Obchodní válka USA – EU ve faktech a úvahách

Avatar
Původní autoři

– vlk –
19.6.2018 Kosa zostra čili vlkovobloguje.wordpress.com 

V pondělí, v textu ke schůzce G7, jsem slíbil, že se vrátím k  hlavnímu bodu programu kanadského summitu, kterým jsou jednoznačně neshody ohledně Trumpem vyhlášených cel na dovoz oceli a  hliníku do Spojených států.

V našem prostoru, tentokráte míním Evropu, slyšíme unisono, že USA porušují tímto jednostranným opatřením pravidla volného obchodu, narušují jej, hledají jednostranné výhody, poškozují své spojence, atd. atd. Nejlepší bude, když převezmu výrok Donalda Tuska, který v  Kanadě zastupoval spolu s Junckerem EU:

„Největší obavy mám z toho, že mezinárodní řád založený na pravidlech a zásadách je zpochybňován. Je překvapivé, že za tím nestojí obvyklí podezřelí, ale hlavní architekt a garant tohoto řádu – Spojené státy,“

„Samozřejmě, že nemůžeme přinutit USA změnit názory. I tak ale nepřestaneme přesvědčovat naše americké přátele a prezidenta Trumpa, že podkopávání řádu nedává žádný smysl,“

Tento Tuskův výrok mne přiměl k  tomu, abych se začal alespoň trochu zajímat o data, jak to vlastně s  obchodem mezi Spojenými státy a EU je. A  nejen tímhle. Trochu popřemýšlel o  dalších souvislostech. Prvotní hledání bylo nastartováno, ostatně jako vždycky na českých webech, je to zpravidla nejrychlejší a  nebudu zastírat – také nejpohodlnější. Pro mne i pro ty z  vás, kteří mají potřebu ověřovat fakta, která ve svých článcích zdrojují. A  dalo mi sakra práci, než jsem vygúglil následující tabulku srovnávající celní tarify pro vybrané, v  každém případě většinově důležité, obchodní komodity, která dokonale otřásá evropskou argumentací, tak jak ji slyšíme všude kolem nás.

S výjimkou dvou položek – Obuv a  Šperky, které jsou nepochybně naprosto bagatelní z  hlediska celkové obchodní bilance, u  všech ostatních platí, že EU zatěžuje dovozy z  USA vyšším clem a  někdy i  řádově, než se děje recipročně!!!

Na německých serverech jsem objevil další zajímavé, tentokráte sumární detaily. Například zde se, krom jiného, píše:

Produkte, die aus den USA nach Europa kommen, stoßen auf deutliche höhere Barrieren. Im Durchschnitt erheben Europäer 5,2 Prozent Einfuhrzoll und die Amerikaner lediglich 3,5 Prozent. Außerdem verzichten die Amerikaner bei 1800 Produkten komplett auf Einfuhrzölle. Bei den Europäern sind es lediglich 1246.

Produkty, jež přicházejí do USA z  Evropy, narážejí na výrazně vyšší celní bariery /to už jsme si ukázali na předchozí tabulce – pozn. vlk/. V  průměru Evropa zatěžuje americké zboží dovozním clem ve výši 5,2% , zatímco průměrná americká sazba na evropské zboží je 3,5%. Vedle toho, ze sledované skupiny 5018 hlavních dovozních artiklů, pouštějí USA na svůj trh BEZCELNĚ 1800 položek, zatímco v  EU je to recipročně jen 1246.

A naprosto souhlasím se závěrem autora textu – prominentního německého ekonoma Gabriela Felbermayera:

Der Vergleich der Zollsätze zeigt, dass Europa deutlich protektionistischer handelt als die USA. Wenn Trump über zu hohe Zölle klage, habe er zumindest punktuell nicht unrecht, so Felbermayer. Dennoch wäre: „eine Anpassung nach unten sehr viel besser als eine zollpolitische Aufrüstung nach oben.

