Stalingrad – mezník záchrany Evropy před fašismem

Avatar
Původní autoři

Jiří Jaroš Nickelli
3.2.2018 ČeskéNárodníListy

Úctyhodný československý badatel, novinář a spisovatel Emil Vachek ve svém velkém osmidílném díle Německá válka (Praha 1945-1947) napsal k tématu Stalingradu tato slova: “Především – v čem spočívá nesmírný význam Stalingradu pro Sověty? Stalin označil Moskvu za hlavu a Stalingrad za srdce Sovětského svazu”. Slova to byla výstižná a charakterizující onen přelom ve válce německého fašismu s jeho otrockými federáty proti Británii, proti Evropě a poté proti SSSR a USA.

Němečtí fašisté dostali ránu do palice od Sovětů u Stalingradu již podruhé. Poprvé to bylo v historické bitvě o Moskvu. Konstatovali to sami němečtí generálové a historikové, jako například von Schlabrendorff: “Porážka u Moskvy znamenala více než ztracenou bitvu. Její zásluhou byl tentam nimbus neporazitelnosti německé armády. Byla počátkem konce.”

Řečeno opět s W.S.Churchillem, jestliže Moskvu lze považovat za počátek konce německé fašistické hordy, pak Stalingrad lze opět pokládat za konec začátku porážky fašismu (chcete-li nacismu, té zvláštní odnože fašismu). Cíl německého fašismu vyjádřený vůdcem těchto tlup byl jednoznačný. Uchvátit po dobytí Moskvy u Stalingradu přístup ke kavkazské ropě a dále do nitra střední Asie a dobýt britské impérium, pak Čínu. Druhý proud tlup by uchvátil Zauralí a Sibiř. Generalplan “OST” by byl naplněn, miliony sovětských otroků by byly upracovány k smrti pro větší slávu ohavného III. Reichu.

Historie naštěstí neuznává kdyby. Jako Britové zastavili rommelovce u El Alameinu, tak Sověti zarazili definitivně dobývání SSSR u Stalingradu. Za takových obětí, které dosud svět zaznamenal jen za I.světové války u Verdunu a na Sommě, zde však ve formách snad ještě apokalyptičtějších. Zůstane nesmrtelnou zásluhou národů Sovětského Svazu v čele s národem ruským, že za podmínek pro ostatní svět nepředstavitelných uhájili nejen svůj stát, ale po obratu na frontě mohli započít boj za osvobození ostatní Evropy. I když za spolupráce Spojenců, přece jen sovětští lidé nesli několik hrozných let největší tíhu boje s fašistickými hordami. Musíme také zdůraznit obrovský rozsah poškození území SSSR, nesrovnatelné s i s hroznými ztrátami v ostatní okupované Evropě. Udává se údaj o 70 tisících zničených měst a obcí Světského svazu, a celkové číslo všech lidských obětí agresorské války fašismu dle novějších odhadů čítá 27 milionů padlých a nezvěstných. Ne nadarmo dostal sovětský lid a stát od britského panovníka za vítězství u Stalingradu převzácný meč s brilianty. Byl to velký symbol uznání západních Spojenců pro velikost a oběti tohoto dějinného vítězství nad fašisty. Dnešní nepřátelé Ruské federace by si to měli často připomínat…

Po Stalingradu počal rovněž morální rozklad zločinného wehrmachtu, když si v první řadě jeho velitelé uvědomili holou skutečnost neudržitelnosti východní fronty podle plánů šíleného führera. Od té doby nastalo ono “zkracování fronty a úspěšné odpoutávání se od nepřítele”, jak to nazýval goebbelsovský tisk a rozhlas. Maršál Paulus byl prvním maršálem zajatým ve válce v historii německé říše a nakonec se stal spolupracovníkem poválečného východoněmeckého státu. Obklíčená 6. armáda ve dvojitém kotli uzavřeném nakonec u Kalače, musela nastoupit do sovětského zajetí, kde – navzdory dnešním lhářům – nebyla vybíjena zvěrským způsobem jako to činili germánští nadlidé Sovětům. Samozřejmě mnozí nevydrželi těžké podmínky zajetí, ale stejně se jich několik tisíc vrátilo nakonec do Německa. To miliony fašisty zavražděných sovětských zajatců takové štěstí neměly. Nikdo, kdo chce zachovat pravdivou paměť osvobozenské války proti fašismu v Evropě, by na tato fakta neměl zapomínat,a hlavně by je neměl překrucovat.

Dnes se mnohdy setkáváme u lidí, kteří nebyli postiženi II. světovou válkou, jako například my odbojáři, ztrátou mnoha rodinných příslušníků vražděním, popravami a vězněním zločineckého III. Reichu, s představami, jakoby II. světová válka byla zaviněna oběma hlavního protagonisty válečného střetu – Němci prý stejně jako Sověty (!). To je velká lež, kterou může propagovat pouze buďto ignorant dějin nebo nepřítel pravdy. Bez vítězství SSSR u Stalingradu, by nebylo svobody nejen národů Sovětů,ale i národů porobené Evropy – a to nejméně Evropy středovýchodní, jižní a severovýchodní. A je možné, že ani západní národy osvobozené Spojenci by se v případě porážky Sovětu nemusely dočkat svobody! Naštěstí v historii kdyby neplatí.

Bez Stalingradu by nebylo i československé osvobození. Taková je historická pravda.
 

Dr. Jiří Jaroš Nickelli, ČSBS Boskovice