Může Washington znemožnit mistrovství světa ve fotbale v Rusku?

Peter Zvolenský
30.5.2018 VašeVěc
Aby se vyhnul odvolání z funkce (impeachment), je prezident Donald Trump nucen doma stále víc dokazovat, že jeho politika je zásadně protiruská. V předvolební kampani sice jevil vůči Rusku a V. Putinovi nemalé sympatie, jenže okolnosti jej nutí po volbách postupovat jinak. Zatím to ovšem výsledky nepřináší, jeho nové a nové sankce proti Moskvě smyčku impeachmentu nijak neuvolňují. Proto soudí on i jeho okolí, že rusofobii musí dále prohlubovat.


Fotbalové mistrovství světa v Rusku v létě t.r. (14. června – 10. července 2018) je z těchto důvodů pro Trumpa a jeho okolí těžko stravitelné. Putin zahajující šampionát před TV kamerami celého světa, planetární mediální pokrytí hned 11 ruských měst, nové supermoderní stadiony ve většině z nich, davy zahraničních fanoušků v Rusku – a to všechno ve středu světové pozornosti po dobu nejméně jednoho měsíce. Taková představa musí být pro současné americké špičky noční můrou. Hrozí citelná diskreditace dlouhodobého úsilí Rusko mezinárodně izolovat. Úspěchu šampionátu je proto žádoucí zabránit. Nelze znovu dopustit, aby se Putin opět stal hitem světových TV jako když nedávno zahajoval v kabině náklaďáku částečný provoz nového Kerčského mostu.

Američtí zahraničně-političtí plánovači, většina ze 16 amerických zpravodajských služeb a další složky amerického působení v zahraničí a vůči zahraničí už asi dlouho připravují odpovídající operaci. A pokud to tak je, už musí být přípravy v pokročilém stadiu.

Přitom nejde jen o USA. Jistě se zapojili Briti (taky proto, že Skripal se prostě nepovedl). Připraveni „pomoci“ jsou nepochybně další tradiční rusofobové – Polsko, země Pobaltí, Nizozemí, též popřevratová Ukrajina. Nově třeba až dosud rozvážné Švédsko. Znepokojen je také stále ještě nový francouzský prezident. V Evropě je navíc mnoho takových, (většinou tzv. „malí“ jako např. Česko) , jejichž vlády zásadně považují za správné cokoli, co zní z Washingtonu. A není málo i těch, kteří z USA mají prostě strach. Celkem přesný jmenovitý přehled takových států lze zjistit ze seznamu zemí, které „projevily solidaritu“ s Británií v kauze Skripal.

Navíc sportovní, společenský a v zásadě i finanční význam fotbalu v USA hraničí s nulou. Američané fotbal hrát neumějí, nejrozumněji mu, nezajímají se o něj. Kvalita americké Major Soccer League bývá často na úrovni zápasů starých pánů v Evropě. Suma sumárum – světový šampionát v kopané pro Američany z žádného pohledu neznamená prakticky nic. Je to jen velké plus pro Putina.

Podívejme se tedy blíže, co případně lze za účelem diskreditace MS v Rusku vymyslet. S vědomím, že mezinárodní praxe je nepřeberná, a že se dá sáhnout i po něčem úplně jiném než o čem mluví tento článek.

Nebo se nemusí stát vůbec nic. To by nejspíš byl odraz posledních zbytků reality v současném americkém politickém vedení. Vědomí, že Amerika prostě nemůže vše co by chtěla.

Diskreditace může být dvojího druhu. Nejtěžším úderem Rusku by bylo MS prostě „zrušit“. Třeba tak, že se některé účastnické země šampionátu na poslední chvíli odmítnou MS zúčastnit. Budou proti něčemu „protestovat „. Tak jako v roce 1980 kdy Západ bojkotoval Olympiádu v Moskvě kvůli sovětské intervenci v Afghánistánu.

Bojkot tohoto druhu, byť jen některých účastnických týmů, donutí FIFA šampionát v Rusku odložit „. A rozhodnout o jeho „ náhradním“ konání v jiném místě a v jiném termínu (za rok?). „Noví“ hostitelé mistrovství ochotní za Rusko „zaskočit“ se jistě najdou. Možná už byli potichu osloveni.

