Ivan David
3. 8. 2018
Nedávno jsem napsal panu Jiřímu Baťovi, který na Nové republice publikuje, že se mu divím, že se vážně zabývá a je rozčilen výroky různých herců, sportovců, novinářů a aktivistů, naposledy panem Halíkem. Napsal jsem mu, že nestojí za to, věnovat čas bezvýznamným výrokům v podstatě bezvýznamných lidí, byť to jsou tzv. „celebrity“. Vytýká jim to, co naposledy Halíkovi, že se se svými názory „cpou“ do politiky (J.B. mi vytkl, že jsem mu „zcenzuroval“ jeho výraz „serou do politiky“). Ale to je nedorozumění. Každý má právo se cpát do věcí veřejných, tedy politiky a zesměšnit se, nebo, zcela ojediněle – dobýt slávy na tomto poli. Napsal jsem, že se máme zabývat vážnými problémy a ne žabomyšími „událostmi“. Takže, když se teď zmíním o článku pana Karla Dolejšího o mé osobě ZDE, nečiním tak z pocitu vlastní významnosti a už vůbec ne významnosti pana Dolejšího.
Podle pana Dolejšího z Britských listů jsem se před „čtyřmi lety v rozhovoru pro Parlamentní listy rozhořčoval, že prý “mainstreamová média” zamlčují “fašistické zločiny” na Ukrajině. Letos sám kandiduje do senátu za Okamurovu SPD“.
Podle Dolejšího: „Česká politická scéna ovšem paradoxy přímo oplývá. Největší korupčník Babiš slíbil zatočit s korupcí, kdežto největší napomahač německým “revanšistům” z AfD Klaus varuje před německou arogancí. Když se však “bojovník proti fašismu” David k fašistům sám radostně připojí, máme před sebou ještě cosi kapku jiného. Bývalý člen radikálně levicového sdružení Levá alternativa – Hnutí za demokratický a samosprávný socialismus v roce 1993 vstoupil do ČSSD, kde se postupně podílel na řadě dalších “levicových” projektů jako Levicová platforma či SPaS. V letech 1998-1999 působil jako ministr zdravotnictví ve vládě premiéra Miloše Zemana.
Od roku 2014 provozuje David prokremelskou dezinformační iniciativu Nová republika a o dva roky později proto za “odvážné občanské postoje” získává cenu Sýsovy Unie českých spisovatelů.
David je ukázkovým příkladem toho, jak se z někdejšího levicového radikála a (přinejmenším verbálně) protiautoritářského aktivisty postupně stane zavilý spolupracovník nejhorších autoritářů, a jak se (povýtce verbální) boj s fašismem krásně rýmuje s pragmatickou spoluprací se skutečnými fašisty.
Davidovy moskevské idoly již léta pracují na účelovém propojení obou politických extrémů na Západě, s jediným cílem: Zničit liberální demokracii a odstranit jednou provždy ze scény liberály i jejich svébytnou politickou tradici. Není pochyb o tom, že o totéž už dávno usiluje také David osobně.
Protože tam, kde se káže o levici z pozice kandidáta soukromě vlastněné ultrapravicové strany, kde se mobilizuje proti fašismu na shromážděních Kremlem usilovně kultivovaných fašistů, už nejde jen o do očí bijící nedůslednosti a paradoxy na vlastní nebezpečí přehlížené zaslepenými voliči.
Jde o zradu všeho a všech, čím se David na počátku 90. let oháněl, a neoddiskutovatelné nahrazení veškerých emancipačních idejí cynickou honbou za osobním vlivem.“
Pan Karel Dolejší má v hlavě zmatek, který pokládá za jasno. Jako jiní ideologičtí zaslepenci.
Úroveň diskuse o věcech veřejných je opravdu žalostná. Pokud jde o novináře, je to dáno jejich úrovní vzdělání, rozhledem a také jejich „nezávislostí“ na šéfech a majitelích médií.
V přírodních vědách (a tedy i medicíně), je předpokladem diskuse užívání jasně definovaných termínů. Společenské vědy se zabývají entitami, jejichž definice je obtížnější. To vede k jisté volnosti užívání pojmů a z toho vzniklému zmatku. Tak je tomu i v politologii a – politice. Pojmy v přírodních vědách nemají pro vědce konotace negativní ani pozitivní. To v politologii a tím spíše v politice neplatí.
„Novinář“ Karel Dolejší se drží ideologie. Jde o „neomarxismus“, který ovšem nemá s marxismem nic společného. Jako všichni ideoví zaslepenci realitu nezkoumá, ale poměřuje s ideologickými dogmaty. Ty určují, co je „pravda“. Těm, kteří jeho hloupé předsudky nesdílejí dává nálepky s negativní konotací. S definicí pojmů se netrápí. Takové nakládání s pojmy skutečnou diskusi vylučuje a neumožňuje popis reálných jevů. Podle pana Dolejšího je SPD „fašistická“, takže každý, kdo za ní kandiduje je „fašista“.
Podle Wikipedie ZDE: „Typickými rysy fašistických ideologií jsou zejména rovnostářský kolektivismus, autoritativní a vůdcovský princip, vypjatý nacionalismus, militarismus, kult modernity, mládí a síly jakož i silná ekonomická role státu chápaného korporativisticky, v němž soukromé vlastnictví musí sloužit kolektivnímu prospěchu“.
