Břetislav Olšer
11.8. 2018 Rukojmí
Dne 8. listopadu 1932 se v USA konaly prezidentské volby, v nichž zvítězil demokratický kandidát Franklin Delano Roosevelt; s Antonínem Čermákem, chicagským starostou českého původu, ho pojilo dlouholeté přátelství, Čermák také Roosevelta podporoval ve volební kampani.
Inaugurace byla naplánována na 4. března 1933. Čas před ní Roosevelt odjel na dovolenou, jednou ze zastávek bylo i město Miami na Floridě, kam za ním přicestovat i Čermák; chtěl s Rooseveltem projednat půjčku pro Chicago. Dne 15. února 1933 přicestoval Roosevelt se svou jachtou do přístaviště Bay Front Park v Miami. V něm se shromáždilo mnoho lidí, aby pozdravili nově zvoleného prezidenta.
Když Roosevelt dokončil svůj projev, přistoupil k němu Antonín Čermák. Pak se ozvalo šest výstřelů. Bylo zraněno několik osob a mezi nimi i Antonín Čermák, kterého výstřel zasáhl do pravé strany hrudníku. Na Zangaru se okamžitě sesypal dav okolo stojících lidí a následně byl zadržen. Anonín Čermák nakonec svému zranění podlehl se slovy: „Jsem rád, že jsem to byl já a ne vy, pane prezidente.“Dnes podle vládního průzkumu označili Američané jako nejnebezpečnější, resp. nejameričtější město USA právě Chicago, které dostálo své pověsti i v těchto dnech; v sobotu 4. července 2018 v noci stalo „válečnou oblastí“.
Od pátečního večera do nedělní půlnoci zasáhly střely v průběhu deseti incidentů mexických gangů v Chicagu zasáhly každou půlhodinu jednoho člověka. Bilance dle deníku Chicago Tribune:74 zraněných a dvanáct mrtvých lidí…
Šéf policie v Chicagu Fred Waller na nedělní tiskové konferenci uvedl, že některé incidenty byly organizovány a mají souvislost s válkou místních gangů. V jednom případě byla střelba zahájena do velkého pouličního shromáždění lidí. V posledních letech Chicago sužuje vysoké množství přestřelek a vražd, byť oproti loňsku roku však prý počet přestřelek poklesl o třetinu a vražd o čtvrtinu.
Druhý dodatek Ústavy Spojených států amerických zaručuje občanům právo vlastnit a nosit zbraň. A když se podíváme na statistiku střelby v Chicagu, seznáme, že lidé toto právo aktivně využívají. Při návštěvě třetího největšího města USA mějte na paměti, že zde hrozí vyšší pravděpodobnost zasažení zbloudilou kulkou, než že vás na přechodu srazí auto. To už je taková malá válka a zdá se, že Chicago se vrací do časů Al Capona.
Ve druhém dodatku se dostává do sporu právo nosit zbraň s právem na život. Problém je to však složitější, a právo nosit zbraň nelze lidem jen tak upřít. Nejprve je třeba vypořádat se s ozbrojenými gangy, protože vzít lidem prostředek obrany ve chvíli, kdy se lehce mohou stát obětí střelby z ilegálně držené zbraně, to by byla politická sebevražda. To dobře ví i Donald Trump, který se nechal slyšet, že dokud on bude prezident USA, druhý dodatek ohrožen nebude.
Podle policejních záznamů v roce 2012 připadlo v Chicagu 19 vražd na 100 tisíc obyvatel. V roce 2013 násilnou smrtí zemřelo 288 lidí a letošní rok zřejmě tato čísla překročí. Do začátku září už bylo v Chicagu spácháno 266 vražd, téměř 39 tisíc zločinů včetně krádeží, přestřelek a znásilnění.
Je to město doslova prošpikovaná gangy a drogovými dealery, žijí zde převážně Afroameričané, přistěhovalci z Mexika nebo z Jižní Ameriky. Do některých městských částí so nedovolí jí dokonce ani policisté. Nepomáhají ani superlevné nabídky bytů a domů. Třípokojové apartmá, jež by stálo na lukrativním pobřeží jezera Michigan dva tisíce dolarů měsíčně (asi 43 tisíc Kč), tam přijde desetkrát levněji.
To vše přesto, že už koncem roku 1992 a začátkem 1993 začaly vládní razie v Chicagu pod názvem „Clean-Swep“ a v Clevelandu pod názvem „Achiles„,. Tyto razie nebyly vedeny proti kriminálním živlům ani pouličním gangům, ale proti obyčejným občanům, kteří bránili své rodiny, domovy a firmy. V operaci „Clean-Sweep“ ozbrojené složky pročesávaly městské čtvrti, vnikaly do každého domu, a to mnohdy i násilím.
