Německo a Sýrie

V r. 1953 prezident Eisenhower přijal delegaci Muslimského bratrstva, vedenou Saidem Ramadanem. Od té doby Spojené státy podporují politický islám v zahraničí.

Během studené války CIA aktivovala některé nacistické důstojníky, aby pokračovali ve svém boji proti SSSR. Patřil k nim i Gerhard von Mende, který najal sovětské muslimy proti Moskvě (1). V r. 1953 tento vysoký státní úředník dosadil šéfa Muslimského bratrstva z Egypta, Saida Ramadana, do Mnichova (2).

Ve stejném období CIA tajně posílala nacistické důstojníky do celého světa, aby tam bojovali proti sovětům. Například Otto Skorzeny odjel do Egypta, Fazlollah Zahedi odjel do Íránu a Alois Brunner (3) do Sýrie. Tam organizovali místní tajné služby podle vzoru Gestapa. Brunner byl vyhoštěn až o hodně později, v r. 2000, prezidentem Basharem al-Assadem.

Alois Brunner, považovaný za zodpovědného za deportaci 130,000 židů, byl CIA dosazen v Damašku v r. 1954, aby zabránil režimu prezidenta Choukri al-Kouatliho uzavřít alianci se sověty.

V období mezi revolucí Chomejního v r. 1979 a útoky 9/11 zůstalo západní Německo ve svých dohodách s Muslimským bratrstvem obezřetným. Nicméně na požadavek CIA, a za situace, kdy Sýrie uznala východní Německo, poskytlo politický azyl pučistům, kteří se pokusili v r. 1982 svrhnout prezidenta Hafeze al-Assada, včetně bývalému nejvyššímu vůdci Issamu al-Attarovi (bratru syrského vice-prezidenta Najaha el-Attara). V 90. letech se Bratrstvo v Německo zreorganizovalo, za pomoci dvou podnikatelů, Syřana Ali Ghaleba Himmata a Egypťana Youssefa Nady, který byl pak později obviněn Washingtonem z financování Usamy bin Ladina.

Když Spojené státy zahájily „nikdy nekončící válku“ na „Velkém Středním východě“, CIA vyzvala znovu sjednocené Německo, aby zahájilo „dialog s muslimským světem“. V Berlíně postavil ministr zahraničí svoji práci v tomto směru převážně na novém místním šéfovi Bratrstva, Ibrahimu el-Zayatovi, a na expertovi Volkeru Perthesovi, který se stal ředitelem hlavního federálního mozkového trustu Nadace pro vědu a politiku (SWP).

V r. 2005 se Německo zúčastnilo zavraždění Rafika Haririho, kdy dodalo zbraně, které byly k jeho zavraždění použity – (evidentně nešlo o klasickou výbušninu, na rozdíl od propagandistického speciálu „Tribunal“), (4). Pak Německo dodalo šéfa vyšetřovací komise OSN, bývalého prokurátora Detleva Mehlise (5) a jeho asistenta, bývalého policejního komisaře Gerharda Lehmanna, který byl zapleten do aféry tajných věznic CIA.

V r. 2008, zatímco CIA připravovala syrskou „občanskou válku“, byl Volker Perthes pozván NATO na výroční konferenci skupiny Bilderberg. Spolupracoval se syrským úředníkem pracujícím pro CIA Bassmou Kodmani. Společně všem účastníkům vysvětlili možné zisky, ke kterým by Západ mohl přijít svržením Syrské arabské republiky a dosazením Muslimského bratrstva k moci. Za přijetí dvojakého jazyka Bratrstva v r. 2001 napsal úvodník do New York Times, zesměšňující prezidenta Assada, který věřil, že odhalil „konspiraci“ proti své zemi (6). V říjnu téhož roku se zúčastnil setkání tureckých podnikatelů, zorganizované soukromou americkou výzvědnou službou Stratfor. Svým posluchačům řekl o zdrojích ropy a plynu, které by mohli v Sýrii ukrást (7).

Při rozšiřování této činnosti zorganizovalo Německo v Abu Dhabi setkání Přátel Sýrie, pod prezidentstvím jednoho z německých diplomatů, Clemense von Goetze, který se s přítomnými podělil o budoucí těžební koncese, které měly být přiděleny vítězům, jakmile NATO svrhne Syrskou arabskou republiku (8).

