prosinec 2007, kdy Topolánkova vláda odolala i druhému opozičnímu návrhu na vyslovení nedůvěry.

Proti hlasovalo 101 poslanců a Melčák s Pohankou. Hlasování se nezúčastnili Petr Wolf (ČSSD) a Petr Nečas (ODS). Wolf svojí neúčast zdůvodňoval infarktem pobytem v nemocnici, přičemž v hodinách hlasování byl v Ostravě na VŠB-TU, kde ale i s „infarktem“ neúspěšně zápolil o docenturu. Ani třetí pokus 30. dubna 2008 o vyslovení nedůvěry Topolánkovu kabinetu nebyl úspěšný. Pro nedůvěru bylo 98 poslanců. Za vládu se postavili všichni přítomní koaliční zákonodárci plus klasika – Melčák s Pohankou.

Další střelbu slepými náboji přežili Topolánkovci 22. října 2008, přestože pro nedůvěru vládě se vyslovilo 96 poslanců ČSSD a KSČM. Poslanci ODS Vlastimil Tlustý, Jan Schwippel a Juraj Raninec se hlasování zdrželi, Olga Zubová a Věra Jakubková ze Strany zelených se hlasování nezúčastnily. Teprve až na popáté se defenestrace povedla 24. března 2009, kdy sněmovna vyslovila vládě Mirka Topolánka nedůvěru.

Proti kabinetu hlasovali Schwippel a Tlustý z ODS a bývalé členky Strany zelených Zubová a Jakubková. Jejich zásluhou opozice získala potřebných 101 hlasů, ale k ničemu jim to stejně nebylo. Vanitas vanitatum et omnia vanitas – Marnost nad marnost, všechno je marnost…

Přestože totiž ČSSD vyhrála v roce 2010 parlamentní volby, nebyla schopna sestavit vládu. Jiří Paroubek se po rozhodl odstoupit z funkce předsedy ČSSD a do čela strany se postavil místopředseda Sobotka. Na scéně se tehdy objevil Petr Nečas, věrný člen ODS už od roku 1991; v roce 2010 narychlo nahradil na pozici volebního lídra Mirka Topolánka a podařilo se mu usednout do křesla premiéra.

Nyní rekapitulace prasat u plných koryt: Kdo byli Melčák, Pohanka a Wolf, tvořící vrchol ledovce zvaného přeběhlictví? Přibližme si profily těchto politických zběhů. V roce 2006 byl zlínský poslanec Melčák po své skoro desetileté komunistické minulosti zvolen do Poslanecké sněmovny za ČSSD, ze které však byl v únoru 2007 vyloučen, po něm Snítilý.

Přestože je oba vozila do práce a z práce policie, pořád jako každý jiný poslanec dostávali měsíčně desetitisíce korun na dopravu. V případě Snítilého to bylo 22 900 korun čistého za měsíc, u Melčáka pak 34 300 korun. Částky se řídily vzdáleností jejich bydliště do Sněmovny. Suma sumárum stál jejich rok pod dozorem bodyguardů daňové poplatníky bratru milion Kč.

O co šlo? O signifikantní případ Evžena Snítilého, potřetí ženatého otce, tuším sedmi dětí, který je podezřelý, že spolupracoval s vojenskou kontrarozvědkou a jeho lustrační osvědčení není právě grossovsky průzračně čisté. Ve straně se řešilo, že Evžen na vojně něco podepsal. Věděli, že bude vydíratelný, ale na kandidátku se vždy dostal. Mirek Šlouf a Miloš Zeman to věděli. A Zeman z Vysočiny mu říkal, ať se “nedere do vedoucích funkcí, jinak bude manipulovatelný”. Evžen ale neposlechl moudrého důchodce a teď to má; výhrůžky, kulka v dopise i bodyguardi před jeho domem.

Raději to se socialisty zabalil. Asi jinak nemohl. Kdo jiný by živil početnou rodinu, vyklouzl za něj z lustračních lapálií a střádal hlasy pro koalici? Za co? Že by něco slíbil…? Něco přece kdysi “něco přeřízl” každý… Třeba i docent Wolf, co raději “ochořel” a neudělal profesuru na VŠB-TU, než aby podpořil svoji stranu. Za kolik…?

