Jiří Drahoš se zjevně z porážky v prezidentské volbě ještě nevzpamatoval. Aktuálně tvrdí, že chce nejen kandidovat do senátu, ale má v hlavě „větší projekt“ (nikoli ale založení politické strany). Rovněž prý zvažuje kandidaturu i v příštích prezidentských volbách. Zvláště, kdyby se prý konaly dříve než za pět let – což je pouze další z nepřímých útoků na domnělé špatné zdraví Miloše Zemana.
Jde o součást zvláště odporné „reflexe“ Kavárny a jejích „kyselých hroznů“. Asi jako když Jiří Pehe tvrdí, že stačí počkat pět roků, než půl miliónu Zemanových voličů zemře. Kupodivu nikdo už nepřipomíná, že když Václav Havel po dlouhé měsíce skutečně balancoval mezi životem a smrtí (a prezidentskou funkci vůbec nevykonával), na opačné straně politického spektra se takové nechutné úvahy nevedly. Ale to už je součást „etické výbavy“ Kavárny: mravnost, jen pokud slouží jejím zájmům.
Odveta se chystá
Podstatné je však něco jiného. Je nepochybné, že bruselská Pátá kolona, jejímž zosobněním se stal totálně „falešný a prázdný“ Drahoš coby „plastový kontejner na protizemanovské hlasy“, již nyní chystá odvetu. A pokouší se analyzovat příčiny opětovného pádu. Nechme nyní stranou všemožná moudra z ČT a spojených mediálních klonů od Bakaly a dalších. Jsou naštěstí zcela mimo, jako obvykle.
Zajímavé je snad jediné: soudruzi si naléhavě uvědomili roli internetu – na který původně nejvíce spoléhali – a ono se to jaksi obrátilo proti nim. Jiří Drahoš je přesvědčen, že velmi významné ovlivnění voleb představovala negativní e-mailová kampaň zaměřená hlavně na seniory z regionů. Stupňovala se podle něj na podzim a vyvrcholila ve druhém kole.
“To bylo něco, co si myslím, že se výrazně podepsalo na výsledky voleb,” tvrdí. Je přesvědčen, že prý některé dehonestující dokumenty byly profesionálně připraveny. Zvažoval i podání trestního oznámení, v době kampaně by to ale podle něj žádný efekt nepřineslo. Televizní debaty, kterých se na rozdíl od Zemana zúčastnil jen dvou (a v obou totálně vybouchl navzdory naslouchátku), podle něj zásadní vliv neměly a nedomnívá se, že měl přijmout nabídku účasti ve všech duelech. “Mnohem větší vliv přičítám té naprosto podpásové a špinavé internetové kampani,” tvrdí.
Je sice trochu komické, když se domnívá, že to „ovlivnilo hlavně seniory z regionů“ – protože ti ve své velké většině internet vůbec nepoužívají. Ale že tentokrát poprvé internetové prostředí do voleb zasáhlo na opačné straně, než jej dosud používala Kavárna (červené karty a podobně) k útokům na prezidenta Zemana, je nepochybné. Velmi zajímavě se tomuto novému fenoménu věnuje sociolog Petr Hampl.
Nedávno proběhlá prezidentská volba ukázala o české společnosti mnohé. Potvrdila také, že se etablovalo nové médium a že toto médium má nezanedbatelnou politickou sílu. Pravděpodobně větší než některé tradiční noviny.
Petr Hampl, sociolog
Jak to tak bývá, je toto médium v první fázi svého života dokonale svobodné (cenzura zpravidla nastupuje se zpožděním). Jedna ze stran tvrdí, že mělo hrát ve volbách zásadní roli, druhá strana to nerozporuje, ale ve skutečnosti sílu nového média nikdo nezná přesně. Což je dobře.
Ano, jedná se o tzv. řetězové e-maily. Médium funguje tak, že řadový občan vytvoří zprávu, zpravidla sestavenou z útržků článků a komentářů z různých portálů, doplněnou o vlastní názory a postřehy. Tuto zprávu pošle na několik desítek e-mailových adres. Další lidé zprávu otevřou, přečtou a případně rozešlou zase svým známým. Neexistuje žádná centrální autorita, která by mohla ovlivnit, co se bude šířit a co se bude zobrazovat. Obsah je neustále řízen samotnými čtenáři, kteří posuzují:
jestli je zpráva dost zajímavá,
jestli odpovídá jejich životní zkušenosti.
Pokud někdo bombarduje své okolí balastem, další lidé přestanou jeho zprávy číst a přeposílat. A naopak, člověk se může stát v okruhu svých známých „lokální mediální celebritou,“ protože od něj přichází velmi zajímavé zprávy. Zkrátka, přeposílatel vždy ručí svou reputací. To je obrovský rozdíl proti „velkým médiím“, kde jsou často zásadní politická sdělení publikována pod anonymní značkou.