Srovnání dokládá, že Evropa je zřetelně protekcionistější než USA. Jestliže Trump si stěžuje na příliš vysoká cla, má minimálně v  určitých bodech pravdu. A pokračuje – snížení cel /ze strany Evropanů/ by bylo mnohem lepší než zbrojení pomocí celních tarifů.

Přiznávám svoje překvapení, nad těmito zjištěními. A považuji za dokonalý průšvih evropského/českého/slovenského informačního prostoru, že nás těchto jednoduchých čísel a přehledů, stejně jako mnohého stejně důležitého, či ještě důležitějšího, v poslední době „ušetřil“. Ale pojednání na toto téma si nechám na jindy. Dnes jde o  hrozící obchodní válku mezi spojenci, o její příčiny, dopady, důsledky a  možné konsekvence, protože je to opravdu z hlediska obyčejného Čech/Slováka mimořádně důležité a  jakkoli se mu to může zdát asi stejně významné jako to, co se děje na odvrácené straně měsíce.

Než budu popisovat proč, uvedu jeden základní, ale nesmírně vypovídající graf:

Popisuje obchodní bilanci jednotlivých velkých světových ekonomik. Červený sloupec je export dané ekonomiky, modrý dovoz. Vše kumulovaně v  miliardách dolarů. Zatímco EU , jako celek je v mírném přebytku, deficit USA je obrovský a  stejně tak celosvětový přebytek, který generuje Čína.

Jde o  globální data. Navíc z roku 2016. Pro loňskou bilanci platí, že obchodní přebytek, ve prospěch EU ze vzájemného obchodu činil 151 miliard USD!!

Jedním z hlavních zdrojů tohoto obchodního přebytku ve prospěch EU je automobilový průmysl. Respektive osobní automobily a jejich dovoz a vývoz. Evropané /2016/ vyvezli do USA auta celkově za 46,6 miliard Euro naopak Američné umístili v  EU svoje vozidla jen v hodnotě 10,3 miliardy! Nikoli v  neposlední řadě proto, že USA zatěžují tyto dovozy jen 2,5%, zatímco Evropa nastavila tento tarif na celých 10%!!!

Dodejme, že hluboký americký deficit je dlouhodobého charakteru, více viz později.

Takhle tedy vypadá fundament, ze kterého vznikla současná situace!!!

Má Donald Tusk a  ostatní, kteří v jednom šiku útočili na Donalda Trumpa pravdu? Já myslím, že čísla jsou vypovídající.

Vraťme se zpět do doby Trumpovy volební kampaně a vlastní prezidentské volby. Do Bílého domu se dostal díky hlasům těch, kteří v  USA patří k poraženým z  globalizace světové ekonomiky. Analýzy jednoznačně konstatovaly, že o jeho vítězství rozhodly státy tzv.  „rezavého pásu“, které v minulosti většinou volily demokraty a  jež byly nadproporčně postiženy vývozem amerických pracovních míst do Asie a Latinské Ameriky. Trump voličům z  těchto teritorií slíbil, že jejich exportovaný job jim vrátí zpět. Svůj slib se snaží plnit. Což je neoddiskutovatelný fakt.

Klidně si můžete říci, že to je na úkor zbytku světa. Nebo také, že to bylo rozhodnutí amerických koncernů, jež tím maximalizovaly svůj zisk. V prvním případě nemáte pravdu. V  druhém ano.

Ale bez ohledu na všechna předchozí fakta je pro mne ohledně postoje Donalda Trumpa zdaleka nejdůležitějším faktorem následující graf , popisující v  dlouhodobém měřítku americkou obchodní bilanci se zahraničím:

Nemusíte mít naprosto žádné ekonomické vzdělání nebo zkušenosti. Stačí obyčejný rozum! Zkrátka a dobře USA žijí někdy od roku 2000 v tragicky hlubokém obchodním deficitu!!! Trvale!!!!

Tohle není ani normální, ani udržitelné!

Kdyby dolar nebyl rezervní měnou celého světa a vnitřní trh Spojených států obrovským a /zatím/ solventním odbytištěm pro zboží všeho druhu a  všemožných výrobců, v  kumulaci s astronomickým státním dluhem země, už dávno by musela Amerika vyhlásit bankrot! A  s ní, více méně – celý svět!