V polovině roku 2012 byl Volker Perthes americkým ministerstvem obrany pověřen přípravou „Dne poté“ (jinými slovy vytvořením vlády, která by byla v Sýrii dosazena). Zorganizoval setkání na ministerstvu zahraničí, kterého se zúčastnilo 45 Syřanů, včetně jeho přítele Bassmy Kodmani a člena Muslimského bratrstva Radwana Ziadeho, který přijel zvlášť z Washingtonu (9). Nakonec se Perthes stal jedním z asistentů Jeffreyho Feltmana v OSN. V této funkci se účastnil všech vyjednávání v Ženevě.

Postoj německého ministra zahraničí byl Evropskou vnější akční službou (EEAS) řízenou Federicou Mogherini přejat doslova. Tato správa, řízená vysokým francouzským úředníkem, sepsala důvěrné poznámky k Sýrii pro hlavy států a vlád EU.

V Berlíně, v lednu 2015, se konal pochod za toleranci sjednocených politických a muslimských vůdců, v reakci na útok na Charlie Hebdo v Paříži. Paní Merkel pochodovala ruku v ruce s Aimanem Mazyekem, generálním tajemníkem Ústřední rady muslimů v Německu. Ačkoliv předstírá, že se s Muslimským bratrstvem rozešel a je pro otevřený dialog, nabízí pan Mazyek ochranu své organizace Milli Gorus (rasistické organizaci Recepa Tayyipa Erdogana) a Muslimskému bratrstvu (síti džihádistických organizací, jejímž mezinárodním prezidentem je Mahmoud Ezzat, bývala pravá ruka Sayyida Qutba).

V r. 2015 Angela Merkel a turecký prezident Recep Tayyip Erdogan, který se stal světovým protektorem Muslimského bratrstva, zorganizovali transfer více než milionů lidí do Německa (10), čímž vyhověli požadavku vůdců německého průmyslu. Řada z těchto migrantů jsou Syřané, včetně těch, které AKP již nechce, a které Německo nechce vrátit domů.

Kancléřka Merkelová bude tento týden v Bejrútu, kde bude probírat Sýrii.

Poznámky:

1. CIA za Allana Dullese dosadila bývalé nacistické vůdce jako nadřízené pracovníky téměř všech tajných služeb ve spojeneckých státech na všech pěti kontinentech. Tento systém byl zrušen v 70. letech, po odhaleních Churchova a Pikeova kongresového výboru. Všichni nacističtí vůdci byli vyhnáni prezidentem Carterem a admirálem Stanfieldem Turnerem na konci 70. let. Evropané mylně věřili, že CIA používala nacisty výlučně v latinské Americe (např. Klaus Barbie v Bolívii). Ale tento systém byl všeobecný, včetně Evropy (operace Gladio). S veškerou pravděpodobností bylo umísťování těchto nacistických „expertů“ koordinováno z Německa Reihardem Gehlenem, kterého CIA jmenovala prvním šéfem Bundesnachrichtendienst (BND).
2. Mešita v Berlíně, Jan Johnson Houghton Mifflin Harcourt, 2011.
3. Alois Brunner měl být zodpovědný za deportaci a zavraždění 130,000 lidí v Rakousku, Řecku, Francii, Německu a na Slovensku. V r. 2001 byl v nepřítomnosti ve Francii odsouzen na doživotí, za smrt dětí z Izieu.
4. „Odhalení v případu vraždy Rafika Haririho“ (Revelations on Rafik Hariri’s assassination), Thierry Meyssan, Оdnako (Ruskoa) , Voltaire Network, 29. listopadu 2010.
5. „Ostuda Mehlisovy komise“ (The disgrace of the Mehlis Commission) Talaat Ramih, Voltaire Network, 12. ledna 2006.
6. „Je Assad schopen reforem?“ (Is Assad Capable of Reform ?”), Volker Perthes, The New York Times, 30. března, 2011.
7. „Küresel Enerji Stratejileri Simülasyonu : Türkiye’nin Gelecek 10 Yılı“, Tusaid, 6 Ekim 2011.
8. „Přátelé Sýrie“ si dělí syrskou ekonomiku před jejím dobytím“, německá zahraniční politika, Voltaire Network, 30. června 2012.
9. Projekt Den poté, srpen 2012, „Den poté, podpora demokratického přechodu v Sýrii“ (The Day After. Supporting a Democratic Transition in Syria), Americký institut míru a Stiftung Wissenschaft und Politik, srpen 2012.
10. Turecko převzalo Bratrstvo od Saúdské Arábie, po projevu Donalda Trumpa v Riyadhu 21. května 2017.

Germany and Syria vyšel 20. června 2018 na Voltairenet.org. Překlad v ceně 441 Kč Zvědavec.