Kompletně „zrušit“ MS je ovšem značně obtížné. A to nejen kvůli obrovskému byznysu, který je s každým světovým šampionátem spojen. Musí k tomu být opravdu vážný důvod. A pokud možno alespoň trochu věrohodně. Odepsat mistrovství v kopané není jako bombardovat B. Asada.

Když se „ zrušení“ šampionátu ukáže riskantní nebo příliš složité, je možná jiná koncepce „potrestání“ Ruska. Snaha průběh MS maximálně komplikovat. Ukázat Rusko jako organizačně neschopné. Jako „potěmkinovskou“ vesnici. Jako policejní asiatskou diktaturu, plnou teroristů. Jako partu pravoslavných fanatiků posedlých „velikostí“ vlastní země. Jako ekonomického trpaslíka spícího na plynově-ropném polštáři zakrývajícím jaderné rakety.

Ve skutečnosti neúspěchem snah o „zrušení“ mistrovství bude neúčast nejvyšších a vysokých politických činitelů na zápasech svých národních týmů. Angličané a Islanďané to už ohlásili, přibudou další. Vypadá to i na Austrálii.

Světový šampionát v kopaní ještě nikdy v dějinách nebyl „zrušen“. Proto je tato varianta pro americkou stranu nejatraktivnější. Pro Putina by to opravdu byla ťafka. Pro Trumpa naopak hauptrefa. I za tu cenu, že dosáhnout „zrušení!“ MS dnes lze v podstatě jen situací na hraně světové války.

Globální systém mezinárodních vztahů je dnes tak rozkolísaný, že úder proti šampionátu, tedy proti Rusku, může přijít z více míst. Co by to případně mohlo být?

Volně uvažujme, co připadá do úvahy. Variant je hned několik:

  • extrémní napětí hraničící s válkou na Korejském poloostrově

Trumpem zrušený a současně nezrušený summit s Kimem v Singapuru se měl konat v pozoruhodném datu – dva dny před zahájením světového šampionátu – 14. června se v moskevských Lužnikách totiž uskuteční úvodní zápas mistrovství.

Ať už summit 12. června bude či nikoli, jeho potenciál pro zneužití pro torpedování šampionátu je značný. Už proto, že Bílý dům 1. kolo bitvy o summit prohrál. Kima nejspíš posadila na koně velezkušená čínská diplomacie a ta udělá všechno, aby ho na tom koni udržela. Není vyloučeno, že diplomatičtí amatéři kolem Trumpa, o prezidentovi ani nemluvě , snad ani nemají na to, aby čínské zahraniční politice v korejské věci byli schopni vůbec politicky čelit.

Případné hrozby použití vojenské síly nebudou postačovat. Šéf Bílého takto hrozí příliš často a tím své hrozby devalvuje. Tentokrát by Trump musel sílu proti KLDR reálně použít. Tím se ovšem USA dostanou na hranu války s Čínou. A je možné, že už jen představa něčeho takového může k „odročení“ šampionátu postačovat.

  • Sýrie

Obvinění z použití chemických zbraní (CHZ) je osvědčeným postupem. Dokazovat se nic nemusí, „viník“ je jasný předem – prezident al-Asad.

Tady ale Asad nebude stačit. Musí jít o něco dosud nevídaného. I z toho důvodu, že Trumpovo dvojí bombardování Sýrie bylo spíše operetním představením než pokusem ovlivnit průběh války.

Takže se bude inovovat. Objeví se např. zprávy, že „tentokrát to bylo ruské vojenské letectvo, které masivně“ nasadilo chemické zbraně. To by jako důvod odmítnutí účasti některých zemí na mistrovství mohlo zafungovat.

Vývoj po takovém obvinění už známe. Televizní záběry „chemicky otrávených syrských dětí“, jejichž počet bude v čase trvale růst, aby efekt byl zajištěn. To vše s cílem, aby tlak na účastníky fotbalového mistrovství světa v průběžně stoupal tak dlouho, dokud se „dobrovolně“ rozhodnou do Ruska nejet.