Je proto neustále na paškále alternativní mediální antiamerické fronty. Neříkám, že nezaslouženě. Ale naprosto mne děsí představa, že by se něco takového skutečně stalo. Úplně stejně jako ta, že umanutým rusofobům a podobným idiotům, se splní jejich sen a  vypukne třetí světová s  Ruskem. Pro náš svět by obě tyhle události byly naprosto devastující a zanechaly by na civilizaci na zeměkouli neopravitelné katastrofické důsledky. Donald Trump je pro mne prvním nájemníkem v  Bílém domě, od dob Richarda Nixona, který tuhle jednoduchou skutečnost pochopil. Nejen to, začal také konat.

Nejprve si vzal na paškál americké koncerny, kterým pohrozil zavedením speciálních cel, jestliže nevrátí z USA kdysi vyvezenou výrobu zpět do země. Aby to měly snazší, provedl daňovou reformu a to s takovým snížením korporátní daně, že mnohé podniky z Evropy i odjinud, začaly uvažovat, jestli svoje centrály nepřeloží do USA. V Německu v  tomto ohledu už několikrát jednali zástupci spolkové vlády jak s jednotlivými firmami, tak se Svazem průmyslu.

Když vyřídil tuto agendu, začal konat ohledně, řekněme znormálnění toho šíleného gapu v bilanci vývoz dovoz, protože druhá možnost, že velké exportní země dobrovolně omezí svůj vývoz do USA je čirým nesmyslem.

Vybral si pro první kolo souboje ocel a hliník. A všichni ostatní nyní unisono křičí, že jde o naprosto nefér praktiky, odporující světovému obchodnímu pořádku. A  že z toho vzniknou obrovské důsledky a  vypukne světová obchodní válka.

Může být, že ano. Ale já to takhle momentálně nevidím. Kdyby Trump opravdu chtěl těžce zasáhnout největší obchodní partnery Spojených států, byl by, podle mne, nesáhl po clech na ocel a hliník, nýbrž na automobily a elektronické výrobky, konkrétně spotřební elektroniku. Což by byl úder přímo na evropský a  čínský solar! S obrovským účinkem.

Já osobně bych ty nové celní sazby na ocel a hliník bral jako Trumpovo decentní varování. S  velmi odkladným účinkem. Vysvětlím proč. Ochranná cla mají opravdový význam tehdy, pokud máte vlastní výrobce vyrábějící na půl plynu, kteří svou produkcí okamžitě nahradí z trhu skrze cla zmizelé importy. Což jde u  aut. Tam Američané pohotové, ne úplně využité kapacity, bezesporu k dispozici mají. Nastartovatelné prakticky z hodiny na hodinu.

Ale hliníkárny, ocelárny a k tomu navazující úpravárenské podniky hutních prvovýrobků typu válcoven apod.? Které pracují na nějaký poloprovoz a během dnů nebo max. týdnů nahradí dováženou produkci z  EU, Číny, Koree atd.? Nic takového, pokud vím, v USA k dispozici není. Nedávno jsem viděl na Němcích zevrubnou reportáž o  tom, jak to vypadá v bývalém ocelovém srdci Ameriky Pittsburgu. Pro reálií neznalé – tohle město bylo pro americký ocelářský průmysl asi tolik jako Kladno + Ostrava v největší slávě pro nás dohromady. Nebo pro Slovensko Košice. Reportéři šli od jednoho bývalého hutního provozu ke druhému. Všude to bylo stejné. Pokud z  bývalé firmy vůbec něco zůstalo a nestály na jejím někdejším pozemku obytné domy, supermarkety nebo kancelářské prostory, vždycky zmizela výrobní část a zůstal a jen bývalá administrativní budova, kde sídlily firmy, které odpovídali současné ekonomice.

