Má Evropa mozek vymytý až tak, že ji vztahy s Ruskem nezajímají?

Paul Craig Roberts
19. 6. 2018       PaulCraigRoberts
Soudě podle prohlášení, pronesených vůdci zemí G-7 na jejich posledním srazu, uvalení amerických sankcí na Evropu a americký nezájem o evropské potřeby, stejně tak jako odmítavý americký postoj brát jakýkoli ohled – s výjimkou Izraele – na prospěch svých partnerů, nedokázaly přimět Evropany k tomu, aby se v reakci na toto demonstrativní americké otočení k nim zády přiklonili k Rusku.


Britská premiérka řekla, že G-7 se shodlo na potřebnosti použít dalších restriktivních opatření proti Rusku, bude-li toho zapotřebí. A americká loutka ve Francii Macron obvinil neoprávněně Rusko – jedinou zemi, dodržující minské dohody – z toho, že tyto dohody nedodržuje. Kromě toho obvinil Macron Rusko z agrese proti Ukrajině a Krymu, aniž by vzal do úvahy, že Rusové byli na Krymu přítomni vždy, a to na základě 50 leté smlouvy o Krymu jako námořní baště ruského námořnictva.

Jak francouzský prezident jistě dobře ví, vše, co Rusko učinilo, bylo, že vyslyšelo jednotný hlas obyvatel Krymu vrátit se zpět do náruče Ruska, v níž spočíval po tři staletí, a tedy stejnou dobu, jak trvá existence USA, než ovšem byl Krym nelegálně připojen k Ukrajině.

Politikové G-7 obvinili Putina z „destabilizujícího jednání“, z „podkopávání demokratických systémů“ a z „podpory Sýrie“.

Evropa tedy zůstává vůči Washingtonu v servilním hlubokosklonu bez ohledu na všechno, co Trump učinil, aby evropské vazaly Washingtonu ponížil.

Putinovou odpovědí na to, co nazval „tvořivým blábolením“, byla jeho výzva, aby se Evropa společně s Ruskem dala do práce na obraně jejích obapolných společných zájmů.

Tyto společné zájmy existují a Putin je vidí, ale jak prohlášení zemí G-7 naznačuje, vidí G-7 jen ruského nepřítele.

Z hlediska Západu je Putin problém, protože trvá na ruské suverenitě. Když totiž Západ obviňuje Rusko z „destabilizujícího jednání“ míní tím, že ruská nezávislost destabilizuje washingtonský světový řád. A Rusko je prohlašováno za destabilizujícího činitele, protože nepřijímá hegemonii Washingtonu.

Putin ovšem nedokáže tento západní postoj k Rusku změnit ústupky a rozumným chováním. A bylo by tedy pro Rusko smrtelnou iluzí věřit, že laskavá slova mohou zmírnit hněv sebenajmenované hegemonie, jejíž hegemonie byla odmítnuta.

Putin přijímá urážky, provokace i mrtvé na ruské Ukrajině. Přijímá i izraelské útoky na Sýrii, která v boji za osvobození od amerických „rebelů“ obětovala své zdroje, aby Evropanům dokázala, že Rusko není hrozbou. Soudě ovšem podle prohlášení G-7, resp. G-6 (Trump předčasně schůzku opustil), nedbají evropští politikové skuečností a hrozbou je pro ně i nadále Rusko. Washington předal prostě Evropě ruský scénář a Evropa podle něj jede. Bez ohledu na to, jak se chová Rusko a jak Washington s Evropou jedná.

Vybral a přeložil Lubomír Man