Jana Maříková
7. 7. 2018
“Dosavadní boj proti teroru byla jen předehra. Odteď uvidíte, jak to půjde doopravdy.” Kdo si myslí, že to řekl někdo, kdo bojuje s islámským státem, je vedle. To turecký ministr vnitra Soylu uvedl na svém twitteru, jak zatočí s “teroristy”, tedy všemi, kdo se budou protivit novým pořádkům. Symbolický úvod k článku, jak si vede Turecko necelé dva týdny po volbách. Bohužel se ukázalo, že kdo očekával, že Erdogan se po vítězství uklidní, mýlil se. Zprávy o zatčeních, které sleduji celou dobu od invaze do Afrínu, chodí stále. 
Můj nejlepší zdroj, Kerem Schamberger, neúnavně sleduje vývoj “pokročilé demokracie” – Erdoganův termín – a jeden den za druhým hlásí počty zatčených a důvody zatčení. Mimochodem, o tom, že jeho zprávy se trefují do černého, svědčí i to, že byl “protureckými aktivisty” vyhodnocen jako třetí největší nepřítel Turecka z řad běžných uživatelů internetu.
“Od 1. ledna 2018 bylo v Turecku zatčeno či zadrženo kvůli skutečné nebo domnělé spolupráci se sektou Fetullaha Gülena 15 190 lidí. Jen v posledním týdnu to bylo 777 lidí. To znamená, že hon na čarodějnice, který začal po pokusu o puč v roce 2016 trvá nadále.”
“Kurd Emrah Celebi byl v Izmiru odsouzen k deseti měsícům vězení, protože v roce 2017 tančil u příležitosti slavení Newrozu – kurdského nového roku – tradiční kurdský tanec Govand”. Cituji z článku na webu ANF : “Trestní tribunál v Izmiru pro těžké zločiny to posoudil jako ‘oslavování násilí’, porotože při tom držel červeno-žluto-zelený transparent( barvy kurdské vlajky).”
Další odkaz na Zeit Online z 29. června :” V turecku byl zatčen bývalý poslanec za opoziční republikánskou stranu CHP Eren Erdem. Státní zástupce v Istanbulu nařídil jeho zatčení pro údajné členství v teroristické organizaci, jak uvedla státní zpravodajská agentura Anadolu. Erdem patří mezi přední kritiky prezidenta Recepa Tayyipa Erdogana.”
O této události psaly ve stejný den i Neue Zürchner Zeitung, s podtitulkem – v Turecku zatčen přední opoziční politik. Současně se vládní tábor pokouší zastrašit opoziční politiky a novináře.”
V tomto článku se bylo možno dočíst i to, že Erdem patřil ke kritikům Erdogana zejména od doby protestů v parku Gezi ( tehdy to začalo jako protest proti kácení stromů v parku za účelem výstavby nákupního centra, který přerostl v mnohadenní mohutné demonstrace, které policie brutálně potlačila a zatkla více něž 900 osob). Erdem kritizoval i Erdoganovy korupční praktiky a dodávání zbraní syrským protivládním extrémistům. Vládní noviny “Sabah” ho nazvaly “Fetö- podezřelým”, což znamená zařazení ke stoupencům v USA žijícího Fetullaha Gülena, jenž je podle Erdogana strůjcem pokusu o puč v roce 2016.
Staronový prezident ještě nesložil slib a už jede zostřený kurz. Před volbami napsal na svůj fb účet jeden z předáků kurdské německé obce, Ali Ertan Toprak: ” Jestli Erdogan vyhraje volby, je Turecko na okraji katastrofy. Režim jednoho muže se neodvratně změní v diktaturu a institucionalizuje se jako diktatura. To by byl konec.”
Následné události to potvrzují:
6. července vydán dekret, podle kterého má být propuštěno z veřejných služeb – úřady, školy – dalších 10 tisíc lidí.
Stejný den – Istanbulské státní zastupitelství vydalo zatykač na 271 vojáků a důstojníku ve 48 tureckých regionech. Důvod – podpora Fetullaha Gülena.
Kerem uvedl na svých stránkách i zdroj, který se vrací k “férovým” volbám v Turecku.
