Craig Murray ještě přidává a označuje „Story o novičoku“ za nové vydání podvodu o iráckých zbraních masového ničení

Avatar
Původní autoři

17. 3. 2018        Nachdenkseiten
Již včera jsme v našem článku „Salisburská báchorka – co zatajují média a politika v případě ruského dvojitého agenta?“ navázali na úvahy bývalého britského velvyslance Craiga Murray[*], který se ve svém, dnes již v sociálních médiích velmi rozšířeném článku „Russian to Judgement“ kriticky kvalifikovaně vyjadřuje k „oficielní verzi“ událostí v Salisbury. Včera Murray ještě posílil tento postoj ve svém druhém článku, ve kterém na základě oficiálních dokumentů Organizace pro zákaz chemických zbraní (OPCW) dokládá, že oficiální britská verze nemůže vůbec odpovídat pravdě. Náš kolega WM přeložil článek Craiga Murraye* pro NachDenkSeiten z angličtiny.
Story o novičoku je v zásadě novým vydáním podvodu o iráckých zbraních hromadného ničení.
 
*bývalý britský velvyslanec v Uzbekistánu

Nedávno, v roce 2016, uveřejnil Dr. Robin Black, vedoucí průzkumné laboratoře jako jediného zařízení pro chemické zbraně ve Velké Británii v Porton Down, a někdejší kolega Dr. Davida Kellyho (pozn. red.: Kelly byl expertem na chemické zbraně a Whistleblower, který uveřejnil lež zpravodajských služeb o iráckých zbraních hromadného ničení a poté za podivných okolností přišel o život), v renomovaném vědeckém časopise článek, v němž uvádí, že důkazy pro existenci novičoků jsou velmi sporé a složení těchto látek neznámé.

V posledních letech se velmi často spekulovalo o tom, že na počátku 70. let byla v Rusku jako součást takzvaného Foliant programu rozvíjena čtvrtá generace nervových plynů, novičoků s cílem najít bojovou látku, která by vylučovala defenzivní protiopatření. Informace o takových chemických sloučeninách byly na veřejnosti velmi omezené, většina z nich pocházela od ruského disidenta a vojenského chemika, který se jmenuje Vil Mirzayanov. Nikdy však nebylo uveřejněno nezávislé potvrzení o struktuře nebo vlastnostech takovýchto chemických sloučenin.

Citováno z: Robin Black. (2016) Vývoj, dřívější použití a vlastnosti chemických bojových látek. Royal Society of Chemistry

Přesto však nyní britská vláda tvrdí, že jen tak může identifikovat substanci, kterou její vlastní výzkumné středisko pro biologické zbraně nikdy dříve nevidělo a jejíž existence není potvrzená. A je to ještě horší: vláda tvrdí nejen, že je schopna identifikovat tuto látku ale také prokázat, odkud prý pochází. Pokud budeme mít před očima publikaci Dr. Blacka, pak je zcela zřejmé, že to nemůže být pravda.

Mezinárodní experti pro chemické zbraně sdílejí názor Dr. Blacka. Organizace pro zákaz chemických zbraní (OPCW) je oddělením OSN se sídlem v Den Haag. Zde je uvedena zpráva jejího vědeckého oddělení z roku 2013, v němž byli zástupci USA, Francie, Německa a Ruska a jejíž grémium reprezentoval Dr. Black (Velká Británie):

(Vědecká rada) zdůrazňuje, že stanovení pojmu jedovatých chemikálií v dohodě, zahrnuje všechny potenciální chemické sloučeniny, které mohou být použity jako chemické zbraně. Co se týče nových jedovatých sloučenin, které nejsou uvedeny v seznamu chemických látek, které by však mohly být rizikové z hlediska této dohody, poukazuje vědecká rada na „novičoky“. Označení „novičok“ je používáno v publikaci jednoho z někdejších sovětských vědců, který se vyjádřil, že bádá v oblasti nové třídy nervových plynů, které by mohly být použity jako binární chemické zbraně. Vědecká rada by tak ráda konstatovala, že nedisponuje dostatečnými informacemi k tomu, aby se mohla vyjádřit k existenci nebo k vlastnostem „novičoků“ . (OPCW, 2013)

