Neúroda

Tribun a Stan
16.8.2018 Tribun a Outsidermedia
V novinách článek o tom, že úroda obilí je letos celosvětově o 10-15 % nižší, v některých oblastech ještě víc, a že proto obilí a produkty z něj (včetně masa, protože obilí se používá do krmných směsí, kterými bude zřejmě nutno kompenzovat rovněž nižší výnosy píce – v případě sena se dá v našich podmínkách hovořit až o 50% propadu) budou dražší. A to je vše, celý článek je jen o ceně, jako kdyby zemědělská produkce a na ní navázaná potravinářská výroba nebyly zcela zásadním faktorem pro přežití lidí.


Ani slovo o tom, jestli kvůli tomu tomu hrozí hlad nebo dokonce hladomor, ani slovo o tom, jaké jsou zásoby z minula, ani slovo o tom, jestli je produkce obilovin tak na hraně spotřeby, že nás propad o 10-15 % ohrožuje, ani slovo o tom, jestli jsou pro případ nutnosti připravena opatření na ochranu před vývozem obilí do bohatších zemí. Přitom tady jde možná o život. Nebo také ne, ale to se ze standardního novinového článku člověk nedozví. Podstatná totiž není cena, protože peněz se nikdo nenají, podstatná je reálná materiální situace.

Cena se dá řešit přídělovým systémem, ale musí být co přidělovat. Ekonomismus je luxus do dobrých časů, pokud hrozí krize, musí jít cena stranou. Tak snad reálná krize ještě nehrozí, když hlavním tématem článku o neúrodě je cena.

Stanův komentář: Při zvýšení ceny potravinářské pšenice o 20 % se výrobní náklady 600gramového bochníku chleba zvýší o 50-60 haléřů. Ze sucha navíc obvykle bývá potravinářské obilí vyšší kvality. Budeme moci v přímém přenosu sledovat, o kolik se zvýší cena mouky a chleba v obchodech, a odvodit si, kdo se jak na nižší produkci obilovin obohatil. K výrobě potravin se globálně používá jen cca 40 % vypěstovaného obilí (v ČR ještě podstatně méně), zbytek se zkrmí, používá na průmyslové účely či spaluje v bioplynových stanicích. Nedostatek krmiv (krmného obilí a objemových krmiv) může vést až k poklesu stavů zvířat a fyzickému nedostatku masa a mléka, což opravdu může vyvolat prudký růst cen. Produkce potravin obecně není zatím velký problém, v případě opakované nižší úrody se zemědělci přeorientují z „energetických“ plodin na potravinářské a spotřebitelé pod tržním tlakem sníží beztak zbytečně vysokou spotřebu masa a mléka. Daleko horší je situace s pitnou vodou, tam už je nejvyšší čas vzít věci do vlastních rukou, vykopat odsud zahraniční koncerny a přijmout celou řadu opatření na udržení vody v krajině – od ochrany půdního fondu přes změnu hospodaření na půdě až po lesní hospodářství, jak už je tu v diskusích dlouhodobě probíráno. Bohužel se obávám, že hlavním výsledkem „boje proti klimatickým změnám“ budou další kubické kilometry betonu v krajině (přehrady, protipovodňové hráze, vybetonovaná koryta řek, suché poldery apod.)