Znárodňování začalo aneb nové období prezidenta Putina aneb Rusko není závislé na liberálních posvátných kravách – porazí je kvůli zachování života národa a státu

Avatar
Původní autoři
Аleksandr Chalděj
Аleksandr Chalděj
10.1.2018  Zavtra, překlad ČeskéNárodníListy

Když chceš žít – buď schopen kontrolovat své peníze.
Moc v Rusku, ztělesněná prezidentem Vladimírem Putinem, stojí tváří v tvář potřebě zachovat ovládání klíčových procesů ve státě. Bez ohledu na to, jakou ideologii má vláda a jaké postavení má vládnoucí třída, jednou z nejdůležitějších podmínek pro tuto kontrolu je kontrola financí a jejich oběhu. Taková kontrola může být provedena různými způsoby, více či méně účinnými, avšak v každém případě je to nezbytné, a čím hůře funguje finanční systém, tím přímější a tvrdší vládní kontrola peněz by měla být. Toto je axiom, který nepotřebuje důkaz.


Jakékoli delegování pravomocí v oblasti financí, ve směru od vlády do soukromých bank, znamená delegování politické moci vlády bankéřům a v podstatě představuje neústavní jednání. Koneckonců, žádný článek ústavy neříká, že jednou z mocí je finanční moc – zejména, je-li získána za liberálního uspořádání státu a financí. A při podřízenosti finančního systému zahraniční moci, žije bankovní systém svým vlastním životem, čímž stát stojí pokaždé fait accompli (před hotovou věcí) – před příští finanční katastrofou.

Každý inženýr zná jednoduchou pravdu: čím je systém složitější, tím častěji se rozbíjí. To znamená, že je méně stabilní. To je důvod, proč je AK-47 mnohem lepší než M-16, protože má jen málo dílů – prostě je málo toho, co by se mohlo rozbít. Ze stejného důvodu je Mosinova puška lepší než Mauserova puška a jiné pušky. Stejný zákon funguje ve vztahu k jakémukoli systému, včetně finančního systému.

Dva světy – dva systémy

V Rusku je dvoustupňový bankovní systému – nahoře centrální banka, dole komerční banky. Každý už zná historii nepodřízenosti centrální banky v jejích hlavních pravomocích vládě v Rusku. Koncepce ruské Centrální banky – je koncept Rothschildů, který všechny světové centrální banky nechal uspořádat podle principu jejich podřízenosti mezinárodním finančním institucím, na jejichž vrcholu stojí americký Federální rezervní systém USA (FED) a jeho hnacími řemeny jsou Mezinárodní měnový fond (MMF) a Světová banka (World Bank – WB) s Mezinárodní bankou pro obnovu a rozvoj (IBRD). Ze strany MMF jsou naší Centrální bance určovány finanční instrukce, řízeny základní účetní závěrky, z nichž vyplývají nejzávažnějších finanční potřeby, jejichž nezbytnost je pak dokazována jakémukoliv ruskému prezidentovi. A skutečnost, že prezident může jmenovat šéfa centrální banky, a Duma jej pravidelně vyslechne a potvrzuje, nic nemění na tom, že naše Centrální banka není řízena a odpovědná Ruské federaci, ale Mezinárodnímu měnovému fondu. Ten určuje strategický kurs, přijatý největšími světovými soukromými bankami. Centrální banka, nezávislá ve finanční části své politiky na ruských orgánech, je první úrovní našeho bankovního systému.

Druhou úrovní bankovního systému v Rusku je sektor soukromých bank. Tento sektor není absolutně nezbytný pro ekonomiku, pro její rozvoj. Není náhodou, že v SSSR byl bankovní systém jednosektorový, všechny pobočkové banky byly součástí systému Státní banky SSSR a nevytvářely kapitál, ale vykonávaly zúčtovací funkce v zájmu podniků a obyvatelstva. Sem patřily operace přijímání vkladů od veřejnosti a podniků, půjček, ale proto, že vytváření zisku nebylo účelem jejich práce, procenta byla zanedbatelná ve srovnání s dnešní dobou. V sovětském systému byly veškeré investice z veřejného kapitálu a mohly být doplněny pouze příjmy ze zisku podniků. (Tento postup se nazývá podnikáním výstavbou – chozsposobom). Úvěry také většinou šly k pokrytí rozdílů v hotovosti v okamžicích mimořádných nákupů, jako surovin, rychloobrátkových položek, nebo v době výplat – to znamená k doplnění dočasného deficitu provozního kapitálu. Půjčka stavebním a průmyslovým podnikům byla poskytována za 1,5%. Za 2 – 2,5% obchodu a zemědělství. Sazba 3,5% již byla sankční. Nyní by to byl sen každého současného ruského podnikatele.