OPCW: Zpráva vědecké rady o vývoji ve vědě a technologii pro třetí konferenci/ Berichtskonferenz, 27. března 2013

OPCW byla skutečně tak skeptická ohledně existence „novičoků“, že rozhodla za souhlasu USA a Velké Británie, aby „novičoky“ i jejich předchůdce uvedla na svůj seznam zakázaných látek. Zkrátka široká obec vědců předpokládala, že Mirayanov sice pracuje na problému „novičoků“, avšak pochybuje o úspěšnosti této práce.

Vzhledem ke skutečnosti, že OPCW zaujala stanovisko, že existence „novičoků“ je pochybná, bylo by nesmírně důležité, aby Velká Británie poskytla OPCW takový vzorek, pokud takový vůbec vlastní. Velká Británie totiž podepsala s OPCW závaznou smlouvu, aby tak jednala. Rusko následně podalo podle nepotvrzených zpráv (pozn. red.: Tento požadavek byl již potvrzen) žádost k OPCW, aby Velká Británie předložila vzorek tohoto materiálu ze Salisbury za účelem jeho prozkoumání.

Ale Velká Británie se tomu brání.

Proč?

Další částí obvinění ze strany Mayové je, že „novičoky“ mohou být vyráběny pouze v určitých vojenských zařízeních. Toto je ovšem doložitelná nepravda. Pokud „novičoky“ skutečně existují, pak byly údajně koncipovány tak, aby mohly být bez námahy vyráběny v každé chemické laboratoři – to byla jejich hlavní vlastnost. Jediným reálným důkazem existence novičoků bylo vyjádření někdejšího sovětského vědce Mirzayanova. A ten napsal:

Nemělo by se zapomínat, že chemické sloučeniny předchůdců A-232 nebo jejich binární varianty novičok-5 jsou obvyklými organofosfáty, které lze vyrábět i v menších chemických továrnách, které vyrábějí také takové produkty jako hnojiva a pesticidy.

Vil S. Mirzayanov, „Odhalení o sovětském/ruském komplexu chemických zbraní: Z pohledu insidera“, v Amy E. Smithson, Dr. Vil s. Mirzayanov, Gen Lajoie a Michael Krepon, Zničení chemických zbraní v Rusku: Problémy a perspektivy, Stimson Report N° 17, říjen 1995, str. 21
Z vědeckého hlediska je nemožné pro Porton Down, aby byl schopen doložit ruský původ novičoku, když dosud nikdy neměl k dispozici ruský vzorek pro porovnání. Je možné, že nalezli vzorek identický se vzorcem, který publikoval Mirzayanov. Avšak s ohledem na to, že tento vzorec byl uveřejněn již před dvaceti lety, tak to není žádný důkaz ruského původu tohoto vzorku. Pokud je Porton Down schopen látku synteticky vyrábět, pak to mohou kromě Rusů vyrábět i mnozí další.

A konečně: Mirzayanov je uzbecké jméno a program Novičok tedy zřejmě existoval a realizoval se sice v Sovětském svazu ale daleko od dnešního Ruska, v Nukusu v dnešním Uzbekistánu. Osobně jsem navštívil továrnu na chemické zbraně v Nukusu. Byla demontována a všechny zásoby byly s jistotou zničeny a veškerá zařízení podle toho, co si pamatuji z doby, kdy jsem tam byl jako velvyslanec, byla odstraněna americkou vládou. Ve skutečnosti nikdy neexistoval důkaz pro existenci „novičoku“ v dnešním Rusku.

Shrnutí:

1. Porton Down potvdil ve svých uveřejněných příspěvcích, že nikdy nespatřil nějaké ruské „novičoky“. Britská vláda nemá žádné informace, které by odpovídaly něčemu takovému jako je „otisk prstů“, jako např. nečistoty, podle nichž by bylo možné jednoznačně přiřadit tuto substanci Rusku.

