První krok byl jednoznačně správný – rozhovory se všemi. I s těmi, kteří mají Babiše za ďábla. Dokonce se svým úhlavním nepřítelem Miroslavem Kalouskem a jeho chvostovými 5,31%. Nebo s čarodějovým učněm Janem Farským s ještě úžasnějšími 5,18%. Jediní, kdo připustili možnost podpory od počátku, byla KSČM a SPD. Do této chvíle bylo všechno v pořádku. Pak už se Andrej Babiš začal utápět ve zbytečném přešlapování a naznačování a vymýšlení někdy až fantasmagorických spojení a neuskutečnitelných nápadů.
Zcela nesmyslně a nepochopitelně opakovaně dotíral na ODS, což ješitného a samolibého Petra Fialu velmi potěšilo, poněvadž mohl opakovaně se svými dvěma hlavními kývači Zbyňkem Stanjurou a Alexandrou Udženijou pálit proti ANO jednu podpásovku za druhou a nemusel se zabývat úspěchem spolustraníka Václava Klause ml., který jej hněte již od voleb. Navíc když Klaus používá vlastní rozum a odmítá být Fialovou loutkou, jako dva výše jmenovaní.
Vypadalo to, že jednání s KSČM a SPD byla na dobré cestě. Všichni si libovali v kolika procentech existuje průnik. SPD dostalo opakovaně nenápadnou podporu od prezidenta republiky. To, že všichni ostatní ječeli obehrané písně o ohrožení demokracie, mohlo být Andreji Babišovi šumafuk. Dávno by měl vědět, že opozice bude řvát, i kdyby všem občanům instaloval zlaté kliky. Chtěl vládnout menšinově s důvěrou a toto byla nejjednodušší cesta.
Poté přišel zlom. Babiš zcela nesmyslně znovu pozval k jednání ODS, přestože se mu Fiala (tentokrát právem) vysmíval přes média již předem. Z vítězného vůdce se začínal stávat nerozhodný přešlapující podivín. K tomu navíc v SPD vytáhli na světlo japonské tradice a začali se chovat jako kamikaze, místo aby investovali do nákupu kobercové pásky. To vystrašilo Andreje Babiše ještě více a udělal rovněž sebevražedný krok – z pokerového hráče se stal amatér, který dal veřejně trumfy do ruky ČSSD.
A najednou se ČSSD chová úplně stejně, jako se v historii ve vládě vždy chovala KDU-ČSL. Pár bezvýznamných procent, které si mohly dovolit vydírat. Andrej Babiš začíná měknout tím více, čím více požaduje ČSSD. Ta samozřejmě tlačí na pilu a dnes již obě strany popírají matematické zákony. Pouhých 7,27% diktuje 29,64%. Z matematického hlediska nemožné, kdy méně je více. Trpaslík nabil tříštivým a navrhl odchod Babiše z vlády. Když to vidí KSČM, nezahálí a rovněž si začíná klást podmínky. ANO svou nerozhodností začíná škodit samo sobě.
Možná by se situace dala přirovnat k nekonečnému maratonu v Německu. Ovšem tam se navzájem vydíraly strany s rozdílem cca 10% a nikoliv jako u nás s rozdílem 22,37%. Přešlapování Andreje Babiše a jeho stále menší rozhodnost nakonec může naštvat už tak mírně nervózního prezidenta a dokonce může vést k předčasným volbám, kdy už by ANO 2011 jednoznačně nebylo favoritem s neslaným nemastným a především nerozhodným vůdcem. Což by byla ve finále velká škoda, protože voliči dali hnutí ANO po dlouhé době nezvykle vysokou důvěru, kterou by rozumný člověk neměl zklamat tím, že se stane stranou, která jako všechny předchozí zase jenom slibuje.
