KSČM a ČSSD bez programu? Konečná – 2

Radim Valenčík
28.4.2018 blog autora
Přesně před 11 dny, 17. dubna jsem byl požádán o stanovisko k “Postkladenskému programu” KSČM. Zpracoval jsem ho, bylo dost kritické a rozpoutala se k němu diskuse. “Prokomunikování” nosného programu je vždy dřina. Pak se stalo něco mnohem horšího. 

Proběhl mimořádný sjezd KSČM, který měl být sjezdem “nápravným”. Místo toho však proběhl v sobotkovském stylu (podobně jako ten loňský v případě ČSSD). Obávám se, že se i KSČM vydala na cestu bezprogramovosti, což by pro tuto – ze své podstaty programovou – stranu znamenalo konečnou. Doufám, že se toto nebezpečí podaří odvrátit a že se podaří vrátit programového ducha i do ČSSD. Výsledkem ignorování problematiky tvorby programu, který by dal odpověď na otázku, o co v současné době jde a do dělat, je totiž to, že se z politiky stává hnojiště, viz ZDE.

Tímto příspěvkem pokračuji v sérii v rámci seriálu o vizi, která těží z dříve naspaných článků, ukáže na problémy přípravy nosného programu a pokusí se dát i některé náměty k řešení akutního problému programové vyprázdněnosti ČSSD a KSČM.

Ještě k Postkladenskému programu KSČM – 1

Hlavní autor “Postkladenského programu KSČM” mně zaslal repliky k analýze mého rozboru. Jsou formou poznámek (zvýrazněno barevným podkladem) do jeho textu. Uveřejňuji ji beze změny i s mým základním textem, pouze jsem tučně zvýraznil to, co považuji za nejdůležitější. Podrobněji se jim budu věnovat zítra. Dnes přidávám jen stručný úvod (modře), který reaguje na některé poznámky v rámci diskuse k programu. Doufám, že přibudou další. KSČM je programové strana a dobrý program je jednou z klíčových otázek jejího přežití v pravém smyslu tohoto slova.

Celý program je ke stažení ZDE.

Zde je moje stručná úvodní poznámka:

Z čistě teoretického hlediska, z hlediska ekonomie produktivní spotřeby, jsou zásadní koncepční nedostatky “Postkladenského programu KSČM” poučné. A vůbec není těžké je pochopit, resp. není těžké pochopit, co autoři programu nepochopili.

Ten, kdo nepochopí, že uspokojováním potřeb nekončí ani ekonomický proces a ani reálná náplň života člověka, že uspokojování potřeb je jen nutnou podmínkou uchování a rozvoje schopností člověka, tedy toho, “čím jsme tedy, v tomto světě” (funkčně i prožitkově) a že uchování a rozvoj schopností člověka je hlavním faktorem ekonomického růstu (míra, v níž ekonomika úsporou času pro rozvoj schopností člověka vytváří podmínky, je pak tím, co určuje i kvalitu růstu, jeho konkrétní podobu), nepochopí nic z toho, co se ve společnosti odehrává a o co jde.

Tady platí to slavné Goethovo: Kdo si špatně zapne první knoflík, ten se už dobře neobleče. V případě autorů “Postkladenského programu KSČM” je to přímo učebnicové nepochopení. Místo přirozeného konceptu tvoří krkolomné konstrukce, které jsou při bližším ohledání snůškou absurdních a nezakotvených tvrzení.

Zde je jsou mé poznámky k “Postkladenskému programu” s replikami hlavního autora (text s barevným podkladem):

Dostal jsem k připomínkování “Návrh postkladenského programu KSČM verze 1.3” s tím, že by bylo vhodné jej podrobit i veřejné diskusi. Se zájmem jsem jej začal číst, ale byl jsem dost zklamán.

Velké omyly a naprosté ignorování K. Marxe (tam, kde je jeho dílo doložitelným přínosem), najdeme již na začátku “programu”:

“Kapitalismus dokonale zneužívá čtyř významných vlastností člověka a společnosti, a sice že:

– lidské potřeby jsou neomezené;

– vzácné zdroje sloužící k jejich uspokojení jsou výrazně omezené;

– rozdíly ve schopnosti jednotlivců uspokojovat své potřeby jsou extrémní;

– člověk usiluje o uspokojení svých potřeb bez významnějšího ohledu na újmu druhých.”

