 |
| Jan Schneider |
Jan Schneider
16.4.2018 ParlamentníListy
Sobotní raketový zásah USA, Francie a Velké Británie v Sýrii kvůli údajnému použití chemických zbraní ze strany Asadovy moci pro ParlamentníListy.cz podrobně analyzuje bezpečnostní expert a bývalý zpravodajec BIS Jan Schneider. Přináší fakta, která připouští zcela jiné vidění problému, než bylo předkládáno od amerických a britských vládnoucích elit. Schneider nenechává stranou ani Česko a reakci ministra Stropnického či podle něho nezkušeného Babiše, jež prý hraje tragikomickou roli.
MOHOU BARBAŘI ZACHRÁNIT CIVILIZACI?
Západní „aliance ke všemu ochotných“, USA, Velká Británie a Francie, vyslala na syrské území přes sto raket, a to v odplatě na cosi, co i moderátor české televize nazval „údajným chemickým útokem“.
Důkazně je situace podobně pofidérní, jako v kauze Skripalových, od jejíhož fiaska asi má tato teatrální avantýra odvést pozornost. Naštěstí měla za následky škody pouze materiální, nikoliv lidské.
POCHYBNOSTI Z TERÉNU
Nikdo neví, jestli se letos 7. dubna v Dúmá vůbec něco stalo, a když ano, co to bylo. Dokonce i server novinky.cz přinesl informaci, že syrská armáda objevila ve Východní Ghútě protivládními teroristy opuštěnou chemickou laboratoř, vybavenou technologicky i materiálně vším potřebným pro výrobu chemických zbraní. V laboratoři byl údajně nalezen i chlór, který tam měl být použit.
Situaci v Dúmá zkoumali ruští vojáci s negativním výsledkem. Někteří hybridní bojovníci se však snaží umanutě kontrovat dosti slabomyslným tvrzením, že ruští vojáci se bezpochyby snaží odstranit stopy po použití chemické zbraně syrskou vládou. O ruských vojácích nemusíme mít podřadné mínění, ale z tohoto vyjádření protiruských propagandistů nepřímo vyplývá, že ruským vojákům přisuzují schopnost činit zázraky, protože jinak by se všechny stopy po použité chemické látce odstranit nedaly.
Nadto experti OPCW byli již v Libanonu, s tím, že syrské úřady jim dají víza bez prodlení na hranicích, aby mohli dojet do Dúmá a kvalifikovaně vyšetřit místo údajného útoku. Místo toho je „koalice všeho schopných“ předešla s raketovým útokem, který lživě odůvodnila tím, že expertům OPCW bylo prý znemožněno vstoupit do Sýrie.
DŮVODNÉ POCHYBNOSTI O INTELIGENCI
Pokud jde o časté tvrzení některých politiků, že si chemický útok nedovedou vysvětlit jinak, než ho připsat na vrub Asadova režimu, musíme připomenout dosti zásadní věc.
V květnu 2014 byla zveřejněna (ČTK, Reuters, ct24.cz) stížnost Sigrid Kaagové, vedoucí mise Organizace pro zákaz chemických zbraní (OPCW), která dohlížela na proces likvidace syrských chemických zbraní, zahájený v září 2013. Stížnost se týkala faktu, že syrská vláda nedodržela další posunutý termín pro ukončení odvozu chemických zbraní ze syrského území. Nejzajímavější na tom byl důvod zdržení: onen zbytek syrských chemických zbraní se totiž nacházel v oblasti, obsazené protivládními silami a syrské orgány nebyly podle Kaagové schopny sjednat příměří. Takže osm procent zásob chemických zbraní, které Sýrie ohlásila a které měly být zlikvidovány, byly tehdy prokazatelně v držení protivládních sil.
V srpnu 2015 technický sekretariát OPCW potvrdil ukončení procesu likvidace syrských chemických zbraní, které byly za účasti mezinárodního společenství zlikvidovány mimo syrské území, přestože se celý proces zpozdil kvůli četným obtížím bezpečnostního, logistického i politického charakteru.
