Oldřich Rambousek
12. 6. 2018 Rukojmí
Možná Vás to překvapí, když nyní přicházím s článkem ohledně osvobození, odboje a Českého národa v přímém kontextu s naším vzdělávacím systémem. Samozřejmě toto přímo souvisí i se Sovětským svazem, ale především mi jde o to, abych zde na jasném příkladu deklaroval naší Českou tupost, ubohost a předposranost vzdělávacího systému. Úvodem Vás chci milí čtenáři také poprosit, aby jste i vy-třeba anonymně, sdělili svůj názor, či osobní zkušenost. Jde přeci o to, jaký odkaz zanecháváme našim mladým a jaký názor na věc si utvoří.
Víte – můj nebožtík táta byl přímým účastníkem druhé světové války a účastnil se bojů proti nacistickým okupantům. Postupoval s partyzánskou skupinou od jihu z Maďarska přes Slovensko do Československa. Není na tom nic divného-takových bylo že??? Byl to mladý kluk plný síly. Nikdy mi neříkal, že by bojoval z nějakých zištných důvodů, či pro slávu. Sice za svou činnost dostal vyznamenání, což bylo jistě jakési ocenění, ale ve své podstatě ho nejvíce trápila krátká paměť národa a vymyté mozky mladých lidí, což žádné vyznamenání nevyváží. Byl samozřejmě i vážně zraněn při jedné z akcí. Němci mu prostříleli obě nohy. Dodnes máme ony kulky schovány jakožto připomínku mého táty. Bývali by ho Němci dostali a zabili, kdyby nebylo statečných Sovětských kamarádů, kteří jej z místa střetu na zádech odvlekli do lesů a doslova na koleně a bez narkozy mu uvízlé kulky v nohách vyjmuli.
Následně však dostal zápal plic a tento byl příčinou značných srůstů v plicích. Nelze však v polních podmínkách počítat s nějakou špičkovou léčbou. Prostě si odnesl následky stejně tak, jako mnoho jiných. Vždy však říkal, že bojoval za svou vlast, národ a hlavně za to, abychom mi další mohli už klidně žít. Bohužel se na toto dnes velmi zapomíná, málo se mluví o činech našeho vlastního odboje a dehonestuje se podíl na osvobození Sovětskou armádou. Dnes-kdyby se ti naši papaláši nestyděli a učitelé ve školách dostali ještě větší platy, tak by snad říkali, že žádný Český odboj nebyl a že nás osvobodila jen Americká armáda.
I u nás ve Dvoře Králové nad Labem se válčilo. Situace v naší oblasti byla však o to složitější, že se zde táhla hraniční linie Sudety-Protektorát. Dvůr Králové byl z části Sudetský. Co zde bylo fašounů, kolaborantů a zrádců!!! Dnes dokonce potomci takových lidí dělají starosty obcí, či jsou v zastupitelstvech, ale o tom psát nechci. Na jednom příkladu Vám chci ukázat, jak i školy jsou zdegenerované západním mainstreamem.
Máme zde školu, která nese hrdý název-Škola 5. května. Tento název není jen tak vymyšlen, ale je odkazem na události tohoto data, které se u této školy odehrály. V tento den a na tomto místě došlo ke střetu Českého odboje s fanatiky z Hitlerjugend. Několik Českých mužů zde položilo svůj život v boji s těmito idioty. V boji za občany našeho města, ale i národa. Ti skutečně odporní komunisté těmto hrdinům postavili na místě střetu pomník a každého 5. května zde stáli čestnou stráž pionýři. Střídali se celý den po hodině-vždy chlapec a dívka.
Pamatuji si to osobně, neb jsem do této školy také chodil. Také vím, že o vzhled a celkovou úpravu tohoto pietního místa se starali žáci školy v rámci takzvaných pěstitelských prací nebo pracovního vyučování. Toto místo bývalo vždy řádně upraveno a sama škola silně dbala na to, aby žáci věděli proč zde tento památník stojí. Květinová výzdoba a věnce byly samozřejmostí. Po oné slavné takzvané sametové revoluci bylo původní sousoší odstraněno a nahrazeno abstraktním paskvilem. Údajně prý sousoší moc připomínalo socialismus a revolučnost. Co však považuji za mnohem horší a doslova žalostné vyústění událostí je fakt, že dnes žáci této školy neví zhola nic o tom, co se v těchto místech odehrálo, proč nese jejich škola název-5. května. Prostě to těm žákům učitelé neřeknou. Opět vím ze zkušenosti, neb do této školy chodili mí dva synové a ještě ji navštěvuje i má dcera. Škola se dnes o úpravu pozemku nestará-patří městu. Roste tam bez náležité úpravy několik keřů. Místní staří komunisté chodí alespoň toto místo před 5. květnem trochu poklidit. Válí se tam flašky, pytlíky a další jiný bordel. Nikoho to už nezajímá. Kdyby nebylo těch komunistů, tak tam nikdo ze školy a města nepoloží ani kytičku. Jaká to neúcta!!!! A přitom tam nešlo o sovětské vojáky, ale o občany našeho města. O lidi, kteří své životy obětovali za ty naše. Nepřijde Vám to trapné páni učitelé???? Hlavně že máte plné huby našich osvoboditelů-AMERICKÉ ARMÁDY. Prdlajs bych Vám zvyšoval platy, když naše děti učíte od mala tak akorát lhát a krmíte jim uši nesmysly. Neučíte a nevedete je k úctě k našim předkům a k národu.
Obdobná situace je ve Dvoře Králové i co se týče hrobů rudoarmějců, kteří jsou pochováni na městském hřbitově. Jejich hroby nenesou známky nějaké značné péče. Roste na nich jen plevel a kytičku vzpomínky alespoň jednou za rok tam donesou jen staří komunisté. Je pravdou, že město pořádá každý rok na tomto hřbitově v jeho centrální části alespoň vzpomínkovou akci, ale hroby bohužel nikdo moc neupravuje. Zde musím zmínit a hodně vyzdvihnout činnost lidí sdružených v uskupení LEGIONS VETERAN, kteří jezdí uctít památku našich padlých vojáků. Za toto patří Oskaru Rouskovi a lidí okolo něj velké poděkování. Ti staří psi na silných motorkách si vzpomenou, ale mladým a školám je to asi jedno.
Ať si říká kdo chce, co chce, tak je to tak, že naši zem z velmi malé části skutečně osvobodila Americká armáda. Vadí mi jejich vychvalování co se týče osvobození Plzně. Není pravdou, že by ji osvobodili. Amíci vstoupili pravda do Plzně jako první, ale Plzeň už byla prakticky svobodným městem díky Českému odboji. Nelze však opomenout škody, které zbytečně a schválně Američané udělali svým bombardováním Plzně a Prahy, přičemž průmyslová výroba již dávno neběžela. Šlo jen o to zničit náš průmysl a zabíjet civilisty.
Závěrem si dovolím říci-Není vše dobré, co je Americké stejně tak jako není vše špatné, co je Ruské. Je však velmi špatné, že nejsme schopni vzdát úctu našim vlastním bohatýrům.
