Radim Valenčík
7.5.2018 blogg autora
Václav Klaus mě svým pečlivě připraveným vystoupením v Trevíru hodně zklamal. A mrzí mě to, protože mu v dnešní době téměř ve všem (tedy, když zrovna neamnestuje) fandím. Považuji ho za člověka, který si uchoval úctu ke vědě a který na sobě stále tvrdě pracuje, aby se dobral pochopení podstaty současného dění. Řada věcí, které v Trevíru řekl, jsou pravdivé a výstižné.
Bohužel v tom nejdůležitějším se nejen mýlí, ale způsobem své kritiky se dostal na úroveň prznitelů Marxe. Vztah mezi dílem a jeho možným zneužitím je složitý a diskuse k tomuto vztahu budou existovat vždy, protože definitivní řešení asi neexistuje. V určitém smyslu má Klaus pravdu, když říká, resp. parafrázuje: “Jeden významný myslitel kdysi řekl, že se síla jakéhokoli učení nejlépe projeví v jeho trivializaci.” Jenže zrovna tak by bylo možné vyslovit další moudra, jako třeba:
Čím je myšlenkový odkaz kohokoli významnější, tím je větší snaha různých parazitů si přisvojit jeho výklad, odkaz zprznit a následně zneužít.
– Trivializace každého významného díla, které obsahuje přesahy oproti stávajícímu poznání, znamená jeho podřízení pohledu, který tyto přesahy nepochopil a zůstává na úrovní zastaralého poznání.
A tak dále a tak dále…
Problém Klause je v tom, že metoda jeho hodnocení Marxe je v podstatě shodná s metodou, kterou, jeho slovy “kulturní marxismus (nedaleko od Trevíru vzniklá frankfurtská škola Adorna, Horkheimera a Habermase)” prznil Marxe:
– Ignoruje se metodologie, se kterou Marx pracoval (a už vůbec se nevyužívá její přínos).
– Marxovo dílo se rozseká na kousky
– Z těchto kousků se vyberou úryvky, které se zveličí (pro potřeby zneužití, viz např. Adorno, nebo naopak kritiky, viz např. Klaus).
– Příslušné úryvky se účelově zařadí do předem připraveného výkladu určité dějinné souvislosti (čím má být podpořen význam této souvislosti, v jednom případě jako pozitivní příklad hodný následování, ve druhém případě jako negativní zavrženíhodný případ).
Mimo jiné stejným způsobem, s využitím stejného postupu a stejné metody, postupovala i většina těch, u kterých Klaus dle vlastních slov “Marxe před téměř šedesáti lety povinně studoval”. Působil jsem 12 let v tomto prostředí, ve kterém nám např. bylo vyhrožováno vyhozením z práce, když budeme číst Marxovy “Rukopisy ´Grundrisse´” (pochopitelně jsme je četli tím pozorněji).
Ale takto by vědec neměl postupovat. Nalézání pravdy předpokládá vytváření určitého provázaného systému poznatků, každé dílčí tvrzení má smysl jen v určitém kontextu, součástí vědeckého poznání je i umění komunikovat se znalostí kontextů.
uuuuuK některým prvkům metodologického odkazu Marxe:uuuuu
1. Marx je především jedním z nejlepších mistrů práce s pojmy, tj. ve využití vzájemného vymezení pojmů, aby v realitě identifikoval, resp. rozpoznal podstatu toho, o co jde, a začlenil příslušný podstatný fenomén do systému poznání. Jedná se o jeden z nejdůležitějších kroků v rozvoji poznání, který v dnešní postmoderní době dost vymizel. A proto se stále jen opakují sterilní konstrukce setrvačného vidění reality bez schopnosti těch, co takto provozují imitování vědy, vidět podstatné přesahy. (Tato kritika se samotného Klause netýká, ten umí pracovat s pojmy a umí pojmenovat to, co druzí nevidí.)