(Druhá stránka textu, s. 5 dle číslování stran)

To je úplně jiný pohled na člověka, než má K. Marx. Je to pohled vypreparovaný a odtržený od reality.

1. Vezměme formulaci “vzácné zdroje sloužící k jejich uspokojení jsou výrazně omezené”. Z hlediska toho, co je napsáno na začátku věty, se tato formulace netýká “významné vlastnosti člověka”. Budiž. Mohlo by se zdát, že se jedná jen o formulační lapsus. Ale toto tvrzení není pravdivé ani fakticky. Technický pokrok a s ním spojené inovace umožňují neomezeně snižovat množství vzácných zdrojů k uspokojení jakkoli rozvinutých potřeb člověka. Neexistuje žádný nepřekonatelný rozpor mezi neomezeností potřeb a omezeními vnějšího světa.

1) Špatně čtete, pane docente. V návětí není uvedeno jen “významné vlastnosti člověka”, ale “člověka a společnosti”. Druhá teze se týká vlastností (charakteru) distribuce vzácných zdrojů ve společnosti, nikoliv vlastností člověka jako jednotlivce. Vámi konstatovaný formulační lapsus je tak spíše lapsus Vaší pozornosti či schopnosti interpretovat text.

2) Současně nutno podotknut, že vzhledem k počátečním fázím přípravy nového programu není cílem této verze být formulačně precizní, ale představit základní obsahové teze – až po nalezení konsensu na obsahu a struktuře dokumentu, což je úkol přinejmenším na řadu měsíců, přijde na řadu vyladění jazykové stránky textu. Slovo “vlastnost” v návětí lze samozřejmě nahradit vhodnějším pojmem (např. rys, atribut, znak….) a namísto spojky “a” mezi slova “člověka” a “společnost” použít např. alternativní spojení “a/nebo”, ale tento jemnozrnný jazykový pohled není účelem nynějšího fáze připomínkování. Současným cílem veřejné diskuse je především materiální stránka dokumentu, a od akademického pracovníka s hodností “docent” znalého metodologie přípravy obdobných dokumentů bych očekával, že je mu tato skutečnost zřejmá i bez předchozího vysvětlení.

3) Pokud by na světě neexistovaly vzácné zdroje, neexistovaly by ani propastné rozdíly v jejich ceně a celý svět by byl úplně jiný než dnešní. Vždyť právě přístup (či dokonce vlastnictví) vzácných zdrojů je klíčovým činitelem rozhodujícím o bohatství či chudobě nejen jednotlivců, ale začasté celých států. Vy umíte třeba vyrábět vodu? Třeba z písku? Pokud ne, jsem zvědav, jak se pomocí Vaší teze vyrovnáte s jejím chronickým nedostatkem v subsaharské části Afriky. A i pokud existují technologická řešení určitého nepoměru mezi zdroji a potřebami, začasté je jejich použití tak nákladné, že by se vůbec nevyplatilo (např. mnohde podmořská těžba surovin). Rozpor mezi potřebami a zdroji je jeden z nejvýznamnějších neodstranitelných problémů a zároveň charakteristických rysů života na Zemi a tvrzení o jeho neexistenci je naprosto neudržitelné, přičemž jen akademická úcta mně brání v použití mnohem silnějšího výrazu.
2. Toto též není vlastností člověka: “rozdíly ve schopnosti jednotlivců uspokojovat své potřeby jsou extrémní”. Je to konstatování nějaké skutečnosti, ale nedává to smysl z hlediska první odrážky, kde se říká “lidské potřeby jsou neomezené”. Pokud jsou lidské potřeby neomezené, pak jsou neomezené a v tomto smyslu stejné. Autor textu zde chce vyjádřit nějakou tušenou myšlenku, ale nedokáže to. Možná chce říci, že někteří lidé jsou nenažraní. Ale to je úplně něco jiného, než mu vyplynulo z pod pera nebo z toho, co držel v ruce.

1) Vlastnost je přece druhem skutečnosti, nevím co Vás na tom překvapuje.