Zpráva pozorovatelů OBSE, kterou cituji z webového magazínu re:volt:
“Předběžná zpráva OBSE volební pozorovatelské mise hlásí silná omezení a nesrovnalosti (ve zprávě na straně 14): V 12 procentech volebních místností, jež jsme navštívili, byla zjištěna silná přítomnost bezpečnostních složek, které často (ve 33 procentech) zasahovaly do volebního procesu; 14 procent všech pozorovaných sčítání bylo „nedostatečně provedeno“, (counting was assessed negatively) (!), u 20 procent z všech sledovaných sčítání byly přítomny obtížně identifikovatelné „neoprávněné“ osoby, zasahující do procesu, 25 procent ze všech pozorovaných volebních komisí mělo problémy při vyplňování výsledných protokolů; u 20 procent všech sledovaných sčítacích procesů se objevily protokoly podepsané předem nebo byly zápisy záměrně padělány (deliberately falsified), a dokonce u 20 procent všech sledovaných případů nebyly výsledky (!) zveřejněny; dodatečně byly u více než 10 procent okrskových volebních komisí, kde se provádělo slučování výsledků, nalezeny nedostatky, 25 procent sledovaných volebních komisí „opravovalo“ (?!) protokoly při sloučení, aniž předtím protokoly formálně uzavřely. To praví zpráva volební pozorovatelské mise OBSE střízlivým, technickým tónem, ale přesto v sobě nese zničující posouzení volebního procesu. A to se ještě ani pozorovatelé nemohli dostat do nejproblematičtějších oblastí. Jasně se ukazuje, že milionový volební podvod byl docela dobře možný. ”
To ale nikoho ve světě a v Evropě ani přinejmenším nezajímá, všichni důležití politici blahopřáli ke zvolení, volby skončily, zapomeňte. Erdogan už předtím rozjel jiný plán.
Greek City Times z dubna tohoto roku přinesly článek s názvem: “Turecko oficiálně zpochybňuje suverenitu 152 řeckých ostrovů a ostrůvků.”(!)
V článku se mimo jiné píše: “… Během posledních několika měsíců turecké vedení opakovaně zpochybňuje platnost smlouvy z Lausanne z roku 1923 a pařížské smlouvy z roku 1947, dvou mezinárodních smluv, které stanovily hranice mezi Tureckem a Řeckem. Zpochybnění suverenity ostrovů se objevilo v řadě provokativních prohlášení ministra zahraničí Cavugsolu, (dosavadního) premiéra Yildirima a samotného prezidenta Erdogana.”
Dochází k excesům jako je odstraňování řeckých vlajek na hraničních ostrůvcích, což turecké úřady následně popírají. Turecko má svůj vlastní seznam, nazvaný EGAYDAAK, kde jsou obsaženy ostrovy a ostrůvky, které Řecku negarantuje žádná mezinárodní smlouva. Jsou to maličké ostrůvky, ale některé jsou až v Krétském moři! Turecko tvrdí, že navzdory Lausanské smlouvě, která potvrdila řeckou svrchovanost východoevropských ostrovů v Egejském moři, které byly osvobozeny během balkánských válek v letech 1912-1913, stejně tak navzdory Pařížské mírové smlouvě, kterou poražená Itálie přiznala suverenitu Dodekaneských ostrovů pro Řecko, existují ostrovy, ostrůvky a skalní ostrovy s kontroverzním statusem, protože nejsou uvedeny ve výše uvedených dokumentech.
Na seznamu EGAYDAAK jsou ostrovy, které sahají od Východního a Severního Egejského moře až po Krétské moře až do Libyjských vod.
V tomto kontextu se nesnesitelná lehkost uznání voleb v Turecku jeví už jako úplný hazard. Řecko, vyšťavené německými a francouzskými bankami v rámci “záchranného procesu”, bude pravděpodobně ponecháno, a se s tím vypořádá. Kvůli vzdálenému Řecku, přestože je člen NATO, nikdo v Evropě Erdoganovi vzdorovat nebude.
Christine Valain, která článek uvedla na svém fb, se ptá: ” Kdo zastaví Erdogana?” Kdo asi – kdyby chtěl – nevím, jak rychle jedou Leopardy – za pár dní je na Rýně. Nikde totiž není armáda, která by mu v tom byla schopná zabránit. V roce 1683 se to povedlo u Vídně. Dnes je asi také nejlepší armáda v Evropě rakouská či švýcarská domobrana. Armády NATO válčí tam, kde je ropa, spolu s Erdoganem.
