Finian Cunnigham
23.7.2018 ICH, překlad Zvědavec
Po vrcholném summitu s ruským lídrem Vladimirem Putinem v Helsinkách byl americký prezident Donald Trump zjevně dotlačen k trapnému obratu ohledně vměšování Ruska do amerických voleb.
Po návratu do Bílého domu ze summitu ve Finsku přečetl Trump prohlášení, v němž se uvádí, že „přijímá“ tvrzení amerických zpravodajských služeb, že se Rusko vměšovalo v roce 2016 do prezidentských voleb.
Poskytl vysvětlení, že se během tiskové konference s Putinem v Helsinkách den předtím „přeřekl“, když akceptoval „důrazné popření“ ruského prezidenta, že by se jeho země vměšovala do soupeření o Bílý dům.
Co z toho máme vyvodit? Uvedl Trump svou chybu během projevu na pravou míru, nebo je ve hře něco mnohem horšího?
Ať je to jakkoliv, političtí a mediální kritici v USA v žádném případě nevěří prezidentovu „pokusu o ústup“, jak uvedl Washington Post.
Vysoce postavení demokraté trvají na tom, že Trump „se nemůže vykroutit“ z celé řady obvinění, že „kapituloval před Putinem“ a zostudil americké zpravodajské služby, neboť akceptoval ujištění Moskvy, že se Rusko nevměšovalo do voleb.
Z kontextu slov, která zazněla na tiskové konferenci v Helsinkách, to skutečně vypadá, že Trump schválil Putinovo prohlášení, že se Rusko nevměšovalo do voleb. Americký prezident dále uvedl, že různá vyšetřování této záležitosti byla „katastrofou“ pro celkový obraz Ameriky a pro bilaterální vztahy s Ruskem. To je v souladu s dlouhodobým názorem Trumpa, že vyšetřování, které vede Mueller, je „hon na čarodějnice“, založený na „falešných zprávách“.
Takže Trumpův následný obrat o 180° ohledně toho, co zamýšlel říci v Helsinkách v souvislosti s údajným vměšováním Ruska do voleb, se nezdá z jeho strany přesvědčivý a pravdivý. Spíše je to náznak toho, že prezident byl dotlačen k tomuto odvolání svého původního prohlášení.
Ještě znepokojivější je to, jakým způsobem byl americký prezident přinucen a zastrašen, aby učinil trapné odmítnutí něčeho, čemu skutečně věří. Jinými slovy, Trump byl ponižován nebo zastrašován, aby se podrobil a držel se pravidel.
Po summitu s Putinem reagovala americká media okamžitě a naprosto koordinovaně, jako by šlo o útok s plným nasazením.
“Trump čelí vlně kritiky kvůli summitu s Putinem,“ uvedlo rádio Free Europe, které financuje americká vláda.
Prezident byl kritizován řadou urážek, odsuzujícími slovy „hanba“ a „zrádce“, za to, že jednal srdečně s ruským lídrem. Byli jsme svědky jednotného opovržení Trumpem ze strany politického a mediálního establishmentu.
Fanatičtí odborníci v údajně prestižních novinách, jako je například New York Times, prohlásili, že nyní je to „Trump a Putin vs. Amerika“, přičemž tvrdí, že „odmítnutí prezidenta odsoudit útoky Ruska se rovná zradě každého jednotlivého amerického občana“.
Silná reakce médií a jejich kritika prezidenta nebyly ničím mimořádným. Jednalo se o koordinovanou štvanici a pobuřování proti jeho autoritě, kdy se občas otevřeně ozývaly hlasy, dožadující se převratu s cílem svrhnout prezidenta.
Článek s titulkem „Tato smutná, trapná troska člověka“, uveřejněný ve Washington Post, pokládá otázku: „Kteří republikáni budou stát za prezidentem, který staví Rusko na první místo?“
Je ironií, že Trumpovy instinkty ohledně celé aféry Russiagate jsou správné. Je to snůška nepodložené směsice informací, kterou podporují demokraté a velká většina podpůrných zpravodajských médií, neboť se nikdy nepřenesli přes potupu, že Hillary Clintonová prohrála s „ubožákem Trumpem“. Clintonovou také podporovali vysoce postavení představitelé ve státním zpravodajském aparátu a establishment zahraniční politiky.