2) Pokud jde o význam čtyř Vámi zmiňovaných tezí, myslím že jejich myšlenka je vyjádřena naprosto jednoznačně a pochopitelná i pro čtenáře mdlého rozumu – potřeb je mnohem víc než zdrojů jejich uspokojování, schopnosti své potřeby uspokojit se mezi jednotlivci výrazně liší a drtivá většina lidí preferuje uspokojení svých potřeb před ohledy na potřeby druhých – pokud tento mechanismus necháme neregulovaně působit, máme společnost podobnou společnosti zvířat. Rozdíl je však v tom, že lidé jsou na rozdíl od zvířat schopni morálních soudů, takže tak činí i přes případné uvědomění, že je takové jednání nemorální. Tím hůře pro společenské systémy, které takovéto soudy považují za legitimní.

3. A toto už je úplně mimo: “člověk usiluje o uspokojení svých potřeb bez významnějšího ohledu na újmu druhých”. Není to pravda fakticky. Dokonce Binmore prostřednictvím teorie her dokazuje, že mít ohledy na zájmy druhých je efektivní strategií z čistě matematického hlediska.

1) I Posner se ve svých raných dílech snažil obhájit kapitalistickou směnu tím, že z ní nakonec mají užitek všichni. Posléze i on sám pod tlakem argumentů oponentů musel uznat omylnost těchto svých tezí, neboť řada aktérů směny do ní vstupuje v podstatě z nutnosti a tudíž za natolik nevýhodných podmínek, že mnohem více ztrácí než získává.

2) Vámi zmíněný účelový “ohled na zájmy druhých” motivovaný opět jen k maximalizaci vlastního prospěchu není skutečným ohledem, ale opět jen snahou o posílení své pozice na úkor druhého. To, že se v kapitalismu prosadili neosobní vztahy závislosti namísto závislosti osobní (otrocké či vrchnostenské) není dán větším ohledem třídy vykořisťovatelů vůči třídě vykořisťovaných, ale větší efektivitou z takového vztahu pro vykořisťovatele plynoucím. Takže to, co píšete, je vlastně jen potvrzením toho, co píšeme my.

3) Argumentovat takto jedním autorem jedné teorie a činit z toho takto generalizující závěr je obdobný nesmysl, jak kdybych vzal kupř. jeden výrok představitele jednoho právněfilozofického směru (např. pozitivisty Heriberta Harta) a generalizoval bych jej jako obecně platnou tezi právní filozofie. Opět naprosto absurdní a velmi nemoudrý postup nemající nic společného s odbornou kritikou.

Místo toho doporučuji vzít za základ Marxovo pojetí člověka jako výsledku přírodně historického procesu. Z něho vyplyne, že:

– Naplněním reálného bohatství života člověka je rozvoj a uplatňování schopností člověka (tj. nejde jen o uspokojování potřeby, ale o to, že uspokojování potřeb není samoúčelem, působí na rozvoj lidských schopností a zpětně zvyšuje produktivní sílu práce.

– Komunismus jako “společnost, v níž je rozvoj každého jednotlivce podmínkou rozvoje všech” (viz “Komunistický manifest” K. Marxe a B. Engelse, je tudíž z výše uvedeného hlediska realistický projekt. (Mj. není náhodou, že v celém textu není žádné přesné vyjádření toho, co si autoři pod socialismem či komunismem představují.)

Bezprostředně na výše citovanou zmatečnou pasáž navazuje další snůška nesmyslů:

“Pokud jako alokační mechanismus vzácných zdrojů použijeme prostý silový střet mezi úsilím jednotlivců o uspokojení jejich potřeb nazývaný kapitalistickou terminologií “svobodný trh”, důsledky jsou nevyhnutelné. Trh není zdrojem ani referenčním kritériem hodnot, a proto nemůže být ani jejich spravedlivým distributorem. Použitím tržní alokace vlastně říkáme, že vzácné zdroje mají být rozdělovány podle “práva silnějšího” bez ohledu na to, zda některá ze stran tržního konfliktu předmětné zdroje potřebuje k zajištění existenciálních potřeb a druhá k rozmařilé kratochvíli.

Trh tak nezná přiměřenost ani sociální spravedlnost, je pouze bezpřívlastkovou výslednicí působení sil protikladných zájmů, která nechce a ani neumí být spravedlivá. O uspokojení téměř každé potřeby je nutno “tržně” bojovat, tj. člověk člověku má být vlkem. Čím silnější, sobečtější a bezohlednější vlk, tím je “tržně úspěšnější”. Kdo nechce či neumí být vlkem, má smůlu. Láska k bližnímu a morálka se zde nenosí.” (Konec s. 5)

K. Marx, třeba v kapitole o zbožním fetišismu v —-“Kapitálu”—-, kritizuje trh. Ale takovéto, s odpuštěním hovadiny, neříká. Trh je prostě směna. Pokud je nerovnoprávná, musíme hledat odpověď, jakou to má příčinu. Obvinit samotný trh z toho, že je zdrojem zla, je nesmysl.

