Rádoby osobnosti české literatury Hruška, Putna a další grafomani též ze 4 procentní menšiny plivají po Gottovi!

Avatar
Původní autoři
Břetislav Olšer
13.8. 2018   Rukojmí
Je to prostě svoloč, co se vydává za údajné osobnosti české literatury a pro své zviditelnění se hnusně pouští do dehonestace Karla Gotta za jeho pozvání do Lipska, které však nepřijal, byť je už přes půl století nejpopulárnějším českým zpěvákem v Německu…

Část Asociace spisovatelů zaslala dopis pořadatelům s tím, že nesouzní se zpěvákovými hodnotovými postoji. Vadí jim Gottův podpis anticharty a jeho “normalizační působení”. Zvláštní však je, že žádný koncert Mistra, za jehož zrušení literáti bojují, nebude. Směšná bublina splaskla…
„O vystoupení Karla Gotta projevil zájem management Plesu v Opeře Lipsko spolu s radnicí města Lipska. Mělo jít o půlhodinové vystoupení v rámci zahájení Českého roku kultury v Lipsku. Jednání o možné spolupráci trvala několik měsíců, ale nakonec jsme se na ní nedohodli,“ uvedl k tomu programový koordinátor Martin Krafl.
Podpis proti Gottovi na dopis dala například spisovatelka Petra Hůlová, David Zábranský, Petr Hruška či předseda spolku Litera Pavel Mandys a prof. Putna. (Kdypak nám předloží k průzkumu svoji neplagiátorskou diplomovou práci…?) Někteří signatáři, jako například Petr Borkovec a Jan Burian svůj podpis nakonec stáhli.Související obrázek
Asociace spisovatelů má téměř šedesát členů, pod dopisem jich zanechalo podpis patnáct. Hůlová pak například ke svému podpisu uvedla, že problémem není Gottovo vystoupení, ale dramaturgie celé akce Rok české kultury. Do ní prý by rádi chtěli být, ovšem jako zcela imriční spisovatelé více zapojeni.
Takže už je jasné, kde je zakopaný pes „českých spisovatelských osobností“ – neštěkne po nich zkrátka ani onen inkriminovaný pes a tak se snaží zviditelnit samisvými lživými štvanicemi. Mají příležitost, když plivají po Gottovi, co nikdy nebyl v KSČ, na rozdíl od spisovatelských géniů – dvojnásobného komunisty Kundery, chameleona Pelikána či stalinisty Kohouta…
Něco podobného lze zaregistroval i v kauze, kterou na svém webu popsaly Literární noviny. „Jde o to, že Asociace spisovatelů, což je jedna ze sedmi českých spisovatelských organizací, se začala velmi angažovat v české účasti na mezinárodním knižním veletrhu v Lipsku. Asociace spisovatelů, pokud si na to někdo vzpomene, vznikla jako takový trucpodnik.
Když se šéfem Obce spisovatelů stal Tomáš Magnusek, tak několik spisovatelů vedených Petrou Hůlovou odešlo a vytvořilo tuto asociaci. Od té doby jsme o nich neslyšeli nic jiného než to, že chtějí vyšší honoráře a že uspořádali první kongres, na který pozvali Milana Uhdeho, díky němuž se jako by přihlásili k tradicím šedesátých let. Nic jiného jsme o nich nikdy neslyšeli,“ říká pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.Výsledek obrázku pro magnusek
Šéfem Obce spisovatelů se stal bodrý strejda Tomáš Magnusek
Proto Žantovského tak udivilo aktuální prohlášení Asociace spisovatelů, které radikálně vystupuje proti tomu, jakým způsobem se organizuje česká kulturní účast na knižním veletrhu v Lipsku. Jen pro představu, je asi šestkrát větší než Svět knihy v Praze, co se týče návštěvnosti i významu. Takže to je zajímavá akce a je důležité, jaké kulturní zastoupení tam budeme mít, o tom není sporu. Ale proč se do toho plete Asociace spisovatelů?