Tento volební obvod politické třídy ve Washingtonu se netajil, stejně jako Clintonová, nepřátelstvím vůči Putinovi. Z jejich strany je to neodpustitelné, že byl zvolen Donald Trump. Navíc byl Trump zvolen zčásti kvůli jeho slibu, že obnoví normální vztahy mezi USA a Ruskem. Poté co byl zvolen, získala jeho politika demokratický mandát.
Po téměř dvou letech neúprosné rusofobie ze strany amerického politického a mediálního establishmentu zůstává případ údajného vměšování Ruska do americké politiky stále trapně nevyřešen. Dokonce ani nejnovější „obvinění“, které předložil zvláštní poradce Robert Mueller, nezískalo důvěryhodnost ze strany kohokoliv, kdo se na obžalobu pozorně podívá. Navíc se zdá, že se běžní Američané shodují na tom, že celá aféra Russiagate je pouze lehkovážnost, které se oddávají politické a mediální elity, omezující se na bublinu Washingtonu, D.C. a jeho kultury.
Průzkum veřejného mínění, který proběhl tento týden následně po summitu v Helsinkách, ukázal, že nepatrná většina Američanů (55%) si myslí, že Trump „nezvládá dobře“ vztahy s Ruskem. Vzhledem k tomu, že celoplošné sdělovací prostředky pranýřovaly prezidenta jako „zrádce“, tak to možná není tak překvapivé. Nicméně stejný průzkum zjistil, že menšina Američanů považuje Rusko za „nepřítele“ (38%) nebo za „bezprostřední hrozbu“ (27%).
Tyto cifry jsou slabou útěchou pro americký politický establishment, který neustále prosazuje zprávy o zlých úmyslech Ruska.
To, co odhaluje silný odpor médií proti Trumpovi, není ani tak jeho neschopnost. Ne, skutečně zapeklitý problém spočívá v tom, že americká demokracie je pokřivená a zformovaná tak, aby splňovala požadavky mocných sil, které nebyly zvoleny. Požadavky jsou nestoudné a brutální.
Možná, že Trump chce normalizovat vztahy s Ruskem. Lidé možná pro tuto politiku hlasovali. Ovšem z vyšších míst přichází nařízení, aby tato politika nebyla implementována. Chtějí, aby převládalo nepřátelství vůči Rusku, přesně tak, jak by tomu bylo, kdyby byla zvolena Hillary Clintonová.
Stručně řečeno, to, čeho jsme byli svědky v tomto týdnu, je „americká demokracie“ v akci. To znamená, že neexistuje žádná opravdová demokracie, kterou by uplatňovali lidé. Je to moc, která slouží zájmům elit.
Z toho důvodu by měla být reakce Ruska na summit v Helsinkách zdrženlivá.
Vskutku, bylo příjemné vidět, jak se Trump a Putin zapojili do srdečného, vzájemného dialogu. Trump si zaslouží uznání za to, že uspořádal tento summit, a že neútočil vulgárně na ruského lídra, jak požaduje americký establishment, ale místo toho jednal civilizovaně.
Problém je, že Trump má zjevně velmi omezenou politickou autoritu, aby mohl uskutečnit svou dobrou vůli a normalizovat vztahy mezi Washingtonem a Moskvou, tak jak by si přál. Má omezenou pravomoc, takže nemůže ve skutečnosti zaujmout tuto klíčovou politiku, pro kterou ho lidé zvolili.
Trumpův potupný obrat o 180° nebyl korekcí jeho přeřeknutí se v „proslovu se zdvojeným záporem“. Bylo to rozhodně průkazné znamení, že prezident a občané, kteří ho volili, mají ve skutečnosti zcela nepatrnou moc, pokud jde o změnu základního cíle plutokratů „deep state“, kteří nebyli zvoleni.
Pro Rusko a ostatní země to je hluboce znepokojivé, neboť vysocí představitelé USA jsou očividně pevně odhodlaní usilovat o nepřátelskou agendu vůči Rusku. Jejich rusofobie není jen nějakou přechodnou fází, je to příznak nenapravitelného neduhu a zároveň touhy amerického establishmentu po konfliktu.
Aftermath Of Helsinki Summit: American ‘Democracy’ In Action vyšel 19. července 2018 na ICH. Překlad v ceně 447 Kč Zvědavec.
