Petr Hájek
9. 7. 2018 ProtiProud
PETR HÁJEK upozorňuje na vcelku prostou metodu, jejíž pomocí Babišova vláda (respektive ministerstvo vnitra, roky v rukou socialistů) potichu pracuje na likvidaci zbytků státní suverenity naší země – bez návratu.
Vláda dostane za pár dní v poslanecké sněmovně důvěru. To je zpráva bezpochyby dobrá, protože hrátky kolem jejího sestavení už sloužily jenom jako důvod, aby se v České televizi (a na ni připojených Bakalových médiích) mohli producírovat bezvýznamní politici bezvýznamných stran podporovaných kavárnou.
Jistě, dostanou vzápětí určitě příležitost v čemkoli jiném. Budou třeba spolu s bratrskými britskými poslanci a tajnými službami „vyšetřovat“, proč Rusko (právě uprostřed skvěle organizovaného fotbalového mistrovství) otrávilo „novičokem“ další dvojici poddaných Jejího Veličenstva. Jenže jsou prázdniny, takže to mnoho lidí nezasáhne. Ale snažit se soudruzi budou, protože na podzim jsou poměrně důležité volby.
Před týdnem jsem na tomto místě upozorňoval, abychom si nicméně v tomto období na některé události dávali pozor. Mohlo by nám totiž uniknout něco podstatného, co budou chtít politici skrýt v prázdninovém „společenském bezvědomí“. A hle, již je to tady. Jen pár dnů poté, co Jan Hamáček (ČSSD) obsadil ministerstvo vnitra, začíná řádit.
Ačkoli je to proti vůli parlamentu, v našich obecních volbách umožní volit i občanům z jiných členských zemí EU. A současně si připravují pojistku proti pobouřenému lidu. Socialističtí senátoři spolu s některými dalšími z umírajících pidistran dali jednoznačně najevo, že zabrání uzákonění lidového hlasování, které by nás z tohoto nebezpečného Merkelové protektorátu mohlo případně vyvést. Právě tak, jako se to podařilo Britům, jimž tuto možnost (asi jako posledním v EU) neprozřetelně dali.
My jsme zákon!
Je to jen krátká zprávička: ministerstvo vnitra „ doporučilo“ obecním úřadům, aby u nás již letos na podzim umožnily volit cizincům. A cizince. Nemusejí mít dokonce u nás ani trvalý pobyt. Stačí přechodný. I upřímní nepřátelé naší země u nás teď mohou nejen volit, ale také být voleni, zúčastnit se práce volebních komisí a tak dále. Že je to neslýchané popření suverenity? Že volit a být volen v nějaké zemi je jedním z hlavních znaků občanství? Že Evropská unie přece státem není, jak nás donekonečna ujišťují ti, kteří chtějí, aby se jím stala, neboť by tím automaticky zanikly historické národní státy jaksi samy od sebe? No právě!
To si loni v předvolební době uvědomila většina poslanců. V hrůze před tím, že by jim toto skandální bruselské ustanovení voliči spočítali, tuto možnost do našeho právního řádu nepřenesli. To je ovšem „progresívním“ socialistům, jež jejich předseda v nové vládě reprezentuje také jako ministr vnitra, úplně jedno. S odvoláním na jisté – rovněž skandální (širší veřejností téměř nezaznamenané) – soudní rozhodnutí v roce 2014 vyzývá ministerstvo obce, aby mezi voliče dle své zapsali cizince. Už jste viděli zákon „můžeš, ale nemusíš“? Jenže to je úplně jedno. Zákon jsou přece oni, nikoli parlament, v němž disponují skomírající skupinkou posledních „přeživších“.
Jako za Brežněva
Vzniká tak zničující precedent: nad zákonodárcem stojí krajský soud či dokonce volební komise. Prostě nevolení jmenovaní. Tehdy šlo o to, že se na úřad jedné z brněnských městských částí obrátil slovenský občan se žádostí, aby mohl u nás hlasovat v komunálních volbách. Úřad mu samozřejmě nevyhověl. Na území suverénního státu mohou volit a být voleni pouze občané tohoto státu. V opačném případě volby ztrácejí smysl.
Jeho rozhodnutí ale změnil Krajský soud v Brně. Zdůvodnil to „přímým účinkem práva EU“ – přestože nebylo do našeho právního systému parlamentem implementováno. Státní volební komise pak v duchu rozsudku doporučila postupovat i dalším obecním úřadům. A Hamáčkovo (předtím Chovancovo) ministerstvo vnitra se na to nyní odvolává a zdůvodňuje to „potřebou kontinuity“.