Trh jistě není sám zdrojem zla. Zdrojem a příčinou zla je samotný člověk a trh je pouze mechanismus, který dává nepěkné lidské podstatě volný průchod. To vyplývá opět z pasáží výše – i čtenář umdlévajícího rozumu chápe, pouze čtenář rozumu, s odpuštěním, naprosto mdlého, píše o hovadinách a snůškách nesmyslů.

Například říci toto: “Trh není zdrojem ani referenčním kritériem hodnot, a proto nemůže být ani jejich spravedlivým distributorem.” – To je totéž, jako říci, že distribuce nemůže být založena na principu “Bez práce nejsou koláče.”. To ovšem znamená, že ti, kteří pracují, si musí nechat od těch, kteří nepracují, ukrást výsledky své práce. – To by byl opravdu dobrý komunistický program.

My hledáme způsob, jak zajistit, aby každý dostal za svoji práci tolik koláčů, kolik si zaslouží. Jsem objektivista, tudíž samozřejmě vycházím z objektivní hodnotitelnosti každé práce.

Trh plní významnou distribuční funkci. A pokud z hlediska nějakých hodnot chceme tuto funkci nějak modifikovat, musíme říci konkrétně z pozice jakých hodnot a jak. To lze, ale doporučoval bych nejdříve pochopit pozitivní funkce trhu v oblasti distribuce a teprve pak návazně a v odůvodněných případech uvažovat o modifikaci. Jinak tu máme kasárenský komunismus polpotovského střihu jak vyšitý.

Trh po celá tisíciletí fungoval tak, že směňující strany si vzájemně poděkuji, protože každá má ze směny užitek. Dobře jsem poobědval v sobotu “Na šibeničním vrchu” v Mnichovicích, poděkoval jsem a zaplatil. Vrchní mi poděkoval rovněž a zeptal se mě, zda jsem byl spokojen. Byl jsem a on taky. Kde je tady vlčí morálka?

Ze skutečnosti, že trh nezpůsobuje morální delikty v každém vztahu který řídí přece nelze korektně dovodit závěr, že je nezpůsobuje nikdy či většinou. A my nikde nepíšeme, že trh nemůže fungovat vůbec, ale že nemůže fungovat tam, kde jeho mechanismus působí vážné hodnotové delikty. Čím nezbytnější statek z hlediska uspokojování lidských potřeb, tím víc vlčí morálky – vlastník restaurace na šibeničním vrchu ji projevovat nemůže, protože kdyby to přehnal (třeba hrubým nesouladem ceny a kvality oběda), bude v restauraci prázdno – ale podívejte se třeba na ceny pohonných hmot u nás, a uvidíte vlčí morálku hned, stejně jako tiché kartely – čím hodnotově významnější a vzácnější statek a čím větší schopnost strany nabídky ovládat trh, tím víc vlčí morálky…

Takto přece funguje 99 % aktů tržní směny. Toto “sdělení” je z celé plejády Vašich nemoudrých vyjádření jednoznačný vítěz….

Bylo by dobré, kdyby autoři programu uvedli konkrétní příklady, kdy je trh vyvolává nutnost bojovat, nikoli se vzájemně výhodně dohodnout. To, co uvádějí dál (dostanu se k tomu za chvíli), je velmi specifická záležitost.

Jak se mohou “oboustranně výhodně” dohodnout dvě opačné strany tržní směny, když nejsou v rovném postavení, což nejsou v podstatě nikdy? Čím větší nerovnost, tím větší diktát silnější strany…A příklad boje? Nebýt odborů, bylo by postavení zaměstnancům vůči zaměstnavatelům ještě mnohem slabší a nuznější…onen “konsensus” je pouze jakousi výslednicí předchozího boje obou protichůdných zájmů, kde vítězí silnější a nikoliv nějaká oboustranná výhodnost…naivní jako Vy snad nebyli ani teoretikové věřící v reálnou existenci dokonalé konkurence…

A poslední citovaná věta je už úplně komická: “Láska k bližnímu a morálka se zde nenosí.” No jak by mohla (tedy podle autorů)?! Vždy podle toho, co sami napsali, platí: “člověk usiluje o uspokojení svých potřeb bez významnějšího ohledu na újmu druhých”. To platí podle autorů obecně. Ať trh či netrh. Je to (podle autorů) jedna ze čtyř významných vlastností člověka. Co myslíte, najdou autoři někde lék na tuto (podle mě neexistují) vlastnost člověka lék?