Když mně křtil knihu Izraelské osudy prof. Bělohradský: http://www.postreh.com/phprs/view.php?cisloclanku=2009120601Výsledek obrázku pro olser gott
Vystupuje za všechny spisovatele a vůbec si nepřipustí, že tu je ještě Obec spisovatelů, České centrum PEN klubu, Unie českých spisovatelů, ale i Klub českých a slovenských spisovatelů a dokonce i Klub amatérských spisovatelů.
“Je tu spousta podobných organizací, které by také mohly mít právo – a většina z nich má mnohem delší tradici než tato účelově vzniklá truc asociace paní Hůlové – být tím připomínkovým místem k tomu, jaké to kulturní zastoupení bude,“ rovněž poukazuje mediální analytik Žantovský… https://www.parlamentnilisty.cz/arena/monitor/Zacala-predvolebni-kampan-takze-vypuklo-zcela-mimoradne-silenstvi-Klus-ve-stopach-Siklove-a-Sveraka-trucspolek-plivajici-na-Gotta-Petr-Zantovsky-vysvetluje-co-tyto-lidi-spojuje-547264Výsledek obrázku pro havel vodňanská
A což tak porovnat Karla Gotta jako antichartistu a normalizačního elementa s doc. PhDr. Milanem UhdeM (dramatikem), který nedávno napsal odivmý elaborát k devadesátinám Pavla Kohouta. Je to ten samý Uhde, co se proslavil svojí básní oslavující Klementa Gottwalda: „Do bitev půjde před řadami“. Rok 1953; kdoví jestli též nepodepsal petici, kterou tisíce občanů Československa požadovali smrt M. Horákové a H. Píky. To už byl členem ČSM a vnitřně souhlasil s komunistickým režimem. Pracoval v těch 50. letech jako redaktor významného brněnského měsíčníku pro literaturu, umění a kritiku Host do domu.
Podívejme se tedy zhruba šest desítek roků zpět, abychom si připomněli to, co o Kohoutovi ve výše zmíněnému Uhdeho čtení není ani zmínka. Třeba o tom, jak na konci 40. let založil a do roku 1952 vedl Soubor Julia Fučíka. Jako jedenadvacetiletý nastoupil v roce 1949–50 na místo kulturního atašé v Moskvě, poté byl redaktorem a komentátorem v Československé televize… Holt, nekousej ruku tomu, kdo tě krmí…
V červnu 1967 pak ale Kohout najednou zapomněl na svoji nenávist vůči zradě západních spojenců, jak v 50. letech urputně prohlašoval, chameleonsky převlékl bryskně kabát a na IV. Sjezdu SČSS demonstrativně přečetl Solženicynův   protestní dopis sjezdu Svazu sovětských spisovatelů, čímž dovršil svůj obrat z milovníka v kritika režimu. Byl proto spolu s dalšími (Ivan Klíma, Ludvík Vaculík a další) podroben stranickému disciplinárnímu řízení.
A opět srovnání normalizačního gaunera Karla Gotta s dalším komunistický výkvětem Jiřím Pelikánem, někdejším generálním tajemníkem Mezinárodního svazu studentstva a generálním ředitel Československé televize. Po válce se stal aktivním mládežnickým a funkcionářem Národní fronty a ÚV KSČ. Byl spoluzodpovědný za vyhazování studentů z vysokých škol po únoru 1948, kdy stál v čele speciální k tomu určené komise…Výsledek obrázku pro kundera
A co na to, že také Česká televize kdysi uvedla, že další studentský aktivista Milan Kundera, žijící nyní ve Francii, měl udat za minulého totalitního režimu kamaráda své kolegyně z vysokoškolské koleje v Praze, letce Miroslava Dvořáčka. Ten skončil v uranových dolech, kde strávil 14 let věznění. Dva týdny po sovětské invazi v srpnu 1968 Dvořáček i s rodinou emigroval do Švédska. Nedovedu si představit, že by Kundera byl práskač. Absurdní. V Paříži se mi vysmáli…
I když tento bývalý aktivní svazák a člen KSČ je dnes nejslavnějším žijícím spisovatelem Francie českého původu. Podle Wikipedie patřil k prominentním protagonistům stalinské oficiální literatury a je příslušníkem generace, která vstoupila do literárního života brzy po komunistickém puči. Tato generace se bystře chopila příležitosti udělat bleskovou kariéru, neboť nastoupila na místa uprázdněná vyhnáním nekomunistů z kultury.
