Prezident Miloš Zeman:,, Právní námitka proti tomuto vydání spočívala v tom, že pan Nikulin podal kasační stížnost a že ta kasační stížnost má údajně odkladný účinek. Je-li tomu tak, pak ministr spravedlnosti jednal chybně. Není-li tomu tak, no tak měl plné právo, protože to patří do jeho kompetence, rozhodnout, jak rozhodl.”

7.4. 2018   Hrad

Dobrý den.

Pane prezidente, začnu tématem obecným na rozjezd, jak je zvykem. Dnes, to znamená ve středu večer, budou předávány ceny za nejlepší knihy letošního roku, nebo loňského roku Magnesia Litera. Vy jste známý čtenář. Pokud byste měl vybrat jednu z knih, které jste minulý rok četl, a navrhnout ji na nominaci, která by to byla?

Zaprvé, já teď čtu hlavně úřední papíry ke své lítosti. A k četbě mně zbývají jenom večery, a to ještě ne všechny. Nicméně velmi mě zaujala kniha, tuším, že se jmenoval Michal Macháček, je to životopis Gustáva Husáka. Člověk by řekl, že toto téma je tak vyčpělé, že už nikoho nebude zajímat, ale pane Soukupe, on to byl člověk, který strávil deset let v komunistickém vězení. A byl to člověk, který v roce šedesát osm byl jednou z ikon takzvaného obrodného procesu. Takže jeho život je více než zajímavý a ta kniha stojí za přečtení.

A pokud byste měl vybrat jednu knihu, lhostejno kterou, kterou by měl číst každý Čech? Víte, mluví se o národní identitě, o ztrátě národní identity, která by to měla být? Byl by to pořád Švejk z Vašeho pohledu?

Ano. Švejk je…

Jedna kniha, kterou by měl přečíst každý Čech.

…geniální dílo, které naprosto, ale naprosto vystihuje českou národní povahu. Trochu, ale opravdu jenom trochu by se k tomu ještě hodil Hrabal. Například Městečko, kde se zastavil čas a podobně. Ale přesto ten Hrabal, při vší úctě k němu, nemá tu sílu jako Švejk.

Pane prezidente, pojďme k aktualitám nebo k věcem, které se dějí na politické scéně. Já jako obvykle začnu tématem, které pro Vás není příliš příjemné, protože jsou to výzkumy. Vyšlo několik výzkumů veřejného mínění a chování lidí. Z těch výzkumů veřejného mínění mě zaujal ten, který dělala agentura CVVM. A ta říká, že klesá důvěra ve funkci prezidenta, z padesáti pěti procent na padesát, ale klesá také důvěra vládě i Parlamentu. O čem to svědčí?

Minimálně o tom, že lidé jsou už netrpěliví a obviňují jak prezidenta, tak současnou vládu, že zde vlastně nemáte vládu s důvěrou. A já si myslím, že mají pravdu. Vy sice víte, že já výzkumům zásadně nevěřím, ale na druhé straně já nevěřím spíš těm pozitivním výzkumům. A když je výzkum kritický nebo negativní vůči mně, tak se nad ním naopak zamyslím.

K tématu sestavování vlády se ještě dostaneme. Tomu jsem věnoval v dnešní debatě celý blok. Nicméně chtěl bych upozornit na jiný výzkum, ten dělala agentura Median, který říká, že takřka padesát procent lidí za řešení současné tak trochu patové situace považuje předčasné volby, což už je podle mého názoru k politikům trochu alarmující. Padesát procent lidí si myslí, že řešením by měly být předčasné volby.

Tomu nevěřím už vůbec. A to mimo jiné, dneska mám opravdu nějaký zvláštní den, pane Soukupe, mimo jiné, a přitom je to tak jednoduchý obrat, na kterém byste se neměl zarazit. Tak ještě potřetí, abych si to nacvičil, mimo jiné proto, protože jsem se setkal s řadou občanů a ptal jsem se jich, zda si přejí mimořádné volby. A téměř nikdo si to nepřál. Uvědomte si prosím pěkně, že je půl roku po volbách. Vy opravdu chcete každého půl roku dělat volby?

Ne, určitě nechci, ale je to určitý signál, že lidé už se v tom nevyznají, jsou nervózní. To můžeme koneckonců vidět z aktivity lidí při svolávání různých shromáždění, vyjadřování na sociálních sítích, aktivity politiků, kteří upozorňují na to, že vláda bez důvěry není normální, a lidé tomu evidentně dávají sluchu.

Pane Soukupe, já jsem zrovna dnes na jejich žádost dopoledne přijal vedení sociální demokracie, které mě ujistilo, že jednání o vládě pokračují. A že pokračují směrem, který by mohl, zdůrazňuji mohl, u sociální demokracie vyvolat pozitivní ohlas, což konkrétně znamená i schválení výsledků tohoto jednání referendem. A kdyby tomu tak opravdu bylo, lze doufat, že žádné mimořádné volby nebudou a že i důvěra v prezidenta a ve vládu poněkud vzroste.