Avšak již v září 2015 napsaly Lidové noviny, že „islamisté zaútočili yperitem“, který ukořistil ze skladů syrských vládních sil. S odvoláním na americké vládní zdroje to uvedla BBC, která o jednom z údajných čtyř incidentů získala důkazy. O použití yperitu Islámským státem proti kurdským bojovníkům psal také The Wall Street Journal, což potvrdilo i německé ministerstvo obrany, které Kurdům pomáhalo s výcvikem. Ačkoliv se objevily spekrozhovoru ulace, že by mohlo jít o bojový plyn, pocházející z Američany neobjevených skladů bývalého iráckého diktátora Saddáma Husajna, nejmenovaní činitelé americké vlády uvedli, že Islámský stát si yperit nejspíš vyrobil sám.
Takže jestli si ani po této rekapitulaci nebudou umět politici „vysvětlit věci jinak“, než protiasadovsky, můžeme jim doporučit, aby zanechali marného úsilí, nás netrápili a sobě dopřáli kvalifikované péče.
PROPAGANDA MÍSTO ANALÝZY
České ministerstvo zahraničních věcí „ostře odsoudilo barbarský útok proti civilnímu obyvatelstvu v Dúmá a vyzvalo k jeho okamžitému a nezávislému vyšetření,“ což je v pořádku. Okamžitě však zlehčilo své slova na pavlačovou úroveň, když bez důkladného a nezávislého vyšetření, po němž volalo, dodalo, že pokládá „vojenský zásah USA a spojenců jako jasný vzkaz komukoli, kdo by chtěl v chemických útocích v Sýrii pokračovat“. Útokem na Sýrii je tedy dán „jasný vzkaz komukoliv“? Důvodně se obávám, že české ministerstvo zahraničí nahradilo diplomatickou gracióznost a respekt k civilizační zásadě řešení sporů třetí stranou heslem pouličních gangů „osoč a udeř“.
Ministr Stropnický připustil, že zásah neměl mandát od Rady bezpečnosti (RB) OSN, avšak legitimitu útoku na Sýrii klopotně odvozuje od toho, že prý RB nebyla schopná přijmout žádné rozhodnutí, žádné usnesení k Sýrii už řadu měsíců, protože „jakákoliv usnesení jsou vetována Ruskem“, a že kdyby mezinárodní společenství čekalo se zásahem v Sýrii na mandát RB OSN, stalo by se pasivním svědkem až spolupachatelem chemických útoků.
Stropnický si zřejmě byl vědom toho, že nemá pod nohama ani pevnou půdu, ba ani tenký led, a nenaučí-li se chodit po vodě, bude zle. Proto preventivně varoval před tím, že se v nejbližší době může objevit dezinformační kampaň s cílem zpochybnit informace o chemickém útoku.
Doufejme, že nezpochybní fakta, která ho usvědčují z nehorázné lži. O zasedání RB OSN 10. dubna 2018 se v tiskovém výstupu SC/13288 dočteme, že Rusko sice vetovalo americký návrh rezoluce, poté však nebyly přijaty dva ruské návrhy rezoluce k témuž tématu!
Stropnický tedy deformuje výstupy ministerstva zahraničních věcí, placeného českými občany, aby byli informováni, a ne masírováni hybridní propagandou. Povinností ministerstva je zveřejnit důvody, které vedly RB k nepřijetí či vetování rezolucí, když už se jimi argumentuje.
V případě Ruska by totiž musel Stropnického rezort uvést, že veto použilo kvůli nesouhlasu s tím, že vyšetřování by mělo být podle návrhu Spojených států vedeno způsobem, který nedosahuje standardů, požadovaných konvencí o chemických zbraních. Ruský návrh byl naopak odmítnut proto, že navrhoval zavést přísné vyšetřování podle trestněprávních standardů.
Potom by si český občan mohl udělat obrázek sám, kdo požaduje solidní vyšetřování, a kdo by radši vyšetřoval jen tak zlehýnka, aby se to pak dalo propagandisticky ohnout.
