Teď pořád narážím na články o komunistické měnové reformě z roku 1953. Západ ovšem lidi okrádá podobně, a to politikou trvalé inflace, kdy úspory každým rokem ztrácejí na hodnotě.
V roce 1953 ta krádež byla skoková, dneska je postupná, ale jistě víte, že když klesne inflace pod dvě procenta, „soudruzi“ ne jen z ČNB, ale ze všech podobných institucí, zastávající ideologii dluhové ekonomiky levných peněz, zbystří a začínají páchat antideflační kroky. Jde o donucení lidí utrácet, aby se „točila ekonomika“, neb nákupem čehokoli, co ani nepotřebujete, posílíte zlaté telátko jménem „hrubý domácí produkt“, což tito zločinci chtějí za každou cenu…, a tohle donucování utrácet a rozhazovat se praktikuje pomocí nátlaku znehodnocení úspor, tedy státní loupeže pod ochranou zákona.
Pokud by měnová politika nebyla založená na krádeži, udržovala by se dlouhodobě nulová inflace, tedy krátkodobě pár let inflace, kompenzovaných pár lety deflace. Jenže co chtít po systému, kde se zrušilo krytí měny zlatem, aby se mohly polibosti “tisknout dolárky”? Pozn. Eura tehdy ještě nebyla. Posledním hřebíčkem do rakve krytého dolaru bylo zrušení Brettonwoodského systému roku 1971. Tenhle přístup ovšem trestá spořivé lidi, a naopak podněcuje k zadlužování, což považuji za naprosto zvrhlé a nemorální. A posledním krokem, srovnatelným s měnovou reformou 1953, bude postupné zrušení hotových peněz v Eurosojuzu, což je princip kolektivní viny = hotovost se zneužívá k praní špinavých peněz, tak jste všichni potencionálními “zloději” a budeme hlídat každou stovku, kterou si půjčíte od kamaráda, vše hezky přes banky, účty a platební karty, vše bude hezky evidováno a archivováno, aby stát mohl zpětně zjistit úplně každý párek, který jste si koupili někde na stánku. Zkrátka… eurobolševizmus v praxi…, nejblíž k tomu mají nakročeno ve Švédsku, kde mají terminály na karty i bezdomovci, prodávající časopis obdobný našemu Novému prostoru. Tak hluboko tamější neomarxistický režim klesl, vše musí bít šmírováno, špehováno a „elektronicky evidováno“.
Nejhorší na tom ale je, že zejména mladí lidé se chytají jak ryby na žížalu, platit kartou je přece tak „moderní“…, takže…, klidně se nechme špiclovat, když to budou dělat supermoderní mašinky…, musíme být přece in! Nejhezčí je platit kartou třeba spropitné, aby to měl majitel restauračky v evidenci a mohl o něj číšníka hezky pumpnout, nebo se aspoň „rozdělit“. Proto dávám dýško zásadně v hotovosti, dokud to ještě eurobolševik nezakázal.
