Břetislav Olšer
14.62018 Rukojmí
Je snad rouháním českému odboji organizovanému z Londýna otázka, kdo se tedy omluví pozůstalým obětí Lidic či Ležák za neprozřetelnou akci Anthropoid, když 27. května 1942 v Praze provedli atentát na Reinharda Heydricha dva parašutisté vyslaní z Velké Británie – Jozef Gabčík a Jan Kubiš…?
Ráno 10. června 1942 se do Lidic osobně dostavil K. H. Frank, aby dohlížel na likvidaci obce. Jediné, co může být dnes tragickou satisfakcí za vyhlazení Lidic, je každoroční mše na základech zbouraného kostela sv. Martina, která také letos začala jako pietní vzpomínka na zbytečné oběti. Tradičně u společného hrobu, kam vojáci pokládají věnce.
Od nedělního rána 10. června 2018 probíhalo na základech kostela sv. Martina mše. foto: Radek Plavecký, Právo
Možná by i oni mohli zhlédnou něco o netušených paradoxech života za protektorátu Čechy a Morava, jak to zachycuje obrazová kniha Zdeňka Roučky. V úvodním videu uvidíte i nejzajímavější fotky z jeho publikace s autorovým komentářem. Údajně velkolepá kniha s názvem „Práce je čest! Plzeň a Škodovka za protektorátu“ vás prý prostě “dostane”.
Obsahuje na osm stovek snímků od začátku německé okupace v březnu 1939 do konce války v květnu 1945 a její autor na ní strávil dva a půl roku života. (Určitě uvidíme i snímky obětí z Lidic a Ležák?) Vznikl tak jakýsi „fotografický kaleidoskop“ válečného života. Plzeň a zdejší průmyslový závod Škoda tu slouží jako kulisa pro zachycení života lidí, kteří se stali součástí protektorátu, vyráběli tanky a další zbrojní materiál pro „Velkoněmeckou říši“ a podřídili se nacistickým pravidlům.
„Kniha obsahuje to, na co by lidé rádi zapomněli a dělali, že to nebylo,“ říká Zdeněk Roučka. Jeho kniha tak vyvrací mýtus, šířený hned po válce zejména komunistickou propagandou, že naprostá většina lidí během války kladla Němcům odpor a celou válku čekali na osvobození. (Kdo by chtěl zapomenout na vyvraždění výše zmínených obcí? Pan Rouček…?
O jakém mýtu to Roučka mluví? Plete si hrušky s jablky… Chce snad svalit vinu na komunisty za to, že se Protektorát stal Hitlerovou zbrojnicí? Proč v knize stojí v kontrastu snímky z transportu tří tisíc Židů do koncentračních táborů či několika desítek obětí nacistického teroru po atentátu na Heydricha proti fotografiím spokojených prvorepublikovým dělníků, kteří „dostali“ velkokapacitní závodní jídelnu, měli zdravotní péči na vysoké úrovni a dostávali „Heydrichův velkolepý dar“ – ozdravné pobyty v lázeňských hotelích.
„Kniha je důkazem, že komunismus používal stejně jako nacismus totožné metody propagandy, oslavy lidské práce i likvidace svých odpůrců,“ říká čaroděj dobroděj Zdeněk Roučka. (Lze mu věřit…? Opravdu si nespletl dobu a neví snad o Vítěznému únoru až v roce 1948, kdy se teprve Gottwald ujal komunistické moci nad Československem…?)
Ano, Židé byli nacisty perzekvováni, ale jediného Žida žádný Čech nezabil, jen mu rozkradl majetek a nechal ho s tisíci dalších poslat do koncentráků. Neplete si to pan Roučka až s poválečnými 50. léty, kdy jsme mohli vidět skvělé filmy pana Marvana “Anděl na horách” a jiné, ale až v té době to bylo už v režii komunistů…
Byli to ti samí Židé, co vytvořili základ Svobodovy čs. armády v Buzuluku, kteeá měla velký podíl na vítězství Rudoarmějců v 2. sv. válce: Je to už sedmdesát šest let, kdy v Buzuluku vznikla Svobodova armáda…
Hajlující “komunističtí “fotbalisté Protektorátu…?