Do KSČ vstoupil hned dvakrát – v roce 1948 a po svém vyloučení znovu v roce 1956. Z jeho skvělých prací v češtině vyniká “Život je jinde” či “Nesnesitelná lehkost bytí“.Výsledek obrázku pro spisovatel hruška
Když tedy Hruška a spol. mluví o Gottově antichartě, je nutné zde připomenout osobní charakteristiky vůdců Charty 77 (vč. VONS a ostatních tzv. nezávislých iniciativ) jsou vesměs nepříznivé. Psychiatrické analytiky konstatují v mnoha případech osobní rozvrácenost, v některých případech drogy (Brabenec, Jirous apod.). Existuje velmi mnoho dalších důkazů o expozituře Charty a jejím spojení s konspirativní komunistickou mocí. Většina z nich však není vhodná k zveřejnění pro rizika s tím spojená. Rozsah ostatních by zdaleka překročil únosný rámec této zprávy.
Byl Gott jediným kumštýřem, který podepsal antichartu? https://www.youtube.com/watch?v=5CBDmwnN5BU
Skutečným disidentem však byl Miroslav Dolejší, politický vězeň a publicista, známý svou prací „Analýza událostí 17. listopadu 1989“. V komunistické vězení tak strávil celkem 19 let; kolikpak že Havel…? Úryvek z textu Dolejšího: Chartu 77 řídilo asi osm desítek osob, jejichž jádrem bylo 42 mluvčích, kteří se za dobu její existence v tomto úřadu vystřídali. Tato skupina osob byla vytvořena několika rodinami, navzájem spoutanými rodinnými, příbuzenskými, finančními a podobnými zájmovými svazky.
Byly to především rodiny: Havlových, Dienstbierových, Pithartových, Šabatových – Uhlových –   Müllerových – Tesařových, Paloušových, Rumlových, Pelikánových, Šternových – Kantůrkových, Kocábových… atd. Všechny tyto rodiny jsou exkomunisté nebo jejich potomci či svobodní zednáři a jejich potomci. Dnes je na 180 členů těchto rodin, jejich příbuzných a přátel v nejvyšších státních, diplomatických a hospodářských funkcích státu…“
Když se ministr vnitra Dr. Richard Sacher, zastupující v Čalfově vládě lidovou stranu, dostal v únoru a březnu 1990 do styku s některými materiály, týkající se činnosti Charty 77 a osobních charakteristik některých jejích vůdců… Proto vzniklo akutní nebezpeční odhalení spojení mezi Chartou 77 a vedením komunistického státu. Prezident Havel nechal jmenovat vládou disidenta Jana Rumla náměstkem Federálního ministerstva vnitra, který nechal zmizet přes 15 tisíc osobních svazků, tj. osobních materiálů občanů, kteří byli z jakýchkoliv důvodů předmětem zájmu StB.
Prezident si současně vynutil předání některých osobních materiálů, které byly z FMV předány zasvěcencům v Chartě (Uhl, Urban). Rovněž byly odstraněny osobní materiály vůdců Charty 77: mj. V. Havla, P. Uhla, V. Bendy, Vl. Chramostové, M. Kubišové, P. Pitharta, P. Šustrové, J. Rumla a dalších. Dále mj. zmizely objektové svazky zpravodajských agentur v zahraničí o objektech politické opozice v zahraničí – Pelikánovy “Listy”, Tigridovo nakladatelství “Svědectví”, objektové svazky “Rada svobodného Československa”, nakladatelství A. J. Leihma, atd. Rovněž byly odstraněny objektové svazky schwarzenberského paláce ve Vídni… http://ac24.cz/zpravy-z-domova/67-miroslav-dolejsi-analyza-udalosti-17-listopadu-1989Výsledek obrázku pro olser charta 77
A co Gott a zápletka tzv. chartistických antikomunistů; bývalí reformní komunisté totiž tvořili významnou základnu Charty 77 – z původního počtu 241 podpisů bylo exkomunistů asi 150. Tedy těch, kdož z prospěchářství nastoupili do vlaku, o němž netušili, že skončí na slepé koleji. Přestože už se mnozí necítili být „reformními komunisty“, část z nich, například Jiří Hájek či Jaroslav Šabata, viděla v Chartě platformu, která měla chuť dál oživovat úsilí o “dovršení cílů socialismu”.