2. Společenský vývoj můžeme nahlížet různě, metodologicky významné však je vidět a chápat společenský vývoj jako přírodně historický proces, jako proces, ve kterém člověk (společnost) přetváří přírodu, a od tohoto procesu přetváření přírody se odvíjí sebeutváření člověka (společnosti). To neoklasická ekonomie neumí a je to jedno z jejích nejvýznamnějších omezení. (Jakkoli počínaje E. v. Böhm-Bawerkem vnesla do vývoje ekonomického myšlení nové prvky a odhalila řadu jednostranností v Marxově díle, resp. závěrů, které neplatily tak obecně, jak Marx předpokládal – v upozornění na tuto skutečnost má Klaus pravdu, část odkazu Marxe v oblasti ekonomické teorie zastarala, ale to je u vyvíjející se teorie přirozené.) Marxův monismus na základě přírodně historického pojetí vývoje společnosti je dnes rovněž velmi významný jako protiváha relativizující postmoderny.
3. Rovněž tak Marxovy poznatky v oblasti zájmové podmíněnosti jak rozvoje poznání, tak i při jeho aplikaci nejsou úplně nevýznamné. Povinností dobré teorie (včetně ekonomické) je zkoumat zájmovou podmíněnost rozvoje a uplatnění teorie v praxi, včetně identifikování příslušných mezičlánků. (Některé prvky jsou v Marxově díle překonané, to, že zájmová podmíněnost existuje, že ekonomická věda by měla přispět k jejímu identifikování, že problém vztahu teorie a praxe je rovněž předmětem teorie však platí; Klaus se spousty problémů ve svém úsilí prosadit liberální myšlení mohl vyvarovat, pokud by si něco z této části Marxova metodologického odkazu zcela pragmaticky osvojil v kontextu s prosazením orientace na svobodného a zodpovědného jednotlivce.)
Pro úplnost uveřejňuji celé Klausovo vystoupení v Trevíru (kurzivkou), do kterého vkládám své, jen stručné, poznámky:
Václav Klaus: Dvě stě let od narození Karla Marxe a jeho nová obří socha v Trevíru
Děkuji za pozvání na dnešní setkání, které, alespoň doufám, je akcí protestní. Že tedy není ani oslavou, ale ani pouhým pasivním připomenutím Karla Marxe. Přišli jsme sem proto, abychom varovali před bagatelizováním vlivu, který Marx po celých uplynulých dvě stě let ve světě měl, a stále ještě má.
Nehodlám zde teď rozebírat jeho dílo a polemizovat s jeho hlavními, už tisíckrát rozebíranými a kritizovanými tezemi, na to jsou akce jiné. Nejsem ale ani pro lacinou trivializaci Marxe. Nezjednodušujme si to. Marx byl – ať se nám to líbí nebo nelíbí – významným reprezentantem společenských věd a jedním z největších a nejúspěšnějších ideologů v dějinách, i když v mém oboru, tj. v ekonomii, měl a má druhořadý význam. Půl století si pamatuji výrok jednoho z největších ekonomů druhé poloviny dvacátého století Paula Samuelsona, že Marx sice byl významný “social scientist”, ale v ekonomii byl “postricardiáncem menšího významu”. Vyslovil to v roce 1968, v okamžiku stopadesátého výročí Marxova narození, kdy Marxova hvězda pořád ještě stála hodně vysoko (ač jsme mnozí její falešný svit už tehdy dobře viděli).
K tomu: Očima P. Samuelsona, pokud bychom jeho pojetí ekonomie brali jako univerzální, by se to takto jevit mohlo. Z hlediska vývoje ekonomie jako vědy, z hlediska dalších otázek, které pod ekonomickou teorii spadají, je to hodně zjednodušující.
Dnešní den je třeba využít jako výzvu k přemýšlení o tom, k čemu mohou zdánlivě nevinné, na první pohled scientistně a akademicky vyslovované myšlenky ambiciózního, nesmírně pracovitého a cílevědomého intelektuála ve světě, který čeká na své radikální věrozvěsty, vést. To říkám jako někdo, kdo prožil více než čtyři desetiletí svého života v politickém, ekonomickém a sociálním systému, který Marx svým dílem předurčil, propagoval a svou předstíranou vědeckostí v očích mnoha lidí legitimizoval. A jako někdo, kdo Marxe před téměř šedesáti lety povinně studoval.