No, my jsme spolu uzavřeli, myslím předminulý Týden s prezidentem, takovou malinkou sázku.

Ano, ano.

Kdy Vy jste říkal, že vidíte konec jednání o důvěře vládě na květen.

Koncem května, ano.

Nebo dokonce vyslovení důvěry vládě na konci května. Já jsem k tomu vyjádřil skepsi s tím, že podle všeho, podle požadavků, které z veřejných zdrojů si čtu, tomu příliš nevěřím a nezdá se mi to pravděpodobné. Tak uvidíme, jak nás to rozsoudí. Ale mně stejně přijde u Andreje Babiše taková zajímavá věc. Stále obviňovat ostatní politické strany z toho, že s ním nechtějí jednat, nebo kladou příliš velké požadavky, a ten mu nevyhovuje a jiný mu nevyhovuje, jako trochu nepochopení situace. Voliči rozhodli o partnerech hnutí ANO a jiní nejsou. Voliči tak rozhodli a je odpovědností hnutí ANO, aby prostě tu vládu a důvěru získala.

Proč by voliči rozhodli o partnerech hnutí ANO. Ty partnery si jednak vybírá samo hnutí a jednak ti, kdo chtějí takovými partnery být. To znamená, teoreticky voliči dali přednost těm stranám, o nichž se mohli domnívat, že s hnutím ANO budou spolupracovat, například ODS.

No, já prostě chci říct to, že voliči rozhodli o počtu stran v Parlamentu včetně jejich představitelů, a je odpovědností vítěze voleb, aby si k nim našel cestu a důvěru získal.

To určitě ano, ale odpovědnost…

Stěžovat si, že ho nemají rádi je trochu…

Ano, ale odpovědnost je oboustranná, a to černobílé vidění, za všechno může hnutí ANO a ti druzí partneři nic, to si myslím, že není spravedlivé.

Já jsem chtěl jenom vyjádřit svůj osobní tlak a trochu změnu názoru, protože čas běží a takto to dál nejde. To je vše.

Počkáme a uvidíme.

Pane prezidente, z těch výzkumů, které vyšly, nebo ze statistických údajů, které vyšly v minulých dnech, je jeden zajímavý. Uveřejnilo ho Ministerstvo práce a sociálních věcí, které řeklo, že stále přetrvává nerovnost příjmů, mzdových příjmů mezi muži a ženami. A na druhou stranu ještě řeklo, že se zvětšují rozdíly v příjmech za stejnou práci mezi jednotlivými regiony, a to až o sedm procent. Co tomu říkáte?

Tak zaprvé, musíte vycházet ne jenom z průměrné mzdy, což je obvyklý omyl laiků, ale z takzvaného mediánu, což je stručně řečeno nejčetnější hodnota. No, a ten medián naopak díky bohu charakterizuje mírné, ale přece jenom zmenšování se rozdílu mezi příjmy mužů a příjmy žen. Stejně tak, a to mě také zaujalo, dochází k tomu, že mzdová diferenciace, na kterou si mnozí lidé stěžují, se začíná zmírňovat, protože například v pohostinství rostou mzdy nejrychleji, neboť byly nejnižší. A takový zlomyslný člověk ve mně by řekl, že tam dostávali bokem černou mzdu a teď elektronická evidence tržeb tomu zabrání.

Tak, v tomto případě to mohu vzít na sebe a říci, že růst mezd v pohostinství je nepochybně důsledkem zlegalizování příjmů části personálu, protože EET donutilo ty majitele a provozovatele restaurací své tržby evidovat, a pro ně už je výhodnější svým zaměstnancům dávat peníze oficiálně včetně zdravotního pojištění, sociálního pojištění a tak dále, než jaksi nějak pod rukou.

To říkáte přesně totéž, co jsem před minutou řekl já.

Tak, přesně tak. Pane prezidente, je tady ještě, spojenou nádobou s diferenciací odměňování v různých regionech je podpora venkovu. Upřímně řečeno venkov se postupně tak trochu vylidňuje. Lidé, kteří žijí v malých místech, vesnicích, městečkách si stěžují na školství, zdravotnictví a další věci. Neuvažuje vláda, nebo Vy jako prezident republiky o nějaké komplexní podpoře venkova, o nějakém vládním programu dlouhodobé podpory venkova?