(Zmíněný Šabata, otec ombudsmanky Šabatové, (viz na snímku s Havlem…) byl po komunistickém převratu v únoru 1948 na Filozofické fakultě brněnské Masarykovy univerzity členem tzv. trojek, jež rozhodovaly o vyloučení studentů, kteří po komunistickém převratu už neměli na studiích co dělat. Stal se aktivním stoupencem stalinistického křídla KSČ, v 60. letech minulého století  byl jako funkcionář KSČ stoupencem jejího reformního křídla.
V letech 1968-1969 zastával post tajemníka jihomoravského Krajského výboru KSČ. Na post vedoucího krajského tajemníka KV KSČ ho zvolila konference v červenci 1968. V Jihomoravském kraji tehdy výrazně zesílila podpora pro projekt československého spolkového státu, složeného ze tří zemí/republik (Čechy, Morava + Slezsko a Slovensko). V srpnu 1968 ho Vysočanský sjezd KSČ bezprostředně po okupaci zvolil i za člena ÚV KSČ…)
Home coming party po návratu Václava Havla z vězení v dubnu 1983. Zleva Josef Danisz, Ivan M. Havel, Václav Havel, Jitka Vodňanská, Anna Šabatová
Home coming party po návratu Václava Havla z vězení v dubnu 1983. Zleva Josef Danisz, Ivan M. Havel, Václav Havel, Jitka Vodňanská, Anna Šabatová…
„Největší část Charty projevuje zdravou tendenci po jednotě. A nejedná se při tom o nějaké pragmatické a taktické úsilí konkrétní spolupráce, ale o skutečné hnutí za novou politickou formaci. Měla by to být nová demokratická levice s jasnou socialistickou alternativou,“ prohlásil Jaroslav Šabata v roce 1978 v rozhovoru pro rakouský časopis Extrablatt.Související obrázek
Celá ta slavná Charta se zkrátka ocitla v zajetí schizofrenie: Stáli proti komunismu, ale i v Chartě 77 byla přesto levice… V původním seznamu členů Charty 77 tak nalezneme i vyloučené komunisty, kteří reformnímu komunismu stále dávali naději – byl to především Zdeněk Mlynář, který hledal inspiraci pro skomírající československý reformní komunismus v západoevropském eurokomunistickém hnutí.
Mlynář se snažil nabídnout novou vizi pro fungování eurokomunistických stran obohacením o zkušenosti pražského jara a „vést programovou diskusi o koncepcích demokratického socialismu“. České námluvy s eurokomunismem ovšem zůstaly na okraji chartistických debat a mezi ostatními chartisty vyvolávaly spíše nedůvěru. Je to snadné vysvětlení; výše jmenovaní soudruzi jen ve svém prahnutí jako nenažrané svině, co se za nic na světě nechtějí dostat od plného politického koryta…Výsledek obrázku pro olser gott
Snímek Břetislav Olšer
Inu, zkrátka v tomto hnutí jejich naduté a chabé mysli sedli výše jmenovaní chartisté do špatného vlaku, co skončil na slepé koleji. Proto bylo třeba přesednout a co nejrychleji; plná koryta byla pro ně alfou a omegou politické nenažranosti… Dnes se jejich následníci snaží zviditelnit třeba zmíněným ponižováním bezkonkurenčního zpěváka Karla Gotta. Setkali jsme se v Ostravě během světové premiéry jedinečného muzikálu na ledě „Mrazík“, kde zpíval nejznámější hity spolu s dnes již nežijící Ivetou Bartošovou…

Když chtěl Havel žit v komuně s Vodňanskou a Olgou:Je to prostě svoloč, co se vydává za údajné osobnosti české literatury a pro své zviditelnění se hnusně pouští do dehonestace Karla Gotta za jeho pozvání do Lipska, které však nepřijal, byť je už přes půl století nejpopulárnějším českým zpěvákem v Německu…

Část Asociace spisovatelů zaslala dopis pořadatelům s tím, že nesouzní se zpěvákovými hodnotovými postoji. Vadí jim Gottův podpis anticharty a jeho “normalizační působení”. Zvláštní však je, že žádný koncert Mistra, za jehož zrušení literáti bojují, nebude. Směšná bublina splaskla…
„O vystoupení Karla Gotta projevil zájem management Plesu v Opeře Lipsko spolu s radnicí města Lipska. Mělo jít o půlhodinové vystoupení v rámci zahájení Českého roku kultury v Lipsku. Jednání o možné spolupráci trvala několik měsíců, ale nakonec jsme se na ní nedohodli,“ uvedl k tomu programový koordinátor Martin Krafl.