Takovýto obraz znamenal absenci základů pro existenci inflace. Ve spojení se státní kontrolou cen to bylo důvodem, že sovětští lidé se nesetkávali s problémem rostoucích cen, s výjimkou např. změny cenovky na salámu s 2,20 na 2,80, která byla „tragédií“, a cenovky na vodce z 3,62 na 4,20, která byla „důvodem revoluce“. Byla taková pozdní sovětská anekdota o vodce:

“Byly tam tři, a je tam osm – stále ještě to necháme.
Jestli ceny stoupnou více, uděláme to stejně jako v Polsku,
Jestli je znovu vyhodí, zase obsadíme Zimní!” 

A všichni se zasmáli – pochopili v zásadě nesmysl důvodu a jeho neodůvodněnost pro navrhované akce. Bylo to srovnání tohoto motivu a neodůvodněnosti akce, která byla principem vtipu.

Když se však v zemi změnila vládnoucí třída, bylo vytvořeno komerční bankovnictví k získání kapitálu ze vzduchu. Obohacení vládnoucí třídy tímto způsobem je nejdůležitější politický základ dominantního postavení liberálního hospodářského režimu v Rusku. Není náhodou, že bývalí pracovníci Komsomolu a strany byli v čele ruských obchodních bank, nebo stáli mezi hlavními zakladateli. Marže se přiblížila k normě ziskovosti obchodu a inflace a stala se nenahraditelným prvkem nové ekonomiky. Nedostatek peněz v komerčním bankovním sektoru se stal chronickým onemocněním, které bylo vytvořeno pro vysokou úrokovou sazbu z úvěrů, které zabíjely a zabíjí ekonomickou aktivitu v zemi. Navázání rublu na dolar, jeho kanibalistická existence a neschopnosti centrální banky půjčovat vlastní vládě jinak, než prostřednictvím spekulativního mechanismu mezibankovního úvěru, kdy centrální banka poskytuje úvěry komerčním bankám, a ty mají zase půjčovat reálnému sektoru – ty však dokonce jdou „hrát“ proti rublu do směnáren – to vše ruský finanční systém převrací v tuberkulózního pacienta, postupně umírajícího na nemocničním lůžku hospice.

Peněžní systém, který už stejně byl mimo kontroly moci, se začal definitivně zbavovat poslušnosti.

Tato situace dříve či později nemohla nedospět k tomu, že nejvyšší moc, zápasící uprostřed globální krize a geopolitická konfrontace za posílení kontroly nad procesy v zemi, jednoho dne stane před nezbytností – získat kontrolu nad finančním systémem. Je to v rozporu s liberálním dogmatem, ale pud sebezáchovy moc objektivně dotlačí – pokud chce přežít, bude muset centralizovat správu peněz a nakonec, v té či oné podobě, znárodnit bankovní sektor.

“Pouze znárodněním bank lze dosáhnout toho, že stát bude vědět, kde, jak a kdy se odlévají miliony a miliardy. A pouze kontrola nad bankami, nad hlavním sloupem a hlavním mechanismem kapitalistického oběhu, umožní navázat finanční systém na realitu, odstranit jeho spekulativnost. Umožní kontrolu celého ekonomického života, výroby a distribuce výrobků všeobecné spotřeby, umožní „regulaci ekonomického života“, která by jinak byla odsouzena zůstat ministerskou frází pro ohlupování obyčejných lidí. ” * (V.I. Lenin – “Hrozící katastrofa a jak s ní bojovat”).

Hrozící katastrofa a jak s ní bojovat

Katastrofa koloniálního finančního systému bojujícího za suverenitu Ruska již přišla. Tento systém se nemohl technicky nevyčerpat, dokonce i s formálním zachováním oddanosti liberálním zásadám svatosti práva na obohacování se ze vzduchu, komerční bankovní sektor v Rusku umírá rychlostí gangrény plazící se po noze.

Ruský bankovní systém se nachází ve “stabilním” stavu po třech letech poté, jak se zhroutilo více než 300 bank a ztratilo své licence, a na podporu zbývajících musel stát utratit 3,2 bilionu rublů.

Takové posouzení dala v pátek šéfka centrální banky Elvira Nabiullinová při setkání s ruským prezidentem Vladimírem Putinem. Ale nepomohlo to: “z 32 bank, které získaly státní podporu, pouze polovina oznámila skutečně zaznamenané zvýšení kapitálu, sdělila v prosinci vedoucího účetní komory Taťána Goliková. Každá druhá banka ztratila všechny přidělené peníze a pouze 4% je poskytly pro stanovené účely – jako půjčky na prioritní projekty v ekonomice.”

“Nyní, podle centrální banky, je podíl problémových aktiv v celém bankovním systému 10%, neboli 5,3 bilionů rublů. Jedná se o úvěry, které patří do čtvrté a páté kategorie, což znamená žádné záruky splácení.

Přidáváte-li ty úvěry, které jsou poskytovány, ale s delikventností, pak podíl dosáhne 20-24% neboli 11 bilionů rublů, odhadla v červnu mezinárodní ratingová agentura S & P. ​​”

Ať už jste v duši jakýmkoliv liberálem, nepředvídat nadcházející katastrofu znamená, že jste ztratil instinkt přežití.

V zemi začalo plíživé znárodňování bank, a to i přesto, že nikdo tato slova neříká a nestanovuje takový úkol.

Ruský bankovní systém, který v roce 2017 ztratil tři z pěti největších soukromých bank, se nachází ve stavu bezprecedentního stresu ve své historii.

S tímto závěrem přicházejí odborníci z „Rozvojového centra“ Vysoké školy ekonomické (VŠE), po analýze statistik centrální banky a výkazů významných úvěrových organizací.

Finanční systém Ruska obecně žije v podmínkách přebytku likvidity. Vzhledem k manipulaci s Rezervním fondem a Národním fondem sociální péče (které představují pro rozpočet tiskařský lis) vzniklo u bank značné množství převisu nabídky rublu nad poptávkou, a místo toho, aby byly převedeny na Centrální banku, jsou naopak umístěny jako volné peníze.

Podle ministerstva financí, za tři roky dosáhl objem emisí na krytí deficitu federálního rozpočtu 5,5 bilionu rublů, a přebytek likvidity v bankovním systému přesáhl do konce roku 2017 – 2 biliony rublů “.

“Problémy v ruském bankovním systému nejsou dílčí, ani ojedinělé, ale systémové,” uzavírá Taťána Misichinová, zástupkyně ředitele „Rozvojového centra“ Vysoké školy ekonomické.

„Klidným“ způsobem jejich řešení by mohlo být zrychlení zdravého ekonomického růstu, zejména v soukromém sektoru. Podle VŠE by to vedlo k odpovídajícímu zvýšení klientské základny soukromých bank, velkých i středních, což by zabránilo jejich další vlně “úpadků”.

Avšak takové charakteristiky neexistují: HDP ve třetím čtvrtletí zpomalil na 1,6%, a v následujícím nepřesahuje 0,5%, předpovídá VŠE. V základě jej poskytují hlavně těžba přírodních zdrojů a velké hospodářské stavby, jako „Síla Sibiře“ a Kerčský most.

Výsledkem je, že banky mohou pokračovat v „úpadcích“ a „proces znárodňování bankovního systému bude zřejmě nezvratný,“ předpovídá Misichinová. ”

Slovo “bezprecedentní stres” liberální analytici používají, aby nemuseli použít slovo “nejhlubší systémová krize”. Ale taková chytristika nepomáhá zakrýt nahotu liberálního krále – práva na politicky chráněnou lichvu v moderním světě.

Záměrně jsem citoval vyjádření liberálních pramenů, abych nebyl považován za předpojatého k tomu, co se děje.

Znamená to, že předěl udržitelnosti spekulativní finanční ekonomiky byl skutečně dosažen a už ohrožuje přežití státu. Stát je nucen reagovat – a tato reakce zdaleka není liberální.

Tři z pěti největších komerčních bank vstoupily do procesu znárodnění. Nyní jsou jim poskytnuty peníze, pak stát převezme jejich dluhy. Současně se snaží neporušovat výpočty a systém mezibankovních transakcí. Toto je počáteční fáze znárodnění. A to je jen začátek.

Nicméně, tato polovičatá opatření povedou k tomu, že bude třeba ochránit celý bankovní sektor, ve skutečnosti jej proměnit na jednosektorový systém. Ať už se do komerčních bank v krizi nalijí jakékoliv peníze, všechny je ponesou na měnový trh, a ne do reálné ekonomiky. Bez obrácení těchto toků nelze z krize vyjít. A bez znárodnění bankovního systému se tyto toky nerozmotají.

Znárodňování bankovního systému ve skutečnosti začalo jeho selháním a objektivní prohlubování znárodňování je nevyhnutelné. Proto bude pokračovat v příštím roce, a Vladimír Putin bude nucen vést tento proces dále – pokud bude usilovat řídit všechny klíčové aspekty života země a její ekonomiky, směrem ke zvýšení ruské státní suverenity, v průběhu akutní fáze geopolitické konfrontace se Spojenými státy a Evropou. Už nemohou zůstat zachovány žádné liberální posvátné krávy – v hubených letech budou poráženy v zájmu zachování národa a státu.

Pro České národní listy volně a kráceně přeložil P. Rejf