Zkuste si představit jediný den, na který by byly suspendovány zákony. Nepřál bych Vám vidět ty bandy “hodných lidí”, kteří by vyrazili loupit do bank, krást vše co by jim přišlo pod ruku, řada otrlejších by se ráda zbavila svých sousedů, nevítaných konkurentů v zaměstnání, řada mužů by si ráda podvolila mnoho žen proti jejich vůli atd atd….vše toto se stává, dokonce i když to zakazují zákony a stát to postihuje…..stejně jako někteří si pozlacují kliky od WC a cestou do práce chodí kolem bezdomovců, kteří nemají ani kůrku chleba….jiné “hodné děti” zase odloží rodiče do domova důchodců, a jezdí za nimi jen pro penzi….atd atd…..ale jinak jsou lidé vlastně hrozně hodní…

Autoři vzápětí, na další stránce uvádějí příklad, kdy skutečně trh nemusí být schopen příslušných problém řešit: “Jakou cenu na plně liberalizovaném trhu zaplatí smrtelně nemocný pacient farmaceutické firmě za nezbytný lék, jehož úhrada není v zájmu tržně jednající zdravotní pojišťovny? Jakoukoliv, jde mu přece o život. Chce-li žít, akceptuje nakonec jakékoliv podmínky, neboť pouze tehdy bude firma “svobodně” souhlasit se “svobodným” uzavřením smlouvy o poskytnutí léku. Učebnice neoliberalismu konstatuje, že dohody mezi tržními stranami bylo dosaženo, tj. trh se vyčistil. A kapitalista dodá, že vše proběhlo “svobodně” (pacient měl přece svobodné právo umřít).”

Ale ani zde nemají pravdu. Mimo jiné vím, o čem mluvím, protože tuto situaci právě nyní prožíváme v našem rodinném kruhu a pacientem je poměrně mladý člověk, odborník ve své profesi, rodič tří dětí. Ale i u nás, i v zahraničí, není v této oblasti trh plně liberalizován. Mohu zaručit, že v našem případě se problém řeší velmi citlivě ze strany zúčastněných stran (lékařů i pojišťovny)………mám přesně opačné zkušenosti. Ale zkušenost ani jednoho z nás není vhodná ke generalizaci. Podstatné je, že systém kde pojišťovny coby nepotřebný prostředník vysávají ze systému prostředky, které by jinak mohly jít na léčbu pacientů, je naprosto špatný, stejně jako veškeré ostatní prvky kapitalistického zdravotnictví, které staví ekonomická kritéria nad kritéria medicínská, či dokonce umožňuje parazitovat na tom, že někdo je nemocný.

a že se řeší i z hlediska otázky, že když necháme přežít jednoho, odsoudíme k smrti druhého, protože zdroje nezbytné k léčení jsou opravdu omezené.

To pouze za podmínek současného systému. V systému který navrhujeme my se toto stát nemůže…u nás nebude Kellnerů, ale bude na bezpodmínečnou ochranu zdraví a života každého člověka…
Brzy třeba nebudou, ale potřebný lék se teprve začal vyrábět. Podobný případ je i to, když se rozhoduje o tom, komu bude transplantován určitý orgán, kterých je též omezeně. Proto se intenzivně hledají cesty, jak (třeba pomocí kmenových buněk) tuto omezenost odstranit. Ale toto přece vše nesouvisí s 99 % případy toto, jak trh funguje.

Naopak. Takto trh funguje vždy, pouze zde je to natolik zřejmé, že ani Vy sám to nepopíráte.

Tak se podívejme, jak problémy chtějí autoři programu napravit:

“Na rozdíl od principiálně selhávajícího kapitalismu totiž neselhala (chceme-li vůbec mluvit o selhání) v případě režimů před rokem 1989 socialistická ideologie, ale státoprávní režimy, které se touto ideologií lépe či hůře zaštitovaly.” (Kousek dál, s. 7)

Takže socialistická ideologie neselhala, ačkoli se stala služkou zaštiťování předlistopadových státoprávních režimů, které selhaly. To mě opravdu rozum nebere………s akademickou hodností “docent” těžko uvěřitelné konstatování….