Podpis proti Gottovi na dopis dala například spisovatelka Petra Hůlová, David Zábranský, Petr Hruška či předseda spolku Litera Pavel Mandys a prof. Putna. (Kdypak nám předloží k průzkumu svoji neplagiátorskou diplomovou práci…?) Někteří signatáři, jako například Petr Borkovec a Jan Burian svůj podpis nakonec stáhli.Související obrázek
Asociace spisovatelů má téměř šedesát členů, pod dopisem jich zanechalo podpis patnáct. Hůlová pak například ke svému podpisu uvedla, že problémem není Gottovo vystoupení, ale dramaturgie celé akce Rok české kultury. Do ní prý by rádi chtěli být, ovšem jako zcela imriční spisovatelé více zapojeni.
Takže už je jasné, kde je zakopaný pes „českých spisovatelských osobností“ – neštěkne po nich zkrátka ani onen inkriminovaný pes a tak se snaží zviditelnit samisvými lživými štvanicemi. Mají příležitost, když plivají po Gottovi, co nikdy nebyl v KSČ, na rozdíl od spisovatelských géniů – dvojnásobného komunisty Kundery, chameleona Pelikána či stalinisty Kohouta…
Něco podobného lze zaregistroval i v kauze, kterou na svém webu popsaly Literární noviny. „Jde o to, že Asociace spisovatelů, což je jedna ze sedmi českých spisovatelských organizací, se začala velmi angažovat v české účasti na mezinárodním knižním veletrhu v Lipsku. Asociace spisovatelů, pokud si na to někdo vzpomene, vznikla jako takový trucpodnik.
Když se šéfem Obce spisovatelů stal Tomáš Magnusek, tak několik spisovatelů vedených Petrou Hůlovou odešlo a vytvořilo tuto asociaci. Od té doby jsme o nich neslyšeli nic jiného než to, že chtějí vyšší honoráře a že uspořádali první kongres, na který pozvali Milana Uhdeho, díky němuž se jako by přihlásili k tradicím šedesátých let. Nic jiného jsme o nich nikdy neslyšeli,“ říká pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.Výsledek obrázku pro magnusek
Šéfem Obce spisovatelů se stal bodrý strejda Tomáš Magnusek
Proto Žantovského tak udivilo aktuální prohlášení Asociace spisovatelů, které radikálně vystupuje proti tomu, jakým způsobem se organizuje česká kulturní účast na knižním veletrhu v Lipsku. Jen pro představu, je asi šestkrát větší než Svět knihy v Praze, co se týče návštěvnosti i významu. Takže to je zajímavá akce a je důležité, jaké kulturní zastoupení tam budeme mít, o tom není sporu. Ale proč se do toho plete Asociace spisovatelů?