Každý, kdo myslí horní polovinou těla, musí uznat, že tyto charakteristiky SPD rozhodně nenaplňuje. Pan Okamura stranu založil a má v ní autoritu. SPD ale není jeho majetkem, tak jako Piráti nejsou majetkem pana Bartoše, s panem Babišem a ANO je to trochu jiný příběh. S dalšími stranami jejich předsedové nakládají, jako by byly jejich.
SPD sdružuje lidi původem z nejrůznějších stran levicových i pravicových. Společná je jim nelibost ze stavu společnosti a jejího směřování. Kvůli ohrožení přijatelné budoucnosti ustupuje levopravá dimenze poněkud do pozadí. V SPD probíhá intenzivní diskuse o dalším směřování (tak jako v ČSSD před dvaceti lety). To se o většině jiných politických stran rozhodně říci nedá. Tam se obchoduje s vlivem – pokud ještě zůstal.
Pan Okamura je podnikatel a zájmy podnikatelů jsou mu blízké. Ale není to jako s „liberálním“ Babišem a Agrofertem. SPD se na rozdíl od skoro všech politických stran zajímá o budoucnost národní komunity. To není „vypjatý nacionalismus“. Nikdo neříká, že Češi jsou lepší než jiné národy a jsou předurčeni, aby vládli světu – tak jako Němci ve fašistickém Německu nebo „US first“ v současných USA.
Zájem o obranu vlastního státu není militarismus. Kult modernity, mládí a síly jsem nepozoroval. Kult „modernity“ a mládí však vidím jasně u Pirátů. Marihuana je ovšem „liberální“. „Silné ekonomické roli státu“ nenasvědčuje důraz SPD na nezvyšování daní. Mezi členy SPD jsem viděl Vietnamce, kteří deklarovali, že jsou „Češi vietnamského původu“, viděl jsem kultivovanou Rómku – členku SPD. Naopak pokládám za hloupé poznámky, že pan Okamura je poloviční Japonec. No a? Jaké má kdo ve střední Evropě předky? Důležitá je sounáležitost s „politickým národem“.
Ano, islám je perverzní a nebezpečný. Umírnění muslimové čekají, až to za ně radikálové vybojují. U silně indoktrinovaných muslimů žádný pocit sounáležitosti s politickým národem neexistuje. Pracují na rozkladu společnosti a vlastní budoucí nadvládě.
Darebáci a blbečkové zaslepení nesmyslnou ideologií rozkládají národní komunitu a kohezi společnosti. Do tohoto politováníhodného stavu nás přivedla „liberální demokracie“, která není demokratická a skutečnou svobodu mají jen ti, kteří mají ekonomickou sílu. Je spojena s „neomarxismem“, který není novou verzí marxismu, ale nesmyslným eklektickým kompilátem. A velké části občanů se to vůbec nelíbí.
Pan Karel Dolejší má mozek vymytý ideologií a plácá nesmysly. „Paradoxy“, které popisuje vznikají nekorektním pojmenováním věcí.
„Levice“ pro mě znamená rovnost příležitostí. Smyslem je nejen spravedlnost, ale i co nejlepší fungování komunity, také národní komunity. Tam kde mají větší příležitost vládnout a řídit blbci než schopní, ale neprivilegovaní, nelze nic dobrého očekávat.
Mám mnohem víc zkušeností, než když jsem byl mluvčím Levé alternativy. Anarchisté, kteří nebyli členy přišli ve velkém počtu „demokraticky“ hlasovat, aby prosadili, že Levá alternativa nebude mít žádný program. Tak jsem odešel. Za ČSSD jsem byl zvolen do zastupitelstva jako bezpartijní. Za Miloše Zemana začala strana získávat tvář a vliv. Vstoupil jsem. Miloš Zeman byl poražen a ČSSD se stala beztvarou a korupční. Tak jsem odešel. Z SPD jsem byl osloven, abych kandidoval jako bezpartijní. Po jistém rozmýšlení jsem přijal. Podle mne má SPD šanci něco změnit. Tentokrát k lepšímu. Samozřejmě, i tato šance může být promarněna, ale ostatní politické strany tuto šanci již ztratily a těžko ji znovu najdou.
Že je Nová republika „prokremelská“ je jen další blábol. Že uveřejňujeme to, co se jiní snaží tajit, je „prokremelské“? Kremlu slouží pravda? Že jsme „konspirační“? Další nálepka vymyšlená hlupáky. Konspirace je domluva, obvykle tajná, spiknutí. Kdo věří, že se politici a držitelé moci tajně nedomlouvají, je blbec. Že by dávali vše do novin? I když je vlastní? S bubnem na vrabce? Když vrabci jsme pro ně my?
Já, že jsem zradil a jde mi o osobní vliv? Chovám se podle toho? Podlézám a šplhám nebo jdu s rizikem do konfliktů? Kdo mne zná, to ví.
O pana Dolejše nejde, je jen jedním příkladem za všechny. Pan Dolejší je jenom bezvýznamný „učený“ hlupák. Jeho článek mi poslal přítel, jinak jeho slátaniny nečtu. Na to je život příliš krátký.