“Poučení z vlastních chyb je samozřejmostí, a na hledání cesty ke spravedlivějšímu společenskému řádu nás posílí.” (Tamtéž)

Nikde, zdůrazňuji nikde, v celém textu programu o analýze příčin neefektivnosti předlistopadového státoprávního režimu ani slovo.

Program politické strany ze své podstaty směřuje do budoucna, nikoliv do minulosti.

Toto je jediná představa o tom, jak bude fungovat nová společnost:

“Nastal čas k započetí budování nové společnosti, kde nesmíme ustrnout pouze na prioritě uspokojení biologických potřeb každého člověka (život, zdraví, alimentace, bydlení, bezpečnost), ale vytvářet co nejlepší podmínky též pro uspokojení klíčových sociálních motivů lidské existence, jakou je touha po lásce, společenském uznání, seberealizaci, spravedlnosti a možnosti identifikace se společností a jejím hodnotovým systémem. Prostředkem k dosažení těchto hodnot musí být mechanismus, pro který tyto hodnoty budou hlavní cílem a který bude primárně založen na společenské kooperaci, nikoliv konfliktu.” (Tamtéž, stále ještě s. 7) Zvýrazněno mnou.

Takže znovu zestátníme a vše bude zase vynikající. Jen mně není jasné, jak se tím vyřeší třeba tento problém, který autoři považují za zásadní: “člověk usiluje o uspokojení svých potřeb bez významnějšího ohledu na újmu druhých”.

Tak, že o uspokojení jednotlivých potřeb nebude rozhodovat ahodnotový tržní střet, ale plošná nárokovost statků nezbytných k lidsky důstojnému životu každého člověka.

Úplně na závěr jsem si nechal toto:

“Reforma či vylepšování kapitalismu nikam nevedou*****, neboť vykořisťování, prohlubování sociálních nerovností neodvozených od vlastní práce, popírání morálky, nezaměstnanost či bezdomovectví jsou neoddělitelnou součástí kapitalistického sytému. Tyto nelidské, asociální jevy lze definitivně eliminovat ze života lidské společnosti jedině odstraněním kapitalismu a vybudováním kvalitativně nového společenského řádu. Náš program tedy začíná tam, kde program ostatních končí, neboť náprava všech zlořádů způsobených kapitalismem je pro nás pouze prvním krokem na dlouhé cestě k budování nové společnosti.” (Také ještě na s. 7, před výše citovanou pasáží) Zvýrazněno mnou.

Naštěstí, od této strany, resp. s. 9 (na s. 8 je ještě jeden malý odstavec) je celý další program (více než 30 stran textu, celý program má 40 stran), je tento program tato verze programu reformou a vylepšováním stávajícího (tedy podle autorů kapitalistického) systému.

No vidíte, tak když je to vlastně kapitalistický program, vlastně nic neboříme, neděláme žádnou revoluci a všichni ti Bakalové, Klausové a Kellnerové jej jistě nadšeně podpoří, a ruku v ruce s dělníky od pásu poběží vstříc lepším zítřkům a společnému cíli, protože žádný třídní antagonismus vlastně neexistuje…krásná představa…

A to s řadou pozitivních prvků. Ale také je to standardní program definování priorit. Jako takový neobsahuje mimo jiné:

– Odpověď na otázku, co je příčinou současných problémů

– Kdo je nositelem té moci, která ohrožuje současný svět.

– Jak podpořit proces dozrávání veřejného vědomí a sebevědomí z hlediska toho, co je řečeno v předešlých dvou bodech (nikoli jen deklarovat abstraktní a teoreticky i fakticky nesprávná schémata).

Rád podpořím diskusi k jeho zlepšení, ale bude to dřina.

Díky za Vaše velkomyslnost, ale než takovouto “diskusi” z Vaší strany plnou urážek, arogance a přezíravých výroků, tak nám radši třeba něco namalujte…

Současně je nutné ocenit, že KSČM, resp. iniciativní skupina v ní, se začala vážně zabývat zdokonalením programové výbavy strany, které se bez dobrého programu nedokáže v politické konkurenci prosadit.

(Zítra pokračování odpovědí na repliky)

Malé formální změny provedla redakce Nové republiky