Komunisté byli přece proti nejvíc vraždění obyvatelé a vedli jediný relevantní odboj v Protektorátu Böhmen und Mähren… Posílali snad Hitlerovi pohůnci členy tehdejší KSČ, viz Fučík a další skrývající se před nacisty v rámci svého podzemního boje, do lázní a na rekreace…? Pan presstitut Kubík asi ví, co se patří jako úlitba pražské kavárně…
Jak si Češi žili v době nacistické okupace Protektorátu Böhmen und Mähren? https://www.seznamzpravy.cz/clanek/tomu-neuverite-unikatni-kniha-prinasi-snimky-z-protektoratu-kde-se-cesi-raduji-jezdi-do-lazni-a-chteji-klid-na-praci-48674?dop-ab-variant=3&seq-no=2&source=hp
A teď se ocitněme v situaci, kdy 27. května 1942 v Praze provedli atentát na Heydricha dva parašutisté vyslaní z Velké Británie – Jozef Gabčík a Jan Kubiš. Spolupracovali však s dalšími výsadkáři i s některými příslušníky domácího odboje. Po “důkladné přípravě” akce Anthropoid, kterou vedlo britské oddělení pro zvláštní a nestandardní operace (SOE), selhal v rozhodující chvíli Gabčíkův samopal, ale Kubiš hodil na vozidlo bombu plněnou plastickou trhavinou a s velmi citlivým nárazovým zapalovačem upraveným z protitankového granátu…
Heydrich byl zraněn a svým zraněním v nemocnici podlehl, čímž dle Spojenců, jimž dnes přitakávají i amatérští badatelé, dle nichž nastala “hvězdná hodina našich moderních dějin…” Celý svět si povídal, jak jsou ti Češi v Protektorátu stateční… Ten samý svět však mlčel, když u nás začaly popravy, jak na běžícím pásu a zavládl krutý teror. Okamžitě bylo vyhlášeno stanné právo a začalo se s masivním zatýkáním. Jistý si nemohl být nikdo.
Hlavně ti, kteří měli shodná jména s atentátníky (Gabčík – Kubiš), byť jinak s nimi neměli (kromě příjmení) nic společného. Německá pomsta se nezastavila před ničím. Ani před nízkým věkem. Nejednou se stalo, že byl zastřelen chlapec mladší 17 let. Popravy bez řádného soudu, likvidace celých rodin a každodenní vyhláška se jmény popravených, což mělo fungovat jako psychologický strašák a účinný nástroj ke každodenní depresi. Každý si měl uvědomit, že zítra může být na vyhlášce jeho jméno. A v té době stačilo málo.