K tomu: Marx rozhodně neadresuje své dílo jen “radikálním věrozvěstům”, resp. ani ne především jim. Marx si velmi dobře uvědomuje, že rozhodující je akceptování poznatků vědeckou obcí, a proto se obrací především k ní. A zůstává důsledně na půdě vědy, kdy svá tvrzení formuluje jako zdůvodněnou alternativu vůči korektně reprodukovanému stávajícímu poznání. Pokud ho někdo kritizuje, měl by být v argumentaci alespoň tak korektní, jako on.
Často se dostáváme do konfliktu s názorem Marxových věrných stoupenců, kteří jsou i dnes přesvědčeni, že Marx světu odevzdal skvělé myšlenky, ale že ty nebyly správně pochopeny, interpretovány a realizovány. Že bylo jeho učení zneužito, zjednodušeno, ztrivializováno. S tím zásadně nesouhlasím. Jeden významný myslitel kdysi řekl, že se síla jakéhokoli učení nejlépe projeví v jeho trivializaci. Přesně to se – oprávněně – stalo Marxovi. Marx se stal ikonou socialismu a komunismu.
K tomu: O tom jsem již hovořil.
Jeho útok na kapitalismus a tržní ekonomiku předznamenal celé dvacáté století se všemi jeho ničivými ideologiemi a praktikami. A hrozí s překvapivě narůstající silou i ve století dvacátém prvním. Marx kapitalismus a tržní ekonomiku odstranit chtěl a navíc dobře věděl (a říkal to výslovně), že uskutečnění komunistického ideálu vyžaduje diktaturu proletariátu. Diktatura, byť ne proletariátu, byla po roce 1917 v Rusku a později v dalších zemích světa – s desítkami, ne-li stovkami miliónů obětí – zavedena. Marx k tomu přispěl výrazně.
Je známá jeho aktivistická a intelektuály burcující teze, že myslitelé nesmějí svět pouze vykládat, ale že ho musí i měnit. To se mu skutečně podařilo. Komunistické diktatury dvacátého století od Marxe oddělit nelze, jakkoli by si to jeho dnešní stoupenci tolik přáli.
K tomu: Pokud někdo zná Marxovo dílo, pak si nemůže nepovšimnout toho, že Marx velmi podrobně hovoří o pozitivní roli trhu i kapitálu, teprve pak následně o historické omezenosti těchto fenoménů. Dobu této omezenosti však posouvá hodně daleko. Například zdůrazňuje význam trhu za socialismu (Kritika Gotthajského programu). Pravda je, že jeho učení o úloze dělnické třídy (diktatuře proletariátu) je dnes nutné podrobit výraznému kritickému přehodnocení. Ale toto přehodnocení včetně oprávněné kritiky a včetně praktických důsledků původní koncepce nelze dělat zkratkovitě.
Postavení obřího Marxova pomníku, navíc financovaného stále ještě převážně komunistickou, Marxem inspirovanou Čínou, považují mnozí lidé nejen v jeho rodném Německu, ale i u nás za výsměch. Za výsměch dějinám, za výsměch obětem režimů, které vznikly na bázi Marxova učení, za výsměch dnešku. Tento pomník je totiž produktem dneška, dneška, který svobodnou společnost a tržní ekonomiku opět odsouvá do pozadí. Je to i dnes prováděno v duchu Marxova učení, tentokráte převedeného do formy kulturního marxismu (nedaleko od Trevíru vzniklé frankfurtské školy Adorna, Horkheimera a Habermase).
K tomu: Čína není komunistická, takové zjednodušení bych opravdu nečekal. A míchat sem Frankfurtskou školu?