Ten program už existuje a připravil ho ministr zemědělství, protože se zemědělstvím úzce souvisí, ale já bych s Vámi opět trochu polemizoval. Velmi často jezdím na venkov a naopak teď před několika málo dny jsem na Hradě přijal starosty, kteří vyhráli krajskou soutěž Vesnice roku. A totéž jsem samozřejmě udělal i minulý rok. A víte, co je zajímavé, pane Soukupe? Když mluvíte s úspěšnými starosty, protože jiní by asi nevyhráli, tak oni vůbec nemluví o vylidňování svých vesnic. A víte proč? Protože jsou natolik schopní, že tam ty mladé lidi dokáží udržet například tím, že jim dají zasíťovaný pozemek na rodinný domek nebo něco jiného. Takže jim tam dokonce počet obyvatel roste. No a co z toho vyplývá, že pokud dochází k vylidňování venkova, tak to někdy, zdůrazňuji někdy, může být i vinou neschopných starostů.

Neschopných starostů, to chápu, ale lidé si obecně stěžují na horší zásobování, uzavírání hospod, obchody, školství a tak dále, což je do určité míry odpovědnost státu.

Uzavírání hospod je odpovědnost státu?

No tak pokud si samozřejmě hospodští stěžují, že EET, zákaz kouření je ekonomicky donutilo tu hospodu zavřít, no tak samozřejmě logicky to rozhodnutí samotné je rozhodnutí toho majitele, ale pokud ty objektivní podmínky směřovaly k tomu.

Objektivní podmínky. Já jsem viděl statistiku, kolik hospod se zavřelo a kolik hospod se otevřelo a těch nových hospod je o něco více než těch zavřených. Takže čtěme statistiku oběma očima.

Dobře, dobře, abychom si nehráli potom takový ping pong, že na těch malých místech je ta situace jiná. Nechme to téma, nechme to téma.

Ale já teď mluvím především o malých městech, protože, když se zavře hospoda ve velkém městě, tak se to ani nepocítí.

Já se zeptám na jednu otázku týkající se velkého města, a to Prahy. O tom, že byl zavřený Libeňský most, spadla lávka pro pěší v Troji, jsme hovořili. Mně přišla neuvěřitelná jedna zpráva z minulého týdne, že v Praze Radotíně existuje další lávka pro pěší, která je otevřená tak, že po ní smí chodit pouze jeden člověk, a když fouká vítr, tak tam mají nějaký měřák, který rozsvítí červený semafor, a chodit se po ní nesmí. No, nevím tedy kolik stál ten semafor a to zařízení, které měří vítr, aby rozsvítilo červený semafor, ale obecně mi přijde situace v Praze dost dramatická. Jmenuje se podfinancování infrastruktury a hnutí ANO tady vládne už čtyři roky. A přiznám se, že Praha jako nejbohatší region země s infrastrukturou dopravní a teď tedy kritickou situací s lávkami, mosty, mně to už přijde trošku příliš. Nezaslouží si Praha lepší vedení?

Víte, Praha možná se zadlužila, až zakrvácela v tunelu Blanka. Pokud jsem správně informován, tak rozpočtované náklady na tunel Blanka byly několikanásobně nižší než výsledné náklady. Je-li tomu tak, no tak ty peníze musely chybět někde jinde, například u Libeňského mostu, anebo u těch Vámi zmiňovaných lávek.

Mohlo to být taky trochu neschopností. Vy jste mluvil o možná některých neschopných starostech, tak jestli to také nebylo částečně neschopností.

Jistě a Praha má celou řadu místních čtvrtí, takže nemůžeme všechno svádět jenom na magistrát.

Pane prezidente, pojďme k tématu, které teď hýbe ne jen českou politikou, i mezinárodní politikou, a to je kauza Nikulin. To znamená vydání ruského hackera Nikulina do Spojených států. Já jen zrekapituluji to, že ten Jevgenij Nikulin, hacker, je obviněn ve Spojených státech z několika trestných činů spočívajících v nelegálním nakládání s osobními daty nebo jaksi dostání se do databází, které jsou chráněné. V Rusku je stíhán za poměrně méně závažné trestné činy spočívající myslím v jaksi několika desítkách tisíc korun, o které měl okrást někoho na internetu. A tenhle ten člověk byl zadržen do vydávací vazby. To znamená, české úřady posuzovaly jeho vydání do zahraničí. A současně u nás požádal o azyl. Rozhodnutí ministra Pelikána vzbudilo velké vášně. Ministr Pelikán rozhodl vydat Nikulina do Spojených států. Vaši zaměstnanci, zejména mluvčí Hradu Jiří Ovčáček se k tomu na sociálních sítích vyjadřoval. A Vaše vyjádření jsem zatím neslyšel. Jaké je?

Já nejsem právník, pane Soukupe, a právní námitka proti tomuto vydání spočívala v tom, že pan Nikulin podal kasační stížnost a že ta kasační stížnost má údajně odkladný účinek. Je-li tomu tak, pak ministr spravedlnosti jednal chybně. Není-li tomu tak, no tak měl plné právo, protože to patří do jeho kompetence, rozhodnout, jak rozhodl. To, že si myslím, že rozhodl špatně, je druhá věc, ale byla to jeho kompetence.