Tak jako Hitler vyprázdnil německé věznice od hrdlořezů a zformoval z nich zatýkací jednotku – Hnědé košile, tak i nová policejní složka zapojuje do své práce pouliční gangy v Los Angeles, Chicagu a New Yorku, a to jak Crips, tak Bloods. Na náklady federálních fondů byli vycvičeni, vybaveni a obléknuti do uniforem. Ten, kdo včera na ulici okradl nebo podřezal příbuzného, nyní bude bušit s vládním odznakem na dveře pokojných občanů a zatýkat je pro věci, které nikdy neudělali.
V roce 1990 přijal navíc Nejvyšší soud USA zákon, který dovoluje rozsáhlé a povinné prohlídky automobilů a bytů. Omlouvá se mnohdy dokonce i násilí ze strany policie, vládní orgány se prostě mohou, s požehnáním soudu, chovat k lidem jako k dobytku. Zatýkání bez důvodů a věznění bez soudu, díky zákonům z roku 1994, to jsou další a další hřeby do rakve již tak pochybné demokracie.
Jde mi z toho všeho mráz po zádech, zvláště když ještě před rokem 1938 emigrovala do USA moje tetička Anna. Usadili se v městě Flint v Michigenu, později v Chicagu. A dobře v tom čase udělali; třicet roků byl v tomto městě zákaz střelných zbraní,dodatek nedodatek. Ovšem ouha, přišlo se na to, že to bylo protiústavní. Jednotlivé americké státy nemohou omezovat právo občanů na držení a nošení zbraní, rozhodl počátkem roku 2010 Nejvyšší soud Spojených států.
Potvrdil tím svoje rozhodnutí z roku 2008, podle kterého mají všichni Američané ústavou zaručené právo vlastnit zbraně, a to ve všech městech a státech USA. „Druhý dodatek plně platí pro všechny státy,“ shrnul závěr soudu jeden z jeho členů. “Dobře organizovaná milice je nezbytná v zájmu bezpečnosti svobodného státu. Právo lidu držet a nosit zbraně nesmí být proto omezováno…”
Pří návštěvě Prahy v roce 2010 Barack Hussein Obama v rámci míru a atomového odzbrojení věděl, kde je a také si stačil nastudovat nejdůležitější momenty z dějin českého národa. Proto vzpomenul i přátelství amerického prezidenta Wilsona s T. G. Masarykem, který zase hovořil pro sto tisíc občanů Chicaga, jež je městem Obamova životního působení. TGM požádal občany Chicaga o peníze pro vznikající ČSR. V USA krajané organizovali v Masarykův prospěch dobročinné bazary – bazar v Chicagu vynesl 400 000 USD čistého zisku….
Pro mnohé Pražany by však přesto bylo ještě milejším překvapením, pokud by Obama připomněl osudový vztah jiného Čecha a jiného prezidenta Spojených států. Konkrétně kladenského rodáka Antonína Čermáka a prezidenta Roosevelta. Rodiče malého Antonína, když mu byl jeden rok, vyslyšeli lákavou nabídku Lincolnovy administrativy získat bezplatmě 160 akrů půdy na americkém středozápadě. Ten program se jmenoval Homestead Act – Zákon o usedlostech a zajišťoval všem občanů bez rozdílu barvy pleti svoji půdu.
Čermak pocházel z rodiny kladenského havíře, se kterou jako ani ne dvouletý odjel do Chicaga. S otcem pracoval v dolech, do velkoměsta se přestěhoval až v roce 1890. Založil si povoznickou živnost a později spekuloval s nemovitostmi. Záhy se stal aktivistou Demokratické strany a v dubnu 1931 byl zvolen starostou Chicaga, které bylo tehdy druhým největším městem USA s více než 100 tisíci Čechy.
Čermak nezapomněl ani na svou původní vlast, angažoval se při vzniku Československa, které v roce 1932 navštívil. Byl vždy pyšný na svůj původ, mluvil plynně česky, byl aktivním členem Sokola a dalších národních českých organizací. Smrt oblíbeného starosty vyvolala v Chicagu obrovský smutek. V roce 1902 byl za Demokraty zvolen do sněmovny státu, později se stal členem městské rady Chicaga a v roce 1931 se dostal na post jeho starosty. V tehdejším druhém největším městě Spojených států žilo přes sto tisíc Čechů.
Kdykoli si to rázuju na Radhošť, nemohl jsem neminout sochu Radegasta, což mě vždy přeneslo do Chicaga, kde žil mezi Čechoameričany též tvůrce této plastiky pohanského boha frenštátský rodák – sochař Albín Polášek. Ve Frenštátě p. R. jsem zase uviděl jeho sousoší Cyrila a Metoděje. Prostě plodný tvůrce s neustálou myšlenkou na svůj rodný kraj..