Když mně křtil knihu Izraelské osudy prof. Bělohradský: http://www.postreh.com/phprs/view.php?cisloclanku=2009120601Výsledek obrázku pro olser gott
Vystupuje za všechny spisovatele a vůbec si nepřipustí, že tu je ještě Obec spisovatelů, České centrum PEN klubu, Unie českých spisovatelů, ale i Klub českých a slovenských spisovatelů a dokonce i Klub amatérských spisovatelů.
“Je tu spousta podobných organizací, které by také mohly mít právo – a většina z nich má mnohem delší tradici než tato účelově vzniklá truc asociace paní Hůlové – být tím připomínkovým místem k tomu, jaké to kulturní zastoupení bude,“ rovněž poukazuje mediální analytik Žantovský… https://www.parlamentnilisty.cz/arena/monitor/Zacala-predvolebni-kampan-takze-vypuklo-zcela-mimoradne-silenstvi-Klus-ve-stopach-Siklove-a-Sveraka-trucspolek-plivajici-na-Gotta-Petr-Zantovsky-vysvetluje-co-tyto-lidi-spojuje-547264Výsledek obrázku pro havel vodňanská
A což tak porovnat Karla Gotta jako antichartistu a normalizačního elementa s doc. PhDr. Milanem UhdeM (dramatikem), který nedávno napsal odivmý elaborát k devadesátinám Pavla Kohouta. Je to ten samý Uhde, co se proslavil svojí básní oslavující Klementa Gottwalda: „Do bitev půjde před řadami“. Rok 1953; kdoví jestli též nepodepsal petici, kterou tisíce občanů Československa požadovali smrt M. Horákové a H. Píky. To už byl členem ČSM a vnitřně souhlasil s komunistickým režimem. Pracoval v těch 50. letech jako redaktor významného brněnského měsíčníku pro literaturu, umění a kritiku Host do domu.
Podívejme se tedy zhruba šest desítek roků zpět, abychom si připomněli to, co o Kohoutovi ve výše zmíněnému Uhdeho čtení není ani zmínka. Třeba o tom, jak na konci 40. let založil a do roku 1952 vedl Soubor Julia Fučíka. Jako jedenadvacetiletý nastoupil v roce 1949–50 na místo kulturního atašé v Moskvě, poté byl redaktorem a komentátorem v Československé televize… Holt, nekousej ruku tomu, kdo tě krmí…
V červnu 1967 pak ale Kohout najednou zapomněl na svoji nenávist vůči zradě západních spojenců, jak v 50. letech urputně prohlašoval, chameleonsky převlékl bryskně kabát a na IV. Sjezdu SČSS demonstrativně přečetl Solženicynův   protestní dopis sjezdu Svazu sovětských spisovatelů, čímž dovršil svůj obrat z milovníka v kritika režimu. Byl proto spolu s dalšími (Ivan Klíma, Ludvík Vaculík a další) podroben stranickému disciplinárnímu řízení.
A opět srovnání normalizačního gaunera Karla Gotta s dalším komunistický výkvětem Jiřím Pelikánem, někdejším generálním tajemníkem Mezinárodního svazu studentstva a generálním ředitel Československé televize. Po válce se stal aktivním mládežnickým a funkcionářem Národní fronty a ÚV KSČ. Byl spoluzodpovědný za vyhazování studentů z vysokých škol po únoru 1948, kdy stál v čele speciální k tomu určené komise…Výsledek obrázku pro kundera
A co na to, že také Česká televize kdysi uvedla, že další studentský aktivista Milan Kundera, žijící nyní ve Francii, měl udat za minulého totalitního režimu kamaráda své kolegyně z vysokoškolské koleje v Praze, letce Miroslava Dvořáčka. Ten skončil v uranových dolech, kde strávil 14 let věznění. Dva týdny po sovětské invazi v srpnu 1968 Dvořáček i s rodinou emigroval do Švédska. Nedovedu si představit, že by Kundera byl práskač. Absurdní. V Paříži se mi vysmáli…
I když tento bývalý aktivní svazák a člen KSČ je dnes nejslavnějším žijícím spisovatelem Francie českého původu. Podle Wikipedie patřil k prominentním protagonistům stalinské oficiální literatury a je příslušníkem generace, která vstoupila do literárního života brzy po komunistickém puči. Tato generace se bystře chopila příležitosti udělat bleskovou kariéru, neboť nastoupila na místa uprázdněná vyhnáním nekomunistů z kultury.
