Pojďme odejít z jeskyně

Avatar
Původní autoři

Patrick Ungermann
15. 3. 2018
Starořecký myslitel Platón, který byl schopný představit si čistý a věčný svět idejí – myšlenek, přišel s obrazem jednoho neblahého existujícího prostředí. Jde o Platónovu jeskyni. Platónovu jeskyni důvěrně známe: Sedíme v ní spoutaní a hlavy máme narafičené proti zrcadlu. V něm se odráží oheň. To je jediné světlo, které v životě vidíme. Jednou v noci se jeden snílek a odvážlivec osvobodí z pout. V úžasu odvrátí pohled od zrcadla a spatří skutečný popraskávající oheň. Je to k nevíře. Celou tmavou noc leze pryč z jeskyně. Ráno ho zastihlo u otvoru ven, ke slunci. 


A to byl stonásobný oheň, světlo boží moudrosti. Tohle si náš hrdina nemůže nechat pro sebe. Jako šílenec se vrací k lidem, sedne si v jeskyni naproti nim a vypravuje, co prožil. Zmatení lidé začali křičet: „Rouhá se zrcadlu! Je nebezpečný!“ Spoutaná těla byla schopná dosáhnout na kameny a kamenovat.

Platónovu jeskyni důvěrně známe: Stojíme před zrcadly obchodního domu a, ne, že by nám bylo dobře, ale je to tak pohodlné. Jiným poutem s hlavou otočenou k zrcadlu je nekritická vazba na televizní obrazovku. Co tam se toho ukáže a navykládá! O rozbrojích politiků, o avantýrách oslavovaných lidí, o černé kronice… Člověk by po výživné zpravodajské relaci málem přišel o chuť k jídlu. A přitom vnímavý člověk odchází od zpráv sice s hlavou jako kolotoč, ale s vtíravým pocitem, že se skoro nic nedozvěděl. A, nakonec, o to jde.

Snaha zbavit se pout, to je snaha odvážit se myslet samostatně, zkoumat svět nezávisle. Nezávislé pátrání odhaluje nevyřčené souvislosti, ten skutečný praskající oheň. Aby se takové zkoumání podařilo, je nezbytné si klást několik výstižných otázek a klást si je neustále: Co? Kdo? Proč? S kým? Pro koho? Jak dlouho? S jakým cílem? Za co (za kolik)? A liší se nějak propagace od skutků? Jenže, nezávislé zkoumání je zdrojem nezávislých názorů a na ně nejsou lidé v Platónově jeskyni připravení. Začnou reptat, bouřit se proti vám, ztěžovat si na vás a nálepkovat vás.

Ta nálepka je vlastně ostrakon, střípek ze starověké vázy. Střípek ve funkci volebního lístku. Střípek, který těsnou většinou odsoudil Sókrata na smrt, a Platón byl u toho. Po zbytek života hledal Platón společnost bez nálepkování. Zatím ji nenašel… Dokonce o několik set let mladší Říman Cicero musel dojít k závěru, že: „Pomluva je rychlejší než smrt“. Potom se narodil Ježíš Nazaretský. Celá jedna část Ježíšova života vrcholí tím, že pomluva je rychlejší než smrt, ale ne všude. Projdeš smrtí a dostáváš se k Platónovu světu idejí, k dokonalému světu, ke světu bez lidské vlády.

Jestli se chceme dostat ke svobodnějšímu životu už tady a teď, měli bychom se pokusit o něco, co určitě vyžaduje železnou kázeň: Neustále zkoumejme. Buďme odvážní, ale zároveň pravdomluvní. Denně si hlídejme pevný charakter. Než proti někomu svoláme demonstraci, ujistěme se, že není dobrý důvod demonstrovat proti nám. Volnost, kterou požadujeme, chtějme také dopřávat. A kdo chce poroučet, musí umět poslouchat. Teprve pak je nasnadě opustit jeskyni.