Plyne z toho něco podstatného: zákonodárce už vůbec nepotřebujeme. Pokud Brusel něco rozhodne, tak přestože to poslanecká sněmovna odmítne, stejně to platí. Brežněvovská „omezená suverenita“ (dnes jí naši protektoři říkají „sdílená“) v praxi. Pěkná připomínka před blížícím se 50. výročím srpnové bratrské pomoci. Bratrská pomoc bez nutnosti nastartovat tanky. Krása nechtěného. Vlastně chtěného.
Nebude úniku
Těsně před prázdninami „zkušebně“ projednával senát, jak by se postavil k přijímání zákona o obecném referendu. Ve sněmovně jsou jak známo k dispozici dva návrhy: jeden „vládní“, z dílny socialistů. Ten je zvlášť nebezpečný, protože formálně zavede referendum, které ale v podstatě nepůjde vyhlásit. Kdo by byl schopen sehnat skoro milión podpisů? Ale i kdyby sehnal, o našem vystoupení z EU či NATO podle něho občané stejně nebudou smět hlasovat.
Druhý model, z dílny Okamurovy SPD (podporovaný pouze komunisty) naopak dává lidem možnost hlasovat o našem vystoupení z obou těchto pro nás stále fatálněji nebezpečných organizací. Jaká je na její přijetí šance ve stávajícím senátu, bylo jasné hned. Shrnul to šéf jedné z nejmenších poslaneckých frakcí (která se podle průzkumů už do sněmovny znovu nedostane), jeden z hlavních mluvčích Kavárny Jan Farský (Starostové a nezávislí, STAN): „Senátoři nám velmi kulantně naznačovali, že žádné referendum stejně nedopustí, jen někteří poslanci to nechtějí pochopit.“
Jeho slova potvrdil lídr SPD Tomio Okamura: „Z jednání vyplynulo, že prosadit jakýkoli zákon o referendu bude v Senátu obtížné. Diskuse prokázala, že senátoři nejsou referendu nakloněni. I zástupci ČSSD, kteří před volbami slibovali, že by s nějakou formou referenda souhlasili, dnes otočili,“ konstatoval. Okamura si i přes to nadále myslí, že by bylo dobré přijmout JAKÝKOLI zákon o referendu. V tom se však bohužel mýlí. Pokud by se přijal model podle socialistů, bylo by to nejhorší, co by se mohlo stát. Referendum (které ústava předpokládá) bychom sice formálně měli, ale už by nikdy nebylo možno jej použít ani změnit. A k vystoupení z EU či NATO by mohlo dojít snad už jenom občanskou válkou či revolucí. Nebo rozpadem bruselského protektorátu.
Naděje umírá poslední
K tomu ale žádný zákon nepotřebujeme. Ostatně z výše řečeného víme, že i pokud bychom ho měli, bude nám užitečný asi jako mrtvému zimník. Proto (či přesto) by bylo rozhodně lepší počkat se snahou o přijetí takového zákona až po podzimních volbách. Přece jen se bude měnit třetina senátu a Okamurovci i komunisté staví kandidáty ve všech obvodech…
Ale ani volby do komunálu nebudou zbytečné. Pokud v nich socialisté, TOP 09, STAN a lidovci propadnou a Babišovci neposílí, byl by to alespoň důležitý signál před volbami do Evropského parlamentu příštího jara, jichž se současné elity EU důvodně obávají. Opět: to těleso je sice bezvýznamné, není to žádný parlament, pouhá „potěmkinovská“ divadelní kulisa demokracie. Přesto ale třeba schvaluje nevolené vládce – Evropskou komisi a jejího předsedu. A to by mohla být pro Velké Německo a Francii tvrdá rána.
Všechno ztraceno prostě ještě není. Lidé v EU zvedají hlavy. A dosavadní vládci se snaží co nejrychleji zafixovat alespoň dosavadní modely, jež z EU měly učinit federální stát, aniž by si toho lidé všimli. Jako ti naši socialisté, kteří právě skrze ministerstvo vnitra umožní nejen Sudeťákům (v budoucnu importovaným muslimům), aby tuto zemi učinili svou.
Pořád věří, že by to šlo bez války. Nenápadně. Proto o prázdninách vyjedou s tímhle zvěrstvem. Ale to je omyl.
Bez války to nepůjde – ať už bude mít jakoukoli podobu.
- Bod zlomu: O prázdninách jsme hluší a slepí. Zeman dohrál svou vládní partii mistrovsky. Babiš opsal Kalouskův manévr s komunisty. Němci vyřazeni. Samé dobré zprávy. Nezapomeňte na MY!
- Půjde-li to tak dál: Zdi bruselského vězení národů pukají. Trump dal facku šesti papalášům NWO. Chce jednat s Putinem. Kavárna si toho nevšímá. Žije v ZOO s výběhem do ČT. Návrat ODS ke kořenům? Ano, až do OF