Do KSČ vstoupil hned dvakrát – v roce 1948 a po svém vyloučení znovu v roce 1956. Z jeho skvělých prací v češtině vyniká “Život je jinde” či “Nesnesitelná lehkost bytí“.Výsledek obrázku pro spisovatel hruška
Když tedy Hruška a spol. mluví o Gottově antichartě, je nutné zde připomenout osobní charakteristiky vůdců Charty 77 (vč. VONS a ostatních tzv. nezávislých iniciativ) jsou vesměs nepříznivé. Psychiatrické analytiky konstatují v mnoha případech osobní rozvrácenost, v některých případech drogy (Brabenec, Jirous apod.). Existuje velmi mnoho dalších důkazů o expozituře Charty a jejím spojení s konspirativní komunistickou mocí. Většina z nich však není vhodná k zveřejnění pro rizika s tím spojená. Rozsah ostatních by zdaleka překročil únosný rámec této zprávy.
Byl Gott jediným kumštýřem, který podepsal antichartu? https://www.youtube.com/watch?v=5CBDmwnN5BU
Skutečným disidentem však byl Miroslav Dolejší, politický vězeň a publicista, známý svou prací „Analýza událostí 17. listopadu 1989“. V komunistické vězení tak strávil celkem 19 let; kolikpak že Havel…? Úryvek z textu Dolejšího: Chartu 77 řídilo asi osm desítek osob, jejichž jádrem bylo 42 mluvčích, kteří se za dobu její existence v tomto úřadu vystřídali. Tato skupina osob byla vytvořena několika rodinami, navzájem spoutanými rodinnými, příbuzenskými, finančními a podobnými zájmovými svazky.
Byly to především rodiny: Havlových, Dienstbierových, Pithartových, Šabatových – Uhlových –   Müllerových – Tesařových, Paloušových, Rumlových, Pelikánových, Šternových – Kantůrkových, Kocábových… atd. Všechny tyto rodiny jsou exkomunisté nebo jejich potomci či svobodní zednáři a jejich potomci. Dnes je na 180 členů těchto rodin, jejich příbuzných a přátel v nejvyšších státních, diplomatických a hospodářských funkcích státu…“
Když se ministr vnitra Dr. Richard Sacher, zastupující v Čalfově vládě lidovou stranu, dostal v únoru a březnu 1990 do styku s některými materiály, týkající se činnosti Charty 77 a osobních charakteristik některých jejích vůdců… Proto vzniklo akutní nebezpeční odhalení spojení mezi Chartou 77 a vedením komunistického státu. Prezident Havel nechal jmenovat vládou disidenta Jana Rumla náměstkem Federálního ministerstva vnitra, který nechal zmizet přes 15 tisíc osobních svazků, tj. osobních materiálů občanů, kteří byli z jakýchkoliv důvodů předmětem zájmu StB.
Prezident si současně vynutil předání některých osobních materiálů, které byly z FMV předány zasvěcencům v Chartě (Uhl, Urban). Rovněž byly odstraněny osobní materiály vůdců Charty 77: mj. V. Havla, P. Uhla, V. Bendy, Vl. Chramostové, M. Kubišové, P. Pitharta, P. Šustrové, J. Rumla a dalších. Dále mj. zmizely objektové svazky zpravodajských agentur v zahraničí o objektech politické opozice v zahraničí – Pelikánovy “Listy”, Tigridovo nakladatelství “Svědectví”, objektové svazky “Rada svobodného Československa”, nakladatelství A. J. Leihma, atd. Rovněž byly odstraněny objektové svazky schwarzenberského paláce ve Vídni… http://ac24.cz/zpravy-z-domova/67-miroslav-dolejsi-analyza-udalosti-17-listopadu-1989Výsledek obrázku pro olser charta 77
A co Gott a zápletka tzv. chartistických antikomunistů; bývalí reformní komunisté totiž tvořili významnou základnu Charty 77 – z původního počtu 241 podpisů bylo exkomunistů asi 150. Tedy těch, kdož z prospěchářství nastoupili do vlaku, o němž netušili, že skončí na slepé koleji. Přestože už se mnozí necítili být „reformními komunisty“, část z nich, například Jiří Hájek či Jaroslav Šabata, viděla v Chartě platformu, která měla chuť dál oživovat úsilí o “dovršení cílů socialismu”.
