Michal Kobza
Výsledek prvního kola prezidentské volby odhalil bídu současné vrcholné reprezentace sociální demokracie v celé své nahotě. Téměř dva miliony hlasů pro bývalého předsedu ČSSD v prvním kole prezidentské volby proti necelým čtyřem stům tisícům hlasů pro současnou ČSSD v parlamentních volbách je tak propastný rozdíl, že by přátelé v sociální demokracii měli začít brát situaci vážně. Tedy pokud nechtějí pár měsíců před komunálními volbami soutěžit ve volebních průzkumech se Zelenými, Svobodnými a Realisty.
Stačí si jen namátkou vybrat pár obcí a měst a porovnat zisky levice v parlamentních volbách v roce 2006 s podporou, kterou v těchto obcích a městech dostal Miloš Zeman v prvním kole prezidentské volby. Na první pohled je zřejmé, že naprostá většina lidí, kteří v roce 2006 volili sociální demokracii nebo komunisty, si dnes přejí, aby Miloš Zeman byl znovu prezidentem republiky. Jde o skupiny voličů, které program sociální demokracie tradičně oslovuje, senioři, zaměstnanci, sociálně potřební a další, z nichž většina v podzimních parlamentních volbách podpořila hnutí ANO Andreje Babiše.
ČSSD však namísto důsledné reflexe drtivé porážky a jasného pojmenování chyb, kterých se v minulosti vedení strany dopustilo, a to i ve vztahu ke svým bývalým předsedům, pokračuje v sebezničujícím tažení tím, že z vlastního neúspěchu viní voliče. A aby toho snad nebylo málo, může dnes v souvislosti s volbou prezidenta široká veřejnost v přímém přenosu sledovat, jak sociální demokracii zachvátila naprostá anarchie. Zatímco M. Chovanec a J. Hamáček spolu s protagonisty platformy Zachraňme ČSSD v zásadě správně vyhodnotili situaci a i přes výhrady, které jistě k současné hlavě státu mohou mít, vyjádřili Miloši Zemanovi podporu, B. Sobotka, M. Štěch nebo Alena Gajdůšková spolu se stranickým mládím nedokázali potlačit své osobní antipatie a společně s M. Kalouskem, P. Fialou a dalšími se veřejně postavili na stranu kandidáta sil pravdy a lásky. Přitom je jasné, že druhé kolo prezidentské volby opět rozdělí českou společnost na dva přibližně stejně velké tábory a Miloš Zeman v něm bude tak jako před pěti lety reprezentovat českou levici. Za této situace bude mít jakákoli veřejně vyslovená podpora Jiřímu Drahošovi za následek jen další oslabení politických pozic strany, které si v současnosti už sociální demokracie dovolit prostě nemůže.
Samostatnou kapitolou je v této souvislosti hejtman Pardubického kraje a kandidát do vedení strany Martin Netolický, který po řadu let patřil mezi nekritické příznivce Miloše Zemana, aby se od něj nyní veřejně distancoval a rytířsky se postavil do čela krajské kampaně za zvolení jeho protikandidáta Jiřího Drahoše. Politická konkurence může být vůbec s působením Martina Netolického v ČSSD a v čele Pardubického kraje spokojena. Zatímco předseda krajské organizace ČSSD, úspěšný skokan kandidátky sociální demokracie v Pardubicích v komunálních volbách byl na pokyn hejtmana po sedmi letech odvolán z funkce ředitele krajské záchranné služby a následně spolu s dalšími doslova vypuzen ze strany, bývalý neoblíbený ministr zdravotnictví Topolánkovy vlády Tomáš Julínek byl naopak s podporou hejtmana jmenován ředitelem tří krajských nemocnic. V Pardubickém kraji mají zkrátka o restartu ČSSD asi svoji představu.
Delegáti v mnoha ohledech klíčového únorového sjezdu by si měli uvědomit prostou věc. Vystupovat proti zájmům a přáním svých voličů nebo dokonce mít ambice je měnit není zrovna dvakrát moudré. Měli by naopak vyslat jasné doporučení jedincům, kteří snad nejsou spokojeni s těmi, které sociální demokracie v Čechách a na Moravě v posledních pětadvaceti letech zastupovala, aby rychle změnili především svůj přístup. Pomohou tím sobě i sociální demokracii.
– – –
