„Není nad Ameriku“ – Pán Bůh s námi!

Avatar
Původní autoři

Přemysl Votava
29.5.2018VašeVěc 

Kde jsou ty staré dobré časy, kdy jsme ji obdivovali? Naši předkové před staletími ji dokonce pomáhali budovat. I v pozdějších dobách jsme tleskali Americe. Dnes jsme vystřízlivěli.


Své „díky Ameriko“ jsme přitlumili při nedávném zveřejnění tajných informací z Národního bezpečnostního archivu USA. Dozvěděli jsme se, že na konci 50.let, jsme se měli stát v případě války, terčem amerického nukleárního útoku. Američtí stratégové pečlivě vytipovali místa jaderného útoku. Cílem byla hlavní města sovětského bloku a jejich obyvatelstvo. Tedy Moskva, Leningrad, Peking, Berlín, Varšava, ale i Praha. Pro Moskvu bylo určeno 179 cílů jaderného útoku. Praha měla těchto cílů „ jen“ 69.


Doba se změnila, svět už není takový, jaký by si Amerika přála. Politika cukru a biče už nezabírá. Proto přišel Vietnam, Laos, Kuba, Granada, … nedávno to byla Libye, Irák, Sýrie, ale i ta nám blízká bratrská Jugoslávie.
Rakety a bomby padaly sem, tam. Miliony mrtvých, vypálené vesnice, zničená města. Stabilizované země se svými tradičními „vládci“ se rozpadly. Miliony bezdomovců uprchlo před nálety, miliony se daly na pochod do Evropy. A ta západní Evropa dnes naříká. To první jásavé mávání se změnilo v rozpaky a otázku, „kam s nimi“.

Po rozpadu sovětského impéria, měl dle politologů i představitelů západního světa nastat celosvětový mír. Bylo to jak ve snu, nebo v pohádce. Tanky budou roztaveny, rakety i strategická letadla s nukleárními hlavicemi, budou stát na jednom velkém „šroťáku“. Nukleární zbraně budou demontovány. Ještě stačilo nám naivním dodat, že ty nadnárodní zbrojařské firmy budou vyrábět místo zbraní lokomotivy, traktory, tramvaje, obchodní lodě, ledničky. Vojáci budou pomáhat v rozvojových zemích v boji s chudobou, nemocemi, hladem i s přírodními živly. Za ty ušetřené vojenské stamiliardy vyrostou ve třetím světě nemocnice, školy, sociální byty …Bývalé koloniální mocnosti vrátí do kolonií to, co si odvezly.

Propagační jízda US Army Českou republikou – abychom si postupně zvykli.

Byli jsme snílkové, možná naivní prosťáčci. Jen ta Varšavská smlouva byla zrušena. Sovětský svaz se rozpadl. Přesto nebezpečí atomové hrozby nebylo zažehnáno. Rychle se našel nový nepřítel. Politika cukru a biče se vrátila do americké politiky, k tomu přibyl nátlak sankcemi a nukleární hrozby. Zbrojovky si oddechly od toho míru.

Současná politika Bílého domu není zárukou bezpečného světa. Co bylo řečeno včera, dnes neplatí, co bylo řečeno dnes, nemusí platit zítra. Politika sankcí a hrozeb problémy nevyřeší. Při zprávách z Bílého domu, o možném jednání Trumpa s představitelem KLDR Kim Čong – unem , lituji ty věrné citátory a obdivovatele americké administrativy, jak se mají v tom vyznat? Ještě včera bylo vše jasné, tleskali i ti velice opatrní k současné americké politice, k politice cukru a biče. Dnes nevíme, co bude zítra. Pán Bůh s námi….