Pro mne z  toho vychází, že Trump dal Evropě a ostatním čas. Postavit ocelárnu nebo hliníkárnu i navazující provozy, není žádná legrace. V současné době, s jejími přísnými ekologickými limity a aktivními ekoteroristy už vůbec ne. Bezprostředně to na evropské ocelářství a hliníkářství mít zásadní dopad nebude. Jejich výrobky na americkém trhu se sice významně prodraží, ale domácí konkurence není schopna rychle zaplnit vzniklou díru na trhu. Nicméně je jasné, že poptávka, vzhledem k obecně dražší produkci, zkrátka bude omezena.

A při  celosvětových produkčních nadkapacitách to znamená problém! Každý z  postižených výrobců bude muset upravit svoje ziskové marže směrem dolů. Jak v USA, aby se přeci jen, i přes cla co nejvíce udržel na na tamním trhu, tak i  všude jinde, protože tam se budou všichni snažit umístit svoje nadbytečné vývozy, původně směrované do USA. A  vítězit budou pochopitelně ti, kteří mají přístup k levné pracovní síle, levným prvotním surovinám a především levné energii a nejsou produkčně sankcionováni přísnými ekologickými předpisy. Průšvih pro Evropu, Japonsko a možná Jižní Koreu. Ale kdyby americký prezident ukázal prstem dolů na automobilky, bylo by a  dost možná bude – daleko hůře.

Evropa, ve svém liberálním gender LBGT rauši měla Trumpa jen za klauna. Který vyšumí nebo bude epizodní figurou, s kterou se to ty čtyři roky holt bude muset nějak přečkat, než přijde nějaký další ClintonBushObama a  zase se pojede ve starých kolejích. My budeme servilní k USA a  ty nám na oplátku dovolí opanovat jejich vnitřní trh s  tím, že vše bude kryto záplavou dluhových dolarů. Kdo jednou ten dluh zaplatí? Tím se netrapme – Po nás potopa a  Carpe diem! Zatím nám hrají!

Jenže současný Velký blonďatý otec z Washingtonu to myslí s America first! vážně. Je příliš zkušený byznysmen, aby nevěděl, že pokud nedá dohromady a to rychle, americkou ekonomiku, což znamená výrazně zredukovat obchodní deficit, následně návratem pracovních míst do USA zvýšit zaměstnanost a  to především mezi dělnickými profesemi, které byly globalizací enormně postižené. Tím jednak zvýšit výrazně daňové příjmy a  zároveň snížit každoroční gigantické rozpočtové deficity. Jinak přijde nevratný devastující kolaps. Tahle kalkulace je zřejmá. Nevím, jestli vyjde, či vůbec vyjít může. Je to příliš složitý systém s  obrovským množstvím proměnných a celými galaxiemi nahodilých faktorů. Na to nestačím.Jedno ale vím zcela určitě – před Trumpem to nikdo nezkusil.

Všichni dělali, že žádná nerovnováha, natož problém v  americké ekonomice neexistuje. A  že krize 2008 je jen jakási shoda okolností a drobná nehoda, způsobená několika neodpovědnými bankéři. Oba poslední prezidenti utratili, v jimi vedených válkách, neuvěřitelných 11 bilionů dolarů. A  zadlužení astronomicky rostlo. Přičemž celý svět dělal, že je to tak normální a  že USA nepodléhají fyzikálním a tržním zákonům.

Trump je první ze špiček tamní administrativy, kdo má povědomí o tom, že když to takhle půjde dál, jednou a nejspíš brzo, se celý systém zhroutí. Existuje studie, že to snad má být už v roce 2023. Nevím jestli ji četl nebo o ní alespoň slyšel, jako já. Ale v každém případě chce se svou zemí něco dělat. Poslat ji na vzestupnou trajektorii. Nemělo by nás to překvapovat. Evropští lídři už desetiletí vykládají nám, svým zaměstnavatelům, že svět se mění, že se musíme přizpůsobit, že staré návyky /kulturní, společenské, pracovní, interpersonální, atd. atd./ neplatí, že musíme akceptovat požadavky měnící se doby. Osobně bych řekl, že je Trump nyní postavil do stejné pozice, do jaké oni ohledně genderů, inkluzí, multikulturalismů, liberalismů, atd. atd. trvale staví nás. A  říká – přizpůsobte se nutným změnám, jinak vás k tomu donutím. V zájmu přežití USA!!!

