Břetislav Olšer
21.8. 2018 Rukojmí
Úmysly států Varšavské smlouvy nebyly při obsazení Československa jednotné; zúčastnila se ho vojska SSSR, Polska, NDR, Maďarska a Bulharska, invazi odsoudila Albánie a Rumunsko, ze zemí východního bloku ji nepodpořila Jugoslávie, byť nebyla členem RVHP ani Varšavské smlouvy.
A jaké morální odměny se tyto výše zmíněné státy za své zásadní rozhodnutí dočkaly? Albánskou socialistickou lidovou republiku zlikvidoval americký „podnikatel“, když její ekonomiku zhroutil podvodnými fondy Bernard L. Madoff, jenž patřil k nejbohatším a nejobdivovanějším mužům na newyorském Wall Street; miliony obyčejných Albánců připravil o zhruba miliardu dolarů.
Mohla za to jeho společnosti Bernard L. Madoff Investment Securities LLC… Pyramidová hra šmejdu Madoffovi z newyorského Wall Street vycházela od 60. let, díky své reputaci dokázal získávat další a další klienty. Když po něm však investoři koncem jednoho roku chtěli vyplatit miliardy, které neměl, rozhodl se Madoff zbývajících 300 milionů dolarů ze svých fondů rychle vyplatit na prémiích svým nejbližším.
Italská loď Vlora, která byla 7. srpna 1991 v albánském přístavu Drač napadena davem přibližně dvaceti tisíc utečenců a kapitán byl donucen odvézt tyto lidi do Itálie. Většina uprchlíků byla vrácena zpět do Albánie, kde její ekonomiku zhroutil podvodnými fondy Bernard L. Madoff, jenž patřil k nejbohatším a nejobdivovanějším mužům na newyorském Wall Street; miliony obyčejných Albánců připravil o zhruba miliardu dolarů.
Významného amerického podnikatele Bernarda Madoffa (73) zatkli v roce 2008 agenti FBI v souvislosti s podvodnými fondy na princi Jehpu tzv. letadla, kdy se výnosy vyplácejí z vkladů nových členů. Při svých aktivitách Madoff zpronevěřil několik desítek miliard dolarů, které mu poskytli investoři. Soud ho poslal za zpronevěru na 150 let do vězení. Jeho nejstarší syn Marek pod tíhou rodinného skandálu spáchal v New Yorku sebevraždu.
V roce 1996 se zhroutila Albánie, padla vláda a zemi ovládl chaos. Na počátku byl krach fondů, do kterých vložily peníze miliony obyčejných lidí. Systému takových fondů se říká pyramida nebo letadlo a spočívá v tom, že zisky prvních investorů se vyplácejí z peněz těch, kdo se přidají později. Albánci v polovině devadesátých let ztratili přibližně miliardu dolarů. V pyramidě Bernarda Madoffa zmizelo 50 miliard dolarů, tedy zhruba roční rozpočet České republiky.
A Rumunská socialistická republika se zase s podporou Sorosových peněz vypořádala brzy po srpnu 1968 tím, že na Nicolaease Ceauşesca, přestože prohlásil, že „členové Varšavské smlouvy nemohou intervenovat proti jiné socialistické zemi, která je členem Varšavské smlouvy”. poslali popravčí četu a ta ho prostě postavila ke zdi a zastřelila i bez soudu.