No, já jsem v několika debatách o tom s politiky hovořil. Já jsem vzděláním právník, to znamená, že chápu argumentaci ministra Pelikána. Na druhou stranu azylový zákon říká možná trochu něco jiného. Je tam zcela evidentně jaksi těžký právní výklad, jestli ta kasační stížnost má odkladný účinek, nebo nemá. Ministr Pelikán rozhodl, že nemá, a rozhodl tak, jak rozhodl. I Vy jste řekl, že je to jeho jaksi právo rozhodnout, a on tak učinil. Nemáme právo asi se k tomu dál vyjadřovat, ale…

Je to zase to nečernobílé vidění. Na jedné straně já jsem teď v Blesku viděl fotografii pana Nikulina a vedle něj bylo krásné bílé Lamborghini. No, tak to je jedno z nejdražších aut na světě a člověk se ptá, jak k němu přišel a jak dlouho by musel normálně pracovat, aby si na to Lamborghini vydělal.

Ale ta otázka, pane prezidente, pokud se ukáže, nepochybně právní zástupce pana Nikulina podá k soudu stížnost na jednání ministra Pelikána, a pokud se ukáže, že ministr Pelikán porušil zákon, co se bude dít?

V tom případě by to bylo na jeho dobrovolnou nebo méně dobrovolnou rezignaci. Ale Vy jste mě nenechal dopovědět, protože v té paletě barev není jenom jedna jediná. Takže začali jsme tím Lamborghinim. To je jedna barva. No, a když se dozvíte, že je to hacker, tak první, co vás napadne, je, že si to vydělal touto zajímavou profesí.

Druhá barva, zcela opačná, spočívá v dopisu, který mně poslala Nikulinova maminka. Tam píše, že nedávno ztratila jednoho syna. Je to velmi dojemný dopis a já jsem ho předal panu ministru spravedlnosti.

Třetí barva. Podívejte se, já nemám rád vnější nátlak, a jestliže sem přijede pan Ryan a řekne veřejně, že sem v podstatě přijel jenom proto, aby dostal pana Nikulina, což je mimochodem poněkud neuctivé vůči těm, s nimiž se setkal, tak mám takový pocit, že to je tak trochu přes čáru. Copak jeden jediný hacker stojí za to, aby se třetí nejmocnější muž, a poslední barva, vidím, že už jste netrpělivý a nervózní.

Poslední barva. No, tady z Ameriky přistálo tryskové letadlo pro jednoho pasažéra, pro pana Nikulina, jako kdyby to byla nějaká filmová hvězda. A teď Vám řeknu svoji prognózu. Víte, říká se, že tam dostane třicet let. Já si to nemyslím. Já si myslím, že ho prostě americká tajná služba převerbuje, a že jednoho krásného dne se na stránkách nějakého amerického deníku, jako je u nás Blesk, objeví fotografie mírně zestárlého pana Nikulina s novým Lamborghini.

My jsme, ve středu večer se vysílá náš pořad Kauzy Jaromíra Soukupa, kde jsme se panu Nikulinovi poměrně podrobně věnovali. A já Vám dám několik komentářů. K tomu Lamborghini. V Rusku neměl registrovánu žádnou firmu, neměl ani registrovánu žádnou živnost a žádný majetek, včetně Lamborghini, na něj tam nikdy registrován nebyl. Na sociálních sítích je velmi mnoho různých fotografií, kde se fotí s drahými věcmi, jako jsou drahé hodinky, auta a tak dále. Ale o tom, že by je vlastnil, žádné důkazy nejsou.

Přijel v tom Lamborghini i do České republiky a další spotřební předmět byla jeho přítelkyně.

No, a k tomu politickému tlaku. Tady jsme se shodli na tom, že ministr Pelikán rozhodl tak, jak rozhodl. Je to v rámci jeho kompetencí a vedli jsme debatu o tom, zda kasační stížnost má nebo nemá odkladný účinek. Upřímně řečeno, to musí rozhodnout soud. To my dva nevymyslíme.

Ale co bychom mohli okomentovat, je ta jedna z barev, kterou jste řekl, což je ten politický tlak. Vám bylo vyčítáno nebo Vašim spolupracovníkům, že na ministra Pelikána jaksi tlačíte, aby toho hackera nevydával, a vydávalo se to za nepřiměřený postup Hradu a tak dále. Na druhou stranu jste tady zmínil pana Ryana, který je třetí nejmocnější muž Spojených států. Mimo jiné je to kandidát na viceprezidenta republikánského kandidáta Romneyho, který byl pak převálcován Donaldem Trumpem, který sem přijel údajně na částečně soukromou a částečně služební návštěvu, která spočívala v jednom projevu v Poslanecké sněmovně. Za ten jeden den se stačil setkat třikrát s předsedou vlády, o setkání s Vámi zájem neprojevil a odlétal ve stejný den, to znamená ve čtvrtek, z České republiky z té části soukromé, jako odjel Nikulin. Já samozřejmě nevím, jestli odjel před ním, nebo současně, nebo po něm. Ale těch indicií na to, že byl politický zájem Spojených států na vydání toho hackera, tady je dost. A na druhou stranu by se mi samozřejmě nelíbil zase tlak na ministra Pelikána, politický tlak. Myslíte si, že můžeme vyloučit, že ministr Pelikán nebo předseda vlády Babiš prostě podlehli politickému tlaku Spojených států?

Podívejte se, vyloučit nemůžeme nic. Pokud jde o mě, protože každý člověk má odpovídat především sám za sebe, no, tak já jsem využil své ústavní kompetence, která spočívá v tom, že prezident má svaté právo pozvat si jakéhokoli ministra a vyjádřit stanovisko k těm oblastem, které ten ministr spravuje. V tomto případě jsem vyjádřil názor na vydání pana Nikulina, a to bylo vše. Chápat to jako nátlak je poněkud přehnané. Ale když dovolíte, v mém věku už vím, co je to hacker, ale ještě před třiceti lety jsem to vůbec nevěděl. A já bych řekl, pane Soukupe, že hackeři se dělí do dvou skupin. Jedna, která napadá energetická, bankovní nebo dopravní zařízení, a to je takzvaná kyberkriminalita. A tam je to opravdu naprosto evidentní trestný čin. Ten pan Nikulin, jak se zdá, se naboural do nějakých datových souborů. Nevím samozřejmě přesně do jakých, ale to teď není podstatné. No a tady bych byl shovívavější. Víte proč? Protože v řadě případů ty datové soubory jsou nedostatečné chráněné, no a když se do nich hacker nabourá, tak to přinutí tu danou organizaci, aby ty soubory lépe chránila. Ale v tom není to, co Vám chci říci. Víte, že geniální šachisté bývali velmi často mladí. Co když tenhle Nikulin je geniální hacker, který objevil nějaký algoritmus, jak prolomit jakýkoliv datový soubor? A jedině to by vysvětlovalo ten výrazný zájem Američanů o jeho osobu.

Víte, jestli jsem to dobře pochopil, ten Nikulin se dokázal probourat do systému firmy Odkazedln. Odkazedln je sociální sít víceméně profesní. Dropbox je úložiště, je to databázová věc, kde je celá řada dat. A upřímně řečeno, já nevím, jestli může být tak geniální, aby si ho tak cenili a aby se tomu věnoval třetí nejmocnější muž státu. A sám jste zmínil další barvu toho postupu Spojených států, a to je Gulfstream V, což je nejdražší soukromé letadlo, které existuje, vlastní ho americká vláda, vyráběné ve standardní výbavě. Samozřejmě pokud si někdo do soukromého letadla dá zlaté kohoutky, tak asi bude dražší. Nicméně je to jedno z nejluxusnějších a nejspolehlivějších letadel na světě. A tady v Praze stálo pět dnů a čekalo na jednoho jaksi vězně. Předpokládám, že tam byla celá řada posádky, strážců a tak dále. Současně tady byl třetí nejmocnější muž Spojených států. A pak shodou okolností tedy současně odletěl ten Nikulin zpět. Jedno vysvětlení může být, co objevil. Jedno může být vysvětlení to, co jste řekl. A druhé vysvětlení může být to, že není tak geniální, aby ta jeho genialita měla cenu pro Spojené státy, nebo pro kohokoliv jiného, ale že prostě objevil něco, co se týká americké politiky, a proto ten tlak.

Víte, já jsem velmi, velmi skeptický ke všem ochráncům osobních údajů. Vím, že teď se rozvíjí další program na toto téma, a já bych řekl, že přinese jenom spoustu nových úředníků a nové byrokracie. Já samozřejmě nevím, dovedu si domyslet, že narážíte na Trumpa a jeho případnou diskreditaci, protože o tom se velmi často spekuluje.

Ano, o tom se hovoří.

Ale protože to nevím, tak se k tomu těžko mohu vyjadřovat. Nicméně dám Vám analogický příklad, když hackeři se probourali do Sobotkových e-mailů, a tam byly takové ty anekdotické případy. Slávku, je mi šedesát let, chtěl bych být politickým náměstkem v jakémkoli, zdůrazňuji, v jakémkoli ministerstvu. No, tak to je klasický příklad politického trafikanství. Nebo řekněme sexuální sny Otty Novotného a řady dalších a dalších e-mailů. Já si myslím, že tohle ničemu neuškodilo a naopak lépe informovalo ostatní. Takže vzdejme čest některým, opět zdůrazňuji některým, hackerům, kteří přispívají k lepší informovanosti veřejnosti.