Své tragické proslulosti se dožil dnem 15. února 1933, kdy doprovázel Tony Cermak prezidenta USA Franklina Roosevelta po Floridě, na něhož byl při jeho veřejném projevu spáchán atentát. Ani jedna ze šesti střel ze zbraně stavebního dělníka italského původu Giuseppe Zangara však Roosevelta nezasáhla, zato by těžce zraněn průstřelem břicha Anonín Čermák, který svému zranění podlehl se slovy: „Jsem rád, že jsem to byl já a ne vy, pane prezidente.“
Možná i proto bylo třicet roků v Chicagu zakázáno vlastnit a nosit zbraň. Ovšem druhý dodatek Ústavy Spojených států je zkrátka druhý dodatek a musí být respektován i na úkor denního penza osmdesáti zastřelených obyvatel Chicaga, kdysi i vítěze Stanley Cupu jako Chicago Blackhawks…
Vzpomínám si na období balíčků, které občas dorazily rovněž k nám domů z USA; byly smotané do ruličky, porazítkované od českých soudruhů celníků, kteří tím dávali na srozuměnou, že vše řádně zkontrolovali. Šlo totiž o krajanský časopis Hospodář, který vydávali čeští emigranti v Texase. Nám ho posílala teta Anna, požehnaná vzpomínka. A čas od času jsme v něm našli umně zastrčenou papírovou dvacetidolarovku či nylonky nebo žvýkačky.
Většinou však byly české orgány bystré a tak nám poté přicházelo blahosklonné pozvání na jistý úřad, abychom si vyzvedli československé bonové poukázky za zabavené devízové bohatství. Hlavní bohatství však bylo, že nám nezabavili časopis Hospodář, i když i to se stávalo. Záleželo na tom, o čem krajané psali a jak moc bušili do nás bušili…
Bylo to v listopadu 1960 a ve zpožděném srpnovém čísle byly na titulní straně Hospodáře dva portréty – J. F. Kennedyho a R. Nixona. Prezidentská kampaň byla v tom období v plném proudu a o post hlavy státu soupeřili demokrat s republikánem. Protože u nás doma se fandilo americkým demokratům, byl pro mě hvězdou John Fitzgerald. Prostě se mi líbil, navíc byl katolík, což bylo zase v naší katolické rodině velké plus. Ke všemu byl 35. prezidentem USA, tedy měl číslo stejné, jako náš dům.
A objemný krajanský Hospodář měl řadu zajímavých článků. Třeba o Josefu Kovářovi z Ústí nad Orlicí. Místo nástupu do armády dezertoval a odjel do USA, kde pracoval jako krejčí u několika firem v Chicagu a v New Yorku. Byl též aktivním členem různých místních českých spolků. Nakonec se usadil v Chicagu. Zde jej navštěvovala řada Čechů, mezi které patřil mladý Tomáš Baťa nebo pozdější prezident ČSR Tomáš G. Masaryk.
V americkém sborníku Newsletters and Bulletins in the USA je alfabetický seznam českých novin a časopisů vycházejících v USA, Jde mimo jiné o American Sokol, Americké listy, Catholic Workman Voice, Center News, Československé noviny, Český hlas/The Czech Voice, CSA Journal, Czech Language News, Czechoslovak American Musicians Newsletter, Hlas, Hlasatel a také Hospodář…
V roce 1998 byla v Hospodáři, v jeho sedmém čísle, otištěna i česká verze části tzv. urbáře, tedy knihy, jež obsahuje soupisy z let kolem roku 1600, hlavně majitelů určitého území, jejich povinnosti na klášterních statcích a na panstvích severních Čech… Další dopisovatelem Hospodáře byl Josef „Jožulka“ Uher – skladatel a vlastivědný pracovník, který se narodil 1. března 1933 v Lanžhotě.
V Chicagu lze dnes spatřit i kus Prahy v netradiční filmařské show Transformers, kdy se v jeho srpnových ulicích, nad Chicago River, Chicago River a Michigan Avenue či na La Salle, přímo před budovou FED, odehrávají náruživé scény z různých filmů. Třeba z „Kletby bratrří Grimmů“ o slavných německých sběratelích pohádek i seriozních vědcích.
Bratři Jake (Jakob) a Will (Wilhelm) Grimmovi se toulají v roce 1811 Německem, okupovaným Napoleonovými vojsky. Živí se jako podvodní vymítači čarodějnic a strašidel. Využívají k tomu služeb dvou komediantů a různých vlastních „přístrojů“. Film produkce Česko-USA se natáčel též v Praze a jednu z hlavních rolí v něm vytvořil famózní Miroslav Táborský…
Inu, můj hypotetický vztah k Chicagu začal už čtrnáct let před mých narozením v roce 1933, kdy starosta Chicaga Tony Cermak provázel po Floridě prezidenta Franklina Roosevelta, na něhož byl spáchán atentát, ale zasažen byl smrtelně jen Antonín Čermák. Než svému zranění podlehl, řekl: „Jsem rád, že jsem to byl já a ne vy, pane prezidente.“ Dnes už však bude Chicago zase jako za dob prohibice a Al Capona. Ještě, že se toho tetička Anna nedožila…
