 |
| USA – fronta na sociální pomoc |
30.4.2018 EuroZprávy
Spojené státy neměly vždy – ba dokonce ani většinou – nejlepší a nejzářivější vládce, konstatuje nositel Nobelovy ceny za ekonomii Paul Krugman. Profesor z prestižní Princetonské univerzity v komentáři pro server New York Times uvádí, že američtí prezidenti i v minulosti pověřovali funkcemi “lumpy a hlupáky”, avšak nic se nevyrovná souboru “gaunerů a lotrů”, jimiž se obklopil Donald Trump.
Nespouštějme oči z míče
Tom Price, Scott Pruitt, Ryan Zinke, Ben Carson a naposledy Ronny Jackson, rekapituluje akademik. Dodává, že v tuto chvíli by naše základní představa měla znít, že každý, koho chce prezident do svého týmu, má nějakou zásadní vadu.
“Přesto nesmíme spustit oči z míče,” pokračuje Krugman. Poukazuje, že výhody, které mnoho Trumpových spolupracovníků žádá, například cestování první třídou a supertajné zvukotěsné telefonní kabinky, sice vzbuzují pobouření a vypovídají mnoho o uvedených lidech, avšak záleží především na jejich konkrétních rozhodnutích.
Kupříkladu požadavek Bena Carlsona, aby se za peníze daňových poplatníků nakoupil jídelní set za 31 tisíc dolarů (zhruba 600 tisíc korun) považuje ekonom za absurdní. Zdůrazňuje však, že jeho návrh na skokové zvýšení nájemného pro stovky tisíc amerických rodin, které by až ztrojnásobilo výši poplatků za bydlení pro nejchudší, je doslova brutální.
Za nejbrutálnější označuje profesor skutečnost, že jde o součást širšího trendu – loni Trump a jeho spojenci v Kongresu vynaložili největší úsilí na předcházení si bohatých, například prostřednictvím daňových škrtů a zákoníku práce, ale i útokem na zdravotnickou reformu Baracka Obamy, jejíž osekání má umožnit daňové úlevy pro nejbohatší v řádech stovek miliard dolarů.
“Zdá se však, že letošní prioritou republikánské strany je vyhlásit válku chudým,” píše expert. Vysvětluje, že tato válka se rozbíhá na mnoha frontách – návrhu omezení příspěvku na bydlení předcházely kroky k zásadnímu ztížení podmínek pro získání potravinových lístků a administrativa umožňuje republikány kontrolovaným státům zpřísňovat podmínky pro přístup k bezplatné lékařské péči, které mají ve skutečnosti omezit její dostupnost.
Také faktickou finanční deregulací a systematickým ořezáváním ochrany zákazníků finančních ústavů musíme vnímat především jako útok na ty méně majetné, jelikož chudé rodiny a méně vzdělaní pracující se stávají častěji oběťmi nekalé praxe bankéřů, připomíná nositel Nobelovy ceny. Otázka podle něj tedy nezní, zda se Trump a jeho přátelé snaží zhoršit, znesnadnit a zkrátit život chudým – to je považuje Krugman za očividné -, ale proč tak činí.
Trump jde proti svým voličům
“Jde o úsporu peněz?” ptá se profesor. Připomíná, že konzervativci si stěžují na nákladnost ochranných sociálních programů, ale tyto názory je těžké brát seriózně, pokud zaznívají od lidí, kteří hlasují pro nárůst rozpočtového schodku v důsledku daňových škrtů, navíc existuje důkaz, že některé kritizované programy dokážou to, co daňové škrty neumí – ve finále vracejí podstatnou část původních prostředků, jelikož vedou k lepšímu výkonu ekonomiky.
Jako příklad uvádí odborník program potravinových lístků, který nejen ulehčil život jejich příjemcům, ale má také pozitivní vliv na dlouhodobé zdraví dětí z chudých rodin, což z nich činí produktivnější dospělé, kteří tak s větší pravděpodobností budou platit daně, nikoliv záviset na sociální podpoře. To samé platí o bezplatné lékařské péči, jelikož poslední studie naznačují, že více než polovina všech vynaložených prostředků na zdravotní péči pro děti se později vrátí v podobě vyšších daňových odvodů od zdravějších dospělých, podotýká Krugman.
Pravice také s oblibou tvrdí, že programy na boj s chudobou spíše vytvářejí “past chudoby”, jelikož omezují stimuly, aby se lidé snažili svůj život zlepšit, připomíná ekonom. Namítá však, že v reálu jen velmi málo Američanů, kteří mají nárok na potravinové lístky či bezplatnou lékařskou péči, může pracovat, ale nečiní tak.
Profesor souhlasí, že podle některých propočtů mohou některé programy pro nízkopříjmové skupiny odrazovat od práce. Deklaruje však, že důkazy také ukazují, že tento efekt je mnohem menší, než si politici myslí. Omezit ho přitom jde tím, že programy budou nastaveny štědřeji a pomoc se dostane nejen chudým, ale i osobám ohroženým chudobou, tvrdí Krugman. Kritizuje, že konzervativci toto nikdy nepovažovali za možnost.
“Co tedy ve skutečnosti stojí za válkou proti chudým?” pokládá otázku laureát Nobelovy ceny. Konstatuje, že bolest, kterou tato válka působí je záměrná a nepramení z chyb, protože Trump a jeho přátelé netrestají chudé jen neochotně a z přesvědčení, že krutost je potřeba, ale protože krutosti páchat chtějí.
Krugman odkazuje na zjištění novináře Glenna Thrushe, že Trumpovi poradci označují prakticky všechny programy na pomoc chudým jako “sociální”, termínem, který prezident považuje za hanlivý. Ekonom v té souvislosti ironicky připomíná, že Trump se přeci ve skutečnosti vypracoval sám a za žádný ze svých úspěchů nevděčí majetku, který zdědil.
Mnoho postav v současné americké administrativě a Kongresu jednoduše nemá žádný soucit s chudými, což zajisté částečně vychází z jejich rasových předsudků, soudí nositel Nobelovy ceny. Podotýká, že ačkoliv válka proti chudým výrazně více postihne národnostní menšiny, zasáhne také nízkopříjmové bělochy, včetně mnoha lidí, kteří volili Trumpa. Podle Krugmana ale zůstává otázkou, zda si to jeho tým uvědomuje.