(Zmíněný Šabata, otec ombudsmanky Šabatové, (viz na snímku s Havlem…) byl po komunistickém převratu v únoru 1948 na Filozofické fakultě brněnské Masarykovy univerzity členem tzv. trojek, jež rozhodovaly o vyloučení studentů, kteří po komunistickém převratu už neměli na studiích co dělat. Stal se aktivním stoupencem stalinistického křídla KSČ, v 60. letech minulého století  byl jako funkcionář KSČ stoupencem jejího reformního křídla.
V letech 1968-1969 zastával post tajemníka jihomoravského Krajského výboru KSČ. Na post vedoucího krajského tajemníka KV KSČ ho zvolila konference v červenci 1968. V Jihomoravském kraji tehdy výrazně zesílila podpora pro projekt československého spolkového státu, složeného ze tří zemí/republik (Čechy, Morava + Slezsko a Slovensko). V srpnu 1968 ho Vysočanský sjezd KSČ bezprostředně po okupaci zvolil i za člena ÚV KSČ…)
Home coming party po návratu Václava Havla z vězení v dubnu 1983. Zleva Josef Danisz, Ivan M. Havel, Václav Havel, Jitka Vodňanská, Anna Šabatová
Home coming party po návratu Václava Havla z vězení v dubnu 1983. Zleva Josef Danisz, Ivan M. Havel, Václav Havel, Jitka Vodňanská, Anna Šabatová…
„Největší část Charty projevuje zdravou tendenci po jednotě. A nejedná se při tom o nějaké pragmatické a taktické úsilí konkrétní spolupráce, ale o skutečné hnutí za novou politickou formaci. Měla by to být nová demokratická levice s jasnou socialistickou alternativou,“ prohlásil Jaroslav Šabata v roce 1978 v rozhovoru pro rakouský časopis Extrablatt.Související obrázek
Celá ta slavná Charta se zkrátka ocitla v zajetí schizofrenie: Stáli proti komunismu, ale i v Chartě 77 byla přesto levice… V původním seznamu členů Charty 77 tak nalezneme i vyloučené komunisty, kteří reformnímu komunismu stále dávali naději – byl to především Zdeněk Mlynář, který hledal inspiraci pro skomírající československý reformní komunismus v západoevropském eurokomunistickém hnutí.
Mlynář se snažil nabídnout novou vizi pro fungování eurokomunistických stran obohacením o zkušenosti pražského jara a „vést programovou diskusi o koncepcích demokratického socialismu“. České námluvy s eurokomunismem ovšem zůstaly na okraji chartistických debat a mezi ostatními chartisty vyvolávaly spíše nedůvěru. Je to snadné vysvětlení; výše jmenovaní soudruzi jen ve svém prahnutí jako nenažrané svině, co se za nic na světě nechtějí dostat od plného politického koryta…Výsledek obrázku pro olser gott
Snímek Břetislav Olšer
Inu, zkrátka v tomto hnutí jejich naduté a chabé mysli sedli výše jmenovaní chartisté do špatného vlaku, co skončil na slepé koleji. Proto bylo třeba přesednout a co nejrychleji; plná koryta byla pro ně alfou a omegou politické nenažranosti… Dnes se jejich následníci snaží zviditelnit třeba zmíněným ponižováním bezkonkurenčního zpěváka Karla Gotta. Setkali jsme se v Ostravě během světové premiéry jedinečného muzikálu na ledě „Mrazík“, kde zpíval nejznámější hity spolu s dnes již nežijící Ivetou Bartošovou…
Když chtěl Havel žit v komuně s Vodňanskou a Olgou: