Jiří Bureš
28. 5. 2018
Krátké zamyšlení nad situací v Pobaltí, vysíláním „misí“ hrozbou preventivní války a činností rádoby světového hegemona. V poslední době, zejména v souvislosti s tvorbou vlády „ s důvěrou“je je dosti frekventovaný problém vysílání „misí“ AČR do zahraničí a problém Pobaltí i v souvislosti s Krymem. Podívejme se tedy na tyto problémy blíže. Srovnávání situace Krymu a Pobaltských států je zcela mimo jakoukoliv logiku a nemá smysl se nyní v této souvislosti k tomu vyjadřovat a zbytečně mrhat místem a časem. Myslím, že otázky typu „co by, zda by, kdyby, v souvislosti se zájmem o reakci Ruska na přísun vojenských kontingentů z jiných zemí do Pobaltí nemá ve vážné diskuzi místo.
Viz např. Co by kontingenty, kdyby se Rusko pokusilo… Rusko se o nic nepokusilo a zřejmě se ani k žádnému pokusu nechystá, tedy Rusku nepodsouvejme jakoukoliv činnost vyžadující vojenská protiopatření. Nezaregistroval jsem žádnou reakci Ruska. V této souvislosti je ale na místě jiná otázka. Proč a na čí popud byly tyto vojenské kontingenty včetně AČR do Pobaltí vyslány. Dostanu zřejmě obligátní odpověď „ Rusko Pobaltské státy ohrožuje svým jednáním a pobaltské státy mají z Ruska obavy“. Jednání Ruska ohrožující jiné státy není specifikováno. Jsem nucen tedy k další otázce, zda, kým a komu byla stížnost na Rusko podána a s jakým výsledkem. Nebyla oficielně nikým žádná stížnost na Rusko nikomu podána a rozhodnutí k přítomnosti vojenských jednotek jiných států v Pobaltí s cílem odstrašení Ruska, bylo provedeno pouze ve štábu NATO Není mi zcela jasné od čeho vlastně má být Rusko „ odstrašováno“. V této souvislosti je třeba zdůraznit, že v souladu s Chartou OSN, jakýkoliv vojenský nápravný, odstrašující nebo donucovací zásah prováděný pověřeným státem nebo skupinou států ,vůči jinému suverénnímu státu, nebo skupině států je možný pouze na základě ROZHODNUTÍ Rady Bezpečnosti OSN. Při schvalování vyslání kontingentu AČR do zahraničí v Parlamentu ČR by to měli mít poslanci na zřeteli. Jakýkoliv jiný postup je z hlediska mezinárodního práva a dodržování zásad Charty OSN nelegální. K „odstrašování Ruska“ vojenskou silou pouze na základě rozhodnutí velení NATO nestačí, i když NATO na svém summitu v r. 2010 deklarovalo svoji připravenost nahradit Radu Bezpečnosti OSN a převzít odpovědnost za bezpečnost celého světa.
Není mi zcela jasné proč se stále hovoří o jakési Ruské hrozbě a ještě ve spojení s válkou. Je již nutno pochopit, že Rusko válku nepotřebuje, že Rusko válku nechce. Když se podíváte na mapu, je zřejmé, že Rusko je opravdu obklíčeno sítí zejména USA vojenských základen. Na cca 20.000 km dlouhé hranici těžko najdete stát s přátelskými, nebo dokonce spojeneckými vztahy s Ruskou federací. Nejsložitější je zřejmě 5.000 km dlouhá hranice právě s Pobaltskými státy, kde vzájemné vztahy jsou nejsložitější. Zde je napětí uměle živeno a posilováno zejména zásluhou USA.
Jsou zde pořádána častá vojenská cvičení s účastí vojenských jednotek jiných státu – členů NATO většinou s asistencí jednotek US-Army simulující obranu proti Ruské armádě, která přepadla ten-který pobaltský stát. Vojensko-námořní síly sedmi zemí Aliance (Německo, Dánsko, Norsko, Polsko, Lotyšsko, Estonsko, Litva) mají v Baltském regionu 4 torpédoborce, 26 fregat, 9 korvet, 8 minolovek, 16 raketových člunů, 10 strážních člunů, 16 dieselových ponorek. Území Pobaltských státu je ze strany NATO-USA dobře vybudovaný nástupní prostor pro vstup do zájmové oblasti t.j. území Ruské federace. Je velmi dobře zajištěna i podpora a přísun posil a materiálu, jednak po moři a pevninou přes území ČR s vybudovanými základnami. Tak takto tedy vypadá Ruská hrozba. V této souvislosti si dovedu představit jednání a chování administrativy Spojených států v případě, že by na území Mexika probíhalo společné cvičení vojenských jednotek Mexika, Ruska a Číny.
