Martin Koller
12. 3. 2018
Je zvláštní, jak různý může být pohled na jednoho člověka. Generál Pavel dostal v USA další z mnoha metálů. Kdyby si je všechny navěsil na uniformu, vypadal by jako sovětský maršál, veterán druhé světové války. Přitom vždy jen sloužil cizím zájmům. Nejen já, ale rovněž značná část, pravděpodobně většina českých poctivých a vlasteneckých vojáků vnímá generála Pavla jako člověka nečestného a zaprodaného. Proč tak poklesl, nikdo neví. Kde je vlastně pravda? Tento předlistopadový nomenklaturní soudruh dostal dlouhodobou propagandistickou podporu za svoje údajné hrdinské činy na Balkáně, které naší zemi nic dobrého nepřinesly. Musíme se logicky ptát, proč? Výsledky práce takových hrdinů dnes vidíme v praxi z hlediska Bosny, Kosova, narkomafie a islámského terorismu a ohrožení Evropy afroislámskou invazí.
Ti, kteří ho znají blíž a rozhodli se mu nepodlézat, jsou toho názoru, že se jedná o generála s rozhledem a myšlením nanejvýš na úrovni velitele praporu. Takových je ostatně v české armádě hodně a obvykle se to pojí s nevalnou morálkou i v jiných oblastech. Generál Pavel na základě svojí omezenosti, nebo díky nějaké důrazné vnější stimulaci, zapomněl, že zásadní vlastností a povinností každého důstojníka je zodpovědnost, která začíná u jeho nejbližších podřízených a končí u země, které složil přísahu.
Výjimečné postavení důstojníka, který může rozhodovat o životě a smrti na bojišti dostal od Československé, později České republiky, potažmo jejích obyvatel, které je povinen chránit a bránit. Místo toho provádí prolhanou mediální propagandu, která má zatáhnout náš národ do cizí války s Ruskem. Pavel neskládal veřejně přísahu NATO, EU, ani americkému prezidentovi. Připomněl bych báseň Viktory Dyka „Země mluví.“ Končí větami: „Opustíš-li mne, nezahynu. Opustíš-li mne, zahyneš!“ A takový je obvyklý osud nepotřebných slouhů. Je logické, že panstvo musí slouhovství odměňovat, tu korytem, tu blýskavým metálem, aby se u slouhy potlačil pocit viny a hanby. Ale žádná pozlacená lokajská livrej s hvězdičkami, cetkami, či šmuky nikomu nevrátí čest. Pod císařovými novými šaty, metály a neholenou vizáží křičí nahá hanba. Nezakryje ji ani namyšlené žvanění v protinárodní České televizi.
Důstojník, který provádí v cizím zájmu lživou a nebezpečnou propagandu a zapomíná na svoji vlast, její tradice a spoluobčany, především ztrácí čest. Při propagandistickém žvanění o ruské agresi na Krymu zapomíná, že náš prezident Masaryk obsadil v letech 1918-1919 Slovensko, aby zachránil bratrské Slováky před brutálním maďarským národnostním útlakem. Zapomíná, že Československá republika vznikla dlouhodobým bojem svých občanů proti Rakousku a Maďarsku. Češi nechtěli žít v Rakousku, Slováci v Maďarsku a Rusové na Ukrajině. V čem je rozdíl, zvláště když Ukrajina získala statut republiky na základě ideje práva národů na sebeurčení od Sovětského svazu? Sama ovšem druhým takové právo nepřiznává a propagandisté typu Pavla lež, zlo a útlak na Ukrajině, v Kosovu, Bosně, Sýrii, Kurdistánu, či Libyii beze studu podporují.
Řeči Pavla o zlepšením vztahu s Ruskem nelze brát vážně. Osobně bych mu nevěřil ani pozdrav na ulici. Především nemá vlastní názor, pouze papouškuje, co mu nařídí ti, kteří ho platí a vyznamenávají. Od člověka, který je považován za bezectého žoldáka a slouhu cizáckých zájmů, je takový návrh doslova urážlivou provokací. Ostatně proč by mělo Rusko důvěřovat NATO, USA, EU a člověku jako je Pavel? To je stejné, jako poslat Himmlera s Goebelsem na mírovou misi do Izraele.
Rusko projevilo od konce osmdesátých let svatou trpělivost s americkým a západoevropským arogantním hulvátstvím a podrazáctvím. Dne 31. ledna 1990 uvedl německý ministr zahraničních věcí Genscher na Evangelické akademii v Turzingu, že k rozšíření NATO směrem na východ, tj. blíže hranicím Sovětského svazu nedojde. Dne 9. února 1990 prohlásil americký ministr zahraničních věcí James Baker v Kateřinském sále v Kremlu, že NATO nerozšíří svoji sféru vlivu ani o centimetr dále na východ.
Tyto sliby byly dány poté, co prezident Gorbačov umožnil sjednocení Německa bez toho, že by vystoupilo z NATO a stalo se neutrálním státem. A takovým by dnes mělo Rusko věřit, poté co dlouhodobě organizují hospodářské sankce za to, že prezident Putin ochránil obyvatele Krymu před genocidou a pomohl občanům Donbasu, kteří spáchali podle NATO a EU zločin tím, že nechtějí být občany druhé kategorie rozkradené, zkorumpované a zfašizované Ukrajiny. K tomu nepodložená tvrzení, že Rusko sestřelilo jihokorejský dopravní letoun, nebo že chce obsadit Pobaltské republiky. Co by tím získalo? Co by získalo vyvoláním války s NATO a EU? To nám válečný štváč Pavel, ani jeho páni dodnes neřekli, přestože na Rusko a jeho prezidenta kydají hnůj plnými vidlemi už několik let.
Nadávky, urážky a pomluvy bez argumentů, stejně jako místní slouhové cizáckých zájmů, útočící na tým Zeman-Babiš. Ani si nevšimli, že sami pěkně zasmrádli. Z politiky USA, NATO a jejich evropské služky v Německu – Merkelové – se už dávno vytratily realismus a diplomacie a nahradilo je primitivní násilí. Důvodem je i fakt, že mezi západoevropskými a americkými politiky se nenajde ani jedna osobnost. Tvrdé odpovědi a síle oni naštěstí rozumí, k tomu není třeba myslet, a proto začínají couvat. Zničení, kolonizace, okradení a zotročení Ruska se odkládá, protože prezident Putin se nezalekl a předvedl nové zbraně i schopnost pomáhat svým spojencům. A teď za ním posílají jakéhosi ometálovaného lokaje z Česka. Jak ubohé! A jak ilustrativní!
