Zdeněk Hrabica
21. 6. 2018
Samozřejmě, že ne úplně pro všechny. Ale všichni, až na ojedinělé výjimky, horovali pro Adolfa Hitlera a konec konců nám skoro dojednoho přáli budoucnost vyslovenou hrdlořezy Himlerem, Heydrichem i Frankem . Chtěli nás dojednoho vymazat z mapy Evropy. Narodil jsem se v Jihlavě, v Iglau. Někteří Němci byli během Protektorátu Bőhmen und Mähren mnohem slušnější než ojedinělí Češi. Mého tatínka zatklo gestapo zrána 15.března 1939 a na společném záchodě na chodbě ve Znojemské 63 – pro nás Čechy a Němce dohromady – podstrčili dodatečně otci a dalšímu antifašistovi Josef Kočímu komunistické letáky. Kočího záhy popravili, Jakuba Hrabicu strčili do kobky v jihlavské Hluboké ulici, kde je dnes magistrát.
Když jsem teprve rozum bral, namalovali mi „hájoti“, kluci z Hitlerovy mládeže na záda kosočtverec s čárkou uprostřed, a přerazili mi nos. Aby hned poté vyřvávali, že ač katolík, jsem špinavé zkurvené Žídě.
V roce 1988 jsem se v Berlíně setkal s Egonem Krenzem. V té době byla Angela Merkelová ještě s pověstí aktivní svazačky z FDJ. Spojovali nás po desetiletí někoho více, jiného méně – modré svazácké košile, podle Pavla Kohouta tedy „košile modrá, srdce rudá“. A jako pionýry nás spojovaly rudé a modré šátky.
Angela čerpala poznání pro doktorskou práci u ctihodného – později prezidenta Akademie věd prof. Rudolfa Zahradníka v Matematicko fyzikálním ústavu Československé akademie věd; jsou podnes přáteli.
Občas přivezla i banány.
Nebyla v mém rodném městě, když její předkové na nás křičeli, že jsme české svině a čeští psi. Nebyla v Iglau, když gestapo a čeští policisté pospolu nakládali na korby antonů komunisty, sokolíky, Židy, československé důstojníky z Obrany národa. Když je bili karabáči s olůvkami na konci a řvali – los, los – rychle, rychle. Odváželi je jako zvěř do brněnských Kounicových kolejí, odkud nebylo návratu. Angela Merkelová nebyla u toho, když jejich kati na konci války stříleli své mladé vojáky, dezertéry, v jihlavské věznici.
Nedávno kancléřka velké říše zařehtala nad odsunem Němců, nazývá jej vyhnáním. Lká nad nespravedlností. Churchill se Stalinem už v roce 1942 poprvé rozjímali, že všechny Němce z okupovaných zemí Evropy poženou bičem do jejich vytoužené vlasti a budou jim nad jejich hlavami práskat. Slovo dodrželi. Winston Churchill se svěřil československému ministrovi zahraničí v Londýně, že odplata Němcům za jejich zločiny bude krutá. Řekl našemu Honzovi, který si nic nenechal nikdy pro sebe, že německé muže je třeba vykastrovat, aby se nešířilo zlo.
Angelo Merkelová, žádný zub za zub a oko za oko! A neopravujte historii v duchu, že největšími zločinci světové války nebyli Němci – ale Češi, Slováci , Rusové…
Mýlíte se! Stejně končíte, to si pište.
A neškolte nás, paměť jsme neztratili!
Ilustrace František Bidlo
