Thierry Meyssan
29.6.2018 překlad Zvědavec
Historicky udržovalo Německo vynikající vztahy s Osmanskou říší, na počátku 20. století. Císař Wilhelm II, který byl fascinován islámem, prováděl archeologické výzkumy, především v Baalbeku, a účastnil se výstavby prvních železnic, včetně trasy Damašek-Medina. Říše a osmanská vláda stály po boku proti Britům, když ti v r. 1915 organizovali „velké arabské povstání“. Pak prohráli první světovou válku a v důsledku byli z regionu vyhnáni (dohody Sykes-Pikot-Sazovov).
![]() |
V r. 1953 prezident Eisenhower přijal delegaci Muslimského bratrstva, vedenou Saidem Ramadanem. Od té doby Spojené státy podporují politický islám v zahraničí. |
Během studené války CIA aktivovala některé nacistické důstojníky, aby pokračovali ve svém boji proti SSSR. Patřil k nim i Gerhard von Mende, který najal sovětské muslimy proti Moskvě (1). V r. 1953 tento vysoký státní úředník dosadil šéfa Muslimského bratrstva z Egypta, Saida Ramadana, do Mnichova (2).
Alois Brunner, považovaný za zodpovědného za deportaci 130,000 židů, byl CIA dosazen v Damašku v r. 1954, aby zabránil režimu prezidenta Choukri al-Kouatliho uzavřít alianci se sověty.
V období mezi revolucí Chomejního v r. 1979 a útoky 9/11 zůstalo západní Německo ve svých dohodách s Muslimským bratrstvem obezřetným. Nicméně na požadavek CIA, a za situace, kdy Sýrie uznala východní Německo, poskytlo politický azyl pučistům, kteří se pokusili v r. 1982 svrhnout prezidenta Hafeze al-Assada, včetně bývalému nejvyššímu vůdci Issamu al-Attarovi (bratru syrského vice-prezidenta Najaha el-Attara). V 90. letech se Bratrstvo v Německo zreorganizovalo, za pomoci dvou podnikatelů, Syřana Ali Ghaleba Himmata a Egypťana Youssefa Nady, který byl pak později obviněn Washingtonem z financování Usamy bin Ladina.
![]() |
Clemens von Goetze (ředitel 3. odboru německého ministerstva zahraničí) a Anwar Mohammad Gargash (ministr zahraničí) během setkání pracovní skupiny pro parcelaci syrské ekonomiky v Abu Dhabi. |
V polovině roku 2012 byl Volker Perthes americkým ministerstvem obrany pověřen přípravou „Dne poté“ (jinými slovy vytvořením vlády, která by byla v Sýrii dosazena). Zorganizoval setkání na ministerstvu zahraničí, kterého se zúčastnilo 45 Syřanů, včetně jeho přítele Bassmy Kodmani a člena Muslimského bratrstva Radwana Ziadeho, který přijel zvlášť z Washingtonu (9). Nakonec se Perthes stal jedním z asistentů Jeffreyho Feltmana v OSN. V této funkci se účastnil všech vyjednávání v Ženevě.
Postoj německého ministra zahraničí byl Evropskou vnější akční službou (EEAS) řízenou Federicou Mogherini přejat doslova. Tato správa, řízená vysokým francouzským úředníkem, sepsala důvěrné poznámky k Sýrii pro hlavy států a vlád EU.
V r. 2015 Angela Merkel a turecký prezident Recep Tayyip Erdogan, který se stal světovým protektorem Muslimského bratrstva, zorganizovali transfer více než milionů lidí do Německa (10), čímž vyhověli požadavku vůdců německého průmyslu. Řada z těchto migrantů jsou Syřané, včetně těch, které AKP již nechce, a které Německo nechce vrátit domů.
Kancléřka Merkelová bude tento týden v Bejrútu, kde bude probírat Sýrii.
- CIA za Allana Dullese dosadila bývalé nacistické vůdce jako nadřízené pracovníky téměř všech tajných služeb ve spojeneckých státech na všech pěti kontinentech. Tento systém byl zrušen v 70. letech, po odhaleních Churchova a Pikeova kongresového výboru. Všichni nacističtí vůdci byli vyhnáni prezidentem Carterem a admirálem Stanfieldem Turnerem na konci 70. let. Evropané mylně věřili, že CIA používala nacisty výlučně v latinské Americe (např. Klaus Barbie v Bolívii). Ale tento systém byl všeobecný, včetně Evropy (operace Gladio). S veškerou pravděpodobností bylo umísťování těchto nacistických „expertů“ koordinováno z Německa Reihardem Gehlenem, kterého CIA jmenovala prvním šéfem Bundesnachrichtendienst (BND).
- Mešita v Berlíně, Jan Johnson Houghton Mifflin Harcourt, 2011.
- Alois Brunner měl být zodpovědný za deportaci a zavraždění 130,000 lidí v Rakousku, Řecku, Francii, Německu a na Slovensku. V r. 2001 byl v nepřítomnosti ve Francii odsouzen na doživotí, za smrt dětí z Izieu.
- „Odhalení v případu vraždy Rafika Haririho“ (Revelations on Rafik Hariri’s assassination), Thierry Meyssan, Оdnako (Ruskoa) , Voltaire Network, 29. listopadu 2010.
- „Ostuda Mehlisovy komise“ (The disgrace of the Mehlis Commission) Talaat Ramih, Voltaire Network, 12. ledna 2006.
- „Je Assad schopen reforem?“ (Is Assad Capable of Reform ?”), Volker Perthes, The New York Times, 30. března, 2011.
- „Küresel Enerji Stratejileri Simülasyonu : Türkiye’nin Gelecek 10 Yılı“, Tusaid, 6 Ekim 2011.
- „Přátelé Sýrie“ si dělí syrskou ekonomiku před jejím dobytím“, německá zahraniční politika, Voltaire Network, 30. června 2012.
- Projekt Den poté, srpen 2012, „Den poté, podpora demokratického přechodu v Sýrii“ (The Day After. Supporting a Democratic Transition in Syria), Americký institut míru a Stiftung Wissenschaft und Politik, srpen 2012.
- Turecko převzalo Bratrstvo od Saúdské Arábie, po projevu Donalda Trumpa v Riyadhu 21. května 2017.