Jiří Vyvadil
28. 3. 2018 Zas tak často nepoužívám bombastické nadpisy a původně jsem měl v úmyslu použít spíše nadhledovou a možná i ironickou formu. Ovšem rozhodující nakonec pro mne bylo, jak na událost s otravou Skripaka a jeho dcery mohou nahlížet samotní Rusové. A zde mně vodíkem bylo vystoupení mluvčí ruského zamini Marie Zacharovové na ruském 1. televizním kanálu, která včetně grafických pomůcek velmi vážně a velmi emotivně popisovala vypovězení ruských diplomatů jako totální válku.
Nuže, čteme– li reakce v západním, ale i našem tisku, posloucháme – li vítězoslavný ryk premiérky Mayové, ale i našeho Babiše, vše je pojímáno jako rozhodující střetnutí Západu s Ruskem coby obnovenou Říší zla. A vše je rovněž chápáno jako významné vítězství už dlouho frustrovaného Západu.
Jen na okraj konstatuji, že nikdy nevěřím Velké Británii, která nás naprosto ostudně a neomluvitelně vydala kdysi na pospas Adfolfu Hitlerovi a jejíž militaristická politika opřená o zcela vylhaná tvrzení o existenci zbraní hromadného ničení v Iráku nás spolu s hlavním tahounem tohoto novodobého tažení vedeného USA vehnala do války v Iráku s miliónem mrtvých, vznikem Islámského státu a dalšími milióny migrantů. Tatáž Velká Británie spolu s Francií a následně s vynucenou účastí USA nás vehnala do války v Libyi, jejíž rozvrat se jen prohlubuje a přes jejíž území k nám rovněž putuji další statisíce migratů a konečně tatáž Velká Británie (ale i Francie) podporovala a podporuje džihádistické teroristické síly v Sýrii proti legitimní Asadově vládě.
Samozřejmě, že vždy šlo o jednání, které neposvětila Rada bezpečnosti.
Dále konstatuji, že jen politický psychopat by mohl nalézt důvod na straně Ruska pro otravu v zásadě zjevně bezvýznamného a nepotřebného bývalého rozvědčíka Skripala, jehož bezvýznamnost vyplývá už z faktu, že pro špionáž ve prospěch Velké Británie mu byl uložen až trapný trest 13 let, v situaci kdy se jindy ukládá doživotí a v USA možná i trest smrti a následně dokonce vyměněn do Velké Británie za jiné pro Rusko důležitější vězněné osoby.
Bereme – li v úvahu, že jsou různé teorie a jednu z nich mimoděk naznačil potencionální budoucí britský premiér Jeremy Corbyn v parlamentní debatě, když upozornil na provázanost části ruských oligarchů dlících v Británii na konzervativce Terezy Mayové. Ten rozhodně například na rozdíl od našeho Babiše nevěřil, že je vina Rusů prokázána a chtěl důkazy. Za to byl málem na místě lynčován.
Ale jinak tento střet musel přijít, jen mohl mít nejrůznější podobu.
Západ s Východem prohrává svůj boj, s Čínou v ekonomické rovině, což se zčásti děje s jeho souhlasem, ovšem s geopolitickým nástupem Ruska kategoricky nesouhlasí.
A logicky…
Kyjevský státní převrat organizovaný a financovaný Západem, zvaný euromajdan měl totiž Rusko zatlačit ještě dál na Východ a učinit z něho zkolabovaný a vysmívaný útvar dokazující pravdivost téze roku 1990, že historie skončila a celosvětovým vítězem se stává Západ.
Výsledek známe. Za čtyři roky od majdanu přes tvrdé sankce, se Rusko z hlediska geopolitiky znovu vrátilo do postavení supervelmoce, kdy jsou oblasti zejména v politickém podbřišku Evropy, tj. na Blízkém východě, kdy bez Ruska nic není rozhodnuto. A není rozhodnuto ani jinde. Skončila doba, kdyby Británie, Francie, ale i USA mohly tak jako v posledních 30 letech bez rizika zahájit války a svrhávat režimy.
Vyhoštění ruských diplomatů a tak silná podpora mnohých a nikoliv ovšem všech zemí EU a dalších zemí řadících se tzv. k Západu je mediálně nepochybně snad nejsilnější signál od roku 1945, ovšem fakticky je to brnkačka.
To, že Rusko samozřejmě recipročně vyhostí diplomaty dotčených zemí je v podstatě jen organizačním opatřením. Hold si jedni budou balit kufry na cestě domů a jiní na cestě do Ruska.
Potud je označení totální válka vlastně přehnané.
Co ovšem není přehnané je vztah obnovené totální nedůvěry mezi Západem a Ruskem a její návrat do atmosféry po kyjevském majdanu.
Ale zřejmě i zde hloubka problému není tak velká.
Čas totiž hraje pro Rusko a nikoliv pro Západ, zejména Evropskou unii.
Evropskou unii čekají zřejmě drastické časy v jednom ohledu. Jestli se například Andrej Babiš domníval, že sebe i nás zachránil před možným většinovým hlasováním o Dublinu 4, tak je na velkém omylu. Nyní sehrál pouze roli užitečného idiota. To, že s ním mluví premiérka May, která už za půl roku premiérkou nemusí být a je vlastně už mimo EU, je směšné.
Do EU zadul ledový vítr ne z Ruska, ale z Německa a Francie. Odhodlání Německa a nového fanatického ministra zahraničních věcí Heiko Maase, prosazovat sankce proti zemím, které budou odmítat migranty, stejně jako prosazování většinového rozhodnutí u mnohých otázek, které už teď silně zaznívalo ze zemí Beneluxu, bude prosazeno téměř s jistotou. Navíc tento problém bude zřejmě umocněn tím, že během Babišovy vlády tj. do čtyř let skutečně může přijít mnohamiliónová vlna běženců se subsahalské Afriky. Že je nám laskaví sousedé z Německa přepošlou, nikdo nepochybuje. A kromě vystoupení z EU, neznám jiný prostředek, jak tomu zabránit.
A vlastně je…
Bude to možná opět nakonec Rusko, které na úpěnlivou žádost například Itálie bude muset udělat v Libyi, kterou Západ naprosto rozvrátil, pořádek jako v Sýrii, aby se stabilizovali síly bránící masovému importu migrantů.
Výsledek totální války Západu proti Rusku bude zřejmě jediný. Rusko zcela určitě zmobilizuje své síly a posílí. Stále více bez něho na světě zásadní věci nebudou moci nastat. Naopak Evropa si bude muset kousnout do hořkého jablka poznání, že bez Ruska je sice ekonomicky bohatá, ale z hlediska geopolitiky je pouhým účetním od zeleného stolu.
A navíc. Tak jako už teď, přes mohutnou ideologickou masáž 12 – 14 zemí EU nevyhostilo ruské diplomaty (O jaké jednotě EU se to vlastně hovořilo?), sílící role Ruska přitáhne další země, které po vzoru Rakouska si budou uvědomovat, že bez Ruska Evropa není Evropou…
Západ v pomyslném slova smyslu se svou totální válkou dopadne jako Hitler. Ale protože je to válka slov a gest, věřme, že prohraje poznáním svých omezených geopolitických mezí. Fyzicky to bolet nemusí.