Další možnost – Pentagon obviní Asadovu armádu z útoku na americké speciální síly a poradce v Sýrii. Oznámí smrt několika Američanů (může to být i podobně jako ve filmu „Vrtěti psem“). Washington na to začne bombardovat Damašek. Zapojí se Izrael útokem na Hizbolláh? A Bílý dům bude čekat, zda Moskva „dá přednost“ mistrovství nebo svému spojenci v Damašku. Pokud Rusko zapojí do ochrany syrského hlavního města resp. Sýrie jako celku své systémy PVO (což dosud nikdy neudělalo), může to Trumpovi stačit, aby postrčil svět do nové „Karibské krize“. Se šampionátem by tak asi byl amen.

  • Írán

Írán skýtá rovněž nemálo možností pro těžkou a zdánlivě nenadálou mezinárodní krizi. Využití „íránské karty“ si však Trump zkomplikoval sám – vystoupením z dohody o jaderném íránském programu Bílý dům poškodil své vztahy s Evropou. Jenže nejet do Ruska musí hlavně Evropané, americká reprezentace se totiž na šampionát nekvalifikovala. A jak známo, Evropané zmíněnou dohodu s Iránem (zatím?) chtějí zachovat. Že by Americe „pomohla „Saudská Arábie demonstrativním úderem na některé íránské město?

  • Ukrajina

Už bylo řečeno, že dokončení výstavby Kerčského mostu bylo pro USA nepříjemné. Jenže pro Kyjev je vybudování a zprovoznění mostu učiněnou blamáží. Nejdelší most na světě zbavil kyjevské vedení možností vydírat Krym dopravní blokádou. Rusové tak vyrazili Ukrajincům z ruky významný instrument jak zostřovat napětí vůči Krymu a tedy Rusku. Nový most je střežen a bezpečnostně zajištěn přinejmenším stejně jako Bílý dům ve Washingtonu. Nutkání Kyjeva most poškodit nebo znehodnotit je obrovské. Ukrajinští či krymsko-tatarští diverzanti se podle předpokladů motají kolem mostu jako mouchy kolem svíčky v noci. Jinak než diverzí to nepůjde, protože Kyjev na útok ze vzduchu nebo z moře prostě nemá. Jediným výsledkem takového idiotismu by byl úplný zánik ukrajinské armády. Washington sám se toho neodváží – velké války s Ruskem se bojí.

„Malou válku“ s Ruskem si nicméně Bílý dům, Stadep, Pentagon, CIA, NSA etc. představit dokážou. Např. v podobě rozsáhlé ofenzívy ukrajinských mocenských složek, vč. armády proti oběma republikám na Východě Ukrajiny.

Bílý dům (a celý Západ) už víc než dva 2 roky ostentativně nic nedělá pro to, aby Kyjev plnil své závazky z Minských dohod. Pentagon začal na Ukrajinu dodávat protitankové střely Javelin, což si Evropa přece jen nedovolí

(„nejedou „v tom zatím dokonce ani Britové. Aspoň to tvrdí). Nedávná zvýšená aktivita ukrajinské armády, paravojenských jednotek apod. na linii dotyku s Luganskou a Doněckou republikou naznačuje, co se může chystat.

USA chtějí už nejméně 3 roky donutit Moskvu viditelně a široce nasadit na východní Ukrajině vlastní armádu. Přes veškeré obviňování Ruska z „agrese“ je totiž dosud přítomnost ruské armády na východní Ukrajině prokázaná asi tak přesvědčivě, jako bylo „dokázáno“ vlastnictví zbraní hromadného ničení Saddámem Husajnem. Konečně, jak řekl před časem jeden německý generál:

„Kdyby tam ruská armáda opravdu byla, tak je do 2 týdnů v Kyjevě. “

Ze všech úvah jak „zrušit“ šampionátu v Rusku se Ukrajina asi jeví být ve Washingtonu nejschůdnější. I proto, že prezident Porošenko, jeho okolí, ukrajinští nacionalisté, šovinisté a xenofobové na americké „zelené světlo“ jen čekají. Roste v nich vědomí, že jen tak si aspoň na čas prodlouží vládu nad zemí. Ta se jim začíná rozpadat pod rukama.

