Blíží se nám dvě velmi zajímavá červnová výročí. Považuji za vhodné si je připomenout.

Avatar
Původní autoři

Jaroslav Štefec
15. 6. 2018   (text nebyl autorem výslovně poskytnut k publikaci na NR, nebyl dosud publikován na internetu)
24. června 1812. Armáda, čítající na svou dobu nevídaných 675.000 mužů a 1370 děl, se začíná přepravovat přes řeku Němen a zahajuje tak Napoleonovo ruské tažení. Navzdory všeobecně rozšířenému povědomí jsou Francouzi v tomto vojsku v menšině. Jádro Grande Armée tvoří 337.700 Němců a Nizozemců, 95.000 Poláků, 35.000 Rakušanů (ti mají dokonce vlastního velitele, podmaršálka Karla Filipa Schwarzenberga, příbuzného to oblíbeného člena TOP 09, Karla Schwarzenberga), 30.000 Italů, 20.000 Prusů, 15.000 Švýcarů, 9.800 Dánů a Norů, 4.000 Portugalců, 3.500 Chorvatů. Francouzů je sice „pouhých“ 125.000, ale jedná se o vojáky s bohatými válečnými zkušenostmi. Proti této síle stojí podstatně slabší ruská armáda, s přibližně 200.000 vojáky a 1.600 děly.


14. prosince 1812. Napoleonova armáda, která mezitím při pronásledování ruské armády, vtahující ji stále hlouběji do nedozírných ruských plání, dorazila až k evakuované Moskvě, kterou obsadila a vypálila, aby ji vzápětí zase opustila, se opět ocitá na hranicích Ruska. Po několika velkých bitvách a jen pár desítek verst od původního místa zahájení útoku opouští Napoleon Rusko. S necelými 70.000 muži, z nichž sotva 10.000 je schopno boje, a pouhými několika desítkami děl. Rusové během tažení ztrácejí odhadem 210.000 mužů.

31. března 1814. Spojená vojska koalice Ruska, německých států a Rakouska (v čele Rakušanů opět stojí osvědčený maršál Schwarzenberg, tentokrát ovšem na straně vítězů) vstupují do Paříže. Francouzská vojska bezpodmínečně kapitulují. Napoleon abdikuje a končí ve vyhnanství na Elbě.

22. června 1941. Armáda hitlerovského Německa, čítající 3,9 miliónu mužů, 3.600 tanků a 4.387 letadel překračuje hranice SSSR. Mimo jiné v prostoru řeky Němen. I tato armáda je mezinárodní. Její jádro i tentokrát tvoří němečtí vojáci, ale v sestavě německé armády bojují rovněž Francouzi, Rumuni, Italové, Maďaři, Slováci, Chorvati, Španělé a Finové. Proti ní stojí podstatně méně zkušená a slabší sovětská armáda, v plném proudu probíhající reorganizace, s přibližně 2,7 milióny mužů, sice s cca 13.000 tanky a 36.000 letadly (z nichž je jen 11.357 bojeschopných), ale především s daleko hůře vycvičenými vojáky, zastaralou doktrínou, nezkušenými veliteli a hlavně – neočekávající německý útok. Během jediného dne ztrácí 1200 letadel, většinou na zemi. Sovětské tankové jednotky nejsou až na výjimky schopny ani technicky, ani takticky čelit perfektně vycvičeným německým tankovým jednotkám.

5. prosince 1941. Sovětská armáda zastavuje postup německých vojsk pod Moskvou. Oficiální konec operace Barbarossa. Německé ztráty činí 250.000 mrtvých a 500.000 raněných vojáků, 2100 letadel a 2758 tanků. V bojích umírá 800.000 sovětských vojáků, 3.000.000 raněných se dostává jen minimální lékařské péče. 3.300.000 sovětských vojáků se ocitá v zajetí, naprostá většina z nich umírá během několika měsíců hlady v německých zajateckých táborech. Sovětská armáda ztratila během této operace 21.200 letadel a 20.500 tanků.

6. června 1944. Vylodění spojenců v Normandii.

19. července 1944. Rudá armáda překračuje hranice SSSR a pokračuje v postupu směrem do Polska, Rumunska a Německa.

 20. dubna 1945. Adolf Hitler si bere Evu Braunovou za manželku a vzápětí páchají společně sebevraždu.

9. května 1945. Rudá armáda definitivně obsazuje Berlín, podepsána bezpodmínečná kapitulace Německa. Na straně sovětské Rudé armády je 10.600.000, na straně Německa 4.300.000 padlých a nezvěstných vojáků. Více než 3.600.000 ruských válečných zajatců zemřelo hlady v počátečním období války. Uvádí se, že v sovětském zajetí zemřelo v pracovních táborech při obnově zničených měst, vesnic a infrastruktury kolem 1.000.000 německých válečných zajatců. SSSR ztrácí cca 14.800.000 civilních obyvatel, 100 velkých měst a cca 70.000 menších měst a vesnic je zcela zničeno. Německo ztrácí 1.840.000 civilních obyvatel, značná část území je zničena v důsledku válečných operací, infrastruktura je v troskách díky spojeneckému bombardování.

15. června 2018. Americké, britské, německé, české, polské, litevské, lotyšské, francouzské, norské a další vojenské jednotky států hypertrofované NATO stojí na hranicích Ruské federace zhruba v místech, kde stála vojska Napoleonovy armády. Probíhá příprava území Evropy k vedení válečných operací, zpevňují se mosty, urychleně se připravuje sjednocení systému velení a řízení obrany vzdušného prostoru proti letadlům a balistickým raketám nad celou evropskou částí NATO.

Samotná Evropa je prakticky bezbranná. Alianční státy EU se během uplynulého čtvrtstoletí zbavily národních armád, kromě malých profesionálních skupin, vycvičených ke spolupráci s americkou armádou a dalšími „spojenci v NATO“ v rámci tzv. „misí“ mimo vlastní území. Peníze, určené deklarativně na budování obranyschopnosti evropských států NATO byly bezostyšně rozkrádány. Na území Evropy proudí ilegální migranti z Afriky a Blízkého východu, ani nejvyšší šéfové EU, ani političtí představitelé národních států neprojevují vůli tento příliv zastavit nebo omezit. Obrana schengenských hranic EU totálně zkrachovala, stejně jako selhalo NATO. Projevy občanské nespokojenosti jsou potlačovány, funguje cenzura, politická korektnost je hlavním heslem dne.

Kde to skončí tentokrát? A kolik původních obyvatel Evropy zůstane na tom “konci” naživu? Máme ještě vůbec čas a možnosti pokusit se tento vysoce nebezpečný vývoj změnit?

Autor je vojenský analytik