Členové SS si prohlížejí ruiny Lidic… Wikipedie
Naši generálové a exilová vláda se tak hrdinně poplácávali po zádech, jak zachránili čest údajného kolaborantského Československa, kdy tak hrdinsky zlikvidovali strůjce židovského holocaustu, přičemž Heydrich s vyvražďováním židů plynovými komorami a krematorii neměl prakticky nic společného. Vše toto začalo i bez Heydricha v čele s hlavním vykonavatelem Adolfem Eichmannem… Nechystali proto v Londýně Anthropoid číslo dvě, aby odstranili také Kurta Daluegeho a K. H. Franka…? http://www.rukojmi.cz/clanky/1754-je-to-dvacet-let-kdy-americky-spisovatel-paul-berman-odhalil-pravdu-lasku-a-lzi-s-nenavisti-v-zivote-vaclava-havla
Novým zastupujícím říšským protektorem se totiž stal Kurt Daluege, který s Hermanem Frankem jako odplatu za Heydrichovu smrt vypálili české vesnice Lidice a Ležáky. Během Daluegeho vlády si Frank upevnil postavení do té míry, že byl fakticky nejmocnějším úředníkem v protektorátu, když byl jmenován německým státním ministrem pro Čechy a Moravu (Deutscher Staatsminister für das Protektorat) a byl povýšen do hodnosti SS-Obergruppenfuhrer und General der Polizei v Praze…
„Bylo to strašné, když přišli a pažbami pušek vyráželi dveře, noc opravdové hrůzy. V každém okně bylo vidět světlo, ačkoliv normálně by všude byla tma, protože se vypínala elektřina. Nahnali nás do budovy školy. Staré ženy a děti plakaly, když je uprostřed noci vzbudili. Ráno nás odvezli ve dvou nákladních autech. Byla to noc.” Vzpomíná Anna Nešporová, pamětnice hrůz z Lidic…
Lidičtí muži starší 15 let byli shromažďováni ve sklepě a chlévě Horákova statku. Všechny cennější věci, koně, dobytek, zemědělské stroje apod., byly shromažďovány a odváženy do sousedního Buštěhradu. Ráno 10. června 1942 se na místo osobně dostavil K. H. Frank, aby dohlížel na likvidaci obce. Ženy s dětmi byly nejprve nahnány do místní školy, za úsvitu pak autobusy převezeny do tělocvičny gymnázia.
Mezitím byly zdi stodoly v sousedství Horákova statku obloženy slamníky a matracemi (proti odraženým střelám) a přichystána popravčí četa. Lidičtí muži byli posléze vyváděni ve skupinách (zprvu po pěti, pak po deseti) na přilehlou zahradu a tam stříleni. Celkem přišlo o život 340 lidických obyvatel (192 mužů, 60 žen a 88 dětí). Nejstaršímu bylo 84, nejmladšímu 14 let. Všechny domy včetně školy, kostela a fary byly polity benzínem a podpáleny…
Winston Churchill tehdy dost naléhavě požadoval, aby jednotky RAF uskutečnily pomstu a vyhladily na oplátku německé vesnice. A to rovnou tři. Po bouřlivé diskusi, kdy si Churchill jako obvykle trval neoblomně na svém, se z jeho návrhu na tlak opozičních členů kabinetu ustoupilo. Podle jejich názoru by britští letci byli vystaveni obrovskému nebezpečí.
Existenci této Churchillovy myšlenky, která nemá co do činění s rozvážným, i když válečným politickým rozhodnutím, dokládají deníkové zápisy Sira Normana Brooka, tajemníka válečného kabinetu, který měl mimo jiné za úkol zaznamenávat právě jeho jednání. Byť sebevíc tajná…
Jak pan všeználek Rouček dnes alibisticky odhaluje prostřednictvím žurnalisty Kubíka život české elity, které však neměla s komunismem nic společného. Český odboj byl zpočátku silný, neboť národní a především armádní elity přežily téměř netknuty a mohly si pro svůj odpor odfiltrovat určité množství zbraní.
Postupně byl ale teto odpor lámán a drcen, až se v roce 1942 doslova zhroutil a s výjimkou dvou výsadkářů vysílaných z Británie po další dva roky nepředstavoval pro nacisty nijak zásadní problém, byť právě akce Anthropoid byla značně nevyvedená a pouhým symbolem individuálního odporu s tisíci obětmi Lidic, Ležák a na dalších místech; Kobylisy či Pankrác….
Inu, je snad rouháním otázka, kdo se tedy omluví pozůstalým obětí Lidic, Ležáků či popraveným Čechům v Kobylisích nebo na Pankráci, že si dle Roučka předtím údajně jezdili hypoteticky do lázní a na rekreaci? Kdo se omluví za neprozřetelnou a dnes velebenou akci Anthropoid, která masakry českých lidí způsobila, když 27. května 1942 v Praze provedli atentát na Reinharda Heydricha dva parašutisté vyslaní z Velké Británie – Jozef Gabčík a Jan Kubiš…? To zase bude dopisů, nadávek a plivanců pražské kavárny na moji a ne na Roučkovu adresu…