Poprvé na sebe Petr Wolf výrazněji upozornil, když se následně z naprosto nevolitelného místa kandidátky ČSSD prosadil v roce 2006 do Parlamentu, čímž byly nabourány ambiciózní plány Jiřího Paroubka s jinými a mnohem výše postavenými oranžovými moravskoslezskými kandidáty. Pak došlo na první vážné lámání chleba; hlasovalo se o výše vzpomenutém vyslovení nedůvěry Topolánkově vládě a o státním rozpočtu.

Petr Wolf se ale svým stranickým kolegům omluvil, že je v nemocnici, jelikož prodělal vážnou srdeční příhodu a nemůže se hlasování zúčastnit. Vyšlo ale najevo, že poslanec ČSSD Petr Wolf v době hlasování neúspěšně obhajoval na VŠB-TU profesuru. Děkanovi sdělil, že nemocnici opustil na vlastní žádost, když opravdu v ostravské fakultce byl kvůli nestabilní angině pectoris, jež však nebyla tak vážnou, nebo vůbec, jak sám prezentoval.

Svoji divnou “loajalitu” projevil následně tím, že napřed vystoupil z poslaneckého klubu ČSSD a vzápětí i ze strany socialistů. Prý proto, že byl vystaven vydírání a vyhrožování. “Hrozí mi smrtí a tvrdí, že na mě mají složku…” chabě se hájil. A krátce poté, co na podzim 2008 Wolf při hlasování o nedůvěře vládě podpořil Topolánkovu koalici, dohodlo se s ním v lednu 2009 ministerstvo vedené tehdy Martinem Bursíkem ze Strany zelených na tom, že se úřad vzdá vrácení peněz ze zneužité dotace pro Wolfovu firmu UT 2002.

Zběhnutí Wolfa se ale nakonec Topolánkově vládě nevyplatilo. Když vyšlo najevo, že chtěl blízký spolupracovník tehdejšího premiéra Marek Dalík v České televizi zařídit, aby nevysílala reportáž o Wolfovi a jím zneužité státní dotaci, vyvolal Paroubek (ČSSD) další hlasování o nedůvěře vládě. A tentokrát uspěl, když se na jeho stranu přidali dvě poslankyně zvolené původně za zelené a dva poslanci zvolení za ODS. Vědí hoši z mokré čtvrti, kde se před Interpolem skrývá ing. Wolf?

A proč asi vzal do zaječích další vzpomínaný přeběhlík MUDr. Michal Pohanka, když dal před časem vale své rodné ČSSD. Byl to utajený přeběhlík – filantrop, jemuž se asi příčilo, že pro nic za nic tahá peníze z kapes daňových poplatníků. Asi nemohl unést, že ač sociální demokrat, vykořisťuje své zaměstnavatele, tedy právě ony daňové poplatníky. A to prosím je ten samý lékař, jenž byl náměstkem Rathova ministerstva zdravotnictví a 1. července 2002 byl jmenován ředitelem Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně.

Možná se rozvzpomněl, jak v té době ve svém daňovém přiznání uvedl, že si za rok nevydělal ani korunu v rámci svých vedlejších příjmů. Držel se snad hesla: Zatloukat, zatloukat, zatloukat…? Nebo že by své vedlejší kšefty dělal zadarmo. Novodobý filantrop, pracující jistě rovněž bezplatně také v osmi poslaneckých výborech a podvýborech, motivovaný snad svým sociálním svědomím, když si navíc půjčil formou hypotéky přes dva miliony Kč…? Snad je splatí, ovšem teď, když přijde o svůj poslanecký cca stotisícový plat, to půjde ztuha.

Přednášel sice na pražské i brněnské lékařské fakultě, ale čekala ho i 50tisícová pokuta, jelikož nevybíral poplatky od svých pacientů ze své soukromé lékařské praxe. Přitom paradoxně patřil k těm, kdo zvedli ruku pro poplatky ve zdravotnictví, které tvrdě dopadají zejména na důchodce a mladé rodiny s dětmi. Tím zcela jednoznačně popřel principy programu, za který byl zvolen.