Přitom Rumunsko, kde sovětská armáda setrvala po 2. sv. válce až do roku 1958, uskutečňovalo od začátku 60. let vlastní vnitřní politiku, pokud možno nezávislou na SSSR… První země východního bloku, která výrazně inklinovala na Západ; ovšem, kdo s čím zachází, tím také schází…
(Jsou to Havlovy paradoxy; USA otevřela boje v Evropě svými vojáky až v polovině roku 1944 tzv. druhou frontou, zatímco Rudá armáda se už blížila k Berlínu a ke konečně porážce Německa, když prošla krvavé boje s miliony zabitých od Leningradu, Moskvy, Stalingradu, Kurska, Sokolova a Dukly. Přesto naše havloidy neudivuje, že US Army na rozdíl od Rumunska má v Německu od konce. 2. sv. války až podnes desítky vojenských základen a tisíce vojáků…)
Napřed byl tzv. Morgentauův plán, což byl plán na totální likvidaci Německa, poté plán Marshallův; ten však podpořil jen země, které musely odsuzovat komunismus a socialismus: ;http://www.rukojmi.cz/clanky/939-jak-si-usa-vytvorily-k-obrazu-svemu-z-nemeckych-nacistu-a-japonskych-fasistu-sve-spojence-nemecko-a-japonsko
“Ve jménu lidstva nenapadněte Rumunsko,” řekl prezident USA Richard Nixon (vlevo) a připili si na to s Nicolaem Ceauceskem při návštěvě Rumunska v srpnu 1969. Foto: Profimedia
Když se v noci z 20. na 21. srpna 1968 dala vojska na pochod, v Rumunsku si mysleli, že je čeká stejný osud jako Československo. V okolí rumunských hranic – v Bulharsku, Maďarsku a v sovětské Moldávii – mělo být shromážděno asi 20 divizí. Potvrzovaly to i zprávy francouzských a amerických úřadů, ale třeba rovněž informace československých turistů. Mezi 21. a 31. srpnem se tak odehrávalo poněkud skryté drama, kdy Rumuni nevěděli, zda nebudou další obětí „internacionální pomoci“.
Rumunsko stálo v opozici vůči Sovětskému svazu především v otázce koncepce Rady vzájemné hospodářské pomoci a Varšavské smlouvy po celou dobu existence těchto mocenských uskupení. Ze všech satelitních zemí se Rumunsko jednoznačně nejvýrazněji vyslovovalo pro posílení významu jednotlivých národních států při rozhodování o důležitých otázkách a pro delegování většího množství pravomocí v rámci obou organizací na národní úroveň, aby byly co nejvíce omezeny sovětské zásahy do vnitřních záležitostí země.
Dlouholetý rumunský vůdce Nicolae Ceaușescu s někdejším československým prezidentem Ludvíkem Svobodou, 15. srpna 1968
„Rumunská cesta k socialismu“ byla oficiálně definována v dubnu 1964 v dokumentu nazvaném Prohlášení Rumunské dělnické strany k otázkám mezinárodního komunistického a dělnického hnutí. V tomto ohledu Retegan správně podotýká, že „to bylo poprvé, kdy se ,malá‘ komunistická strana vyslovila k velkým otázkám komunismu, kdy se odvážila diskutovat na stejné úrovni s velmocemi a zejména přiznat neshody v komunistickém světě“
Ceauşescu považoval vpád vojsk Varšavské smlouvy do Československa za flagrantní porušení principů mezinárodního práva a taky jej 21. srpna 1968 z balkonu sídla RKS v Bukurešti před náměstím plným lidí ostře odsoudil. Motivem jeho vyhraněného postoje byla bezpochyby i obava, že Rumunsku hrozí obdobný scénář vzhledem k jeho vzdorné politice vůči Sovětskému svazu.
Není to okupace ČSSR, ale boj proti rusky mluvícím obyvatelům Kyjeva na Majdanu pod taktovkou USA: https://www.youtube.com/watch?v=ZM2snw4E4w8
(Vsuvka: V Bukurešti jsem dlouho nepobyl, ale stačilo mi to k tomu, abych si učinil představu o jeho komunitách; Romové totiž tvoří v Rumunsku druhou nejpočetnější menšinu. Oficiálně jich zde žije 535 250, tedy prý pouze 2,5 procenta celkové populace. K romštině jako mateřskému jazyku se však přihlásilo 241 617 občanů Rumunska. Neoficiální odhady počtu Romů se ovšem pohybují mezi jedním a půl až dvěma miliony…
Ale protože jsem z Valašska kolem řeky Bečvy, zajímalo mě též Valašské knížectví, též jen Valašsko, bylo v jižním Rumunsku založené počátkem 14. století, takže mám s cikány asi společné geny, byť jsem niky nebral sociální dávky, pracuji odjakživa a děti posílám do školy, rovněž odjakživa… Tolik malá odbočka od Rumunska, které se snažilo být svobodomyslné… jako já, ale ty konce…
Sri Kumar Vishwanathan, indický romský aktivista – snímek Břetislav Olšer
Wikipedie: Byzantští spisovatelé se zmiňují o „Cumani a Wallachi”, jako „divokých bojovnících ze severu.” Píší o Patriarchátu jménem Valašsko – Hungaro – Vlachia a Moldavsko Ruso – Vlachia. Také je jmenovali: „Ongari Infideli”, tj. uherští nevěřící podle kroniky Štefana Magna, který sestavil úderné přepadové oddíly byzantské armády, když opakovaně dobyli Konstantinopol v průběhu noci z 24. na 25. Července 1261, kde se nepíše o Kumárech, (Nemají nic společného s indickým romským aktivistou v Ostravě Kumarem – pozn. autora), ale o “Dunajských Valaších.”)