Pane prezidente, ono tohle téma toho Jevgenije Nikulina také znovu ukázalo na určitou rozpolcenost proruských a protiruských postojů české politické scény. Ten, kdo jaksi pochyboval o správnosti vydání Nikulina do Spojených států, je proruský. Ten, kdo chtěl vydat Nikulina, je protiruský. Protiruský je správně, proruský je špatně. Nepřijde Vám, že těch, takových těch trochu primitivních antiruských postojů přibývá?

Ale tak víte, člověk, který sám nic nedokázal, si o to raději vymyslí nějakého nepřítele. A když je tím nepřítelem dokonce velmoc, a teď je úplně jedno, jestli jsou to Spojené státy, anebo naopak Rusko, tak ten nýmand má pocit, že tímto nepřítelem je i on veliký. Takových lidí jsem zažil ve svém životě hodně. Ale můj názor je, že Nikulin je ruský státní občan, že kdyby vztahy mezi Ruskem a Amerikou byly trochu přátelštější, tak mohl být souzen v Rusku a Amerika mohla snést nějaké důvody pro žalobu na jeho hackerství, což se ovšem nestalo.

Pane prezidente, máme za sebou velikonoční svátky. Nejvýznamnější křesťanský svátek. Papež měl své poselství světu a městu Urbi et orbi, kde mimo jiné řekl nebo vyzval, aby starší naslouchali mladým, aby je nepodceňovali. On doslova řekl, pokušení umlčet mladé existovalo vždy. Najde se mnoho cest, jak mladé umlčet a učinit je neviditelnými. Existuje mnoho způsobu, jak je otupovat, jak jim bránit v rozvoji, jak nechat jejich sny, aby zvětraly. Proměnit je v pochmurné, malicherné a žalostné snění. Jak se Vám líbí tohle poselství?

Vůbec ne. Zaprvé si myslím, že to věcně není pravda, protože mladí jsou, a já jim to schvaluji, zdravě agresivní a spíše oni poučují ty staré. Znáte ten generační konflikt v rodině, kdy rodiče jsou vždy ti zaostalí, jejichž názory je zapotřebí překonat. No a zadruhé, představa, že ti mladí lidé jsou natolik nevyvinutí, aby nedokázali překonat určité obtíže, které každý z nás v životě má, taková představa také neodpovídá realitě.

On je tam ještě jeden postřeh k papeži Františkovi. Polští kněží, já nevím jak velká část, je to nějaká organizace, říkají, že svojí skromností ohrožuje jejich existenci. Není to zvláštní, že kněží si stěžují, že papež je příliš skromný?

Ale tak my jsme občas četli o ‚biskupu luxusu‘, ale to byl myslím z Německa, pokud si vzpomenete. Ale nepochybuji o tom, že i někteří, ne všichni, kněží žijí v přepychu, a to je provázelo po celou historii katolické církve, snad s výjimkou těch prvních apoštolských fází, ale to už je dávno za námi. Takže ano, je to tak trošku provokace. Vím, že papež, místo aby bydlel v paláci, tak bydlí v poměrně skromném bytě. Jezdí fiatkou, pokud nemá zrovna papamobil, a tak dále a tak dále. Já si toho vážím, oceňuji to a myslím si, že by ho měli následovat i tihle ti biskupové a další, protože tím pádem by katolické církvi zbylo více peněz například na budování hospiců. To znamená zařízení lidí pro umírající.

Pane prezidente, na začátku jsem řekl, že dnes odlétáte na Slovensko. Co od té návštěvy čekáte?

Vzhledem k tomu, že v Bratislavě jsem byl naposledy v prosinci, tak si nemyslím, že budou nějaká extrémně nová témata s výjimkou jednoho, a to je slovenská politická krize. Nechám se informovat a na oplátku budu své partnery informovat o tom, jak se vyvíjí situace u nás. Rád se setkám s panem Pellegrinim. A při těch dílčích otázkách budu apelovat na některé formy spolupráce, jako je otevření Českého domu v Bratislavě. Tady máme dluh. Vím, že slovenská strana navrhuje některé společné akce při příležitosti stého výročí nezávislosti, jako je jízda prezidentským vlakem a podobně. Takže o tom všem jistě budeme mluvit.

Víte co mě zaujalo? Já jsem si četl na internetových stránkách program Vaší návštěvy a setkání s prezidentem Slovenska Kiskou je označováno jako soukromé setkání. Já se příliš nevyznám v mezinárodní diplomacii, ale má to nějaký význam, že to není oficiální nebo soukromé?

Já jsem si toho vůbec nevšiml a vzhledem k tomu, že to je oficiální návštěva prezidenta, no tak můj partner není premiér, ale právě prezident. Takže nevím, jestli to není nějaký překlep nebo omyl, ale dost bych se tomu divil.

Nevím, já jsem se neptal Vašich spolupracovníků, mě to jenom zaujalo. Pane prezidente, víte, co mě technicky na vládní krize na Slovensku velmi zaujalo? Že nový slovenský premiér Pellegrini takřka okamžitě přišel před veřejnost s ujištěním, že jeho vláda má důvěru, bez odkladu požádal o důvěru a bez odkladu mu byla důvěra vyslovena. Ve srovnání s naší situací mi to přišlo velmi zajímavé a inspirativní.

Já jsem si říkal, že tenhle argument uplatníte, a nemýlil jsem se. Takže, pane Soukupe, jediný rozdíl je v tom, že tady existovala koalice, která se nezměnila. Změnil se pouze premiér a dejme tomu ministr vnitra a možná ještě někdo, ale koalice sama o sobě ne. Zatímco tady, samozřejmě mohla tady být koalice sociální demokracie, ANO a lidovců, ale nějak k tomu nedošlo. Zdá se, že to nechtěli především sami lidovci. Takže se muselo hledat jiné partnerství a to, jak se zdá, se teď našlo. Jinými slovy, ano, máte samozřejmě pravdu, že vláda s důvěrou je vždycky lepší než vláda bez důvěry. Ale musíte ještě chvíli počkat.

Slováci jsou nejvýznamnější menšinou v České republice. Myslíte si, že pro ně děláme dost?

Ale ano. Já si vzpomínám, když byl ještě premiérem Miki Dzurinda, že jsme spolu podepsali reciproční dohodu, která umožňovala slovenským studentům studovat u nás a naopak. Samozřejmě, že ten poměr byl výrazně ve prospěch slovenských studentů, ale nezapomeňte, že oni se tady velmi často oženili nebo vdali. Zůstali tady, založili rodiny, no a tím obohatili náš pracovní trh, takže možná, že to byl tak trochu brain drain. Ale to říkám ztišeným hlasem.

Jasně. Slováci jsou nám samozřejmě z cizinců, pokud mohu Slováky označit za cizince. Je to tak. Pro mě tedy bohužel. Já jsem dospělosti nabyl za dob Československa. Ale české děti, a vidím to na vlastních dětech, trošku ztrácí schopnost rozumět psanému nebo mluvenému slovu ve slovenštině. Nerozumí už úplně všemu. Zatímco, tedy z mé zkušenosti, u slovenských dětí ve vztahu k češtině to tak není. Možná je to dáno tím, že ve slovenské televizi vidíme daleko více filmů v češtině a tak dále. Nestálo by za úvahu povinná výuka alespoň základů slovenštiny v českých školách?

Když je něco povinné, je to obvykle přijímáno s odporem. Já si vzpomínám, jak jsem nenáviděl Jiráska, protože to byla povinná četba, a teprve později jsem si ho s velkým zájmem přečetl. Ne, touhle cestou bych určitě nešel, ale šel bych cestou větší výměny studentů, o nich už jsme mluvili, turistické výměny, výměny podnikatelů. Prostě říká se tomu people-to-people communication, a to si myslím, že je nejlepší cesta. Já sám jsem se jeden cizí jazyk, nebudu jmenovat, naučil tím, že jsem měl hezkou přítelkyni, která tímto jazykem hovořila. No a doporučuji tuto metodu i ostatním.

Já se samozřejmě z galantnosti vůči té přítelkyni a i z úcty k Vám nebudu ptát, který jazyk to byl.

To už je dávno. Mohu Vám dokonce sdělit, že to bylo v minulém století.

Pane prezidente, o těžkostech se sestavováním vlády jsme hovořili. Taky jsem tak trochu provokativně, ale Vy už mě znáte, dal vedle toho tu rychlost sestavení vlády a důvěry na Slovensku. No, už se k tomu nevracejme. Já bych chtěl na to navázat jedno téma, které je možná provokativní. Po dlouhou dobu jste vypadali, že s Andrejem Babišem táhnete takříkajíc za jeden provaz, a podporovali jste se navzájem. Vy jste říkal, že vítěz voleb dostane de facto tak trochu bianko šek s podmínkami, ale bianko šek na to, aby sestavil vládu poprvně, podruhé a tak dále. Andrej Babiš se velmi uctivě vyjadřoval o Vás, o tom žádná. Cítíte to pořád stejně?

Víte, tady jsou, když v Monitoru vidím názory našich skvělých komentátorů, skvělých ve velmi silných uvozovkách, tak tady jsou dva vzájemně protikladné směry. První říká, že Andreje Babiše po zvolení prezidentem už nebudu vůbec k ničemu potřebovat, protože stejně za pět let už kandidovat nemůžu. Druhý směr říká, že až Andrej Babiš dostane důvěru, tak zase nebude potřebovat mě. Já to pokládám za přihlouplý názor komentátorů, kteří si neuvědomují, že spolupráce prezidenta a premiéra je v zájmu té země, že se mohou lišit v některých názorech, a dokonce je to přirozené. Já s výjimkou totality neznám společnost, kde by názory byly unifikovány. Takže z toho vyplývá, ano, můžeme se občas i pohádat, co by ne. A my jsme se dohodli, že se budeme setkávat pravidelně jednou za měsíc v Lánech, a když tam budou nějaké neshody v názorech, tak nebudeme tyto neshody vykřikovat do médií, ale budeme je argumentovat jeden proti druhému.

Takže máte pocit, že máte dost informací o tom, jak Andrej Babiš postupuje při jednáních o důvěře vládě a že ty jednání tedy vede slušně?

Jak jsem Vám říkal, přijal jsem dnes vedení sociální demokracie, za asi čtrnáct dní nebo kdy odjíždím na sjezd komunistické strany. Předpokládám, že mě časem budou informovat i takzvaní Okamurovci, pokud i oni budou zahrnuti do tohoto jednání. Takže nemám důvod si stěžovat na nedostatek informací.

Andrej Babiš říká, že SPD do architektury brát nebude. Brání se tomu. Já mám skepsi k tomu.

Nezapomeňte na jeho výrok, že SPD jsou zadní vrátka. Takže je to jedna z možných variant.

Uvidíme, jestli těch mnoho dalších výroků nenaštvalo Tomio Okamuru už tak, že jenom čeká na příležitost, jak to Andreji Babišovi vrátit, ale to samozřejmě nevíme a pánům do hlavy opravdu nevidím. No, a pokud jde o postup vlády v zahraniční politice, nenaštval už Vás Andrej Babiš trošku přespříliš? A mluvím samozřejmě o dvou případech. Jeden je Nikulin, kterého už jsme rozebrali, a druhý bylo vyhoštění ruských diplomatů v aféře nebo v kauze Sergeje Skripala.

Já připouštím, že je to v kompetenci ministerského předsedy. Nicméně myslím, že to bylo před týdnem, kdy jsme si řekli, že přehnaná horlivost daná tím, že Andrej Babiš je novičok neboli nováček například v Radě Evropy, v Evropské radě, promiňte, já si tyhle dvě instituce systematicky pletu. Tak, že přehnaná horlivost vede k tomu, že to přepískl. Například Německo vyhostilo na svoji velikost čtyři ruské diplomaty, i zkušený diplomat Hynek Kmoníček doporučoval maximálně dva. Tak se ukázalo, jak jsme horliví a vyhostili jsme tři. Ale znova opakuji, mezi prezidentem a premiérem má být dělba práce a premiér mi taky nemluví do toho, když například zadám úkol Bezpečnostní a informační službě, protože to je naopak právě kompetence prezidenta.

No, uvidíme, takže pohár Vaší trpělivosti zatím nepřetekl. Já jsem Andreje Babiše prostřednictvím televizních obrazovek obrazně trochu varoval v jednom ze svých pořadů, že nedoporučuji ten pohár Vaší trpělivosti zkoušet, až bude plný, ale uvidíme.

Ale tak já mám ve skříních poháry různé velikosti. Některé z nich jsou hlubší a jiné mělčí.

A úplně poslední otázka, pane prezidente, hovořili jsme o těžkostech se získáváním důvěry pro vládu. Pokud byste vládu samotnou měl zhodnotit, její činnost, jak by to znělo? Jenom v základních bodech.

Tak v těch základních bodech ta vláda normálně pracuje, řeší provozní problémy. Samozřejmě jestliže jste se mě minule ptal, jak bych hodnotil jednotlivé ministry, tak jsem Vám uhnul. Dnes bych v případě pana ministra Pelikána udělal otazník. Ale opět dělba práce. Premiér navrhuje, prezident jmenuje. Uvidíme, až budeme diskutovat o nové struktuře vlády ne tady, jsme na Hradě, ale v Lánech, tak uvidíme, k jakým závěrům dojdeme.

Děkuji Vám za Vaše odpovědi, pane prezidente.

Myslím, že dneska jsme ani nikoho příliš neurazili. A ty dvě varianty, to znamená Nikulin jako počítačový génius a Nikulin, který něco ví na Donalda Trumpa, se dříve nebo později objasní.

Tak to teď vědět nemůžeme. Každopádně šťastnou cestu na Slovensko a úspěšná jednání na Slovensku.

Děkuji a vzhledem k tomu, že jsem byl v prosinci v Bratislavě, tak po dvaceti letech se podívám do Tater.

Není asi hezčí doba, kdy jet do Tater, do prosluněných Tater, než jaro. Tak Vám přeji, ať si tam aspoň trošku odpočinete.

Děkuji.

Miloš Zeman, prezident republiky, TV Barrandov, 5. dubna 2018