Až nadešla vláda Nečasova a první hlasování o nedůvěře v jejím vládnutí, když ji 21. prosince 2010 poslanci všech tří koaličních stran podle očekávání podrželi. Pak přišel druhý pokus 26. dubna 2011 a Nečasova vláda opět vydržela i přesto, že byli pro nedůvěru vládě tři poslanci zvolení za Věci veřejné – Stanislav Huml, Kristýna Kočí a Jaroslav Škárka, jež byli krátce předtím vyloučeni z klubu.

Následně přišlo na fatální slova tehdejšího předsedy vlády: Prostě prý běžný obchodní „deal“ a ejhle; policisté pro něho začali stíhat bývalého premiéra Petra Nečase, že nabídkou postů uplácel tři bývalé poslance ODS. Hrozilo mu až šestileté vězení. Jistě si při vyslovení těchto svých slov, komentujícími odchod poslanců Úlehly a Floriána nejdříve ze Sněmovny, poté i z ODS, vzpomene, jak reagoval na obdobný trik jiných členů občanských demokratů Tluchoře, Šnajdra a Fuksy, kteří se mandátu vzdali raději sami.

V listopadu 2012 díky tomu vyhrál premiér Nečas boj s rebely v ODS a vláda tak prosadila vyšší daně. S vládou podle doporučení stranického kongresu hlasovali poslanci Tomáš Úlehla a Jan Florián, zatímco trojice Petr Tluchoř, Ivan Fuksa a Marek Šnajdr se sice nepodřídila, ale opustila Sněmovnu a umožnila, aby tak vládě pomohli jejich náhradníci. Způsob, kterým poslanci svůj střet s vedením strany vyřešili, označil Nečas za “politicky poctivý a lidsky důstojný”. Neřekl, že za cenu vydírání a ekonomického nátlaku…

Odmítavě na toto v první chvíli však reagovali Miroslava Němcová, předsedkyně Poslanecké sněmovny, i šéf TOP 09 Karel Schwarzenberg. Němcová uvedla, že sice strany během volebního období sahají k řadě personálních i programových kompromisů, ale že tento už šel přes čáru. Je prý součástí vedení ODS, takže se nemůže postavit stranou a umýt si nad tím vším ruce. “Bylo to prachsprosté vydírání, co si budeme povídat. Ale v politice člověk někdy podléhá vydírání,” řekl Schwarzenberg pro LN.

Dodnes o těchto svých vyjádřeních mlčí jako ryby. Kde je pravda? Kdyby si ti naši tři kulichové čestně a bez spekulací řekli, že s vládou nesouhlasí a chtějí chlapsky od válu, bez jakýchkoli požadavků, bylo by vše OK. Ovšem pouze do momentu, než začali vydírat a za sebe si sehnali náhrady, aby s nimi nakonec prošel „balíček“, bez něhož by nebyly schváleny ani církevní restituce, ani nižší sazba daní právnických osob, a padla by Nečasova vláda. Jednalo se proto o zcela amorální a pokrytecký trestný čin.

Buď jsem zásadový a nechci zmíněný zákon za žádných, ale fakt za žádných okolností schválit, nebo jsem jen vyčůraný gauner, co mu jde jen o trafiky. Balíček nebalíček… Trojici odcházejících rebelů Petr Tluchoř, Ivan Fuksa a Marek Šnajdr ve Sněmovně nahradili bývalý poslanec Pavel Bohatec, náměstek kladenského primátora Miroslav Bernášek a bývalý kolínský místostarosta Roman Pekárek. Jenže ten byl v květnu nepravomocně na šest let odsouzen. Pekárek si měl podle obžaloby říct o milionový úplatek za výhodný odprodej městských pozemků. Po vzoru Ratha se odmítl vzdát poslaneckého mandátu, tedy i platu.

Předsedkyně Sněmovny Miroslava Němcová v úterý 16. července 2013 večer v České televizi ukázala listiny s podpisy 101 poslanců, kteří podpořili vznik vlády s Němcovou v čele. Zároveň uvedla, že tyto podpisy nabízeli Miloši Zemanovi mnohem dřív, než prezident oznámil, že premiérem jmenuje Jiřího Rusnoka. Mělo to být už na setkání v Lánech, Zeman prý tehdy ale podpisy 101 poslanců odmítl. Nakonec však 101 podpisů většiny neexistovalo, jak se kasala šéfka Parlamentu Miroslava Němcová.