Ztráty SVS Vagner v Sýrii neboli Rusko se vždy za své pomstí

Avatar
Původní autoři

Ruslan Ostaško
13. 2. 2018   Ruslanostashko
Sýrie se stává místem, kde se doslova před našima očima, v plamenech války, přižemž války jak běžné, tak i informační, kuje nový světový řád. Pokaždé, když nastává další zlom obvyklého a výhodného pro Západ a zejména pro USA obrazu světa, vztek na Západě prostě kypí. Právě tento vztek nyní řídí západní vztah k Rusku v politice, ve sportu, v ekonomice a v sankcích. Jak říkali Američané při přijímání protiruských sankcí – je nutné, abychom si my, Rusové, pamatovali, kdo prohrál studenou válku. My si to pamatujeme, ale odmítáme se chovat jako poražení. 


A kvůli tomu mají mnozí ve Washingtonu a nejen ve Washingtonu nervové záchvaty. Připomenu jednu epizodu z nepříliš vzdálené minulosti, protože v tomto věku klipového myšlení se mnohé příliš rychle zapomíná, ale zbytečně. Vzpomeňte si, jaký svátek byl v USA, na ministerstvu zahraničí USA a zejména v Kongresu poté, co američtí vojáci udeřili raketami na syrskou leteckou základnu. Vzpomínáte si?

Pamatujete si, jak se radovali naši sousedé na mapě a doufali, že nám budou v Sýrii uspořádány krvavé lázně a druhý Afghánistán? A pamatujete si, jak se radovali někteří takzvaní vojenští experti, včetně pseudo-vlastenců, pro něž je každá porážka Ruska sladké štěstí, protože to zvyšuje jejich osobní rating a výši převodů z ministerstva zahraničí USA do Yandex-peněženky? Mimochodem, já jsem v té době, můžete si to prověřit, zachoval naprosto chladnou hlavu a mírně optimistický pohled na situaci. A měl jsem pravdu – žádná americká intervence v Sýrii nenastala, nikdo Damašek nebombardoval a ruská armáda metodicky směřuje svou činnost v tomto regionu ke konci. Avšak Američané by nebyli Američané, kdyby se nás nepokusili porazit na cílové čáře, ale ne na vojenské, nýbrž na ideologické a informační frontě.

Tak například situace s tzv. postřílením takzvané “páté roty” takzvané SVS (soukromé vojenské společnosti) Vagner. Nevím, co to bylo nebo nebylo ve skutečnosti, ale troufám si tvrdit, že nikdo, to znamená opravdu nikdo z těch gaučových expertů, kteří nyní hulákají v sociálních sítích, opravdu neví, co se tam stalo. A přesto právě oni hulákají, že Putin všechny záměrně vydal a že pindosové beztrestně zabíjejí naše kluky a že Šojgu je mizera a zbabělec, protože nepřizná ztráty naší armády. Občané, když uvidíte takového gaučového patriota, hulákajícího v sociálních sítích, vězte, že před vámi je buď hlupák, nebo placený propagandista ministerstva zahraničí USA, přičemž v tomto případě je hlupák a panikář mnohem nebezpečnější a horší, než placený propagandista.

Pro informaci, bez ohledu na to, co tam bylo či nebylo, šíření nepřátelské propagandy je přinejmenším podlé a nevlastenecké. Kromě toho soukromé vojenské společnosti na to jsou, ať už v Rusku, Číně či Americe. Existují proto, aby dělaly ty věci a v těch místech, kde je přítomnost oficiálních ozbrojených sil nežádoucí. A pokud se někomu zdá, že takové chování je nedůstojné velmoci, znamená to, že tento gaučový expert se považuje za chytřejšího, než jsou vůdci USA, Číny, Velké Británie a Ruska dohromady. A to není všechno. Dokonce i Sovětský svaz na vrcholu své slávy posílal do Koreje vojenské poradce, kteří byli oficiálně uváděni jako korespondenti novin Pravda, ne jako sovětští vojáci. A že Sovětský svaz nebyl velmocí nebo že měl ve svém čele hlupáky? Ne. Jednoduše řečeno, je viditelná část každé války a je neviditelná, která běží podle svých vlastních zákonů. A není co tam lézt s jejich špinavýma prackama a vřeštět o tom, že někoho tam vydali. Jediná správná připomínka, kterou je možné a nutné vznést vůči ruskému vedení v této situaci, spočívá v tom, že ještě není normální legislativní úprava pro vznik a legální činnost soukromých vojenských společností v Rusku. Duma je si problému vědoma a zákon o SVS bude brzy přijat. A pokud se tam v Sýrii opravdu stalo něco jinak, než mělo být, pak budou účty vyrovnány v rámci pracovního režimu. Určitě budou.

Mimochodem, když už mluvíme o vyrovnávání účtů a předvádění síly. Vedle Sýrie je stát, který má na Blízkém východě zvláštní postavení a zvláštní spojenecké vztahy s USA. Tímto státem je Izrael. Izraelské vedení mnohokrát předvedlo, řekněme, přezíravý postoj k syrské svrchovanosti a ruské vojenské přítomnosti v Sýrii. Činilo to prostřednictvím náletů izraelského letectva na syrské území. Pokaždé bylo toto předvádění síly doprovázeno hysterií v sociálních sítích a informačním poli ohledně skutečnosti, že tam ruská armáda nic nekontroluje, Syřané jsou ponižováni a izraelská letadla bombardují, co se jim zachce. Jak určitě víte, poslední takový výpad skončil velmi žalostně.

Zřejmě signál, který nijak nedocházel diplomatickou cestou, byl doručen prostřednictvím protiletadlové rakety, která sestřelila izraelský letoun F-16. Přičemž ne pouze F-16, ale velmi modernizovanou verzi amerického letadla. Není třeba být prorokem, aby se člověk dovtípil, že další bojové vzlety izraelského letectva v Sýrii, pokud budou, klidně mohou skončit stejně špatně, nebo ještě hůř.

Premiér Izraele všechno pochopil a hned po tomto incidentu telefonoval do Moskvy; už během tohoto rozhovoru mu Putin sdělil následující, cituji internetovou stránku Kremlu: “Ruská strana se vyslovila pro to, že je nutno se vyhýbat jakýmkoli krokům, které by mohly vést k novému kolu pro všechny strany nebezpečného protistání v regionu”. Je to velmi slušný a diplomatický návrh, aby se přestalo dělat to, co Netanjahu dělal předtím.

Ruská strana je mimochodem stále velmi zdvořilá a dává možnost všem, aby si zachovali tvář, proto se všichni tváří, že tento prastarý syrský prostředek vzdušné obrany úspěšně drbnul do relativně moderního amerického bojového letounu. A jaký je závěr tohoto příběhu? Závěr je jednoduchý – aby bylo všechno v pořádku, je třeba se nejprve domlouvat s Ruskem. Pokud se s Ruskem domlouvat nebudou, pak dříve či později bude všechno špatně. Ale ne u nás, u těch, kteří se nechtějí s Ruskem domlouvat. To je také celá podstata ruské zahraniční politiky.

Pro Novou republiku vybrala a přeložila PhDr. Vladimíra Grulichová