2. Až do dneška nebyl ani Porton Down ani světoví experti Organizace pro zákaz chemických zbraní přesvědčeni o existenci „novičoků“.

3. Spojené království se zdráhá předložit OPCW vzorek této látky

4. „Novičoky“ byly vyvíjeny hlavně proto, že by mohly být vyráběny na základě běžných součástí v každé vědecké laboratoři. Američané prostudovali a strhli zařízení, která tuto substanci vyvíjela. Neodpovídá pravdě, že by jí mohli vyrábět pouze Rusové, pokud tak mohl činit každý.

5. Program „novičok“ byl umístěn v Uzbekistánu a nikoli v Rusku. Dědictví tohoto programu nepřešlo na Rusy, nýbrž bylo dále postoupeno Američanům v dobách jejich spojenectví s Karimovem.

S velkým poděkováním zdrojům, které v této době ještě nelze jmenovat.

Craig Murray je bývalý kariérní diplomat v britském ministerstvu zahraničních věcí. Svůj poslední post jako velvyslanec v Uzbekistánu musel Murray opustit v roce 2004 poté, co se kriticky vyjádřil k porušování lidských práv ze strany, na Západě velmi oblíbeného uzbeckého diktátora Karimova. Od té doby píše Murray na svém blogu craigmurray.org.uk.

Pozn.překlad. (z Wikipedie)

David Kelly CMG (* 17. května 1944Rhondda, Wales; † 17. července 2003 vAbingdonu, Oxfordshire) byl britiský mikrobiolog, expert na biologické zbraně a poradce britiského ministerstva obrany. Široké veřejnosti se stal známý především s ohledem na okolnosti jeho úmrtí.

Vědec, specialista virolog bádal v oblasti obrany vůči bojovým biologickým a chemickým látkám. V letech 1991 až 1994 zkoumal ruský program biologických zbraní. Kelly se jako pověřenec OSN podílel na první kontrolní misi v Iráku. V letech 1994 až 1997 byl celkem 37 krát v oblasti Perského zálivu.

Měl být údajně hlavním zdrojem (Whistleblower) pro jednu zprávu BBC , v níž vytýkal britské vládě, že zveličovala zprávy tajných služeb o iráckých zbraních hromadného ničení; především Alastair Campbell, ředitel pro komunikaci premiéra Tonyho Blaira, měl údajně trvat na tom, aby se ve složce o Iráku, a to i proti odporu Secret Intelligence Service, objevila věta, že irácké zbraně ABC-by bylo možné uvést během 45 minut do stavu bojové pohotovosti. Proto byl Kelly 15. července 2003 vyslýchán před vyšetřovacím výborem britského parlamentu. Přitom měl být vystaven velkému tlaku. Kelly přiznal, že se setkal s reportérem BBC Andrew Gilliganem. Nicméně popíral, že by informace k článku pocházely od něj.

David Kelly opustil dne 17. července 2003, dva dny po slyšení před vyšetřovacím výborem, kolem 15 hodiny svůj dům v Abingdonu, aby se prošel. O den později byl nalezen mrtev o několik kilometrů dále od svého bydliště s proříznutou žílou na předloktí. Žíla byla proříznuta jeho vlastním kapesním nožem, ale nevyskytovaly se na něm žádné otisky prstů. Vedle něj ležela prázdná krabička s tabletami proti bolesti jeho manželky. Množství látky proti bolesti Coproxamol nalezené v jeho těle odpovídalo zhruba jedné třetině letální dávky.

Podle údajů policie, jejíž pátrání v rámci operace ‘Operation Mason’ oficiálně započalo již v době, kdy se Kelly teprve chystal na procházku, nebylo možné zjistit cizí spoluúčast.

Pět let po smrti citoval list Daily Mail Kellyho přítelkyni, která tvrdila, že Kelly by nemohl nikdy někoho zabít tím méně sebe.

Ve zprávě ministerstva spravedlnosti ze 22. října 2010, uveřejněná zpráva patologa a toxikologická expertýza dokládají tezi o sobevraždě.

Vybrala a přeložila PhDr. Jitka Kňourková