Svoboda medií

Avatar
Původní autoři
Jiří Jírovec
9. 3. 2018
V Česku jdou media za ideálem mít možnost říct bez rizika cokoli. Jakoukoli kritiku obsahu odmítají jako útok na svobodu slova. Tu chtějí zničit ďáblové kolem Babiše a pomstychtivého Zemana. Naši svobodu slova omezuje zákon, který označil dobu 48-89 za protiprávní. O té době nelze říct nic positivního. Hlídací pes české historie, tedy ÚSTR, pak dbá o to, aby se nám někdo nedomníval cosi nevhodného. Jakýsi Farský má svobodu říct, že jsme prožili “40 let hnusu a destrukce”. Je chráněn oním zákonem a navíc poslaneckou imunitou. Prožil jsem v té době 30 let dospělého věku. Jemu bylo v roce 89 deset let a o životě věděl velké kulové. Vím, že nemá pravdu, ale nemohu s tím nic dělat.

Problém českých medií není v tom, že by nesměla něco říkat. Občan, pokud se o  media vůbec zajímá, ale je proti stylu zvanému “Radio Jerevan”. Podaná informace je v podstatě pravdivá s tím rozdílem, že všechno bylo ve skutečnosti trochu a nebo úplně jinak.
Lze to ilustrovat na několika příkladech.
Sobotka přinesl na Hrad demisi/nedemisi. Záznam události ukazuje setkání dvou bývalých přátel (oni se tak oslovovali v ČSSD). Hele, kámo, ukazuje Zeman holí, tamhle je mikrofon, pootoč si ho. Pak pronesli svoje projevy a když Sobotka skončil, Zeman řekl, že půjdou do vedlejší místnosti. Otočil se a vykročil. Sobotka, zjevně mimo protokol, ale začal znovu mluvit na mikrofon. 
ČT dne 8.3. 2018 opakovala sestříhaný záběr, který začíná okamžikem, kdy již president vykročil směrem ke dveřím. Je to nefér, protože divák může (nebo dokonce má) nabýt dojem, že president je buran, který ponižuje Sobotku tím, že ho nevyslechne.
Dalším příkladem je interpretace rozsudku Slovenského nejvyššího soudu, který zrušil dva předcházející rozsudky nižších soudů, které původně rozhodly, že Babiš je v seznamech Stb neoprávněně.
A zase Jerevan: V zásadě je pravda, že Nejvyšší soud zrušil rozsudek. Nikoli ale kvůli tomu, že nižší soudy rozhodly špatně (osvobodily zločince). Soud toliko zjistil, že nižší soudy neměly případ projednávat, protože Institut paměti národa nemá odpovědnost za obsah registrů.
Protože NS nenaznačil, s  kým by se Babiš vlastně měl soudit, vznikla situace, která je o to zapeklitější, že bývalí pracovníci Stb jsou jako svědci důvěryhodní jen tehdy, když se to hodí. 
K tomu přistupuje i to, že po roce 1990 bylo několik tisíc svazků skartováno.
Presidentův inaugurační projev zmínil, že Zdeněk Bakala vlastní značnou část českých medií (Respekt, Hospodářské noviny, Aktuálně.cz, atd). A strhla se vlna protestů, že jde o útok na svobodu medií.
Je jistě možné, že náš milý krajan má zájem jen o krásu švýcarské krajiny a stav svých účtů, ale potíž je v tom, že jeho imperium má zcela jasný politický profil. Jeho novináři jsou častými hosty ČT. Jsou proti Babišovi a  Zemanovi.
Kde je jejich investigativní činnost podle pravidla padni, komu padni? Agrofert je jistě časově náročné téma, ale není OKD rovněž obrovské téma?
Svobodu médií ohrožují sami novináři. Příliš ochotně zpívají píseň chlebodárce. Idnes přinesla 9.3. 2018 článek “Ostraha zdravotnického zařízení selhala, bezdomovce vyhodila uklízečka”.
Pod ním je ještě několik dalších článků o tom, jak nás bezdomovci ohrožují. “Předstírají choroby a žijí v nemocnicích. Simulanti bez domova stojí miliony”.
Nesluší se ale kritizovat společnost, která ten anonymní lidský odpad vytváří. Vždyť se nám žije stále lépe. Proto to novináři nedělají. Neuživili by se.
Media dala politikům prostor k pláči o holokaustu a  Letech. V ČT nedávno vystupoval jakýsi historik, který (patrně ve vlastním zájmu) vynechal období do prosince 1942, kdy se Lety na poslední půlrok své existence staly místem, kde byli koncentrováni cikáni před transportem do Osvětimi. Nebyl to koncentrační tábor ve smyslu toho vyhlazovacího. 

Staré-li Lety zašly, nové vzniknou. Budou zapotřebí pro ten lidský odpad. Nemůžeme přece všechno nechat na sedřených uklizečkách. A pak, proč se stydět za to, co vzniklo z prvorepublikové tradice nakládání s lidmi, kteří se štítí práce a  žijí bůhví jak.