Timothy Bancroft-Hinchey
16.8.2018 PravdaRu, překlad Zvědavec
Jak školní prázdniny končí v latinské Americe a začínají v Evropě, jak se rodiče zběsile snaží dostat své děti do nejlepších škol, jak svět zešílel a je plný sankcí a nenávisti a harašení zbraněmi, připomeňme si opět, že naší kolektivní budoucností je příští generace. To, spolu s destrukcí naší planety a jejích obyvatel, jsou palčivé otázky dneška, a na toto se musíme soustředit při hledání řešení. A je to důvod, proč píšu tento článek, ve snaze přimět lidi zamyslet se nad řešeními pro nás všechny.
Je to doba, kdy je v důsledku automatizace, robotizace a digitalizace rušeno tisíce pracovních míst denně, kdy se umělá inteligence stává čím dál více komplexnější a schopnou nahrazovat lidi.
Jde o apokalypsu práce, ničení pracovních míst, rušení pracovních pozic a o revoluci, kterou již v důsledku tohoto trh práce zažívá. Pro začátek je tím nejmenším, co můžeme očekávat od našich vlád v této éře tržně orientované ekonomiky (zdaleka ne dokonalého modelu, avšak modelu, který máme), regulace společnosti takovým způsobem, aby všichni měli střechu nad hlavou, vzdělání, minimální péči a integraci v nějaké formě zaměstnání, a mohli přispívat ke společnému blahu prostřednictvím práce, placení daní, spotřeby, a tím si mohli ospravedlnit svoji pozici ve společnosti.
Odeberte z rovnice jeden z těchto vektorů a dostanete sociální nerovnováhu. Odejměte člověku vektor práce a dostanete rodinné drama; odeberte vektor práce milionům lidí a dostanete sociální terorismus. Ti, kteří nemohou sehnat práci, se cítí přebyteční, marginalizovaní a demoralizovaní, kdy musí žít se svými rodiči, dokud nejsou dostatečně staří, aby se sami stali rodiči, bez vlastního prostoru. Ti, kteří měli práci a ztratili ji, zjistí, že vzdělávací systém se stal byznysem, takže majetní mají a nemajetní nemají nic. Ti, kteří v současné době práci mají, zažijí podivné překroucení zaměstnatelnosti, kdy zaměstnavatel naznačí, že mít práci je poskytnutá laskavost, takže pryč s časovými rozvrhy, pryč s přestávkami a padla v šest; kam si k čertu myslíte, že jdete, je třeba poslat klientskou zprávu!
Říká se tomu apokalypsa práce a je nyní pěkně pronikavá. Zadruhé si připomeňme, že pracovní cyklus přichází po vzdělávacím cyklu, a vraťme se k tomu. Dnes se náš vzdělávací systém zaměřuje na „čtení, psaní a aritmetiku“, což v podstatě cvičí přicházející generaci na reprodukování znalostí, sedě v řadě anebo po skupinách kolem čtyř stolů. Tento přístup selhává od prvního dne, neboť pokud mají děti přístup k mobilním telefonům a tabletům, trvá okénko pozornosti tři minuty, a pak začínají posílat zprávy nebo hrát video hry. Učitelé mohou sice mobilní telefony v učebnách zakázat, ale na úkor nutnost navržení mnoha aktivit, aby zabránili studentům hlučet, pokřikovat po sobě či, v extrémních případech, vyhrožovat učiteli násilím.
Podívejte se na jídelní stůl, u kterého osm lidí čeká na své jídlo, pět dospělých a tři mladí, a zaručuji vám, že těch pět si bude povídat a ti tři mladí budou psát textovky, někdy dokonce sami mezi sebou. Jde tedy o přípravu lidí na pracovní trh, na interakci v globalizovaném světě?
Od tří faktorů ke čtyřem
Nebo bychom měli zapomenout na tři faktory (čtení, psaní, aritmetika) a zavést čtyři (komunikace, kreativita, kritické myšlení a spolupráce)? Učit děti reprodukovat dané, když za pár let to již nebude pravda, se zdá být nesmyslné, protože mnoho pracovních míst, na která pomýšlejí nebo se již na ně školí, za deset let existovat nebude. Bylo odhadnuto, že až polovina velkých firem zmizí do roku 2030, spolu s až 40% pracovních míst, která existují dnes.
Proto šití vzdělávání programu na míru tak, aby odpovídal potřebám převoditelných dovedností ve světě, ve kterém budou pružné pracovní podmínky a práce na volné noze normou, dává smysl. A dává smysl, abychom s tím začali již včera. Jako s prvním krokem. A jako s klíčovým, protože pokud se těmito potřebami nebudeme zabývat, teď, pak ztratíme příští generaci, která propadne nezaměstnanosti, bezdomovectví, demoralizaci, marginalizaci, a v některých případech zločinnosti a terorismu. V globalizovaném světě se vzdělání počítá nejen doma, ale i ve vzdálených koutech světa.
Jak za to platíme? Sociální model prosazuje, že když zdroje patří státu, jsou náklady minimální. Tržně orientovaný model tvrdí, že zprivatizované či do zahraničí převedené služby vždy mají tržní náklady, což jako model přechází v korporatismus (fašismus – p.p.), který máme dnes, což znamená, že náklady jsou řízeny stále omezenější klikou poskytovatelů, kteří omezují trh prostřednictvím stlačených nabídek. Ať je systém jakýkoliv, musí být vytvořen sociální deštník, který neponechá žádnou část planety vystavenou hrůzám apokalypsy práce.
Kam jdeme po ukončení vzdělání je další otázkou. Ale nekomplikujme vážné záležitosti.
Jobocalypse now: The impending social catastrophe vyšel 8. srpna 2018 na Pravdareport.com. Překlad v ceně 320 Kč Zvědavec.