To nebylo 21. srpna 1968 v Praze, ale proti Janukovčovým Rusům na Majdanu v Kyjevě: http://www.youtube.com/watch?v=DlQDczz80XE 
Poslední prezident Jugoslávie Stipe Mesič v Umagu… Snímek Břetislav Olšer
A Jugoslávie? Když jsem v chorvatském Umagu mluvil s posledním prezidentem Titova hrdého státu Jugoslávské socialistické federativní republiky (RSFJ) Stipe Mesičem, tak mi odpověděl na otázku, kdy skončí válka v rozpadající se zemi, odpověděl, „až to nařídí USA a rozdělí peníze mezi nově vzniklé státy krachující Jugoslávie…“
Zopakujme si nyní klasicky “mírové” resumé – Za předchůdce NATO je považován Bruselský pakt z března 1948, poté byla podepsána Severoatlantická smlouva 4. dubna 1949 ve Washingtonu D.C., teprve 14. května 1955 však vznikla Smlouva o přátelství ve spolupráci a vzájemné pomoci – Varšavská smlouva… Která byla asi obranná a která útočná? Hádejte… Chytrému napověz, hloupého trkni… A co bomby Aliance v roce 1999 na Srbsko a Černou Horu…?
Protest proti devatenáctém výročí bombardování Srbska a Černé Hory aliancí NATO – Foto: Vít Hassan
Lhal snad Václav Havel? Napřed byl jako “profesionální humanista” pro zrušení Varšavské smlouvy a zároveň i NATO, aby vzápětí změnil dramatickou pózu a stal se z něho schizofrenik. Jeho projev jako prezidenta ČSFR o NATO v Parlamentním shromáždění Rady Evropy, Štrasburk, 10. května 1990, to dokazuje:
…“Současný název je do té míry spjat s érou studené války, že by bylo výrazem nepochopení současného vývoje, kdyby se měla Evropa spojovat pod praporem NATO. Mohou-li být dnešní struktury západoevropské bezpečnostní aliance předobrazem či zárodkem budoucí aliance celoevropské, pak tomu tak rozhodně není proto, že Západ vyhrál třetí světovou válku, ale proto, že zvítězila dějinná spravedlnost. Druhým důvodem nevyhnutelné změny názvu je jeho zjevná geografická nevýstižnost: s Atlantickým oceánem by totiž v budoucím bezpečnostním systému sousedila jen menšina jeho účastníků….“ Václav Havel – humanitární bombardování…
A jak se zrodil odpor Ruska vůči Západu? Kdo to začal…? Když totiž 15. srpna 1918 napadly USA Rusko; v ten den Spojené státy prohlásily, že Rusko již neexistuje a vylodily své vojáky ve Vladivostoku. Je to jediný případ ve vzájemné historii USA a Ruska, kdy došlo k vylodění Američanů na ruském území.
Myšlenka vojenské intervence v Rusku vznikla v amerických vládních kruzích ještě před vítězstvím Velké říjnové revoluce, která smetla zbytky carského Ruska. Doslova v předvečer říjnového ozbrojeného povstání poslal americký velvyslanec v Rusku David Rowland Francis telegram do Washingtonu, aby USA vyslaly do Ruska přes Vladivostok nebo Švédsko několik divizí americké armády.
Takto neřádili v srpnu 1968 ruští vojáci v Československu, ale před čtyřmi roky ukrajinští fašisté v Oděse: http://www.zvedavec.org/komentare/2014/05/5964-obrazek-lepsi-nez-tisic-slov.htm