A nějaký takový Tusk tu vykládá že „Největší obavy mám z toho, že mezinárodní řád založený na pravidlech a zásadách je zpochybňován. Je překvapivé, že za tím nestojí obvyklí podezřelí, ale hlavní architekt a garant tohoto řádu – Spojené státy,“

Vůbec mu nedochází, že v době, kdy se současný mezinárodní řád utvářel, byla globalizace v plenkách, USA měly plus mínus vyrovnanou obchodní bilanci a naprosto zvládnutelný veřejný dluh a  náš civilizační okruh vyznával demokracii a  to bez adjektiva liberální?!

On opravdu chce čekat, až Bílý dům pověsí masivní cla na dovoz evropských automobilů? Což bude mít okamžitý dopad, charakter a  rozměr těžké hospodářské krize?

Ne nejsem žádný amerikanofil. Nebo snad osobní fanda Donalda Trumpa. Nijak se naopak netajím tím, že si myslím, že my EU potřebujeme naprosto fatálně. Pro nás ve vztahu k Unii platí verš Viktora Dyka – Opustíš-li mne/EU/, nezahynu. Opustíš–li mne/EU/, zahyneš!

Neuniká mi, že Trump chce dát svůj stát do pořádku na úkor všech ostatních. A  udělá to. Jenže má pravdu v  tom, že ti ostatní svoje ekonomiky poháněli k růstu přes umělou nerovnováhu na americkém vnitřním trhu.

Je nepochybné, že nás to bude bolet a  to možná až k nevydržení. Možná přijde do Evropy i hospodářská recese. Jenže si troufnu si tvrdit, že pokud by zkolabovaly Spojené státy nebo dolar, bylo to všechno o  mnoho řádů horší. Zavládl by naprostý chaos. Evropa by měla přemýšlet o  velmi účinné obraně. A  tou rozhodně není posmívání se Trumpovi, jeho twittrům a  dělání hloupých poznámek na jeho adresu, eventuálně čekání na jeho nástupce starého špatného druhu. A  už vůbec ne hraní se cly na bourbon, jeansy nebo Harleyie.

Soudím, že je potřeba současnému americkému šéfovi rozumět. Jeho tlak na zvýšení výdajů členů NATO na 2% HDP je velmi čitelným pokynem – dovážejte recipročně americké zbraně! Ale Evropa při tom má volbu – kupovat od svých zbrojovek. Tady tu volbu má. I přes zbraně chce šéf Bílého domu získat pro USA pracovní místa a zmenšit exportní deficit.

Kde Evropané naopak volbu nemají, ačkoli už dávno a dávno ji mít měli, v zájmu vlastního přežití, je sektor tzv. průmyslu 21. století – tedy trh finančních služeb a celý byznys související nějak s internetem a jeho užíváním. Zde USA mají téměř monopol a  jejich dominance je strategická a  pro Evropu fatální.Viz materiál z Die Welt, z kterého ocituji malý výsek:

V sektoru /finačních/ služeb exportovaly Spojené státy v  roce 2016 celkový objem 733 miliard USD, což je 2x více než další země v pořadí – Velká Británie. Ta se dostala na úroveň 324 miliard USD /už chápete, oč hrají Britové při Brexitu?!/

Dramatičtější je US dominance v  oboru digitalizace a  datových trhů. Takzvaná GAFA -Google, Amazon, Facebook a  Apple, plus další internetově /internetově technologické/ firmy zaujímají v jednotlivých zemích někdy až monopolní postavení…..

Zaregistrovali jste, že by tyhle dvě bilance někoho v  Evropě zajímaly, natož rušily ze spaní?! Přitom všichni mají plná mluvidla o znalostní ekonomice, o ekonomice služeb o ekonomice 4.0, o  digitalizaci…. A  přenechají celý tenhle naprosto strategický a nenahraditelný trh americkým firmám a ještě jim trpí speciální danění v  daňových rájích, jakými jsou například členové EU – Irsko nebo Lucembursko!!!

