Orwell opět zde: Diktatura uvnitř a permanentní válka navenek!

Avatar
Původní autoři
Petr Schnur

Petr Schnur
29. 3. 2018     PrvníZprávy
V další, tentokrát „ruské“ chemické kauze v anglickém Salisbury, měli britští „experti“ Theresa May, Boris Johnson a Gavin Williamson jasno již několik hodin po atentátu.

Podobně jako v případě syrských „červených linií“ bez ohledu na fakta, okolnosti i zdravý rozum byl Asad sice bez důkazů, zato ´s velkou pravděpodobností’ odhalen coby viník, tak i nyní v Anglii: byl to Putin. Nic naplat, že k novičoku resp. k jeho složení měli přístup i jiné státy, píše pro Prvnizpravy.cz historik Petr Schnur.

Tak například článek v New York Times z roku 1999 uvádí, že se tento bojový prostředek v době existence SSSR nevyráběl v Rusku, ale v  Uzbekistánu, v roce 1992 bylo příslušné vývojové středisko demontováno za pomoci a asistence Američanů. A není pochyb o tom, že existují i jiné země, které tuto substanci vlastní nebo jsou schopny „vyrobit“. Ponechme v tomto okamžiku stranou i zdravý rozum, který u každého soudného člověka musel okamžitě vyvolat alarm.

I v tomto případě, stejně jako v syrských kauzách, by akce Rusku jen uškodila. Vladimír Putin jistě není tak hloupý, aby týden před volbami nechal spáchat spektakulární atentát na bývalého špióna, navíc chemickou substancí s nálepkou Made in USSR. Pokud by tomu tak bylo, existovali by pouze dva důvody. Za prvé: Skripal by znamenal pro Rusko velké nebezpečí, což lze vzhledem k jeho situaci více méně vyloučit. Za druhé: Vladimír Putin by chtěl před prezidentskými volbami vyvolat agresivní reakci Západu proti Rusku a tím pojistit své vítězství. I tento argument ve své logice selhává, neboť již před volbami bylo jasné, kdo bude za prezidenta RF zvolen. Politická a vojenská agresivita NATO od majdanského puče na Ukrajině byla již dostatečným důvodem k posílení jeho pozice.

Ponechme pro tento okamžik transatlantické triviality stranou a soustřeďme pozornost na právní stránku postupu západních vlád.

Základním kamenem právního státu je presumpce / předpoklad neviny. Jednoduše vyjádřeno: žalobce má povinnost vinu obžalovanému dokázat. Pokud se tak nestane, platí za nevinného. Tento princip najdeme kodifikovaný ve Všeobecné deklaraci lidských práv OSN z roku 1948 (čl. 11, odst. 1), o něm se zmiňuje i tzv. Zelená kniha Evropské komise z roku 2006, která varuje před jeho narůstajícím porušováním. Jeho kodifikaci najdeme rovněž v Mezinárodní smlouvě o občanských a politických právech (čl. 14, odst. 2), členské země Rady Evropy se mu upsaly v čl. 6, odst. 2.

Evropské právo zná rovněž princip předpokladu viny, které ale může platit pouze ve výjimečných případech, přičemž musí být zachován tzv. fair trial, právo na férový proces. Navíc mezinárodní smlouvy zcela jasně vykazují presumpci neviny jako nosný pilíř právního státu.

Nyní posuďme, jak s právním státem koresponduje postupu atlantických stratégů.

Britská vláda obratem označila Rusko za atentátníka a ultimativně požadovala, aby do 24 hodin dokázalo svoji nevinu. Londýn nejen že nepřinesl žádné konkrétní důkazy, ale navíc neumožnil Rusům přístup k vyšetřování. Nabízí se tedy otázka, jakým způsobem by měl obviněný nevinu dokázat?

Závěrem můžeme konstatovat následující. Britská vláda a její „spojenci“, koalice ochotných včetně českých nohsledů opustily půdu právního státu. I kdybychom připustili v tomto výjimečném případě přednost předpokladu viny, nebyl dodržený princip práva na patřičnou obhajobu a tedy na férový proces.

Kauza Skripal není výjimkou, demontáž právního státu v atlantickém společenství pokračuje zvýšeným tempem – pod vlivem totalizující EU i na domácí půdě. Pokud národní parlamenty a ústavy neparalyzuje Brusel, činí tak domácí vlády. Otevření hranic kancléřkou Merkelovou více než milionu imigrantů bez kontroly a identifikace se konalo protiústavně a mimo parlament. Příkladů by bylo nesčetně, v domácí i zahraniční politice – v Británii, Německu i jinde. Mezinárodní právo bylo Západem pohřbeno útokem na Jugoslávii v roce 1999, na Ukrajině a v Sýrii tančí atlantici na jeho hrobě.

V Orwellově románu „1984“ najdeme dva elementy destrukce svobodné společnosti, které se vzájemně doplňují: diktatura uvnitř a permanentní válka navenek. Vedle nekonečného „boje proti terorismu“, který Západ sám vyvolal, reaktivovalo NATO opět starého nepřítele na východě, kterého již od začátku 90. let systematicky obkličuje. Orwellův Velký bratr rovněž vede válku proti Eurásii. Podobnost čistě náhodná? Je na čase probudit se z letargie, apeluje Petr Schnur.

Související článek: