Jiří Jírovec
11. 4. 2018
Řešení vládní krize mají v rukou Filip s Okamurou. Spočívá v tom, že se s Babišem dohodnou na podpoře jeho vlády při hlasování o důvěře, aniž by předkládali jakékoli požadavky. Otázka je, zda mohou uzavřít dohodu podáním ruky. Tedy bez výmluvy, která poukazem na to, že výsledek musí být ještě schválen uvnitř jejich stran, může dohodu zvrátit. Komunisté si zjevně neuvědomují, že jejich existenci neohrožuje minulost, kterou jim jejich protivníci neustále předhazují, ale nepřipravenost na generační proměnu, kterou prochází česká politická scéna.
Do konce volebního období vystačí s Filipem (63), Kováčikem (63) a Dolejšem (57). Sesadit Filipa by chtěl Josef Skála (67), který zjevně povyšuje osobní ambice nad realitu politického vývoje. KSČM si nemůže dovolit předsedu, který nemá významnou veřejnou funkci. KSČM nemá svoje “mladé”. S duem F&K se občas objeví moje jmenovkyně Jírovcová (37).
KSČM mladé lidi těžko získává, protože československá historie je účelově zjednodušována Ústavem pro studium totalitních režimů. Idealizace První republiky je doplněna zdůrazňováním represí, které byly do značné míry výsledkem snahy Západu narušit ekonomicko-politický systém, který jim nevyhovoval.
K moci se derou příslušníci zlaté mládeže, kteří získali sebevědomí a schopnost komunikovat v Británii nebo USA. O životě nevědí nic. Lze je považovat za oběti propagandy, kterou provádí ÚSTR.
Komunisté mohou v dalších volbách ztratit všechno, pokud nebudou schopni voličům říct “prorazili jsme blokádu ostatních stran (včetně ČSSD) a z našeho programu jsme to a to prosadili”.
K tomu nepotřebují být ve vládě. Stačí vzpomenout na hloupého Sobotku, který místo aby říkal “Já a moje vláda jsme dosáhli …” a případně dát nějaký kredit i Babišovi, prodělal bojem proti němu kalhoty.
SPD je obdobně ohrožena. Nemají za sebou “komunistickou” minulost, ale jsou pravicí nepřetržitě diskreditováni nálepkou extremismu. V+W byli kdysi označováni jako “předčasní antifašisté”.
Okamura se stal “předčasným xenofobem”. Nad jeho rétorikou se dnes málokdo pozastavuje. Uprchlíky Evropa nechce (mimo jiné proto, že v EU neexistuje solidarita při jejich přijímání) a tak neexistuje jiné řešení než “my je tady nechceme”.
Uprchlickou část programu SPD si v podstatě přisvojili skoro všichni ostatní, takže této straně zbývá jen uskutečňování přímé demokracie. Tedy široké zavedení referenda.
SPD se zasekla na referendu. To je běh na dlouhou trať. Je dost dobře možné, že válka s Ruskem vypukne dřív než se vláda s parlamentem a presidentem dohodnou na tom, kdo by otázku (například o setrvání v NATO nebo EU) formuloval. O parametrech takového referenda ani nemluvě.
Přitažlivost této části programu SPD trvá jen proto, že se media neobtěžují analýzou toho, jak by tato forma demokracie měla fungovat. Je velmi pravděpodobné, že referendum nebude v příštích volbách nikoho zajímat.
Má-li Okamura přežít, musí zmírnit rétoriku kolem vysoupení z EU i NATO. Stejný problém má ovšem i Filip.