Rozšíření války na východní Ukrajině má navíc v amerických očích jedno významné „pozitivum“. Tvrzení, že masivní válka mezi Ukrajinou a Ruskem je na spadnutí (nebo už dokonce „začala „) by s vysokou pravděpodobností přivedlo k neúčasti německého týmu na MS. A Německo je klíčem k bojkotu. Bez Německa nelze ruské MS „zrušit „. Už proto, že Německo v Rusku obhajuje svůj světový titul z Brazílie před 4 lety. Němci se na obhajobu titulu připravují tak pečlivě, důkladně a nákladně jak ještě nikdy. Ani Anglie se neodváží bojkotovat, pokud na šampionát pojede Německo.

Politicky je Německo spojeno s Ukrajinou pupeční šňůrou. Merkelová je skoro „porodní bábou“ Minských dohod, jejich signatářkou, takže na jakékoli, tím spíše prudké, zhoršení vojenské situace na východě musí hlasitě reagovat. Kancléřka přitom politicky „jede z kopce“, opakované vítězství svého mančaftu na šampionátu v nejoblíbenějším světovém sportu vnitropoliticky potřebuje. Jenomže chová vůči Trumpovi a vůbec USA značnou nedůvěru. Vždyť její telefon nechal odposlouchávat ještě Obama.

Přesto Washington není bez šance přinutit Berlín ke „zrušení šampionátu.

Německá fiaska v Americe (počínaje rozsáhlými podvody Volkswagenu, přes finanční triky Dresdner Bank) až po současné ekonomické a celní hrozby Trumpa proti EU (tj. zejména Německu) mohou mít efekt.

Šéfka německé vlády byla nedávno za Putinem v Soči, hned po ní spěchal za ruským prezidentem do Petěrburku Emmanuel Macron. Podle veřejných informací o šampionátu nemluvili. Pro Berlín a Paříž je ale mistrovství horkým bramborem, o svém zaoceánském spojenci si navíc nedělají žádné iluze. Takže řeč o světovém šampionátu nejspíš nějaká byla.

Podle očekávání se už začínají zapojovat i „malí“ včetně těch, kterým na účast na MS nestačilo fotbalové umění. Např. Nizozemí. Malajsijské letadlo sestřelila raketa na východní Ukrajinou před téměř 4 lety. Převážná většina obětí byli Nizozemci. Haag se proto pochopitelně dal do vyšetřování. A nizozemské úřady až nyní, po 4 letech, přišly s tvrzením, kterému konkrétnímu útvaru ruské armády dotyčný raketový systém patřil. Rusko to podle očekávání okamžitě dementovalo – ale džin už je z láhve venku. Nikdo z aspoň trochu zasvěcených si přitom nedělá iluze – nejde o nic co by zjistila nizozemská policie, resp. nizozemské úřady. Haag nejspíš dostal z Washingtonu „nápovědu“ co má říkat a jaké údaje má veřejně šířit. Načasování tohoto nizozemského „zjištění“ je víc než nápadné – tři neděle před začátkem MS. Kauza je tentokrát koncipována značně široce, poprvé zahrnuje i požadavek na odškodnění obětí od Ruska. To ale na „zrušení“ mistrovství nebude stačit. Může to ovšem odůvodnit už výše zmíněnou absenci nejvyšších a vysokých státních představitelů zemí, které se na světové klání kvalifikovaly, na jejich utkáních v Rusku.

Ke „zrušení“ MS se Korea, Sýrie, Irán či Ukrajina nabízejí jako hlavní „zájmová témata „. Alternativ je ovšem mnohem více a nám nezbývá než čekat, zda či případně která z nich se naplní.

Pak je tady ta druhá, „méně ambiciózní“ koncepce jak mistrovství v Rusku poškodit – narušování průběhu vlastního šampionátu. O tom blíže až příště.