Znovu se nám vrací – byť v nových podobách a pod novými prapory, tentokráte méně rudými, o to více zelenými a duhovými – revoluční utopismus, který kapitalismus dnešní doby považuje za stejné selhání, za jaké ho před sto padesáti lety, kdy dokončoval svůj Das Kapital, považoval Marx. *Tento revoluční marxismus je i v současnosti naším zásadním nepřítelem.
K tomu: Plně souhlasím. Jen tak trochu nechápu, kdo reprezentuje Klausův “kapitalismus dnešní doby”. Klaus ano a v tom mu fandím, pokud budu moci mu i pomůžu. AfD? To si nejsem tak jist, určitě ne celá. Juncker asi ne, toho Klaus zavrhl. Co Merkel nebo Macron? Nebo Trump za Velkou louží?
Co zrodilo Marxe a tisíce či spíše miliony jeho následovníků? Byla to především nepokora před člověkem a lidskými dějinami. Tváří v tvář nespravedlnostem a nedokonalostem, kterých je v každé lidské společnosti dostatek, Marx a marxisté prosadili názor, že je nutné starý svět zbourat a začít jakoby od nuly, jinak, nově, bez respektu k dosud vytvořenému, bez respektu k obřímu společenskému dědictví, které je produktem minulých generací, bez pokusu navázat na minulost a spokojit se s dílčími, my ekonomové bychom řekli marginálními změnami. Marxismus vznikl jako plod nepochopení a/nebo nerespektování společenských zákonitostí a samotné lidské podstaty. Vznikl na bázi předpokladu, že jsou lidé v zásadě stejní, že jsou pouhou součástí celku, který může a musí být řízen shora, nikoli být evolučně utvářen na základě svobody a svobodného jednání každého jednotlivce.
K tomu: Ale to ne. Tady Klaus jen dokumentuje to, jak špatně ho před 60 léty marxisté Marxe učili. K tomu snad jen toto, kdo ví, bude vědět, o co jde: SVOBODNÝ ROZVOJ KAŽDÉHO JE PODMĺNKOU SVOBODNÉHO ROZVOJE VŠECH. (Marx je bytostně spjat s pojetím člověka jako svébytné individuality, jako toho, jehož základní náplní života je svobodný rozvoj.)
Marxismus je třeba znát i dnes. Nepřetržitě vznikají nové, pro svobodu člověka nesmírně nebezpečné ideologie, které sice na první pohled nemají s původním marxismem nic společného, ale ve skutečnosti jsou budovány na stejném základě. Proto nesmí být dnešní výročí oslavou Marxe a marxismu, ale varováním před ním. Musí být výzvou k zamyšlení a k otevření očí. A k “prokouknutí” těch ideologií, které – ač si to leckdy nepřiznávají – z marxismu přímo či nepřímo, vědomě či nevědomě, vycházejí.
K tomu: V tom se s Klausem shodnu. Jen bych ho doplnil, že by to chtělo taky trochu znát skutečného Marxe, tedy to, co napsal přímo on, a nikoli jen toho ukradeného, toho ze seconhandu, toho ze sekundárních zdrojů upravených marxisty.
Je mimo veškeré chápání, že se dnešního odhalování Marxova pomníku účastní nejvyšší představitel Evropské unie. Pro řadu lidí je to překvapení a zklamání. Pro mne nikoliv. Pro mne je to přiznání vlivu, který Marx na náš dnešek a na progresivistický, téměř marxiánský projekt evropské integrace v jeho dnešní podobě Evropské unie má.
K tomu: Tak nějak to taky cítím. Raději než stavět pomníky poctivě si něco od Marxe přečíst. Stavění pomníků vždy vede k té již diskutované trivializaci odkazu bez znalosti původního textu.
Václav Klaus, podklad pro vystoupení na akci “AfD gegen Marx-Kult”, Best Western Hotel, Trevír, 4. května 2018.
Publikováno v deníku Právo dne 5. května 2018.
Celé spolu s dalšími materiály viz: http://institutvk.cz/clanky/1127.html