Trump se nám nemusí líbit. Bude způsobovat bolestné ztráty. Ale naprosto nelze upřít Trumpovi, že America first! pro něj není prázdné předvolební heslo. Že ho hodlá naplnit, jak nejlépe bude umět. Přesně kvůli tomu jej volili jeho voliči!!!

Téhož bych se rád dožil od našich českých politikářů a v širším kontextu od těch evropských. Tady se totiž bude lámat chleba. A nikoli na jimi utvářených, umělých a v podstatě vylhaných agendách.

Už jsem napsal, že nejsem amerikanofil. Nejsem ani rusofil. Ale stejně tak ne amerikanofob nebo rusofob. Jsem eurohujer. Ale nikoli bez kritického pohledu. A právě přes něj mi Trump a jeho snaha Ameriku vyléčit nebo to při nejmenším zkusit, imponuje. Ačkoli vím, že to Evropa těžce odskáče. Nicméně – do značné míry si za to může sama. Ona navíc, místo aby na tu eventuální válku zbrojila nebo už jen z prostého pudu sebezáchovy něco dělala s  americkou dominancí ohledně finančních služeb a  internetového průmyslu, tak jen mistruje, bezradně kvílí a lomí rukama nad americkými cly na hliník a  ocel….

Já i vy si tenhle pohled můžeme dovolit. Ale obrovské dilema musí mít tlachalové typu Jakuba Jandy, Petra Koláře, Romancova nebo na Slovensku Smatany, dam a pánů z  Deníku N, SME, atd. atd.

To jsou ti, co vyznávají bezmeznou a bezmozkovou věrnost našim spojencům. Vždycky a všude. Ti mají nyní hoňku. Musí rozhodnout jestli v  obchodní válce USA – Evropa dají bezmyšlenkovitě přednost transatlantické vazbě nebo evropským hodnotám. Na jedná straně klaun Trump na straně druhé Juncker, Tusk, Merkelová, Macron. Mají volit mezi maskulinním alfa samcem a  liberální gender demokracií… Tohle je snad může i zabít!

Ovšem dovolím si je upozornit, že pokud si zvolí evropské hodnoty, Junckera, Tuska, Markelovou, Macrona a  liberální demokracii, současně tím v  tomhle sporu zaujmou přesně stejnou pozici jako čínský prezident šéf KS Číny Si….

Jak s tím budou žít?!

Tady jsem chtěl původně skončit. Ale nemohu, protože padla zmínka o Číně. Trump se právem cítí dotčen chováním zejména Evropanů ohledně světového obchodu a  jeho nerovnováh.

Když se podíváte na první graf tohoto článku – ty modré a  červené sloupečky, tak zjistíte, že EU svůj těžký obchodní deficit s Čínou kompenzuje ještě větším přebytkem z  výměny zboží a služeb se Spojenými státy. Ty mají těžký propad na oba dva další dominantní světové obchodí hráče.

Nejlépe to charakterizuje následující graf:

Evropa je nyní krajně nespokojena s  Trumpovým postojem. Při tom dlouhodobě má obrovské obchodní manko s Čínou. Neustále si stěžuje, že její výrobci a  exportéři nemají plnoprávný přístup na čínský trh, jejich know how tam není chráněno, že Čína naopak krade technologie a patenty, provozuje obchodní dumping přes manipulace s vlastní měnou, nedodržuje ekologické a  sociální standardy, atd. atd. A  přesto Čínu ve vzájemném obchodu nijak nesankcionuje!!! A naopak využívá vnitřního trhu Spojených států. Kdo je tedy dlouhodobě nesolidární se svým spojencem? Proč Evropané nejsou stejně stateční vůči Pekingu? A nyní dokonce domlouvají společné kroky s  čínským vedením proti USA? Přiznám se, že tomu nerozumím.

– – –