Uvědomělost mladých? Nenechte se vysmát!

Avatar
Původní autoři

Jiří Baťa 
15. 3. 2018
Dnes, čtvrtek 15. března 2018 se vyznačuje dvěma událostmi. První, že byla na území České republiky uskutečněna tzv. Stávka za demokracii a obranu ústavy, kterou původně v podobě výzvy sepsali „uvědomělí“ studenti pražské DAMU a prostřednictvím Facebooku se rozšířila mezi studenty škol po celé republice. Několik hodin před zahájením akce byla potvrzena účast více než 300 škol. Akce se ne zcela náhodou, koná den poté, co do ulic vyšli demonstranti vyjádřit svůj nesouhlas s chováním prezidenta Miloše Zemana a jiných politiků.


Pokud chtěli studenti čtvrteční akci podpořit jménem školy, musí mít vždy souhlas od jejího vedení. Nic proti rádo by uvědomělosti mladých lidí, jenže v tomto případě to má několik faktických „háčků“. První je, že aniž mladé lidi budeme diskriminovat, je problém považovat mládež za uvědomělou jen proto, že několik možná skutečně mimořádně uvědomělých mladých lidí vyvolá akci, kterou strhne další masy mladých lidí, v tomto případě studentů vysokých a středních škol i učilišť, které bychom měli brát či chápat jako uvědomělé mladé lidi, kteří v rámci svého uvědomění „ví, zač je toho loket“. Nechť mi prominou, ale vědí „kulové“.

Nedávno byla prostřednictví ČT uskutečněna malá „sonda do študákovy duše“, jak by asi řekl básník, jinými slovy sonda o všeobecných znalostech naší mládeže. Při jejich odpovědích na mne šly mrákoty. Na otázky, jako např. co ví o letech 1918, 1938, 1948 a 1968 nikd o neodpověděl na 100%, na otázku, zda znají všechny prezidenty ČR od vzniku Československa, byly odpovědi sotva na 80%, na otázku, zda vědí kdo byl Jan Masaryk, Alexandr Dubček nebo M.R. Štefánik, zůstali dotázaní studenti s otevřenými ústy, nevěděli. Skutečně „neskutečné“, jak je naše mládež „vzdělaná“, jak zná historické události státu, významné osobnosti a jiné skutečnosti, které by jako absolventi nejen základních, ale i středních, natož vysokých škol měli zcela jistě znát. Ovšem za předpokladu, že jsou tyto záležitosti předmětem výuky, tedy zda se o nich učí, jestli samotní učitelé mají vůbec zájem jim tyto skutečnosti a informace zprostředkovávat.

Je-li naše mládež na úrovni studentů takto vzdělaná, má-li znalosti na úrovni, kterou prokázali při zmíněné sondě pak není pochyb o tom, jak také asi budou „uvědomělí“ a znalí naší současné politické problematiky. Organizátorům akce je naprosto lhostejné, nakolik jejich spolužáci chápou politickou situaci a cíle, které oni sami sledují, oni si splní zadaný úkol, mládež byla vtažena do nečisté hry s osudem společnosti a tím bylo předem stanoveného cíle dosaženo.

Co je na tom však pozoruhodné, že akce byla vyvolána na den 15. března, tedy den, který se stal v historii našeho národa dnem osudným. Připomínáme si 79 let ode dne, kdy bylo definitivně pokořeno Československo, neboť dne 15. března 1939 nacistické jednotky obsadily celou zemi. Otázka je, zda si toto výročí mladí lidé, kteří právě dnes, 15. března, vy&scaron ;li do ulic „ vyzvat ústavní představitele České republiky, jmenovitě prezidenta České republiky, premiéra České republiky a také Parlament České republiky k obraně ústavních a společenských zvyklosti a hodnot“, zda si jsou vůbec vědomi tohoto pro český národ významného dne. I zde je na místě otázka, zda a jaké má o těchto událostech naše mládež a studenti vůbec nějaké vědomosti, zda jsou s těmito událostmi prostřednictvím učitelů seznamováni, protože teprve znalost historie a dějiny své země, svého státu, republiky činí člověka uvědomělým, schopného se orientovat v politice a problémech státu.

Byla-li řeč o učitelích a pedagogických pracovnících, jde i na jejich adresu výtka, Jsou skutečně těmi, kteří poctivě a pravdivě učí žáky a studenty dějiny našeho národa, naši skutečnou bohatou historii? Jak dokazují zjištěné (ne)znalosti, je na místě pochybnost, že je ze strany učitelů těmto záležitostem ve výuce věnována dostatečná pozornost. Není od věci také připomenout, že učitelé a pedagogičtí pracovníci stále vznáší požadavky na zvyšování platů, ale naskytne-li se příležitost, jako např. ta dnešní se stávkou studentů, pak si klidně, svévolně (připusťme, že se souhlasem vedení školy, což na věci nic nemění) dovolí zrušit vyučování, tedy dobu, za kterou jsou placeni. Jde sice údajně jen o půl hodinu, ale jak se v informacích praví, akce bude probíhat a tedy pokračovat i po skončení půlhodinové „stávky“. Kde je záruka, že se studenti vrátí na případné odpolední vyučování ? Kde je vůbec nějaká odpovědnost nejen učitelů ale hlavně těch, kteří k této akci dali souhlas? Akci, kterou vyvolali studenti, akci, které se podvolili stovky škol, jejich vedoucí a pedagogičtí pracovníci? To u ž budou poslouchat či akceptovat kdejakou výzvu kohokoliv, když bude nějak politicky motivovaná a jimi akceptovatelná?

Studenti dnes s velkou slávou, s nemalou pozorností médií „stávkují“ za obranu ústavních a společenských zvyklostí a hodnot. Sami a nutno podotknout včetně vedení (zainteresovaných) škol a jejich učitelů, jistá společenská a výchovná pravidla, zvyklosti a hodnoty znehodnocují, pošlapávají, dehonestují. Není potom studentská akce kontraproduktivní, není to protimluv? Co na to Ministerstvo školství?