 |
| docent Ing. Miroslav Ševčík |
10.5.2018 ParlamentníListy
Evropská unie sešla ze své původní cesty. Je přeregulovaná a plná sociálního inženýrství. Ke stáru si to uvědomuje i Miloš Zeman. Eurozóna je špatný politický projekt a je těžké z ní vystoupit. Francie je již patnáct let v neustálém deficitu, v Evropě může selhat bankovní sektor. Zastánci EU, jako je Tomáš Prouza, se dlouhodobě mýlí. Nafukuje se bublina, pro chudší a střední třídu Čechů je těžké sehnat vlastní bydlení. Naši výrobci mohou najít nové příležitosti v Číně, Indii nebo v Rusku. Když jsme v devadesátých letech z ruského trhu odešli na základě Havlových tvrzení, hned naše místa zabrali Němci a Francouzi. To vše v rozhovoru pro ParlamentníListy.cz komentuje Miroslav Ševčík, ekonom a děkan Národohospodářské fakulty VŠE v Praze.
Vladimír Špidla pro A2larm řekl, že svět se ocitl v okamžiku radikální společenské přeměny. Podle něj je úkolem politiků přicházející změnu moderovat. Při tom by rád ctil základní hodnoty sociální demokracie, jako je svoboda, solidarita a rovnost. Chce člověka zbavit ekonomického a politického otroctví, což by podle něj sociální demokracie měla řešit převedením kapacity státu na vyšší úroveň, než je dnes. Klíčovou roli podle Špidly bude hrát Evropská unie a její hlubší politická integrace. Je skutečně zesílená evropská integrace tím, co nás vyvede z hrozícího nebezpečí?
Zaprvé si myslím, že Evropská unie sešla ze své původní cesty, která byla postavena na volném pohybu zboží, služeb, práce a kapitálu. Zatím nebyla schopna vytvořit ani pořádně fungující vnitřní trh a celá ta činnost, pojící se s tzv. pozitivní integrací, která ale bývá negativním procesem, který je byrokratický a přináší s sebou vznik zbytečných institucí a zbytečných rozhodovacích procesů, vrhá Evropskou unii zpět. Evropská unie v současné době ztrácí konkurenceschopnost a není schopna se vypořádat se základními problémy, které se s ní táhnou již nejméně druhou dekádu. Nachází se v dluhové pasti, i když se o tom teď moc nepíše. Nachází se v přeregulovaném stádiu ekonomiky, utápí se v nesmyslných projektech, které ji i do budoucna nedávají šanci soupeřit s těmi nejrychleji se rozvíjejícími oblastmi světa. Evropská unie se tedy bohužel nachází v nezáviděníhodné situaci. To, co říká pan Špidla, tak EU má v podstatě ve většině zemí vytvořený stát blahobytu. Bohužel je rozsah státu blahobytu dlouhodobě neufinancovatelný. Nemění na tom nic ani to, že se pár zemí po mnoha letech výrazných deficitů dostalo v roce 2017 v hospodaření do kladných čísel.
Současná Evropská unie klade důraz právě na sociální rovnost a často přehání výdaje, bez toho, aniž by to odpovídalo stávající produktivitě a elementárním zákonům efektivnosti. EU se svou přeregulovaností pracovního trhu není schopna vytvářet takové množství pracovních příležitostí, jako třeba USA. Zdůrazňuji, že se v souvislosti s automatizací a digitalizací jedná o běžný projev vědecko-technického pokroku. Když někdo mluví o nějaké průmyslové revoluci 4.0., tak to je matení pojmů. EU má samozřejmě ještě obrovské rezervy, část pracovní síly, která by přišla o místo v tzv. „starých“ odvětvích, se transformuje v pracovní sílu, která bude poskytovat své schopnosti v oblasti služeb. Koneckonců i poslední výdobytky vědy směřují k tomu, aby docházelo k plnějšímu životu jednotlivých sociálních skupin, ne aby se vytvářela zbytečná pracovní místa, která jsou spojena s byrokracií a utrácením veřejných peněz.
Vrátím se tedy k hrozícímu zániku pracovních míst a cituji Vladimíra Špidlu: „Je jasné, že dojde k zániku velkého počtu pracovních míst; jiná místa budou naopak vznikat, ale saldo není jasné. Odhady se liší – jedni tvrdí, že zanikne kolem čtyřiceti procent míst, jiní říkají, že asi deset procent. Každopádně se to bude týkat ohromného množství lidí.“
To je naopak pozitivní proces, že zanikají místa v neproduktivních odvětvích. To není revoluční, ale evoluční vývoj, který nastává v obdobích, kdy vznikají nové objevy, kdy se posouvá automatizace a robotizace je používána ve větším rozsahu. Tohoto procesu bych se nebál, pokud ovšem nebudou vytvářena umělá pracovní místa, která povedou kupříkladu k ještě většímu šmírování obyvatel a která budou hrazena z veřejných financí získaných z kapes daňových poplatníků.
Vladimír Špidla se v rozhovoru věnoval i osobě Miloše Zemana. Řekl o něm, cituji: „Miloš Zeman samozřejmě není vůbec žádný sociální demokrat.“
Miloš Zeman je předně pragmatik. Miloš Zeman má sociální cítění, ale kdyby na počátku devadesátých let bylo místo na pravici, tak stejně dobře mohl být pravicovým politikem a ekonomem. Protože tam to místo nebylo, a protože tu ležela výzva zvednout z bláta sociální demokracii, tak Miloš Zeman tuto výzvu uchopil a v podstatě se pasoval do role sociálního demokrata, i když mnoho jeho názorů je bližších spíše takovému tomu sociálnímu demokratismu Tonyho Blaira, o kterém se nedá říct, že je úplný levičák. V některých svých názorech na současné problémy se blíží spíše pravicově smýšlejícím voličům než k těm úplně levicovým. Samozřejmě někdy má nápady podobné spíše charakteru kolektivistických vizí a romantických představ sociálního inženýrství, ale čím je starší, tím více si uvědomuje nerealizovatelnost některých utopických myšlenek ať už marxistů nebo neomarxistů.
Eurozóna je navýsost špatný politický projekt, není to ekonomický projekt. Nemyslím si, že by nutně muselo dojít k nějakým válečným konfliktům, kdyby Eurozóna v současném stavu zanikla. To ještě neznamená, že se rozpadne i Evropská unie. Z eurozóny je ovšem velice těžké vystoupit, musel by to být řízený proces všech. Naopak, pokud by politický establishment přiznal pochybení při realizaci tohoto neúspěšného projektu, tak by mohl dát nový impuls dobrovolné integraci a konečně možná k dobudování těch nižších forem integrace, které nikdy dobudovány nebyly a na jejichž špatných základech se pak stavěly vyšší formy integrace, včetně politické unie, respektive hospodářské a měnové unie. Snahy přesvědčit občany Evropy, někdy i donucovacími prostředky k tomu, aby realizovali politickou unii, považuji za chybné a z dlouhodobého hlediska jsou nepřátelské i vůči samotným občanům zemí Evropské unie. Mohou způsobit další zaostávání za vyspělými světovými centry ekonomiky.
Ne všichni jsou ale k budoucnosti EU skeptičtí. Někdejší státní tajemník pro evropské záležitosti Tomáš Prouza (ČSSD) před týdnem napsal na svůj Twitter: „Tohle všechny ty proroky konce EU a krachu EU asi dost naštve: Loni v eurozóně i celé EU klesal deficit i dluh, 12 zemí mělo přebytkový rozpočet a Slovinsko vyrovnaný. Jsem zvědavý, jakou pohádku si pro nás vymyslí teď.“
V jaké kondici tedy skutečně jsou unijní ekonomiky, třeba z hlediska zadluženosti?
Tomáš Prouza se celkově dlouhodobě mýlí. Pár zemí, mnohé i po desítce let či dokonce delší době, se… ….. ….. …..