Existují úvahy co by se stal kdyby se Rusku dostal k moci nějaký šílenec a nařídil obsadit pobaltské země.To se dostáváme do oblasti různých spekulací a to bych nerad. Je možné, že by to mohlo způsobit i ozbrojený konflikt, protože je snaha ze strany NATA na území Pobaltských států udržovat neustále přítomnost vojenských jednotek jiných členských států Aliance včetně vojenské přítomnosti USA. Tyto jednotky by se zřejmě střetu s jednotkami Ruské armády nevyhnuly. Tedy jinými slovy řečeno , tento konflikt by mohl přerůst do velkých rozměrů, který se dá již velmi těžko uhasit. Jak jsem již řekl, Rusko válu nepotřebuje a válku nechce. Je otázka zda NATO a zejména Spojené státy ustoupí od provokací, které by samy ve své blízkosti těžko trpěly. To by ale musela být změněna Nová obraná strategie Spojených států přijatá počátkem tohoto roku. Stále se potvrzuje, že Evropa potřebuje jiný systém zajištění bezpečnosti než je stávající. Když se zamyslíme dále nad situací v Pobaltí napadá ,nás proč vůbec tam musí jít zahraniční kontingenty a tím případně i náš?Řeknu to velmi zkráceně a možná se to nebude zamlouvat. Nejen náš kontingent tam musí jít proto, že jsme členy NATO, které po celou dobu své existence prosazovala silou zájmy především Spojených států. Představitelé Evropských členských států NATO si nechtějí přiznat svou závislost na Spojených státech a vést samostatnou politiku. Příslušníci naší armády musí jít do Pobaltí proto, aby v podstatě hájily zájmy Spojených států, které jsou skryty pod maskou pomoci státům Evropy, které jsou ohrožovány „ rozpínavostí Ruska“. Ve Strategické koncepci Spojených států prezident Trump uvádí, že Spojené státy musí aktivněji prosazovat své zájmy a spojenci Spojených států musí podporovat prosazování zájmů společných hodnot a způsobu života Spojených států na celém světě.
V posuzování situace v Pobaltí v souvislosti se strašením občanů preventivní válkou ze strany Ruska je možno toto posuzovat také jako šíření válečné propagandy podle trestního zákoníku. Ale zcela vážně.Takovéto formulaci namůže přece rozumný člověk věřit. Opakuji již po několikáté. Rusko válku nepotřebuje a nechce. Rusko důsledky války zná z kruté vlastní zkušenosti. Tato válka by byla jiná než všechny dosavadní, byla by to válka všezničující. Těžko by se v Evropě udržela jako malá lokální válka mezi 2 státy. Rusko přijímá kompromisy, ale musí hájit také zájmy své a svůj stát. Prezident Putin pouze prohlásil, že pokud bude ohrožena samotná existence státu a jeho občanů použije všech prostředků k jeho ochraně. To není v žádném případě jakákoliv vyhrůžka preventivní válkou.
Hlavními inspirátory snažení a soustřeďování vojenských sil proti Rusku v Pabaltí jsou Spojené státy pod různými záminkami a s různými „ prostředníky“ , Chápu tento proces jako snahu Spojených států obnovit svou hegemonii na celém světě. O ztrátě hegemonie Spojených stát hovořil před svou smrtí zapřisáhlý nepřítel Sovětského ale i současného Ruska Zbigniew Brzezinski, který celkem reálně nakreslil současnou a v nejbližší budoucnosti možnou úlohu a postavení jednotlivých velmocí v současném světě. Spojeným státům přisoudil zcela reálně úlohu regionální velmoci a nutnost kooperace s dalšími regionálními velmocemi především Ruskem a Čínou. Donaldu Trumpovi a jeho administrativě tato úloha zřejmě nestačí a proto v bezpečnostní strategii Spojených států přijaté počátkem t.r. zakotvuje snahu oobnovu světové hegemoni Spojených států v dalším vývoji světa.
Samozřejmě nahromaděné zbraně a emoce ve spojení jsou vždy velmi nebezpečné a hrozí výbuchem. Ale bát se nestačí, musí se k odvrácení tohoto nebezpečí něco udělat. A to něco je i v našich silách. Znamená to abychom podpořily ty politiky, kteří nejen, že mají možnost něco řešit, ale především chtějí řešit doopravdy, aby zmizela hrozba války. Začínají se objevovat některé první pokusy v tomto směru. Na zasedání stále rady OBSE dne 3: 5.2018 vydalí představitelé 8 členských států OBSE prohlášení ze kterého vyjímám, cituji:
„V situaci ve které se množí nové bezpečnostní výzvy a zahraniční hrozby, je dnes opět potřebné spojit úsilí států na půdě OBSE k vyřešení současných konfliktů a zabránit vzniku nových. Jsme přesvědčení že je to jediný způsob, kterým můžeme uchránit současnou a budoucí generaci od nových válečných utrpení.
Mír ve 21 století stojí za to, abychom o něj bojovali stejně cílevědomě a vytrvale jak to dělali lidé ve století minulém. Musíme se vážně a zodpovědně zamyslet nad budoucností našich dětí a vnuků.”
Myslím, že k tomuto není co dodat, jen snad to, že je naší povinností „ přesvědčit“ naši politickou reprezentaci ( nebo ji vyměnit), aby v tomto duchu pracovala a jednala také v příslušných organizacích a institucích na mezinárodním fóru.
Je to velká inspirace a jak je zřejmé našla by podporu.
Plukovník v.v. Jiří Bureš,
předseda Asociace Vojáci proti válce z.s.