Médium „řetězových e-mailů“ nevzniklo primárně jako politické. Na začátku lidé sdíleli erotické obrázky, životní moudra či videa roztomilých zvířátek. Že takto vytvořené prostředí začalo být využíváno i pro politické informace je dalším potvrzením toho, že právě ty skupiny voličů, které jsou podle elitářských novinářů méněcenné, se aktivně zajímají o politickou situaci a mají potřebu srovnávat informace z různých zdrojů. V některých ohledech jsou tedy vyspělejší než profesionální analytici veřejnoprávních médií.
Pohroma pro loutkovodiče
O tom, kolik voličů bylo těmito zprávami významně ovlivněno, se můžeme jen dohadovat. Možná „jen“ desetitisíce, možná to šlo k milionu. Při těsnosti volebního výsledku to nejspíš byl jeden z rozhodujících faktorů. Tady je dobré připomenout, že když člověk dostane informaci od osobního známého, bere ji vážněji než z anonymních médií.
V každém případě jsou řetězové e-maily pohromou pro marketingové analytiky, experty a manažery kampaní. Ti se ocitají v situaci, kdy nemohou ovlivnit, co se šíří. Řetězové e-maily zatím nemůžete zakázat, možnost ovlivnění inzercí je omezená, možnost manipulace minimální a dokonce je ani nevidíte! Přestává tak být dokonce jasné, kdo je „myšlenkovým leaderem.“ V mnoha případech to nemusí být komentátoři preferovaní velkými mediálními domy, ale zdánlivě nenápadní autoři hojně citovaní v řetězových e-mailech.
Ostrakizování tak může vést k opačným důsledkům, než cenzoři původně zamýšleli. Komentátor se stane předmětem útoků, je postupně vytlačen z velkých médií, ztrácí ohledy, radikalizuje se a jeho myšlenky ovlivní přes řetězové e-maily více voličů než předtím. To je zcela ve shodě s tím, čeho si už před lety všimnul teoretik konfliktů Ralf Dahrendorf: Zakrývání konfliktu vede k radikalizaci.
Nemůžeme si ale dělat iluze o tom, že řetězové e-maily uniknou obvyklému životnímu cyklu média. Na začátku nabízí o svobodné prostředí, díky tomu roste, pak vzbudí pozornost, pak začne být cenzurováno a podrobováno dalším formám „řízení obsahu“ a na konci je pád do bezvýznamnosti.
Poslankyně TOP09 Helena Landgšádová už vystoupila s návrhem na cenzurování soukromých e-mailů. Je to požadavek nemravný, ale nikoliv nerealizovatelný. Provozovatelé velkých e-mailových služeb (Google, Seznam a další) mají nástroje pro automatickou kontrolu obsahu e-mailů. Je dobře myslitelné, že zprávy obsahující např. slovo „Drahoš“ nebo „imigrace“ by byly automaticky odmazávány. Je také myslitelné, že na rozesílání řetězových e-mailů budou extenzivním způsobem aplikována pravidla nového Evropského nařízení o ochraně osobních údajů. Že by se současná generace politiků a intelektuálů postavila proti prolamování listovního tajemství pod záminkou „ochrany demokracie přes ruským vlivem,“ s tím nemůžeme počítat ani okrajově. Naopak je dobře představitelné trestní stíhání odesílatelů.
Všeho do času
Mimochodem, přes pár měsíci proběhla v České republice soutěž mladých programátorů zaměřená na nástroje pro automatizované odhalování „hoaxů“. Sponzorem byl Open Society Fund Georga Sorose.
Pochopitelně, i v řetězových e-mailech se dají najít nepravdivé informace, a často dokonce různé bizarní spiklenecké teorie. To je ale v první řadě důsledkem situace, kdy velká média už několik let systematicky lžou a cenzurují pravdivé informace. Taková tendence existovala odjakživa, ale až v souvislosti s migrační krizí a islámským terorismem to dosáhlo tak absurdních rozměrů, že dokonce i podprůměrně vzdělaný a podprůměrně inteligentní divák dokáže snadno rozpoznat, že veřejnoprávní média šíří nepravdy. Logicky se tedy vynořují hypotézy o různých spiknutích.
Správnou odpovědí na šíření fám je poskytování úplných, přehledných a pravdivých informací, nikoliv cenzura.
Řetězové e-maily budou dříve či později potlačeny. Ale zkušenost z dosavadních dějin nám dává jistotu, že si lidé mezitím najdou jiný nástroj necenzurované komunikace.
